Holister komentáře u knih

Vzal jsem knihu Jak Krtek ke kalhotkám přišel do ruky a jal se ji předčítat dětem. Čtu a čtu, když tu náhle okem dospělého zjišťuji, jaké hloubky kniha v sobě vlastně skrývá. Zaujalo mě, jak je Krtek ovlivněný společenskými normami, které mu vnucují, že musí nosit kalhoty, jinak že se nestane plnohodnotným členem společnosti. Krtek je zde vyobrazen jako veskrze naivní a infantilní postava bez vnitřních konfliktů, rovněž se podsouvá dojem, že je Krtek těžce izolován od sociálního a historického kontextu. Co mě vyloženě praštilo do očí, tak to, jak je Krtek posedlý svými kalhotami, které jsou pro něj symbolem prestiže a štěstí, ta jeho zavrženíhodná povrchnost, která jinak u krtků není vyloženě obvyklá. Chudák nedovede ocenit přirozenou krásu a hodnotu svého podzemního domova, ani své přátelství se zvířaty. Krtek je také zcela apatický k tomu, jak jeho pitomé (sic!) kalhoty ovlivňují životní prostředí a ostatní bytosti sdíleného ekosystému. Krtek například neví, že jeho kalhoty jsou vyrobeny z bavlny, která je pěstována za použití pesticidů a zavlažována za cenu sucha v jiných oblastech. Nechci ani domýšlet, kdo bavlnu (mezi řádky) sklízí. Vyvstává tedy otázka, zda současné děti může vůbec tento jednorozměrný Krtek, jenž je příkladem nezralé, zranitelné a nešťastné osobnosti, která vážně potřebuje terapii, zajímat. Proč neřeší aktuální a relevantní problémy, které jsou mnohem více interesantní, proč je tak stereotypní, proč nezosobňuje rozmanitost mezi dnešními českými dětmi podle jejich věku, pohlaví, rasy a kultury? Ptám se, byl by opravdu problém nasadit Krtkovi nikáb, přimalovat mu tetování, nebo mu do kapsičky zasunout mobil? Z kalhotek udělat tanga a přidat růžové boa?

Hoši od Bobří řeky (pozor, nezaměňovat s buddy komedií Hroši v Africe - každý přece ví, že v Africe bobři stavějí hráze přes četné řeky jen zřídka) pojednávají o různorodé partě chlapců, kteří se pospolu vydají vstříc jednomu krásnému letnímu dobrodružství. Od knihy nelze očekávat současná ožehavá témata (znásilňování chlapců vilnými vedoucími, salmonelu, potíže s wifi, pandementní hrůzu z očkování a 5G sítě, woke trable atd. atp.) naopak, Foglarův autentický styl může dnes přinést náhled do doby, kdy čest a úcta hráli prim v mezilidských vztazích, kdy přátelství nebylo slovo z ranku argot. Jinak by se snad ani nedala v současnosti kniha vnímat než jako právě autentický náhled na ducha doby, kterou už nenávratně odvál vítr. Věčná škoda, nicméně, nostalgikům srdce zaplesá, pátračům po ztracených hodnotách přinese nové poznatky a každému, kdo zatouží po řádcích plných dobrodružství a nezřídka i podmanivého napětí, splní veškerá očekávání.

Když se tato kniha dostane do rukou lidem, kteří se berou příliš vážně, je to blbý. On vážný člověk by vůbec neměl takové knihy číst. Vážných lidí je na takové knihy snad i škoda. Totiž takhle, ono to chce vskutku velký nadhled, aby Vosákovi přišel člověk na chuť. Z některých částí knih je zřejmé, že u čtenáře musí narazit, koneckonců jsem chvílemi také přemýšlel, zda bych se nezačal brát víc vážně a knize to tady pořádně nandal, ale pak jsem si řekl ne. Záměr pochopen. Pobavilo.

1 07.10.2023

To seš mladej podržhřebík a jdeš do trafiky pro Startky, když v tom náhle uzříš od sluníčka vyšisovanou obálku s touhle parádní brakovkou. Eee, a kterou znáš z kina. Nemůžeš odolat už jen kvůli ukojení zvědavosti, jestli je lepší kniha nebo film a závdavkem chováš bláhovou naději, že se konečně dozvíš, jestli bylo dřív vejce nebo slepice. Životně důležitou otázku, co by stalo, kdyby Sarah Kylovi věneček neodevzdala a on (Kyle) by tedy nemohl být vyslán Johnem a pro ten věneček si ani nemohl dojít, se tedy nedozvíte... NICMÉNĚ si prodloužíte zážitek z kina, nějaké to vzdělání v oboru Expert na všechny Terminátory si rozšíříte a víc asi není třeba dodat.

4 07.10.2023

Tož ja mam kamarada v Ostravě a on mluvy uplně na stejno. A gdyž on mluvy i gdyž neňy najebany, tak mam pocyt, že poslucham audyoknihu teho Deniku Ostravaka, bo je to na stejno dobry. Tag už kuli kamaradovi davam pět! (Omlouvám sa za ostravšťynu, jsem "ze z Plzně")

5 30.04.2023

Vždycky funguje, když se o hrdinu čtenář bojí. V knize Motýlek to vyšlo jedna báseň. Čtenář s hrdinou cítil, sám by nechtěl prožít to co on na Ďábelských ostrovech. Banco sice nabízí podobné, ale ta obava, ta stísněnost už není taková, nicméně se jedná o zdařilý román. Kdo si zamiluje Motýlka, tímhle si musí doplnit knihovničku, ať sním svůj slamák, jestli to není pravda.

29.04.2023

Charriérova fiktivní zpověď dává tušit skromný cestopis, ale je spíše výpovědí o (ne)lidskosti konkrétní doby a konkrétního společenského zřízení. A stavů. Ale kdyby přece jenom někdo knihu vnímal jako cestopis, nechť vyrazí na ďábelské ostrovy, to si užije švandy. Hrdina, ač možná jako lapený zločinec antagonista, bojuje při pobytu v trestanecké kolonii a na útěku většinou s neblahým osudem. ...a čte se to parádně. Kam se hrabou oba filmy (i když jsem měl docela problém, představit si Motýlka jinak než jako McQueena). Jedna z nejlepších knih vůbec.

5 24.04.2023

Klasika všech klasik, dá se říci... i přečíst.

2 25.02.2022

Kniha která má spád a napětí jako u křížové palby, to taky jeden neví odkud to přilítne, jsou to nervy, to je jasný. I ta vyváženost... akce i osobní život hrdiny.

5 05.02.2022

český Kolombo potěšil. Je to taková pěkná česká kriminálka, u které máte pocit, že autor oboru vážně rozumí.

3 05.02.2022

Masakrální... Kniha, která zasáhne hluboko uvnitř, a bolest zůstane, bolest přetrvá.

6 31.05.2021

zajímavý počin nové české autorky

1 01.02.2019

Letmým pohledem na obálku jsem si uvědomil dvě věci: 1) to se zas Fuchsovi sejde komentářů o tom, jak je to moc akční, moc násilný a jak málo to obohacuje přemýšlivého ducha a už vůbec nepředkládá ožehavá filozofická témata a za 2) proč postava drží meč jako podávky, proč mu kabát kryje pouze holeň a hlavně, proč má ten muž různě dlouhé ruce. Ale různě dlouhé ruce ve mně vzbudily spíš zvědavost. On řízný fantasy hrdina s různě dlouhýma rukama nemusí být vůbec k zahození.
Nicméně, kniha se má soudit podle obsahu, nikoliv podle obalu. Nuže, co kniha nabízí? Nabízí především srovnání s Frostem a to nejen proto, že mají obě knihy určitý „souvis“.
No, takže se nejdříve zaměřme na styl. Zatímco Frost nabízel jadrnou řeč s důrazem na až téměř křupanské vyjadřování, sem tam nejotřepanější přirovnaní, jaké by vás mohlo napadnout a úderné krátké věty, oproti tomu nabízí Hitokiri (nejedná se o japonský překlad jména Rihana) lehce učesaný a samozřejmě daleko lépe čitelný zápis, který tedy mně osobně sedl jak facka Rathovi. Toto fantasy vás zkrátka už od první strany srdnatě přesvědčí, kam se ten styl posunul. A vzhledem k tomu, že mě Frost prostě bavil, tady ten pán Lindner mě bavil vlastně taky.

7 14.12.2018

Pozdější Heinlein je vskutku jiný, než mé oblíbenější kusy z ranější tvorby, ale Cizinec je prostě tak čtivej, že nemohu než doporučit jako faktickou klasiku

3 27.11.2018

Už je tomu drahně let, co jsem zalezlej pod kobercem, hladov jako o ramadánu, četl tohle strhující drama/dobrodružství naivní holky, která se přerodila na drsnou ženu a pokořila íránské hory a debilitu a hlavně zlobu místních, do ručníku zabalených, obyvatel.

6 22.05.2018

tak to můžu!

22.05.2018

Pokračování stejně dobrý jako jednička. Prokleí neúspěchu dvojek zažehnáno. Pavlovský umí ...a baví.

3 23.01.2017

Bomba. Zábavný tým - to můžu. Vždycky lepší, než jeden hrdina.

3 23.01.2017

Parádní magiáš, magiguláš s kořením tak kouzelným, že vám učaruje hned na první dobrou. Mohu směle doporučit, nejste-li šosácky upjatý suchar, který věří na Gandalfa a "pravé" fantasy.

1 22.10.2016

Archa zrůd je pro mě první setkání s tímto autorem a musím říct, že si z něj odnáším spoustu milých vzpomínek. Čte se to fakt skvěle. Způsob, jakým je to napsaný mi protě sedl. všechny povídka mají svůj specifický náboj a mám za to, že si jednu nebo dvě přečtu rád ještě znova.

2 22.10.2016