Honey0105
komentáře u knih
Maryša
Vilém Mrštík
Četbu k maturitě docela flákám a tak jsem se zase donutila vzít do rukou aspoň nějakou hru (pár stránek, pár řádků a tak).. Vlastně jsem nevěděla o čem to bude (a to i když jsme to probírali-aspoň myslím).
Zezačátku jsem knížečku odkládala každou chvilku, protože mě to tedy vůbec nebavilo. Večer jsem si k tomu ale na chvilku lehla a přelouskala jsem to raz, dva.. Žádný zázrak, ale myslím si, že v divadle by to mohlo být docela zajímavé. Je tedy pravda, že už jsem četla lepší, ale stejně.. Myslela jsem si, že to bude naprostá hrůza (tento pocit přetrvával ještě asi prvních dvacet stran, které pro mě opravdu byly k nevydržení), ale nakonec bych řekla, že to je zlatý průměr (tady v hodnocení to tedy bude lehký nadprůměr).
Dospěju, až umřu
Dave Barry
Tahle kniha tady na mě zlověstně koukala pořádně dlouho. Mamka jí položila v obýváku a já si jen vždycky řekla: "Ježiš, to je ale stupidní název!".
Jeden večer jsme ale měli návštěvu a máma se dostala nějak k téhle knížce a začla z ní číst nějaké pasáže. Jen jsem poslouchala a když návštěva odešla, tak jsem po té knize (s naprosto stupidním názvem!) chňapla a pustila se do ní!
Dobře, některé pasáže byly opravdu trapné. Tomu že se měl člověk smát?
Pak přišly kousky jako:
((Možná k těmto můžům patříte. Abyste zjistil, zda jste kandidátem na vazektomii, položte si tyto otázky:
-Chcete se stát natrvalo neschopným plodit děti?
-Líbilo by se vám strávit několik dní ležením u televize se sáčkem mraženého hrášku v rozkroku?))
To je jen slabý odvar, ale byl to krátký úryvek, který mě vcelku také pobavil, tak jsem se ho troufla přepsat. Doufám, že to není zakázané a databazeknih na mě nepošle nějaké stíhání nebo něco podobného.
Musím říct, že u některých stránek jsem se opravdu bavila a teď si jen říkám : "Doufám, že to nebylo tím vínem."
Upřímně.. Jedno z nejlepších odreagovávacích (jestli tohle slovo vůbec existuje) děl ke kterým jsem se za poslední dobu dostala.
V kůži supermodelky
Meg Cabot
Začátek knížky mě moc nechytl a když se děj odvíjel dál.. Byla jsem z toho docela v šoku! No.. Koho by něco takového napadlo, že? (Když tedy pominu Meg Cabotovou). Myslím si, že pointa byla opravdu šílená, ale musím se přiznat, že jsem skorot třičtvrtě knihy přečetla na jeden zátah.
Když jsem se zamýšlela, tak jsem si říkala jaká to je blbost a podobné věci, ale na druhou stranu jde o velice originální nápad (to se cení). Knížka navíc byla velice čtivá za což je také plus. Upřímně přiznávám, že se těším i na další díly. Sice to už asi není čtení pro mě, ale jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.
Devátá stezka
Meg Cabot
Tuhle šílenou holku Susannah opravdu zbožňuju. Je střelená, má vtipné hlášky a navíc skvělou schopnost. Musím přiznat, že jsem docela fantazírovala a představovala jsem si, jaké by to bylo mluvit s mrtvými. Upřímně tedy musím říct, že bych se určitě hrozně bála (jsem velikánskej strašpytel!).
Další příjemný díl ze série. Ale na druhou stranu pro mě asi nejslabší. Za ostatníma, ale nezaostává moc. Já si čtení užívala a myslím si, že ani není potřeba něco víc dodávat.
Akademie Evernight
Claudia Gray (p)
Třikrát hurá! Tuhle knihu jsem měla rozečtenou opravdu strašně dlouho a konečně sem jí dočetla, takže to opravdu zaslouží potlesk. Myslela jsem, že to prostě nedočtu.
Začalo to jen tak v knihovně. Pomáhala jsem sestře vybrat nějaké knihy a sama jsem po nějakých koukala. Dlouho jsem nebyla v dětském oddělení a docela se mi tam líbilo. Narazila jsem na tuto knihu a přebal mě docela zaujal, tak jsem si knížku půjčila. Rozečetla jsem jí ve škole. Nebavilo mě to už od začátku, ale prostě jsem to rozečetla, tak jsem si říkala, že by bylo dobré to přečíst. No.. Mám dočteno, ale skoro nevím, co na to říct. Všechny knížky jsou teď o tom samém.. Upír, upír, upír. Ne, že by mi to vadilo. Mám ráda fantasy, ale třeba tahle kniha mi přišla opravdu zbytečná. Žádný poutavý příběh, nic moc nového... Na konci jsem si sice říkala, že by bylo dobré přečíst i další díly, abych věděla konec, ale.. Nemyslím si, že se k tomu někdy dostanu..
Robinson Crusoe (převyprávění)
František Novotný
Přesně si pamatuji, jak jsme tuto knihu četli na základní škole. Každou hodinu literatury jsme četli aspoň jednu kapitolu. Mě se dílo líbilo natolik, že jsem si doma četla trochu napřed, protože jsem to nemohla do další hodiny češtiny vydržet.
Teď na Robinsona opravdu moc ráda vzpomínám a celý tento příběh mě nadchl. Myslím si, že toto převyprávění stálo za to a do budoucna si plánuji Robinsona přečíct znovu, protože jako malá jsem jím byla opravdu posedlá. Zanechalo to ve mě hezké knižní zážitky a proto hodnotím na 100% a myslím si, že tuhle knihu by měl mít přečtenou opravdu každý.
Tři sestry
Anton Pavlovič Čechov
Těžké se k této hře vyjádřit. Měla jsem jí rozečtenou poměrně dlouho (na to, kolik má stránek). Zezačátku poměrně zajímavé čtení, ale pak dál už hodně zmatečné. Vlastně musím přiznat, že někdy jsem se úplně ztrácela a nebo jen koukala na to, jestli to autor myslí vážně. Zkusila jsem si to představit aspoň na jevišti (říkala jsem si, že tam by to nemuselo vypadat tak špatně, jako na papíře), bohužel mě ani ta má barvitá představa nepřesvědčila.
Na hru jsem se poměrně těšila, protože babička autora hodně vychvaluje. Bohužel musím říct, že mě dílo nijak neoslovilo a nic moc si z něho neodnáším.
Nebylo to úplné utrpení, ale znám desítky lepších, zábavnějších a smysluplnějších her.
P.S.: Co chválím, jsou některé filozofické myšlenky.
Bajky barda Beedleho
J. K. Rowling (p)
Tady se mi hodnotí docela obtížně.
Myslím si ale, že tři hvězdičky budou asi tak akorát i když bych nejraději dala možná 50% (2,5 hvězdy), ale to už jsou jen hloupé dohady.
Abych začla, tak ke knize jsem se dostala docela náhodou. Zašla jsem do školní knihovny a trochu sem se okolo této knihy ochomítala a nakonec jsem si jí půjčila.
Myslím si, že přečístu tuto knížku je otázka minut, maximálně hodiny. Nechci říct, že to bylo odfláknuté, ale..
Vlastně bajky se mi velice líbili. Ty bych si mohla přečíst i vícekkrát, ale.. Byli velice krátké a podle mě jich bylo velice málo! Myslím si, že když už se vydává kniha měla by mít trochu rozšířenější obsah.
Brumbálovi poznámky byly poměrně zajímavé, ale asi bych je tam mít vůbec nemusela. Je to sice takové zpestření, ale když čtu bajku a pak hned navazuji na poučný výklad, tak mě to tolik nebere a spíše jsem se u toho nudila.
Myslím si ale, že kdyby měla kniha aspoň o sto stránek více, tak by to byla jedna z mých oblíbených, protože bajky mě opravdu zaujaly. Škoda, že se našlo i mnoho chyb, které mé hodnocení značně snížily.
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Hodnocení je zde poměrně těžké. Po přečtení knihy ´Maják na konci světa´ jsem se zase chtěla pustit do Verna a tak jsem sáhla po téhle knize, protože název mě zaujal asi nejvíc. Ze začátku jsem byla nadšená a prvních sto stránek jsem přečetla jedním dechem! Bylo to napínavé a já u toho opravdu vzrušeně seděla, ale to se jednalo opravdu jen o prvních sto stránek. Pak pro mě knížka začala být trochu nudnou. Někdy se objevila nějaká napínavá scéna, ale spíš se děj trochu vlekl. Proto jsem četla zbytek knížky skoro dva měsíce. Až znovu posledních padesát stránek jsem četla už v očekávání. Chtěla jsem znát jak to dopadne a proč tomu tak bude! Hlavně jsem se chtěla co nejvíc dozvědět o kapitánovi Nemovi. A konec už noebyl tak napínavě rozvitý, ale docela mě potěšil i když jsem si přeci jen představovala více informací o kapitánovi.
Velice mě ale zaujali postavy a musím se přiznat, že je těžké se s nimi teď jen tak rozloučit! Přesto za mnoho nezajímavých momentů pro mě knížka trochu ztratila na kvalitě a dávám jí trochu nad průměr, ale jen lehce. Ale myslím si, že kdyby se vynechali nějaké přehnané části a kniha byla zkrácena tak o polovinu, tak se jedná o naprostý skvost literatury!
Zrazená
Kristin Cast
Nemohu si pomoc.. Vím, že jsem na tohle možná už trochu stará. Tedy.. Já osobně si tak moc nepřipadám, ale nevím jak by to připadalo ostatním. Musím ale říct, že jsem si dlouho líp nepočetla! Teda.. Aspoň nějakej měsíc to bude. Knížku jsem dostala k svátku a přečetla jsem jí za pár dnů. Od poslecních sto stránek jsem se už vůbec nemohla odtrhnout (bohužel jsem musela, protože zazvonilo a ve škole nastala přestávka, tak jsem se musela přesunout do jiné třídy a pak teprv začít číst :D).
Musím také říct, že mi tedy některé pasáže přišly trochu trapné. Různé ty obřady a tak.. To je pro mě moc nepochopitelné a přijde mi to divné. Ale přeci jen to nemění nic na mém hodnocení.
První díl se mi také četl docela dobře, ale nebyla jsem do něj tak zažraná jako do tohoto. Poslední dobou mě fantasy opravdu baví a i když mi přijde někdy hodně přehnané, tak se mi knížky stejně velice dobře čtou. Musím uznat, že tohle je opravdu napsáno velice čtivě a já jsem opravdu potěšena, že jsem si to mohla přečíst!
Matka
Karel Čapek
Divadelní hry poslední dobou moc nečtu, protože mě nebaví, ale tahle mě bavila víceméně už od začátku.
Docela mě potěšily i vsuvky o tom, co která osoba právě dělá (v jiných divadelních hrách je většinou jen napsaná místnost, ale o tom, co se děje v ní už není zmíněno ani slovo).
Dlouho jsem Karla Čapka odkládala a nakonec trochu lituji, protože mě tahle kniha opravdu zaujala. Byla svým způsobem velice zvláštní, ale přesto poutavá. Každý toto dílo pochopí asi jinak a každý si z něho i něco jiného odnese. Také jsem to pochopila svým vlastním způsobem. Na jednu stranu mi to přišlo strašné a na druhou stranu mi to přišlo zajímavé.
Je pravda, že poslední rozpor byl opravdu poměrně dlouhý, ale když se vezme v potaz, že tato divadelní hra se vejde na necelých devadesát stránek, tak určitě nevadí, že se na posledních deseti řeší jedno a to samé.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Na začátku mě kniha vtáhla do děje a byla jsem zvědavá, co se objeví na dalších stránkách. Někde za půlkou už jsem začala knížku odkládat. Přišlo mi, že se příběh nikam moc nevyvíjí. A vlastně ani moc ne. Jasně, stalo se tam plno věcí, ale čekala jsem nějaké velké finále. I kvůli tomu, jak řešila Hana svojí rodinu již od první stránky. Asi to na mě nakonec tolik nezapůsobilo.
Šlo o mé první setkání s panem Hájíčkem. Čtení bylo příjemné, ale nevzbudilo emoce a za pár dní už asi nebudu vůbec tušit o čem příběh byl. V budoucnosti ale ráda autorovi ještě šanci dám a třeba to bude mít větší wow efekt.
Po pravdě
Gilly Macmillan
Tak tohle moc nebavilo. Dost mě štvala samotná Lucy, ale celkově ty postavy nebyly dobře vykreslené. Nakonec takový zvláštní konec. Šlo o moje první seznámení s autorkou, ale aktivně její další tvorbu asi vyhledávat nebudu. V rámci žánru jsem již četla povedenější kousky.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Dlouho jsem nechápala, co ostatní na této sérii vidí. Zkusila jsem Kavárnu v Kodani a ta se mi líbila, ale příběh se dost táhl. Hrad ve Skotsku už mě pak dvakrát nebavil. Po nějaké době jsem tomu ale dala zase šanci a pořídila jsem si v audiu i další dvě knihy. A ejhle. Domek v Irsku se mi opravdu zalíbil. No a Cukrárna v Paříži nyní také.
Jako nenáročný poslech na noční směnu naprosto ideální. Příběh má pomalé tempo, ale je to takové feel good. V celé knize vystupují jen samé sluníčkové postavy, ale i to je vlastně příjemné. Prostě to člověka samotného hodí do příjemné nálady.
Takže ač jsem nechápala, jak může někoho takovéhle čtení bavit, tak už jsem nejspíš to kouzlo objevila. Nevím, zda se do toho pustím knižně, ale v audiu možná zase nějaké pokračování zkusím.
V tomto díle chvílema člověk kroutil očima nad chováním některých postav, ale vlastně se to dalo zvládnout. A ač Paříž ráda nemám, tak se mi návštěva města zde líbila. A navíc má člověk při poslechu neustále chuť na nějaký dortík. Doporučuji se tedy před čtením vybavit něčím hříšně sladkým.
Rod nebes a dechu
Sarah J. Maas
První díl jsem slupla raz dva. A byla to nejlepší kniha, co jsem od autorky četla. Takže na dvojku jsem se těšila, ale dala jsem si po prvním díle trochu pauzu, abych nebyla přehlcená. Když jsem pak začala číst druhý díl, tak jsem byla už od začátku ztracená. Trochu jsem pozapomněla konec jedničky, navíc jsem se ihned ztratila v tom bezpočtu osob a celkově v neuvěřitelně složitém uspořádání světa. Knihu jsem tedy neustále odkládala a už jsem si myslela, že jí nedočtu. Nakonec mě to v půlce zase chytlo a postupně jsem se propracovala až ke konci. Konec mě dostal a jen díky němu se moc těším na třetí díl.
Potkáme se v Praze
Julie Caplin
Tohle je taková rychlá desetiminutovka. Příjemná povídka, ale Praha by si za mě zasloužila samostatný příběh. A i samotné povídce by pár řádků navíc slušelo.
Nemůžu říct, že bych byla velký fanoušek Romantických útěků, ale je pravda, že jsem si oblíbila jejich poslech během nočních. Tam potřebuji nenáročné příběhy, což tato série splňuje. Navíc se mi líbí, že se v každé knize nachází gastronomické okénko.
Tvorbu J.Caplin si zatím řadím celou do kategorie nenachne, naurazí. Třeba to nějaký příběh změní, uvidíme.
Aréna smrti
Suzanne Collins
Arénu smrti jsem viděla ve filmovém zpracování před x lety. Vím, že se mi film docela líbil, ale další díly už jsem nezvládla dokoukat. Tam to prostě začalo nějak drhnout. Poslední dobou mě ale velmi chytl žánr young adult a já si začala pohrávat s myšlenkou, že bych mohla vyzkoušet i tuhle sérii. Jakmile jsem jí objevila v audioverzi, tak už bylo jasno. Noční jsem si zpříjemnila poslechem a musím říct, že se mi kniha opravdu líbila. Navíc mě velmi překvapilo, co vše jsem si ještě pamatovala z filmu.
Dobře zpracovaný příběh a myslím, že se někdy propracuju i k dalším dílům. Trochu lituji, že jsem předtím znala filmovou verzi, ta mi to asi trochu znechutila. Proto jsem po poslechu nesáhla hned po dalším dílu. Vím, že filmově pro mě byl druhý díl nezajímavý a bojím se, že mě nebude tolik bavit ani knížka. Ale uvidíme. Časem tomu určitě dám šanci.
Terapie
B. A. Paris (p)
Autorku mám v hledáčku už opravdu dlouho, ale zatím jsem čtení jejích knih odkládala. A byla jsem hlupačka. Tohle je přesně ten typ knihy, který zbožňuji. Krátké, údérné kapitoly, kde se pořád něco děje. To je můj šálek čaje.
Alice byla pěkná šťouralka, ale nevadilo mi to. Byl to přesně ten formát knihy, který člověk slupne na posezení a společně s hlavní hrdinkou přemýšlí o tom, kdo by mohl být vrahem. Konec byl zajímavý, ale ze všech variant, co jsem měla v hlavě, byl nejvíce předvídatelný.
Teď mám rozhodně v plánu posvítit si i na další tituly od autorky. Doufám, že to bude podobná jízda, jako tady.
Kdo ví, kde budu zítra
Jindřich Šídlo
Můj muž tvorbu pana Etzlera sleduje už dlouho. Neustále mluví o jeho dvou knihách o kterých tvrdí, že by si je měl přečíst opravdu každý. A já se na ně už pěkně dlouhou dobu chystám. Když jsem ale objevila tuto knihu, tak jsem si říkala, že by to mohl být lepší začátek. A také že jo. Kniha mě hezky seznámila s některými podrobnostmi ze života Tomáše Etzlera o kterých jsem nevěděla. Navíc jsem zjistila, že souzním s mnoha jeho názory.
Hodnocení je zde velmi jednoduché. Příjemný rozhovor i s fotografiemi (těch bych uvítala i více). Tak a teď už opravdu jen neslibovat, ale sáhnout po "Novinářem v Číně".
Na konci vesmíru
Kristýna Sněgoňová
Tenhle díl byl za mě trochu slabší. Hlavně mě zde zarazilo hned několik věcí. Přesto jsem to vzala skoro na jeden zátah. Celá série je jedna velká jízda, která je skvěle namluvená v audiu panem Stránským. Teď jen vyčkat na vydání dalšího dílu a pokračovat dál.