honorka komentáře u knih
Nejdřív jsem uvažovala, že dám jen 3 hvězdičky, ale nakonec jsou to čtyři, protože by to bylo nefér. Jsem příliš ovlivněna tím, jak na mě zapůsobila série Smrtka a mám prostě u tohoto autora až přehnaně vysoká očekávání. Zkusím se tedy oprostit od toho, že jsem od Shustermana už něco četla a budu hodnotit jako separátní dílo.
Námět je jedinečný, příběh ubíhá velmi dobře, dobře se to čte, závěr je příjemný. Problém vidím v tom, že kniha někdy příliš filozoficky polemizuje a na mě některé ty pasáže byly trochu náročnější na to, abych je nechtěla přeskočit.
Určitě stojí za přečtení, ale už jako u Sucha mi chybí trošku něco víc.
Asi mě příliš ovlivnilo, že jsem se díky kauze při vydání knihy dozvěděla, o co tam jde. Kniha nebyla zlá, paní Mornštajnová je opravdu dobrá spisovatelka. Ale mě tentokrát vůbec neuchvátila. Chyběl mi tam asi ten aha efekt. Oproti Listopádu a Haně pro mě prostě slabší kousek.
Výborně napsáno, ale proč mi nikdo neřekl, že je to první díl? A kdy vyjde další? :D :D
Velmi hezky napsaná kniha, ale bohužel s přihlédnutím k tomu, že jsem četla Smrtku a Nimbus zde malé zklamání. Zklamal mě hlavně závěr. Čekala jsem něco trvalejšího, nějaký ostřejší dopad.
Zase jedna kniha, kterou jsem zvládla přečíst za jeden večer. Nejsem zrovna trillerový nadšenec, ale tohle mě bavilo. A závěr překvapil.
Když jsem přečetla Smrtku, netrpělivě jsem čekala na další díl. Teď jsem dočetla Nimbus a nejraději bych se rozjela za autorem a donutila ho okamžitě dopsat díl třetí. Ta kniha je prostě skvělá. Nepředvídatelná, jiná, uchvacující. Bavila jsem se od prvního do posledního písmenka. Chci té drogy víc a hned :D
Skvělý nápad, napínavý plot, ale na konci naprosto zahozený potenciál.
Začetla jsem se hned na první stránce a i když jsem se bála, že to konec třeba pokazí ... tak nepokazil. Jednoduše skvělá. Neotřelé téma, skvělé balancování mezi dobrem a zlem, dostatek námětů k přemýšlení, neočekávané zápletky. Moc doporučuji.
Jako dítě jsem nejen tuto knihu, ale celou sérii Vlaštovek a Amazonek milovala. Naplňovala mého dětského neposedného ducha touhou po dobrodružstvích. Snila jsem o plachtění a o rodičích, kteří by mě tolik chápali, jako ti literární. Jedny z mála knih, které jsem četla několikrát.
Možná bych to nazvala spíš "Experimentujeme s Láďou Hruškou, levně" a zařadila to do kutilských knih alá Rady ptáka Loskutáka. Je pravda,že třeba recept na výrobu domácího másla považuji za kvalitní, ale to se mu tam asi omylem připletl A když následně u domácí šlehačky čtu, že se dá vyrobit z domácího másla, které jsme předtím vyrobili, ehm, ze smetany na šlehání, tak si říkám, jestli jsem blázen nebo letadlo.
Řekla bych že největší hrůza je na tom tak, že těch asi 5 receptů z celé té hrůzy lze použít jako příklad celkem kvalitního zpracování surovin a na těch dokazovat, že ten tragický zbytek je také kvalitní .... brrr.
Líbila se mi. Kdybych ji považovala za "dospěláckou" literaturu, tak by mi v ní něco chybělo. Ale když se na ní dívám z pohledu literatury pro děti a mládež, tak byla napsaná velmi hezky. Srozumitelně, s dostatečným rozborem situace, bez viditelných protimluvů, s dobře vypracovanou psychologií hlavních postav. Jen na závěr mi bylo líto, že ten happy end je jen pro hlavní postavy, ne pro společnost jako takovou. Ale možná je to prostor pro další díl, kdo ví.
Po dočtení jsem si knihu zařadila do kategorie "příběh o lásce a nenávisti", psychologicko-filozoficko-sociální, s naprosto nepatrnou sci-fi linkou. Přečetla jsem za víkend, četlo se to opravdu dobře.
I když mě zklamal závěr a čekala jsem trošku více happy end, tak je pravda, že kdyby se konal ten, tak bych byla asi rozladěna přílišnou béčkovostí.
Líbí se mi vykreslení postav, pohled na věci z více stran i prostor pro vlastní zhodnocení čtenáře. ( Neměla jsem pocit, že by mě autor chtěl nacpat do nějakého vnuceného pocitu a nechal mi volné pole na mé vlastní zhodnocení. )
Ráno jsem si říkala, že zase přečtu jednu knihu do čtenářské výzvy. Stáhla jsem si tuto jako ebook a už ji mám přeečtenou. Je skvělá. Líbí se mi nápad, spád příběhu a trocha té romantiky taky zafungovala. A to ani nejsem cílovou skupinou young adult ;)
SPOILER!
Možná bych trošku prodloužila změnu stoosmasedmdesátky, po pěti letech by jí mělo asi trvat déle, než v sobě objeví člověka. Ale to je jen drobná vada na kráse jinak opravdu dobře napsané knihy.
Četla jsem ji už před velmi dlouhou dobou, takže děj až tak úplně moc komentovat nemohu. Zůstala ve mě ale nezapomenutelná stopa. Daniel Pastirčák píše velmi poeticky, kniha je plná obrazů a i když je zdánlivě dětská, tak má co říct dospělému.
Navíc miluju slovenštinu, takže jsem si ji opravdu užívala.
Kniha se sice četla sama, byla opravdu napínavá a množství konverzací ji učinilo velmi čitelnou. Pro mne ovšem poměrně průhledná zápletka s občas nešikovně vykonstruovanými příběhy. Vzhledem k tomu, jak moc knihu ostatní chválí, jsem od ní asi očekávala příliš mnoho.
Velmi dobře napsané, strhující, nečekané, bez přehnaných sladkých pasáží, ale velmi vášnivé. Uchvacuje mne, jak člověk do konce vlastně neví, kdo má být ta správná strana a fandí nepřátelům, i když ví, že všichni zvítězit nemohou. Tato kniha ve mě zanechala silný dojem a už se těším na pokračování.