Horselen komentáře u knih
Po obsahové stránce se jedná opravdu jen o velice povrchový základ, co se týče soužití se psem. Kniha je cílená především na laiky, kteří se chtějí něco dozvědět. Je zde od každého něco.
Velice mě zklamalo, že ačkoli se jedná o odbornější publikaci, vyskytují se zde chyby v odborných názvech.
Na druhou stranu se mi moc líbilo, že kniha je bohatě ilustrovaná, dá se přečíst hodně rychle a není nijak složitá. Nejvíce mě zaujala kapitola o zdraví a nemocech.
Pro někoho kdo už psa má, je pravděpodobně zbytečná. Není zde skoro nic překvapivého.
V průběhu všech tří dílů prošel Nathan velkou proměnou. V téhle knížce najdeme jeho temnější a zoufalejší verzi a já si nejsem jistá, jestli se mi takhle zamlouval.
Nicméně knížka je velice čtivá, napínavá a na konci se mi draly slzy do očí. Závěr sice není takový, v jaký bych doufala, ale i tak si s ním autorka poradila dobře.
Skvělá a pravdivá knížka o neobyčejně chytrém kocourovi a jeho pánovi. Místy skoro až neuvěřitelné historky o Bobově inteligenci, které mě okouzlily. Knížka byla velice čtivá, oddechová a jednoduše napsaná (možná až moc). Stránky ubíhaly jedna za druhou, takže ideální letní čtení.
Hned jsem se musela podívat i na Youtube.
Tohle byla pecka! Nikdy bych nevěřila, že je to česká fantasy. Obdivuji autorku za to, že nám ukázala, že nic není jen černobílé. Líbilo se mi, jak byla Ilan zvídavá, že v jejím pohledu některé věci vypadaly horší nebo lepší, než ve skutečnosti byly. Že je každá strana viděla jinak.
Styl psaní mi naprosto vyhovoval, zaujalo mě, že svět sklenařů byl popsán pěkně od samého začátku. To je v málokteré knize.
Jako bonus se mi podařilo na slovníček narazit při čtení začátku knihy, většinou dozadu nekoukám. Takže jsem byla nadšená, že si můžu všechny pojmy v klidu zopakovat.
Jediné co mi trochu chybělo, byla nějaká mapa. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Tohle byla strhující, originální a parádní (YA) fantasy. Mrzí mě, že anotace prozradila opravdu hodně z děje. Na napětí to knize však neubírá.
Když opomenu pár nedostatků v podobě logických souvislostí, jediné co mi vadilo byla malá písmena. Jenže kniha se četla sama, takže jsem to později přestala vnímat.
Trošku mě mrzí, že jsme se pořádně neseznámili se všemi dětmi, ale věřím, že to autor v dalších dílech napraví.
Zkrátka a dobře, tohle se četlo samo.
P.S. Skloňování jména Zeus považuji za opravdu nešťastně zvolené.
Zpočátku jsem si říkala, že je to fakt nuda. Postavy mi také nepřišli kdovíjak povědomé. Už jen proto, že Alence jsem nikdy neholdovala. Ale pak... sakra. Bylo to úžasné! Marissa prostě umí psát. A ta povahová proměna Catherine na konci byla naprosto dokonalá.
Upřímně, naprosto jsem si zamilovala Janu. Hlavní hrdinka, která opatruje knihy jako oko v hlavě a vyměňuje si se svým manželem názory na to, jak je nesmí zničit, mi často připomínaly mě samotnou. Konečně jsem našla takovou hrdinku, o které není jen napsáno, že miluje knihy. V téhle knížce je spoustu důkazů, jak moc jsou pro ni důležité a to se mi líbí.
Nicméně celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že se nudím. Chybělo mi tam to "něco", co vás nutí číst pořád dál a dál.
Každopádně dám ale autorkám ještě šanci, Janu Eyrovou mám ráda, tak uvidíme.
Tohle bylo ... šílené. Na jednu stranu mi přišlo opravdu zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavní hrdinky, jako ukázku duševní poruchy. Když už tu stejnou větu čtete ale asi po desáté, je to příšerně otravné.
Ano, chápu, jestli takhle fungují lidé s obsedantně kompulzivní poruchou, tak jim to nezávidím ani v nejmenším. Rozhodně to není jednoduché, ale jako námět na beletrii to není zrovna nejlepší nápad. Rozuzlení mě zklamalo, napětí v detektivní lince nulové.
Prostě typická Greenovka se svým vlastním světem.
Z dobrého důvody tyhle knihy nečtu. Nedokážu to. Nedokážu nebrečet, i když si ani ze čtvrtky neumím představit, co všechno musely oběti války přežít. Ani si to představovat nechci.
Myslím, že nikdo nemá ponětí, jak těžké je s tím žít, a možná že se to opravdu ani nedá. O to víc obdivuji ty, kteří se nebáli promluvit.
Od knihy jsem neočekávala nic a dostala jsem mnohem víc než odškrtnutou položku čtenářské výzvy.
Je vidět, že autor už jede ve stejné linii. Což je často u sériových detektivek běžné a je to škoda. Tentokrát jsem dokonce i odhadla pravého vraha.
Nicméně kniha byla tentokrát výjimečná tím, že byla více emotivní a zaměřená i na city a rodinu, což se mi líbilo.
Velmi dlouho jsem přemýšlela, nakonec jsem se rozhodla pro 4*. Vzato kolem a kolem už jsem četla mnohem lepší "autobiografie".
Začátek mě moc nenadchl, knihy i vzdáleně týkající se koní obvykle nedokážu pustit z ruky, ale tady jsem měla problém.
Vadilo mi skákání v čase, některé části byly šíleně nezáživné. Další se neustále opakovaly, vracely jsme se k nim po delší době, některé neměly s Václavem téměř absolutně nic společného, text byl prokládán zničehonic úplně jinými tématy.
Zhruba uprostřed jsem se donutila na "příběh" víc soustředit. A nakonec mě to chytlo i bavilo.
Nicméně i kdyby nic jiného, jedná se o příjemné naladění na začínající dostihovou sezónu.
Autorka se pyšní knihami s velkou spoustou jmen, ve kterých se ze začátku (a mnohdy ani na konci) absolutně nejste schopni zorientovat. Rozhodně by neškodil nějaký úvodní rodokmen.
Mimo jiné neustále opakuje stejné prvky: víno, nešťastná láska, sex, atd.
Poté co jsem přetrpěla první desítky stran, jsem se nakonec dokázala začíst. Ale místy byla kniha strašně zdlouhavá, nudná, v podstatě jen nezáživný popis. Je to škoda, vzhledem k tomu, jakou má kniha nádhernou obálku.
Myslím, že u čtení mě držela převážně chuť rozluštit záhadu děťátka a dějová linka Grace.
Celý příběh byl dost krvavý a drsný, na můj vkus až moc. Rozhodně mě netěšilo, že na mnoho stránkách vystupoval odporný malchaj.
Každopádně tento díl byl o dost lepší než první, konečně jsem nemusela přemýšlet, co že se to vlastně děje a kdo je kdo.
Ale ten konec... Srdce zaplakalo, i když jsem to v hloubi duše věděla už na začátku bitvy.
Dechberoucí, strhující a legendární oživlá historie s těmi nejmenšími detaily, kde máte pocit, že žijete v minulém století s postavami. Určitě za ní stojí spousta trpělivosti a hledání a já jsem autorce neskutečně vděčná, že si s tímto příběhem dala takovou práci.
Ještě teď mám husí kůži. Colleen nikdy nepsala o lehkých tématech, ale tahle kniha byla emočně tak nabitá, jak jen mohla být.
Celou dobu jsem se ptala, jestli bych sama zvládla odejít. Nejhorší na tom všem je, že se takové věci opravdu stávají dennodenně.
Příběh měl i slabé stránky, ale za ten konec dám plný počet hvězdiček.
Myslím, že to co Lily udělala, bylo to nejlepší.
Tohle byl jedním slovem nářez. Už proto, co vrah prováděl svým obětem a kolik jich bylo.
Hned ze začátku jsem se zhrozila, že by snad vyšetřování probíhalo bez Harryho Holea. Naprosto mě odrovalo, co se stalo s mojí oblíbenou postavou a rozčílilo, že konec byl tak otevřený.
Na závěr dodám, že smekám klobouk před překladatelkou a všemi, kdo se na této knize podíleli, jen těch slovních obratů, co se v knize objevilo...
Tak tohle jsem vůbec nečekala!
Kniha, kterou jsem původně vůbec neměla v plánu číst, mě opravdu překvapila.
Je to neskutečně milý, lehce strašidelný a místy až moc přeslazený příběh. Ale já jsem si ho neuvěřitelně užila.
Rozhodně hodlám zjistit všechna Henryho tajemství i identitu Secrecy.
Jediné co mě mrzí, jsou ty překlepy v textu.
Že se jedná o retelling, jsem se dozvěděla až po přečtení. Jinak by mě to asi nenapadlo.
Měla jsem hodně velký problém se začíst. Až do strany 110 jsem téměř netušila, o co v knize jde. Místy se objevovaly a zase mizely záblesky pochopení. Myslím, že autorka by udělala lépe, kdyby nám svět Verity přiblížila trochu dřív. Zároveň by asi nebyla od věci nějaká mapa všech teritorií.
I po všech letmých vysvětleních mi zbývalo nekonečně mnoho otázek, na které jsem za celou knihu nedostala odpověď. To mi rozhodně čtenářský zážitek nevylepšilo.
Nicméně v knize nechybí napětí, není tu přeslazený románek hlavních postav jako v jiných YA, takže celkově nelituji že jsem si ji přečetla.
Ačkoli mě tento díl nebavil tak, jako předchozí dva, autor rozhodně umí psát.
Skoro jako by se sám stal psem.
Jen konec mi přišel trochu moc idealistický.
První co mě hodně překvapilo, byl počet stran. Ale vzhledem ke kvalitě je dostačující.
Ze všech stránek na mě vyskakovaly depresivní pocity, i v momentech, kdy se postavy smály.
Dějově jsme se vůbec nikam neposunuli, klidně bych se bez této knihy obešla.
Nejvíc mě mrzí, že tam bylo tak málo Amren! V předchozím díle jsem si jí zamilovala a teď se tam mihla jen okrajově.
Doufám, že další díl bude lepší.