hrabe.ruprecht komentáře u knih
Úžasná kniha pro všechny fandy kosmonautiky. Kniha vznikla jako více než stodvacetidilný seriál článků na internetovém blogu. Každé úterý jsme s napětím očekávali další a s autory hráli hru na to, kdo uhodne další osobnost. Články měly tu výhodu, že čtenáři rovnou upozorňovali na chyby a autoři je obratem opravovali. I tak zůstalo v knize několik nepřesností. Na knize je vidět její internetový původ a chybějící redakční úprava. Převzít internetovou verzi a hodit ji na papír nebylo asi nejšťašťastnější (některé kapitoly jsou rozsáhlejší než na netu, ale zase neprošly onou čtenářskou kontrolou chyb) . Zvláštní jsou perexy dříve internetových Kapitol. V knize vypadaji divně věty 'právě na dnešek připadá výročí...' nebo 'v minulém dílu jsem psal', 'před týdnem jste se dočetli'... Třeba v druhém vydání, které by si tohle dílo zasloužilo, už tohle nenajdeme.
Autor napsal Báječná léta pod psa a teď z toho žije. Tahle kniha je změtí slov bez ladu a skladu. Asi bylo potřeba nakladatelství dodat určitý počet normostran, což koneckonců v první povídce i přiznává.
Postihl mě infarkt a při hospitalizaci Jsem požádal ženu, aby mi přinesla do špitálu nějakou knížku. Přinesla mi tohle. Opravdu jsem nikdy nic víc slaboduchého nečetl. Nedočetl jsem. Bylo pro mě přínosnější hledět do stropu, než se zabývat takovouto sr...ou.
Knihy do popelnice neházím a nechat ji v knihovně na kardiologii, jsem si netroufl, aby se nějakému pacientovi nepřitížilo. Tak teď nevím, kam s ní. Na podložení kývající se skříně je hrubá, jako zátěž při lepení zase lehká.
Prostě vtipné za každou cenu, někdy až za cenu křečovitého pitvoření.
Film super, kniha příliš užvaněná. Balast nesouvisejících a zbytečně rozpitvávaných témat nutí a odrazuje od čtení. Dočteno se sebezapřením.
Nějak nemůžu strávit popis akčních scén a zvratů v psané podobě. Ve filmu to sedí i když míň bývá někdy víc. Autor se trochu začíná opakovat, v každé knize je někdo z týmu oddělení Q zraněn, unesen ... některým z pachatelů a jakousi snůškou náhod to všechno dobře dopadne.
Knize nelze upřít nápad a originální závěr. Pokud by to byla první, kterou jsem od autora četl nebo viděl filmové zpracování, pak neváhám nad pěti hvězdama, ale takhle ...
Už to nějak není ono. Takové mi to přijde povrchní. Spousta otevřených nedokončených dějových linek, bobříci nepropracovaní, v podstatě ani pořádně nepopsaní, možná jsem při čtení některé i přehlédl. Neurazí, nenadchne.
Prostě dobrodružná kniha, místy naivní, místy ještě naivnější. Několik rozpracovaných dějových linek, které se vypaří do ztracena, aby najednou příběh náhle a nečekaně skončil. U Trosky takové netypické dílko.
Kniha mi připadá jako námět pro seriál. Filmaři pak příběh ještě doplnili o roli Šímové jako příslušníka policejní inspekce a trošičku zapracovali na psychologii postav, která je v knize taková nijaká.
Oproti Verneovi nebyl Troska zase až tak výrazným vizionářem.. Na Troskovy knihy člověk nemůže nahlížet moderníma očima. Jako kluk jsem jeho knihy hltal. Děj dokázal strhnout. A děj dokáže strhnout i dnes i když nad autorovými (ne)znalostmi o elektřině, materiálech a fyzice vůbec se můžeme pousmát. Trilogie Kapitán Nemo patří k nejčtivější části Troskova díla.
Prostě není každý den posvícení. Autor zabloudil do oblasti, kde není příliš silný v kramflecích.
Když jsem knihu četl poprvé, listoval jsem v encyklopediích (internet tehdy nebyl) a hledal zprávy o kosmickém letu na Mars a nemohl pochopit, jaktože nikde nemůžu nic najít. Velice uvěřitelně napsané. Knihy prostě vtáhly do děje a dokázaly udržet. Po letech několikrát přečteno už s trochu kritickým nadhledem, ale kniha stále dokáže strhnout.
Kniha mě zaujala tématem a po několika kladných recenzích jsem pocítil potřebu si ji přečíst. Srovnání s romány Dana Browna kulhá na všechny. Tam, kde Brown pracuje s šiframi, čtenáři je současně představí a provádí jej způsobem uvažování své postavy, aby dospěl k rozluštění. Tady spousta textu o ničem, autor na tenkém ledě sám nemá představu, jak by ono zašifrování mělo vypadat. Z celé pětisetstránkové knihy je jediná konkrétní věta, která se týká převodu nukleových bází na čísla. Text je rozvláčný a nudný. Autor je schopen na deseti stranách popsat otevření dveří a to opakovaně. A že těch dveří v románu je. Když odmyslím spoustu logických chyb a moderní zápletku tajného celosvětového spiknutí elit, tak celý román působí jako hromada rozvláčného textu navěšená na velice jednoduché dějové kostře. Těžké zklamání.