horkosladka komentáře u knih

Kontroverzní kniha. S autorem nemusíte ve všem souhlasit, ale kdo někdy pocítil odpor k lidské debilitě, musí se přinejmenším u některých pasáží pobavit. Kniha je navzdory některým extrémním nenávistným výrokům prodchnuta také mnoha filosofickými myšlenkami, které čtenáře nutí se nad sebou a nad lidstvem a jeho morálkou zamyslet. Když jsem knihu četla, užívala jsem si pocit, že ve své alergii na absurditu a přemnoženost lidstva nejsem sama. A čím jsem starší, tím víc autorovi dávám za pravdu.

6 13.02.2017

"Ukažte mi způsob, jakým se národ stará o své mrtvé, a já vám změřím s matematickou přesností, jak moc jeho příslušníci oplývají láskyplným soucitem, respektují zákony dané země a jsou oddáni vyšším ideálům." (úryvek z knihy)
Knihu Hledání dobré smrti doporučuji všem, pro které není téma smrti tabu a kteří si někdy položili otázku, jak by se chtěli nechat pohřbít. Kniha není tak morbidní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Autorka sice používá černý humor, ale jinak je to velmi seriózně napsaný cestopis, kde autorka předkládá čtenáři odlišný způsob pohřbívání podle zemí, které navštívila. Smrt, které se bojíme, je tu podána jako něco přirozeného, co by nemělo být odděleno od života. Náš způsob pohřbívání mrtvých se jeví autorce jako něco neosobního, jde především o byznys. Když nám někdo zemře, nevíme si s tou situací rady. Obracíme se na pohřební služby, sami nechceme mít se smrtí nic společného... Chybí v tom hluboký zážitek, rituál, delší čas na truchlení... Kniha nabízí srovnání různých kultur pohřbívání a celkově zamyšlení nad tím, jak ke smrti přistupujeme. Určitě doporučuji přečíst všem, kterého tato tematika zajímá.

5 09.08.2023

Tato kniha není literatura, ale otevřená zpověď. Proto literárně nehodnotím. Míšu nevnímám jako spisovatelku, ale jako citlivou ženu, která se v životě dostala do pasti, ale podařilo se jí z ní dostat ven. Citliví lidé mají sklony k únikům z tvrdé reality. Věřím, že Michaela v sobě našla sílu, která ji bude provázet i nadále. Co se týče jejího vztahu s manželem, popisovaném v knize, tam byly momenty, kdy jsem si říkala, proč s ním je, když na ni dokázal vztáhnout ruku apod., ale nemohu víc soudit, protože jsem nebyla v jejich kůži. Knihu a otevřenost autorky, která nemá problém před veřejností promluvit o narůstajícím společenském alkoholismu, vnímám jako odvážný počin. Myslím, že Míša není ani tak spisovatelka jako žena bojovnice, která dokázala zvítězit sama nad sebou. Zápisník alkoholičky je jedním z prostředků, jak se se závislostí vypořádala a věřím, že mnoha lidem v podobné situaci může tato kniha pomoci podívat se na svůj problém a začít ho řešit.

Když jsem knihu otevřela, tak jsem byla zpočátku zklamaná, protože kniha neobsahuje fotografie. Nakonec jsem ale byla mile překvapená, kolik zajímavostí jsem se o Marilyn dozvěděla. Marilyn byla velká čtenářka, v její knihovně bylo 430 knih, vystřídala 43 bydlišť, měla endometriózu (tu mám bohužel taky), spávala nahá jen s parfémem Chanel No. 5, měla také ráda hotdogy a šampaňské. Její matka byla schizofrenička, svého otce nikdy nepoznala. Trpěla pochybnostmi o sobě a depresemi, byla závislá na barbiturátech, brala sedativa, kterými zaháněla úzkost a nespavost. Jak řekl její bývalý manžel, dramatik Arthur Miller: "Snad kdyby byla větším cynikem nebo se ještě více vzdálila realitě, možná by ještě žila. Byla však básnířkou, která na rohu ulice recituje davu, který se z ní snaží servat šaty..."

5 10.09.2020

Netroufám si hodnotit hvězdičkami, tak to zkusím aspoň slovně. Kniha je bezesporu čtivá, začátek vypadá velmi slibně, ale jak už bylo v jednom z komentářů řečeno, vyumělkovaný konec příběh znehodnocuje. Celkově charaktery jednotlivých postav nebyly dotažené do konce. Navzdory emotivnímu podtextu se mě příběh nijak zvlášť emočně nedotkl.

Musí být na každou odlišnost diagnóza?

Kniha má mně blízké téma - jako u knihy Útěk do divočiny. Ale upřímně, tohle psaní mě nijak nezasáhlo, až na skvělé části z knihy Walden od Thoreaua.

5 12.05.2019

Kniha vyžadující praxi, úsilí.

5 06.05.2019

Oddychovka, román pro ženy. Nápad s obchodem s gramodeskami super. Ale ten konec podle mě vše pokazil.

5 26.04.2019

"Pamatuj, že vždy, když se ti přihodí něco špatného, máš na výběr ze tří možností: můžeš dovolit, aby tě to definovalo, můžeš dovolit, aby tě to zničilo, nebo dovolíš, aby tě to posílilo."

5 11.02.2019

Velmi dobrá kniha, která vás donutí prozkoumat svou odvrácenou tvář. Čím silnější personu (tvář, roli, masku, kterou vystavujeme světu, abychom byli akceptováni) budujeme, tím víc potlačujeme sami sebe a tím více se časem musí projevit temná stránka naší osobnosti. Líbil se mi příklad na příběhu na začátku knihy. Mladý muž snil o cestování a do toho přišla rodina, povinnosti. Začal tedy hrát roli vzorného otce a manžela, ale někde pod povrchem bublala nenaplněná touha cestovat. A tak dostal rakovinu a bylo mu řečeno, že má tak rok života. Tato zpráva najednou uvolnila potlačenou část osobnosti - muž ze dne na den opustil rodinu a vydal se na cestu. Kde se najednou poděl zodpovědný chlapík, kterým byl celé dlouhé roky? Musel dojít na hranici života a smrti - dostat rakovinu, aby se rozhodl naplnit svou touhu? Díky "uvolnění" toho, co v něm bylo potlačeno, se zázračně uzdravil, naplnil svou životní cestu, po které toužil, a nakonec se vrátil uzdravený na psychické i fyzické rovině ke své rodině.

5 08.02.2019

Pořád dokola ty samé kecy. Za všechno si vlastně můžeme sami. Jasně. Ale copak každý může mít všechno, co chce, jen proto, že se to naučí správně přát? Blbost. Vlastně nechápu, co jsem od té knížky čekala. Myslím, že láska není věc přání. Je to prostě otázka štěstí.

5 24.07.2018

Geniální kniha geniálního umělce.
"Sexuální instinkt musí být sublimován v estetice. Pocit smrti v lásce. A hrůza z prostoru a času v metafyzice a náboženství. Dost popírání. Dost kouskování. Je třeba sublimovat. Je třeba integrovat. Místo automatismu styl. Místo nihilismu technika. Místo skepticismu víra. Místo promiskuity řád. Místo kolektivismu a uniformity individualismus. Místo reakce nebo revoluce renesance. Od roku 1929 jsem bez ustání studoval postupy a objevy exaktních věd za posledních sto let. Jestliže mi nebylo dáno prozkoumat všechny jejich taje kvůli jejich nestvůrné specializaci, porozuměl jsem jejich významu stejně dobře jako ten nejlepší! Jedno je jisté: nic, vůbec nic ve filosofických, estetických, biologických nebo mravních objevech naší doby nepopírá náboženství."

5 28.03.2018

"Jediné, co Breton uznává, jsou submisivní ženy a oddané matky. Pro mě není v jeho skupině místo. Mluvím otevřeně, vyjadřuji své názory, mám připomínky, předkládám návrhy. Ale jsem jediná, proto se na mě dívají tak nedůvěřivě, proto si mé připomínky špatně vykládají. Mají ze mě strach, myslí si, že je za tím něco víc. Ale nechápou, že za Galou není nic víc, za Galou stojí zase jen Gala. Není to ani Paul, ani Max, dokonce ani Salvador. Jsem to jen já sama. Gala."

5 26.02.2018

Kdybys ji potkal ve vašem městě,
řekl bys, že je špatně oblečená.
Ale vybledlé doma tkané oblečení
úžasné srdce v hrudi ukrývá.
Je pravda, že její růžová tvář je pihovatá,
paprsky slunce hojností,
ale ona je moje se všemi svými nedostatky
a já ji stejně miluji.
Když svírá její červené ruce
v mých rukou ohromující síla má,
cítím, že je moje, celá její krása je moje,
její čistota a její roztomilé já!
Pravda, její punčochy jsou vymyšlené a prosté
a její projev také prostý je,
ale ona je moje! Nejvzácnější je její šarm,
není tu pro vás, ale pro mě!

(Norman Rowland Gale)

5 22.06.2017

Kniha je velmi pěkně zpracovaná, ale působí na můj vkus příliš snobsky. Je určená ženám, které jsou posedlé dokonalou krásou, zkrášlující kosmetikou a kosmetickými salony, drahými parfémy, retro účesy a stylovým oblékáním. Jako inspirativní pokoukání to není špatné, ale pro ženu, která nemá čas trávit celé dny před zrcadlem, je to spíše jen kniha na prohlížení fotek Dity von Teese.

5 25.01.2017

Pod nebem s plynoucími bílými oblaky
tolik blbců

Co je tento svět?
Tady - poletující motýl
tam - pavoučí síť

5 13.11.2016

Začátek knihy mě nijak zvlášť nezaujal, ale od poloviny jsem pocity Werthera prožívala velmi intenzivně, protože sama mám teď takové "divné" období - taky se vyrovnávám s rozpadlým vztahem a přišla jsem o všechny iluze. Kdo říká, že Werther je slaboch, tak neví, o čem mluví a není schopen se do někoho vcítit. Takových mladých lidí je i v dnešní době dost, co nezvládají své emoce, nejsou schopni zpracovat vnější svět a jsou tak zoufalí, že už nemohou unést tíhu života. Není každý silný. Žijeme všichni na jedné planetě, chytří a hlupáci, boháči a chudí - jsou mezi námi rozdíly, to ano, ale je třeba si být vědom toho, že jsme na svět přišli všichni s holým zadkem - čistí a nevinní. To, co z nás zkušenost a okolí udělalo, je druhořadé. Všichni jednou musíme zemřít. Někdo odchází dobrovolně, protože už necítí sílu k životu. Utrpení mladého Werthera zasáhne každého, kdo se někdy cítil zoufale sám nebo kdo prožil neopětovanou lásku. Cynici ať si přečtou raději něco jiného...

5 30.11.-0001

Meditativní kniha, ke které si uvaříte čaj nebo kávu a zapomenete na chvíli na všechny starosti. Kniha plná inspirace, tichého snění, zastavení v čase. Každá fotografie v sobě uzamyká jeden okamžik, ve kterém Patti umí zvěčnit kouzlo starého, zaprášeného, téměř zapomenutého, vzdát hold věcem, lidem a místům, ke kterým má niterný vztah. V každé fotce a krátkém popisku se skrývá trocha poezie, kousek samotné Patti. Když jsem knihu zavřela, začla jsem přemýšlet, jak by asi vypadala moje Kniha dní... Doporučuji všem staromilským duším.

Čekala jsem oduševnělý literární jazyk, filosofický příběh. Jsem zklamaná. Číst knihu pro mě bylo sebepřemáháním. Názor ať si udělá každý sám. Styl psaní na mě působil vulgárně, tvrdě a úsečně, celkově mi číst knihu bylo nepříjemné a pořád jsem si během čtení kladla otázku, tohle opravdu napsal ten Lukavec, co se prezentuje jako slušný a jemný člověk ve videích na zákonech bohatství? Používání vulgarismů mi do příběhu nezapadalo a nechápala jsem, v jaké souvislosti je autor používá. Kniha na mě působila jako totální chaos. Ani líbivý konec celkový dojem z knihy nezachránil.