honajz komentáře u knih

Vynikající špionážní román, který v půlce trochu ztratí dech, protože většina karet je již odhalena, ale celkově drží (i díky použití přítomného času a skoro detailnímu deníkovému záznamu všech rozhodování a akcí agenta Achima Detjena) neustále v napětí, nesklouzává za hranici nepravděpodobnosti, kdy je hrdina nezranitelný a ze všeho se sám dostane nebo ho někdo / něco na poslední chvíli osvobodí. Velice napínavé čtení, kde za celou dobu je asi pět ideologických postřehů, jež však nejsou často od věci, jde spíše o ironický a docela trefný komentář. I pozadí a zápletka jsou nejen uvěřitelné, ale podané v oné nejednoznačnosti, která se v 60. letech táhla světovou politikou a nutila vlády k mnoha podivným kompromisům.

3 30.11.2012

Hodně dlouho jsem váhal, kolika hvězdičkami knihu ohodnotit. Byly chvíle, kdy bych dal jen dvě tři. Jenže ono je nutné knihu přečíst celou, a najednou je jasné, že Kundera měl při psaní naprosto jasné, co píše a jak a proč. Jednotlivé linie příběhů čtyř pěti lidí, podávané někdy v ichformě, totiž směřují k jednomu katarznímu bodu, který není veselý. Jenže ona ani ta doba nebyla veselá, ani lásky a dospívání v ní. Ztrácely se ideály a ztrácela se identita. Název knihy je tedy sám o sobě žertem, negací všeho, co bylo do lidí do té doby huštěno, a to nemluvím jen o komunistických ideálech. Je znát, že je autor Moravák, protože z knihy čiší ona pravá moravská nostalgie, smutek nad ztracenými a zmařenými láskami, osudy, přátelstvími. Rovněž je s podivem, kolik toho měl Kundera načteného - vyzná se v hudební historii, křesťanství, Lutherovi, dokáže použít ta správná slova a argumenty i protikladných postav. I když i zde prosakuje Kunderova erotická vášeň, která mi třeba kazí čtení Směšných lásek, protože často nadbytečně převažuje, ještě se to dá, tu míru si tentokrát uhlídal. Velmi se mi líbilo i samotné literární členění knihy, kdy neprozrazuje hned, že ta dáma, jejíž křestní jméno už řekl, je ta samá dáma, o níž se dále mluví jen s jejím příjmením. A stejně tak u mužských postav. Je na čtenáři, aby si postavy se jmény sám propojil, a když se mu to nepovede, nakonec je samozřejmě vše prozrazeno, což je o to větší šok, pokud čtenář do té chvíle si různé věci a vztahy nedal dohromady. Fascinuje mne, jak dokáže i mluvit za několik různých postav s naprosto odlišnými názory. A že dává prostor oběma stranám, že nakonec není kniha jen přehlídkou Kunderových názorů, ale dokáže najít i smířlivější postoj k věcem, jež nechápe nebo jim nerozumí či se jich nejde logikou dobrat (a Kundera později hodně dal právě na logiku - zde však ještě dokáže zapojit i svůj cit). Ano, je v tom cynismus, je v tom ironie, ale jde o obranné prvky, pod nimiž se skrývá citlivý člověk, který neměl možnost "rozkvést".

3 21.11.2012

Nevím, mně to moc vtipné nepřišlo. Snaží se to vypadat jako lehce napsané, ale úplně z toho trčí nějaký absolvovaný kurz pro psaní lehce psaných příběhů. Chybí tomu pořádná atmosféra, nějaký tvůrčí zápal, ozvláštnění, prostě cokoliv, co by z toho udělalo víc, než jen delší povídku roztaženou na knihu, sem tam proloženou humorem typu "he he, on se bouchnul do hlavy o zeď, to je legrace". S Prachettem to nejde srovnávat, i když má občas také plytký děj, jeho humor je aspoň inteligentní.

3 17.10.2012

Mno, tak chápu, že ve své době to asi bylo ve viktoriánské Anglii hodně odvážné, hlavně co se pohledu na vynucené křesťanství týče, ale dnes kniha nemá moc co nabídnout, chybí jí nadčasovost, ozvláštnění a uvěřitelné drama, jež by bylo aktuální i po letech jako třeba u antických tragédií. Postavy mi nepřijdou příliš prokreslené, ačkoliv se autorka snaží o co největší nejednoznačnost, vadí mi i postava Lockwooda, na niž je čtenář nachytán nejprve jako na hlavního hrdinu, aby byl pak v podstatě jen trpným posluchačem a s dějem neměl nic společného. A samotné ty postavy Katky a Heathcliffa a dalších jsou podle mne tak strojené a prvoplánové, nevidíme do jejich duší kromě pár záblesků nějakých emocí, že jako čtenáři jsou mi ukradené. Navíc kniha začíná spíše jako groteska, i ona "duchařská" scéna je spíše komická, aby se z toho po dalších pár stránkách stala spíš taková červená knihovna naruby. Tím, že vyprávění jako vede služebná, se autorka připravila o hodně možností popisů a vhledů do postav i krajiny, i o onu komiku, pokud byla chtěná.

3 16.10.2012

Chápu snahu naučit děti o přírodě i to, o čem se zrovna nemluví - tedy zde, jaký tvar hovna mají která zvířata - ale nejen pro dětského čtenáře mi přijde, že je to podané zbytečně morbidní, a pro mne nevtipnou cestou. Nebo snad si má dítě odnést, že i ono může chodit a kakat někde někomu na hlavu? Případně se nechat pocáchat nějakým lejnem? Přijde mi to jako snaha přenést už i do dětského světa opojení fekáliemi, jaké vidíme v amerických komediích, a morbidnostmi, jaké vidíme v různých jiných filmech, třeba slasherového žánru.

3 14.10.2012

Začátek knihy je úžasný - má drajv, vtip, když si člověk dá práci s luštěním židovských slovíček, najde ještě další vtipnou vrstvu. Atmosféra je ponurá, noirovská. Detektiv je správně ošuntělý a nechybí trochu toho náznaku mystiky. Jenže pak se objeví exkurzy do minulosti, dlouhé pasáže, které mají osvětlit výchozí situaci, ale jsou postupně stále nudnější, děj v podstatě stojí (jednu pětinu knihy trvá nijak a ničím zajímavý přesun z domova do policejního baráku a pak do hospody) a humoru ubývá. A posléze dojde ke zlomu, který převede knihu ze žánru temné detektivky někam zcela jinam a v podstatě ji vykolejí. Už takhle mi vadilo neustálé narušování nějakých standardů, ne vždy ústrojné hraní si s atmosférou a postavami, avšak tohle už šlo zcela mimo. Když odmyslím prostředí a okořeněnost sci-fi žánrem, je samotná historka vlastně tuctová a obsahuje nijak zajímavá klišé (důvod rozchodu s bývalou manželkou a posléze jejich opětovného spojení, aby mohli hledět vstříc nejisté budoucnosti). Je to nadprůměrná knížka, nadprůměrně napsaná, ale v určité fázi už se hodně špatně čte, jak autor zabředává do podružných a zbytečných detailů (ano, já vím, chtěl nám představit svůj svět pěkně detailně, ale některé informace jsou skutečně zcela zavádějící a zbytečné) a samotný příběh mi nakonec připomněl spíše zcela nepovedený filmový "trhák" Omega Code (kde si zahrál i Jan Tříska).

3 10.09.2012

Kdysi mě ta rozjímavá atmosféra hodně brala. Po letech jsem si z toho ale pamatoval jen I-ťing a jednu scénu s průhledem do alternativní reality. Na nové čtení po letech mi tam přijde zbytečně moc postav, žádná hlavní a navíc se děj vlastně vleče. Rozjímavá putování alternativními světy převzaly adventury.

3 10.09.2012

Moc mě to nechytilo, a to mám rád Gaimana i Pratchetta. Rozvleklé povídání s poněkud pubertálním stylem humoru. Občas se objeví dobré kousky, tedy vtipné momenty, ale celkově jsem měl problém se začíst, a někdy jsem si říkal, jestli to kluci myslí vážně, některá nesmyslná trvzení.

3 13.07.2012

Vytříbeně a inteligentně napsané, nejen pro holky. Pod jako kdyby povrchním tématem (současný kult krásy a mládí a jeho možné důsledky) se ale skrývá spousta dalších filozofických myšlenek, i když někdy jen v náznacích. Příjemné překvapení.

3 05.07.2012

Slušné literárně (popisy, detaily, stavba vět...), horší s rozhovory mezi postavami, a zcela zmatečné, co se děje týká - když se za nějakých x desítek stran stane jen to, že policie najde mrtvolu, přijde mi to zbytečně natahované. Popisu nepořádku na stole prokurátorky jsou věnovány tři stránky. Nakonec se z toho vyklube docela obyčejná story, jakých jsme už několik četli, a jíž chybí jakékoliv větší ozvláštnění. Plus veškeré stereotypy - když Vatikán, tak prohnilý, když britský novinář, tak drzý, když jeptiška, tak tajnůstkářka, když emancipovaná žena, tak neoblíbená...

3 22.06.2012

Já si nemůžu pomoct, ale přišlo mi to slabé. Třeba Krakatit vtáhne do děje, má skvělou atmosféru. Ale tohle mi přišlo takové narychlo uplácané, nekonzistentní (jistě, vycházelo to na pokračování v novinách, ale to není omluva přece, když to nakonec vyjde jako jedna kniha), často takové i nevyrovnané co do stylu řeči. Paralela s nacismem mi někdy přijde příliš umělá a násilná.

3 19.06.2012

Nemít kniha úvodní a naprosto zbytečné kapitoly a posléze různé poznámky, kdyby byla skutečně jen o umění kouzel a jisté psychologie práce s divákem, hodnotil bych pozitivněji. Ale proč má Derren Brown potřebu se navážet do všech jemu neoblíbených lidí, včetně politiků a herců, proč ty tirády proti věřícím? (Nehledě na to, že tímto dal najevo, jak problematice víry nerozumí, protože ji nejde vidět jen z psychologického pohledu.) Dále čiší z knihy neskutečná arogance. Autor si získal a osvojil díky svému talentu techniky, jimiž vyniká nad ostatní. Ale to mu nedává právo soudit druhé a dělat si z nich legraci. Hlavně je sice schopný manipulátor, ale ze všech těch osobních poznámek mám spíše pocit, že sám sobě moc nevěří, v sobě se nevyzná, a tohle mu jen kompenzuje berličku, jak se sebou vyrovnat. Jinak však naznačené a prozrazené postupy jsou úžasné, zvláště ty na posílení paměti a zapamatování si třeba nákupního seznamu či jmen neznámých lidí.

3 23.04.2012

Spíše než historický román je to psychologicky pojatá studie inteligentního dítěte vystaveného extrémním podmínkám, a jeho pokus zařadit se mezi dospělé a svět dospělých pochopit. Některé situace jsou zvláštní, až idealistické, také jazyk vyprávění se sem tam mění, ale lze to připsat i změně pohledu hlavního hrdiny na svět a věci kolem sebe, Postava Záviše je zde pojata zcela jinak než ve většině tradičních historických románů.

3 20.04.2012

Velice zajímavý popis středověkého života a prostředí skrze postavu tělesně postiženého mnicha, který přesto oplývá silou pomoci druhým.

3 30.01.2012

Mankote, tohle byl ale neskutečný blábol! Pětinu knihy si povídají největší experti na historii středozemních národů o historii Atlantidy, pár tisíc let sem, pár tisíc let tam, a celé to vypadá jak besídka žáků zvláštní školy. Nehledě na velkolepost některých teorií, třeba že slovo Atlantis je vlastně hrozně podobné slovu Kréta a podobně... Ty piráty už nemá ani cenu komentovat - mít autor 15 let, pak bych to možná pochopil, ale takhle?

3 29.12.2011

Hodně dlouho jsem hledal pomocníka pro tradiční mše svaté, abych si jej mohl vzít do kapsy a vyznal se v tom, v jaké části mše se zrovna nacházím. Tahle knížka to splňuje dokonale, včetně popisů toho, co dělá kněz, a co lid.

2 17.04.2024

Obávám se, že budu patřit k těm, které kniha moc nechytla. Povídky mi přišly rozvláčné, obkecávané a než jsme se dostali k jádru pudla, utekla mi subjektivně věčnost. A popravdě stejně jako uživateli chamyl pode mnou mi tam nějak chyběly pointy. Ale neříkám, že u cílové skupiny (Která to ale vlastně je? Protože třeba já mám sci-fi i horory rád. Takže netuším.) nebude kniha příjemně čitelná.

2 17.01.2024

Nevím, moc mi to nedalo. Takhle bych asi napsal knihu já v době, kdy jsem poznával víru. Asi ano, někomu, kdo je na začátku, to asi může teoreticky pomoct, třeba v tom, aby vytrvával, aby se při modlitbě vracel od roztěkaných myšlenek zpět k Bohu... Divné je, že Torkington zde hodně mluví o víře a modlitbě, ale o Bohu moc ne - zato o popkulturních hvězdičkách anglosaských zemí té doby ano. Navíc mi to přijde jako směs všeho, co kde autor po cestě k víře pochytal, což by nebylo od věci, pokud by to odněkud někam ústrojně vedlo. Ale tady je chvála na charismatické hnutí vedle textu o modlitbě srdce, snad jen aby autor ukázal, že i o tomhle tématu něco ví, ale vedle sebe postaveno to působí značně rozporuplně, nedospěle. A jinak začít knížku chválou na obchodní šmejdy, od nichž si máme brát příklad v jejich horlivosti prodat hrnec původně nabízený zadarmo za dvakrát tak předraženou částku, to mi přijde už hodně mimo.

2 15.08.2023

Omlouvám se za nižší hodnocení, ale nakonec mi kniha nedala, co jsem zhruba čekal. Je precizně vystavěná, to ano, a život pana Dojčára pan Pavel Bajer v otázkách probral hodně důkladně - dozvíme se o jeho mládí, rodině, sourozencích, školách, dívkách, setkání s manželkou, svatbě, rodinném životě, profesi psychiatra, pacientech, koníčcích, filmech, sportu, názorech na aktuální témata (migranti, LGBTQI+, počítače a mobily, MeToo atd.), ale víře je vlastně nakonec věnován ten nejmenší prostor, a to, co mne zaujalo (exorcismus), je odbyto na čtyřech stranách. Navíc s tou jógou mi to přijde rovněž jako menší úlet, protože De Mello, jezuitský kněz indického původu, zrovna tuhle problematiku vysvětluje podrobněji a přesněji, a navíc ne tak negativně. Trochu mi vadily i ty neustálé odkazy na nějaké filmy a knižní tituly, jako by autoři chtěli dát najevo, kolik toho znají. Nejvíc jsem se těšil na čtení o konverzi, u autorů jako André Frossard jde o dechberoucí čtení, ale zde se žel nic podobného hlubokého nekonalo. Vlastně celé to povídání o Bohu mi přišlo, že plave po povrchu, takové ty obecné a filozofické pravdy, ale chyběl tomu vnitřní a osobní příklad, vnitřní prožitky a pocity, nějaké osobní příklady, hlubší zamyšlení.

2 07.02.2023

Hodně mě to zklamalo. Čekal jsem nějaký hlubší vhled, jaký samota dává člověku - něco jako v knize Henri Bosca měsíční pahorek v dlani -, ale nic takového se nedostavilo, kromě bezduchého plácání, jaké by snad napsal kdejaký intelektuál ze své kavárny, pokud by si obstaral dostatek podkladů. To slovo "bezduché" jsem použil schválně, protože jsem čekal skutečně i nějaké řekněme duchovnější prozření, když člověk někde je na samotě. Ačkoliv tady ta samota není úplná samota a do města se dá taktéž dojet. Určitá kritika konzumní společnosti (nic proti, ale plave po povrchu) a pak seznam a shrnut toho, co pan autor četl za knihy. Ale nějak mi tam chybí jeho skutečné vnitřní myšlenky, jeho skutečné prožitky, jestli si někdy sáhnul na dno, jestli třeba dokonce zpytoval svědomí - prostě něco jako od člověka, ne od robota neo řemeslníka. Námět dobrý, ale podání ubohé.

2 20.12.2022