Hřibče komentáře u knih
Knihkupci řadí knihy Simony Monyové do kategorie společenský román, popřípadě humorně laděný společenský román a muži zase do románů pro ženy od kterého dávají raději ruce pryč. Upřímně si myslím, že tato kniha je určená jak pro ženy, tak i pro muže (mnohým by jistě prospělo, kdyby si ji přečetli) a humorného na ní není téměř nic.
Autorka sice děj popisuje s nadhledem sobě vlastním, ale i přesto z vět, které čtete, cítíte zoufalství a nekonečný smutek z nešťastného manželství. Připravte se na to, že když se pustíte do čtení Srdcebolů, tak často budete žasnout nad tím, co všechno musela hlavní hrdinka ve svém manželství zkusit a uvědomíte si, že láska je opravdu slepá a že odpoustět je možné, ale ne navždycky.
Pokud mám být upřímná, tak si absolutně nedovedu představit, kdybych měla prožít jen čtvrtinu toho, co hlavní hrdinka. Když si navíc uvědomím, že kniha je na rozdíl od předchozích knih paní Simony, daleko více autobiografická, tak mi běhá mráz po zádech.
Nemohu říct, že je toto nejlepší kniha paní Simony (nečetla jsem všechny), každopádně si myslím, že na ni nebudete moct snadno zapomenout. Podle mě je to kniha, díky které si i některé "věčně" nespokojené ženy uvědomí, že se nemají zase až tak špatně a že vždycky může být i hůř. A to klidně i u prince, který sice přijel na bílém koni, ale u kterého se později ukázalo, že kůň nebyl jeho, nebyl ani bílý a že ten pěkně vyhlížející krasavec, který na něm přijel, ve skutečnosti ani žádný princ nebyl.
Svatební den z pohledu devíti postav, už jen toto slibuje poměrně zajímavý čtenářský zážitek. Na své si přijdou převážně milovníci paralelních dějů, kdy se například dojmy z jedné události dozvídáte z pohledu několika různých aktérů, a to od neteře, která jde své tetě Berenice na svatbě za družičku, přes oddávajícího kněze až po samotnou nevěstu a jejího ženicha.
Děj začíná od malé Pauline, neteře nevěsty a vypadá téměř až idylicky. Po přečtení prvních pár odstavců však pochopíte, že autorka čtenáři nebude servírovat pouze pěkné věci a načančaný děj. Naopak jej nechá nahlédnout nejen do nitra postav, kde se mezi sebou bije touha zachovat si dekorum, styl a eleganci s pochybnostmi a křivdami minulosti, ale poukáže i na ryze měšťácké chování a snobismus.
Je velmi pravděpodobné, že některé postavy vám budou sympatické více, jiné méně, každopádně vás však zaujmou a k některým se budete časem i vracet (minimálně ještě při čtení knihy, abyste si zpětně přečetli, jak se v tu chvíli chovala jiná postava ;).
Knize se nedá vytknout, že má spád. Na to, že je to autorčina prvotina, tak bych řekla, že je dobrá, ale zůstala bych pouze u toho slovíčka "dobrá". Tím nechci nikoho od Dvou zrcadel odrazovat, ale pokud čekáte hlubší děj, tak budete pravděpodobně zklamaní, jedná se totiž o nefalšovaný upíří slaďák na dlouhé zimní večery (na mě to bylo sladké až moc, a to je už co říct, zvládnu opravdu hodně). Pokud však máte rádi tuto tématiku, tak vaše čtenářské srdce bude plesat radostí. Na knize je sympatické to, že pochází z pera české autorky a děj se odehrává v USA. Kdyby někdo řekl, že knihu napsala Američanka, tak bych mu věřila. :)
Hlavní hrdinka Sonja jako velmi mladá otěhotní, rozhodne se nejít na potrat a dítě si nechat, jenže rodiče jsou proti a donutí ji dát dítě k adopci. Sonja se přes zradu rodičů nepřenese a raději bydlí s tetou v jižních Čechách, kde potká starého bohatého mládence Hynka. Hynek si ji vezme a bude ji na rukách nosit s tou podmínkou, že nikdy nebudou mít žádné děti. Tato podmínka Sonje vyhovuje, protože po tom, co se musela vzdát svého dítěte, už žádné jiné nechce. Hynek umožní Sonje vystudovat, zajistí ji pohodlí, takže Sonja nemusí hnout prstem a užívá si celkem spokojeného a klidného života. I přesto ji příliš tento život neuspokojuje, protože se jí stýská po svém dítěti. Hynkovi navíc začíná vadit Sonjina práce v galerii a chce, aby přestala pracovat a byla doma. A zde začíná mít jejich poklidné soužití sem tam trhliny a dochází k hádkám.
Název sice čtenáře svádí k tomu aby si myslel, že Sonja bude mít s manželem ze života peklo, ale na mě osobně to tak nepůsobilo. Kromě hádek k ničemu jinému mezi hlavní dvojicí nedojde.
Celý příběh na mě ve výsledku působil tak, že měl potenciál být velmi čtivý a zajímavý, ale ve skutečnosti působil trošku plytce. Přitom je to poctivě napsaný ženský román s dobrou zápletkou, silnou hlavní hrdinkou a místy i příjemnou dávkou humoru. Na můj vkus tam bylo možná zbytečně moc omáčky kolem, kdy se téměř nic nedělo a bylo příliš mnoho popsaných řádků o vaření čaje a jídla, které šly nahradit třeba různými žárlivými situacemi a domácím napětím. Z celé knihy jsem měla pocit, že: ano, manžel byl majetnický a trochu žárlil, nikoliv však kousal." U knihy mě ale potěšil celkem dobrý konec, takže ji řadím do škatulky: "dobrá odpočinková kniha po celodenní práci".
Velmi příjemný román, líbil se mi. :) Ze začátku byla Charlotta trošku nudná, byla uhoněná, nervózní a pod tlakem, ale měla příjemný styl humoru, takže jsem věděla, že se příběh časem pořádně rozjede a taky že ano. :) Autorka popisovala veškeré dění velmi vtipně, takže jsem se pak naráz do knihy začetla a doslova ji zhltla. :) Zajímavé téma, rozhodně mě kniha přiměla se zamyslet i nad svým životem a co bych svému mladšímu já řekla, kdybych byla na jejím místě, takovým úvahám se asi nikdo neubrání. :)
I když je kniha napsaná pro děti, tak se musím přiznat, že se mi moc líbila. Asi by ale byla škoda tento příběh řadit ryze do dětské literatury, protože kromě toho, že je velmi zajímavý a čtivý, tak je i inteligentně napsaný a mohou jej ocenit i dospělí (a tím nemám na mysli jenom skalní fanoušky autorky). Vždy velmi ocením, když je příběh zasazen do reálného prostředí, protože pak je pro mě snazší uvěřit, že se to mohlo či může stát, že někde je taková dívka jako Amélie. :) Myslím si, že tuto knížku ocení každá dospívající dívka, která ráda čte fantasy, kdybych byla teenager, tak ji teda rozhodně ocením. I když je pravda, že jsem ji ocenila i teď, a to už teenager rozhodně nejsem. :) Petřin typický styl psaní je zde velmi patrný, ale přece jen je hodně odlišný od toho, na který jsem zvyklá. Nemohu říct, zda je lepší, ale rozhodně se mi líbil. :) Jestliže máte rádi knihy s ilustracemi, tak nad touto knihou vaše srdíčko zaplesá, protože je opravdu moc pěkně ilustrovaná a krásně dokresluje celkovou atmosféru knihy.
Pokud autorka někdy napíše pokračování tohoto příběhu, tak si jej velmi ráda pořídím, a to i přesto, že je kniha určená spíše mládeži a rozhodně peněz nebudu litovat. Třeba si ji jednou rádi přečtou i moje děti a pokud ne oni, tak já se k ní rozhodně ráda někdy vrátím! :)
Tři velmi čtivé a napínavé hororové povídky, při kterých vám bude chvílemi opravdu tuhnout krev v žilách. :) Každá povídka je jiná, ale všechny mají něco do sebe a to něco vám nedovolí přestat číst, dokud neotočíte poslední stránku. :) Pro mě nejstrašidelnější a podle mě taky nejnapínavější byla povídka Mrtvý luh, která mě zavedla do oblasti Šumavy v poválečné době. Kromě nebezpečí v podobě toulajících se německých zlodějů se hrdinové příběhu musí vypořádat i s démony z močálu a nepůjde pouze o bludičky! Knihu rozhodně doporučuji všem, co se nejen rádi bojí, ale také těm, kteří si rádi přečtou inteligentně napsané a strhující příběhy. Na všech třech povídkách velmi oceňuji, že byly zasazeny do reálného prostředí, protože tak je pro mě daleko jednodušší uvěřit, že se to mohlo (či může) stát. I když upřímně doufám, že se něco takového nikdy nestalo a taky nestane. :)
Excelentní historický příběh! Stálo mě to vždy hodně přemáhání, abych knihu odložila a pokračovala v práci. Styl psaní paní Kornerové se mi líbí čím dál tím víc, určitě si od ní přečtu i další knížky.
Román má, co se týče popisů a dialogů, všeho tak akorát. Při jeho čtení jsem se ani chvíli nenudila. Tento příběh svým vyprávěním strhne čtenáře už na prvních stránkách. :)
Kniha nezapře autorčin osobitý styl vyprávění okořeněný jemnou dávkou syrovosti a trošku i zvrhlosti, přesto mi zatím z jejích knih přijde nejslabší. Knihu jsem přečetla, v rámci možností děje si u příběhů i odpočinula, ale nebavila jsem se u nich tak, jako v sériích o upírce Tině a zaklínačce Lotě. Pár povídek mi přišlo lepších, ale i těm bych přiřadila kolonku - lepší průměr. Příjemným potěšení pro mě bylo, když jsem zjistila, že kniha obsahuje i dvě mé oblíbené povídky se zaklínačkou Lotou, jejich čtení jsem si vysloveně užívala a pokud bych je neznala z jiné její knihy, tak bych je ohodnotila jako to nejlepší z celé povídkové sbírky. Celkově se dá říct, že se to přečíst dalo, ale čekala jsem od toho víc. Nevadí, zadaří se příště. :) Těším se na Petřiny další knihy. :)
Velmi příjemné čtení. Ideální kniha, když si chcete u čtení odpočinout. Místy velmi vtipné dialogy. :)
Tato kniha byla pro mě osobně velkým překvapením. Myslela jsem si, že si přečtu historickou a romantickou knihu s jednoduchým dějem o mladé spisovatelce, která byla všemi muži zbožňována a vše se jí dařilo. Do jisté míry tomu tak i bylo, nejednalo se však o plytký příběh, jak jsem se původně domnívala, ale o zajímavý životní osud velmi nadané ženy, která si musela cestu k úspěšné dráze spisovatelky tvrdě proklestit.
Spisovatelka Hana Whitton se vyjadřuje spisovným a čtivým jazykem, který se příjemně četl. Neobsahoval zbytečný patos a vrtání se v pocitech hlavních postav, kdy děj stagnuje na místě, než se vše rozebere, aby mohl pokračovat, ale naopak byl na rozebírání citů stručný a stále ubíhal ve svižném tempu. Knihu bych hodnotila jako příjemné a oddechové čtení. :)
Velmi napínavé a ve výsledku i zajímavé čtení, které čtenáře přiměje se v závěru knihy nad celou záležitostí zamyslet.
Nevím, jestli je to tím, že tato kniha nebyla zfilmovaná, na rozdíl od Čokolády, ale chytla mě více za srdíčko, než právě již zmíněná Čokoláda. Myslím si, že bez sklenky vína tato kniha číst nelze. :)
Jedná se o slušně napsané detektivní povídky, které jsou autorčinou prvotinou, psány tak trochu ve stylu A. Christie. Některé se mi líbily více, jiné méně, ale celkový dojem z nich mám vcelku dobrý. Mnohé příběhy mají opravdu nečekaný konec a odhalení vraha vás jednoduše šokuje. Příjemné oddechové čtení a ideální na to, když si chcete přečíst pár stránek před spaním, popřípadě na cestách do práce. :)
Musím se přiznat, že knihu jsem četla kdysi dávno, myslím, že velmi brzy po tom, co vyšla, ale pesto mi její děj utkvěl v paměti do dnes. Příběh se odehrává ve slunné Francii. Děj knihy začíná tak, že se hlavní hrdinka rozejde se svým německým snoubencem, a protože umí výborně francouzsky, opustí Německo a odjíždí do Francie, kde potká zajímavým a netradičním způsobem svou opravdovou lásku. Román je to neskutečně milý a příjemný. Pokud chcete něco oddechového z Francie, pak je tato kniha pro vás tou správnou volbou. :)
První Lanczovka, kterou jsem nedočetla. Nebyla jsem se schopná přenést přes nesympatie k hlavní hrdince. Knihu jsem dočetla do půlky a pak jsem to vzdala. Chápu, že hlavní hrdinka byla citově i sexuálně vyprahlá, ale číst o ženské, která uvažuje jen rozkrokem, mě prostě nebavilo.
Velmi povedené zakončení celé série. Poslední díl se mi zdál o chlup lepší, než 2. díl. Byl velmi napínavý a i když jsem už od půlky tušila, jak to dopadne, tak i přesto musím říct, že závěr knihy byla teda síla. Velmi mě bavilo objevování nového světa a líbilo se mi, jak ho spisovatelka popsala. Vůbec by mi nevadilo, kdyby série měla ještě pokračování, každopádně za mě maximální spokojenost. Už se těším, až si přečtu bonusovou e-novelu. :)
Ze začátku příběhu mi Sabrina přišla jako celkem sympatická hrdinka, jenže postupem času mi její chování přišlo velmi rozmazlené a chvílemi vyloženě až absurdní. Osobně jsem čekala, že bude za svá rozhodnutí a lásku více bojovat, že bude ráznější, že se nepoddá svému osudu, a to ať byla na Morganově hradě, nebo u příbuzných v Londýně. Nemám moc ráda postavy, které jen tak sedí v koutku a trpí a přesně tak na mě působila. V anotaci se sice píše, že Sabrina musela o Morganovo srdce bojovat, ale v podstatě mi tak až na první třetinu románu ani nepřišlo. Na konci knihy sice projevila trochu vůle, ale trvalo jí to na můj vkus opravdu dlouho.
Oproti tomu Morgan mi na začátku nesedl, choval se k Sabrině hrubě a byl velmi majetnický. Jenže přesně ve chvíli, kdy Sabrina přestávala mít moje sympatie, tak Morgan je začal získávat. Ukázal, že není jen pouhým hrubiánem z hor, ale že umí projevit i city. A jak už tu někdo psal v předchozím komentáři, ke konci jsem ho také obdivovala pro velkou dávku trpělivosti, o které bych na začátku ani neřekla, že ji v sobě bude vůbec mít.
Od půlky knihy jsem přemýšlela, zda příběh vůbec dočíst, nakonec mi zvědavost nedala a knihu jsem dočetla, ale žádného příjemného "ach" pocitu jsem se po jejím dočtení nedočkala. Snad jen, že už to mám konečně za sebou.
Samotný příběh byl velice předvídatelný, viník je v podstatě jasný už od začátku, žádné velké překvapení se nekoná. Sečteno podtrženo, knihu bych hodnotila jako průměr a nebýt toho, že mě v druhé půli Morgan příjemně překvapil, tak bych ji asi hodnotila ještě méně.
Přesto přese všechno věřím, že si "Šepot růží" své čtenářky najde a že se bude mnohým líbit. Přece jenom představa, že se ženě podaří zkrotit divokého skotského horala, je velmi romantická...
Pro mě osobně asi nejzvláštnější kniha od Niny George, která se zabývala tématem života a smrti. I když byl příběh velice zajímavý a na konci mi také jako mnohým slza ukápla, tak pro mě osobně nepřekonala Levandulový pokoj, který měl snad všechno, co může nezapomenutelný příběh mít. Každopádně i tato kniha určitě stojí za přečtení, za zamyšlení a možná i na jejím základě za přehodnocení třeba i všeho, co jste kdy ve svém životě udělali, neudělali, měli udělat...
Velmi milé krátké příběhy k zamyšlení. Určitě jsem je nečetla naposled. :)