Holister
komentáře u knih

Pravdou je, že když vezmete hovno a posypete to strouhaným lanýžem, pořád je to hovno. Láďo, i když to zabalíš do knížky, furt to smrdí... :)

Hoši od Bobří řeky (pozor, nezaměňovat s buddy komedií Hroši v Africe - každý přece ví, že v Africe bobři stavějí hráze přes četné řeky jen zřídka) pojednávají o různorodé partě chlapců, kteří se pospolu vydají vstříc jednomu krásnému letnímu dobrodružství. Od knihy nelze očekávat současná ožehavá témata (znásilňování chlapců vilnými vedoucími, salmonelu, potíže s wifi, pandementní hrůzu z očkování a 5G sítě, woke trable atd. atp.) naopak, Foglarův autentický styl může dnes přinést náhled do doby, kdy čest a úcta hráli prim v mezilidských vztazích, kdy přátelství nebylo slovo z ranku argot. Jinak by se snad ani nedala v současnosti kniha vnímat než jako právě autentický náhled na ducha doby, kterou už nenávratně odvál vítr. Věčná škoda, nicméně, nostalgikům srdce zaplesá, pátračům po ztracených hodnotách přinese nové poznatky a každému, kdo zatouží po řádcích plných dobrodružství a nezřídka i podmanivého napětí, splní veškerá očekávání.

Letmým pohledem na obálku jsem si uvědomil dvě věci: 1) to se zas Fuchsovi sejde komentářů o tom, jak je to moc akční, moc násilný a jak málo to obohacuje přemýšlivého ducha a už vůbec nepředkládá ožehavá filozofická témata a za 2) proč postava drží meč jako podávky, proč mu kabát kryje pouze holeň a hlavně, proč má ten muž různě dlouhé ruce. Ale různě dlouhé ruce ve mně vzbudily spíš zvědavost. On řízný fantasy hrdina s různě dlouhýma rukama nemusí být vůbec k zahození.
Nicméně, kniha se má soudit podle obsahu, nikoliv podle obalu. Nuže, co kniha nabízí? Nabízí především srovnání s Frostem a to nejen proto, že mají obě knihy určitý „souvis“.
No, takže se nejdříve zaměřme na styl. Zatímco Frost nabízel jadrnou řeč s důrazem na až téměř křupanské vyjadřování, sem tam nejotřepanější přirovnaní, jaké by vás mohlo napadnout a úderné krátké věty, oproti tomu nabízí Hitokiri (nejedná se o japonský překlad jména Rihana) lehce učesaný a samozřejmě daleko lépe čitelný zápis, který tedy mně osobně sedl jak facka Rathovi. Toto fantasy vás zkrátka už od první strany srdnatě přesvědčí, kam se ten styl posunul. A vzhledem k tomu, že mě Frost prostě bavil, tady ten pán Lindner mě bavil vlastně taky.


Tož ja mam kamarada v Ostravě a on mluvy uplně na stejno. A gdyž on mluvy i gdyž neňy najebany, tak mam pocyt, že poslucham audyoknihu teho Deniku Ostravaka, bo je to na stejno dobry. Tag už kuli kamaradovi davam pět! (Omlouvám sa za ostravšťynu, jsem "ze z Plzně")


Masakrální... Kniha, která zasáhne hluboko uvnitř, a bolest zůstane, bolest přetrvá.


Už je tomu drahně let, co jsem zalezlej pod kobercem, hladov jako o ramadánu, četl tohle strhující drama/dobrodružství naivní holky, která se přerodila na drsnou ženu a pokořila íránské hory a debilitu a hlavně zlobu místních, do ručníku zabalených, obyvatel.


Charriérova fiktivní zpověď dává tušit skromný cestopis, ale je spíše výpovědí o (ne)lidskosti konkrétní doby a konkrétního společenského zřízení. A stavů. Ale kdyby přece jenom někdo knihu vnímal jako cestopis, nechť vyrazí na ďábelské ostrovy, to si užije švandy. Hrdina, ač možná jako lapený zločinec antagonista, bojuje při pobytu v trestanecké kolonii a na útěku většinou s neblahým osudem. ...a čte se to parádně. Kam se hrabou oba filmy (i když jsem měl docela problém, představit si Motýlka jinak než jako McQueena). Jedna z nejlepších knih vůbec.


Kniha která má spád a napětí jako u křížové palby, to taky jeden neví odkud to přilítne, jsou to nervy, to je jasný. I ta vyváženost... akce i osobní život hrdiny.


Ďábel je divný. V podstatě po vás chce, abyste věřili jako ti (nenávidění) křesťani. Pěkný mindfuck na lidi :))


To seš mladej podržhřebík a jdeš do trafiky pro Startky, když v tom náhle uzříš od sluníčka vyšisovanou obálku s touhle parádní brakovkou. Eee, a kterou znáš z kina. Nemůžeš odolat už jen kvůli ukojení zvědavosti, jestli je lepší kniha nebo film a závdavkem chováš bláhovou naději, že se konečně dozvíš, jestli bylo dřív vejce nebo slepice. Životně důležitou otázku, co by stalo, kdyby Sarah Kylovi věneček neodevzdala a on (Kyle) by tedy nemohl být vyslán Johnem a pro ten věneček si ani nemohl dojít, se tedy nedozvíte... NICMÉNĚ si prodloužíte zážitek z kina, nějaké to vzdělání v oboru Expert na všechny Terminátory si rozšíříte a víc asi není třeba dodat.


Bomba. Zábavný tým - to můžu. Vždycky lepší, než jeden hrdina.


Kulervoucí legenda, kterou stvořil podivný mužík. Co naplat, jednou je tu Conan s námi a všelijací pokračovatelé nezmění nic na tom, že tohle je prostě to nejlepší, co nám temné zákoutí autorovy mysli mohlo dát. Film, ač je skvělý, s knihou zas tolik společného nemá. Chcete vědět víc? Čtěte!


Nejlepší komiks, co jsem kdy četl. Kam se vůbec sere Márvel...


Martin Štefko psát umí. Poctivý román, který se ale s ničím moc nemaže. Doporučuju všem, kdo si potrpí na mrkváče, teda pardon - mrtváče.


Forrest Gump potkává Járu Cimrmana a narodí se jim stařík švédského zevnějšku.


český Kolombo potěšil. Je to taková pěkná česká kriminálka, u které máte pocit, že autor oboru vážně rozumí.


Pozdější Heinlein je vskutku jiný, než mé oblíbenější kusy z ranější tvorby, ale Cizinec je prostě tak čtivej, že nemohu než doporučit jako faktickou klasiku


Pokračování stejně dobrý jako jednička. Prokleí neúspěchu dvojek zažehnáno. Pavlovský umí ...a baví.


Archa zrůd je pro mě první setkání s tímto autorem a musím říct, že si z něj odnáším spoustu milých vzpomínek. Čte se to fakt skvěle. Způsob, jakým je to napsaný mi protě sedl. všechny povídka mají svůj specifický náboj a mám za to, že si jednu nebo dvě přečtu rád ještě znova.
