hrosik3 komentáře u knih
Příjemné oddechové čtení. Nenudila jsem se, děj lehce plynul a postavy byly fajn :)
Krásný příběh, smutný, lehce plynoucí. Krátké kapitoly, spousta emocí, tragédie i pohádka. Moc jsem si čtení této knihy užila. Ráda doporučuji!
Tak tohle se nepovedlo. Jako kdyby se autor nemohl rozhodnout, jaký příběh napsat. Hlavně ty pohádkové pasáže mi tam strašně vadily a nudilo mě to.Sice jsem dočetla, ale Britt Marie byla mnohem lepší a lidštější.
Konečně jsem se dozvěděla, jak se vlastně vsichni potkali
Určitě lepší než Bílá vlčice. První díl nás seznámil s postavami, ale teprve tady poznáváme jejich charaktery, myšlenky. Navíc v poválečném Berlíně se nemůžete nudit. Propletene osudy se rozvíjejí a uzavírají.Moc krásně se to četlo.Asi největší posun udělala Nataša s Alexem.
Kniha se mi líbila. Pasáž z Ruska mi hodně připomínala Kněžnu od Danielle Steel. Ale hlavní hrdinka, ač také mířila do Paříže, byla uzavřená a odhodlaná prát se za své blízké, nebyla tak romanticky založená, spíše pragmaticky. Těžko uvěřitelné mi přišlo dění kolem Máši a jejího manžela. Lépe, než vnitřní pocity postav a jejich vztahy, byly popsány události historické a politické. Je to čtivé, těším se na druhý díl, protože v prvním mi chybí dokončení některých osudů a příběhů.
Taková kniha o ničem. Grafy, které nedávají smysl, myšlenky jim odpovídající. Přečetla jsem sice za dva dny, ale byla to nuda.
Kavárnička byla lepší, tahle kniha celkem nuda, chyběl tomu nápad.
Odpočinkové romantické čtení , tentokrát sice bez chuti na broskve, ale s chutí na skvělou kuchyni paní Matildy :)
Nejprve jsem si říkala, co je to za protivnou babu, ta Britt-Marie, ale ona je to stařenka se širokým srdcem a s přesvědčením, že vše má mít nějaký řád. Sama v sobě k sobě hledá cesta. Cestu, jak si vážit sama sebe. Je to první kniha, kterou jsem od autora přečetla a moc se mi líbila. Vyvolala emoce, přiměla mě smát se i brečet. Hořkosladký příběh lidí, fotbalu a jedné krysy (nebo dvou?).
Četlo se to dobře, taková oddechovka na dva večery, ale těm postavám něco chybělo. Víc hloubky, dokončených příběhů, často jen naznačené, jen takové stékání po povrchu.
Tuto knížku jsem vyhrála v 1. třídě v soutěži o nejlepšího čtenáře třídy. Hned se zařadila mezi mé oblíbené a chystám se ji číst i dětem. Moc milé setkání s panem Nepilem a jeho tvorbou.
Nemůžu dát víc, než tři hvězdy. Kniha dá náměty na přemýšlení, jen jevšechno podáno rychlostí blesku, bez nějaké vedlejší myšlenky. Líbí se mi, jak autor píše, ale tady možná stálo za to příběh víc rozvinout. Lidé i jejich osudy byli takovými epizodami. Hlavní hrdina byl naivní snílek bez cíle a bez schopnosti vnímat realitu.
Zajímavá kniha, protkaná smutkem, tragédií a životem slonů. Až mě z toho mrazilo. Doporučuji!
Příjemné oddechové čtení na volný den.Hned bych si dala broskve.
Po zde přečtených recenzích jsem čekala naprostou bombu, ale zklamalo mě to. Nemohla jsem se začíst, vyprávění mi přišlo těžkopádné. Opakovaly se motivy, osudy. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci. Nepotřebuju mít úplně akční příběh, mám ráda i poetické knihy, ale tahle mě nudila.
Zbytečně moc dlouhé, místy jsem měla pocit, že se autor potřebuje svých postav zbavit, že pro ně nemá naplnění a je jich mnoho, tak je raději nechává zemřít.
První polovina knihy se mi líbila více,druhá část už neměla nápad, ani spád. Dočítala jsem poměrně dlouho.