Horselen komentáře u knih
Nedokážu pochopit proč jsem celou sérii tak dlouho odkládala. Je to jedna z nejlepších a nejpropracovanějších YA co jsem četla.
Winter a Jacina jsem si neskutečně zamilovala, přestože neměli tolik prostoru jako celý plán na svržení Levany.
Kniha byla velice dlouhá, ale naprosto skvělá a já ji můžu jen doporučit. Hrozně se mi líbilo propojení starých pohádek, zasazených do moderního fantastického světa.
Jediné, co se změnilo, bylo to, že mi v tomto díle lezla trochu na nervy Cress.
Kniha pro mě byla směsí:
A) Protivné hlavní hrdinky, za kterou se okamžitě staví tatínek, když na ni někdo jen sáhne.
B) Despotických rodičů, kteří už si fakt nepamatují, jaké to je být mladý.
C) Téměř nulového děje, kdy hlavní a vlastně vůbec jediný problém "příští rok už nepřijdeme", nebyl vůbec vyřešen
D) Chudáčka kuka, který neví co se sebou a má, ne zas tak tajemnou, minulost
D) Šíleného množství chyb v textu
Kladně hodnotím obálku, vnitřní vzhled a to, že jsem se příjemně naladila na Vánoce
Rozhodně nejsem odpůrce této tématiky, ale samovolně ji nevyhledávám.
Kniha je jedno velké milé klišé, kde hlavní problém tvoří záhadná minulost postav. Ta je zmiňovaná na každém rohu a ve výsledku se nedočkáme žádného pořádného odhalení, ale sami si v průběhu knihy uděláme závěr.
Danielovy problémy jsou na konci zmíněny jen tak mezi řečí. To mě trochu mrzí. Čekala jsem nějaké obrovské BOOM.
Epilog pro mě skončil až moc velkým happy endem, ale jinak fajn oddechovka.
Skvělá jednohubka, u které se člověk náležitě pobaví. Nejvíc oceňuju upřímnost, s jakou je kniha psaná a schopnost prozradit i ty trapné zážitky.
Oproti předchozím dílům je tento slabší. Chvílemi už na mě důmyslné plánování bylo příliš zdlouhavé.
Konec bych také označila za horší, člověk by řekl, že války trvají měsíce a ne jediný den. Na můj vkus byl uspěchaný.
Spoiler
Celou knihu jsem doufala, že Lia nakonec skončí s Kadenem, takže jsem byla celkem zklamaná. Obzvlášť proto, že Rafea jsem měla občas plné zuby.
Zpočátku mě kniha přišla hodně průměrná, čtivá sice byla, to ano, ale nic moc se nedělo. Samé večírky a puberťácké problémy a k tomu spousta popisu.
Nicméně později jsem se do Tylera zamilovala podobně jako Eden a plánuji přečíst i další díly.
Prvně zmíním, že mě kniha velice mile překvapila, přestože českým autorům moc neholduji. Autorka nám zde představila srozumitelný svět ještěrů, Zarnu, jakožto dračí město a vzadu slovníček pojmů, o kterém je dobré vědět dopředu.
Jako velké plus beru to, že jsem se místy i zasmála. A překrásná obálka je jen bonus.
Hlavní hrdinka 18-letá Jana je knihomol, který nerad chodí do klubů a miluje draky. Na druhou stranu mě hodně překvapilo, jak rychle se vyrovnala se svou situací a zvykla si na ni (připadalo mi to tak z jejích myšlenek, i přes popisované pocity).
Zpočátku jsme přeneseni do typického školního světa, až později se objevíme v novém prostředí. Knížka mě bavila už od počátku, především Janiny vzpomínky na celou událost. Dokonce obsahovala poučení, abychom si dávali pozor na své myšlenky.
Konec pro mě znamenal překvapení, autorka se tedy rozhodně nebojí pořádné bitvy, která zahrnuje i smrt.
Věci, které bych vytkla:
1) Janina touha po Ondrovi mi do knihy nezapadla a dokonce mi překážela. Přece pokaždé nemusí vzniknout pár z hlavních postav, no ne? O to hůř, když se pak dali dohromady a člověk skoro ani nepostřehl jak nebo kdy. O jejich "živočišné touze" ani nemluvím. Ondra mi nebyl zrovna sympatický.
2) Jak již bylo zmíněno, ještěři připomínají spíše upíry nebo krvelačné bestie, nicméně tohle nebyla hlavní věc, která mi vadila. Při čtení jsem to moc nevnímala, až později mě napadlo, že si s tímhle mohla autorka dát víc práce.
3) Chvílemi jsem si nebyla jistá, kolik uplynulo dní. V jednu chvíli jste měli oblohu stále jasnou a o pár řádků níže už se schylovalo k západu slunce. Prostředí Brna mi moc nevyhovovalo. Prostě to není místo, kde byste si představili utajený ještěří svět. Když fantasy, tak se vším všudy. Na druhou stranu ideální kniha pro čtenářskou výzvu.
Přesto knize dávám 5*, na začínající autorku skvělý příběh s potenciálem do budoucna. Snad se nedočkáme žádných velkých klišé.
SPOILER
Pochybuji, že by Jana tak dobře akceptovala, že už se neuvidí se svou rodinou a skoro vůbec na ni nemyslela.
První věcí, která vás zaujme na této trilogii, jsou jednoznačně naprosto dokonalé obálky, kvůli kterým se okamžitě chcete dát do čtení ♥
Tato série měla zpočátku velký potenciál, stát se jednou z těch lepších fantasy knih s mapou království a špetkou magie. Bohužel zklamala mé očekávání.
Nenadchla jsem se pro ni, dokonce jsem během čtení ostatních knížek zapomněla děj předchozích dílů. Stránky sice ubíhaly jedna za druhou, ale plánování války se vleklo. Nicméně 3. díl je jednoznačně lepší než druhý.
Chápu, že Meira byla pod velkým tlakem, ale v jednu chvíli mi přišla ufňukaná, v další zase až moc sebejistá, neohrožená a ochotná na sebe vzít osud celého království. Další mínus bylo na můj vkus příliš velké množství usmrcených postav, ale tak to asi má být, válka si žádá oběti.
Abych ale jen nekritizovala, plusové body má kniha za happy end.
Flanaganovy knihy nejsou ty nejlepší z nejlepších. Jsou psané jednoduchým a prostým jazykem, srozumitelným i pro nejmenší. Místy se dokonce může zdát že city postav jsou velice povrchní.
Když je ale čtete, musíte se úplně ponořit do příběhu a propadnout mu.
Mít chuť si jít zastřílet z luku nebo se projít v pláštěnce tak, aby vás nikdo nespatřil, to jsou moje pocity když tyto knihy čtu. Zkrátka mají osobité kouzlo, které jim nelze upřít.
Tuto knihu jsem četla jen kvůli čtenářské výzvě a je pro mě zklamáním.
Elena mi už od začátku byla silně protivná a v průběhu knihy se můj odpor k ní ještě zvýšil. Celý příběh mi přijde uspěchaný, povrchní, hlavní postavy se hned od začátku milují, přestože se znají chvíli.
Navíc jsme nebyli svědky absolutně žádného zdrcujícího a temného překvapení, které bychom nezjistili už z pouhého názvu.
U autorky je poměrně nezvyklé, že je příběh vyprávěn jen z pohledu 2 osob. Mně osobně to ale vyhovovalo mnohem víc.
Trošku mě nicméně rozčilovalo, že pokaždé, když jsem se ponořila do osudu buď Chaola nebo Nesryn, přišla další kapitola a s ní ten druhý.
Musím říct, že by mě mrzelo, kdyby nějaká postava umřela, ale už samotný fakt, že každý nakonec přežil, dělá knihu méně uvěřitelnou. Na můj vkus procházely vším moc lehce.
Díky předchozím knihám, které jsem od SJM četla, už mě ani tak nepřekvapily šílené zvraty v ději. Dokonce jsem úspěšně odhadla, kdo jde po Yrene.
Za konec dávám plný počet hvězd.
Od první stránky první knihy této série až do konce dokonale promyšlené, nanejvýš propracované a originální dílo, rozebrané do nejmenších detailů, které vám do sebe zapadnou. Slovy to ani nelze vyjádřit. Chvíli na mě zase bude působit "knižní kocovina".
Přestože jsem knihu nečetla poprvé, všechno jsem prožívala znovu. Byla jsem stejně napjatá jako kdybych příběh nikdy nedržela v ruce a úpěnlivě jsem čekala, že se osudy některých mých oblíbených postav změnily. Přestože jsem věděla jak to dopadne, bála jsem se.
Na této sérii jsem vyrůstala a zanechala ve mně mnoho. Přišlo mi, jako kdybych byla součástí kouzelnického světa.
Fakt, že ke konci i profesorka použila kletbu, která se nepromíjí, jen dokazuje, že Rowlingová urazila značný kus cesty od pohádky pro děti.
A co si budeme povídat, i já jsem si oblíbila známé:
"After all this time?"
"Always" ♥
Není pochyb o tom, že autor opět prokázal svou nápaditost, originalitu a schopnost zamyslet se nad problémem do hloubky. O skryté myšlenky tudíž není nouze. Ukazuje, jak snadné je ovlivnit ostatní, když má člověk moc, jak se každý na jednu a tu samou věc může dívat jinak.
Představuje nám svět, kde lidé vyhráli nad smrtí a přesto ta hrůza z toho, že nikdo neví, kdy nastane jeho poslední hodinka, trvá, protože o pokosení rozhoduje čistě statistika nebo náhoda.
Nicméně mě mrzí, že anotace prozradila příliš mnoho z děje a nebyla jsem tolik napjatá, jak bych asi byla normálně.
Tento díl patří k mým nejoblíbenějším. Nejen, že v porovnání s filmem obsahuje kniha mnohem více informací a stejně tak je filmové zpracování zatím nejméně podobné knize, ale začíná zde nová a temnější stránka kouzelnického světa. Líbí se mi, že se poprvé dozvídáme o povoláních v kouzelnickém světě.
S čistým srdcem můžu říct, že Umbridgeovou opravdu nenávidím. Naproti tomu se mi chce brečet, když si uvědomím, co se stalo Siriusovi. Brumbál na mě působí jako velice chytrý, i když výstřední stařík. A rozhovor, který vede na konci s Harrym mě dovedl k slzám.
Jediné co mi opravdu vadilo, byla špatná korekce textu a velký počet chyb.
Příběh chlapce, který přežil, bych dokázala odvyprávět i pozpátku. Stejně si v něm ale pokaždé najdu něco nového, co mě chytí za srdce. Jelikož nové vydání má naprosto boží obálky, musela jsem je mít.
Jeden z dalších skvělých příběhů, napnutá jsem byla až do konce. Především se mi líbily prudké dialogy Kadena a Lii, konec jsem málem obrečela.
Ze začátku jsem byla zmatená, nejenže čtenáři nebylo vysvětleno co nebo kdo je První dcera popřípadě Pozůstalí, navíc to skoro vypadalo, že v knize vystupují místo dvou kluků čtyři. Polovinu knihy jsem netušila, kdo z nich je vrah a kdo princ. Výsledek mě docela překvapil.
Jediné co mě mrzelo, bylo poměrně dost překlepů.
Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst, hlavně proto, že jsem si moc nepamatovala, co se dělo v předchozím díle. Konec ale všechno mé zklamání vyrovnal. Nicméně podoba s knihami od SJ Maas se zapřít nedá. Už se těším na třetí díl.
Když se mnou ke konci knihy opět prudce zmítaly emoce, věděla jsem, že se Maasová zase překonala. Její knihy se čtou samy. Během tohoto dílu jsem si o hodně víc oblíbila Amren, Cassiana a Azriela. Druhý díl se mi sice líbil o něco víc, ale tenhle je těsně za ním. Akce a zvraty rozhodně nechyběly.
Naprosto strhující příběh holandského emigranta Harryho de Leyera a jeho 80-ti dolarového šampiona, kteří se i přes nepřízeň osudu dostali na vrchol. Autorka přesně vykreslila atmosféru 50.-60. let minulého století se všemi autentickými detaily. Každý konec knihy je smutný, ale tento o něco víc.
Věřím, že za touto knihou stojí spousta práce, protože je vylíčena s naprostou věrohodností z pohledu psa. Jako kdyby se jím autor na chvíli stal. Je neskutečně smutná a emotivní, už od začátku. Časová návaznost je perfektní. Pokud jste četli první díl, možná vám připadalo, že druhý díl už může být jen horší - vždyť všechny úžasné nápady a myšlenky byly vyčerpány, o čem by asi tak autor mohl psát.
Svým způsobem je to pořád o tom samém, nicméně knížka je napsaná tak, že se od ní nemůžete odtrhnout, musíte přece zjistit jak to s těmi všemi lidmi dopadne!
Kdo mi opravdu lezl na nervy byla Glorie, takovou matku bych mít nechtěla. Mnohokrát jsem soucítila s Clarity a přála si, aby ta hrozná osoba z jejího života už konečně zmizela.
Jediné co mi vadilo, bylo to, že jsme se nedozvěděli všechno. Rozhovory obsahovaly jen to nejnutnější a mnohokrát jsme se o událostech dozvěděli s odstupem několika měsíců. Takže i ta záhadnost, kdy si člověk domýšlí, co se asi stalo, tam je.