hroubek komentáře u knih

Jeph Loeb a Tim Sale, moje oblíbená autorská dvojice. A zcela právem. Loeb má specifický styl vypravování, který nemusí sednout každému. Nejde mu o akci, ale mnohem více o postavy a jejich myšlenkové pochody, a Loeb rád komiksové postavy polidšťuje. Kresba Tima Salea je jiná, ale na první pohled jí poznáme. A já jí mám moc rád. Dokáže krásně vystihnout všechny emoce a pocity, které postavy zrovna prožívají. Tyhle dva pánové se moc dobře doplňují a jejich příběhy je radost číst, a prohlížet si stránky plné krásné kresby. Co se týče příběhu, tak Temné vítězství je parádní komiks, který zaujme a nepustí, a opravdu je velmi dobré číst oba díly hned po sobě(já to tak udělal). Příběh má spád, zajímavé a funkční zvraty, osudovost a spoustu skvělých momentů. Místy je trochu přeplácaný a některé věci šli udělat elegantněji(třeba titulní vrah, nebo zbytečně moc padouchů), nicméně to jsou snad jediný větší chybičky na tomto parádním komiksu. Batman: Temné vítězství nabízí dobré a napínavé čtení, a i když to není úplně na maximální hodnocení, tak i tak ho dostane, protože čtyři hvězdy by byly prostě málo.

PS: Komentář je pro oba dva díly.

10 23.10.2022

Z mého pohledu dobrý a neurážející komiks. Ve výsledku se jsem si ho užil a rozhodně jsem při jeho čtení netrpěl, i přestože jsem nebyl cílovka. Tahle série Young Adult má něco do sebe a pokud budou přicházet s dobře vystavěnými příběhy, tak splní svůj účel - přivést holky ke čtení superhrdinských komiksů. Osobně se mi líbil úplně jiný pohled na Dianu/Wonder Woman a taky originální pojetí její superhrdinské kariéry. Tento komiks má dobře napsané postavy, které jsou víceméně dost sympatické. Kresba je dobrá, jen ta barevná paleta mi moc nesedla - celé je to v chladných barvách a tónech. Největší problém komiksu je jeho tempo a styl jakým je vyprávěný. Někdy je uspěchaný, jindy pomalejší, někdy je zbytečně ukecaný a pak přijdou momenty, kdy se vše vyřeší pár dialogy. Nicméně, když to vezmu kolem a kolem, tak se jedná o dobrý komiks, který neurazí a dobře pobaví.

10 17.09.2022

Batman, který se směje navazuje na velkou eventovou událost se jménem Metal: Temné noci. Komiksová událost Metal: Temné noci se mi docela líbila, ale rozhodně jsem si jí neužil, tak jsem doufal, protože to není lehké čtení, a čtenář musí mít načteno, aby si to užil a v zásadě pochopil, co se děje a proč se to děje. A tohle se, tak trochu týká i Batmana, který se směje. Osobně si myslím, že se to dá v pohodě přečíst bez znalostí Metalu, aby čtenář pochopil, co děje. Nicméně znalost Metalu je rozhodně lepší, protože dokážeme mnohem lépe pochopit vnitřní pochody některých postav a užít si konkrétní věci. Scénárista Scott Snyder odvedl slušnou práci. Snyder posunul Batmanova dobrodružství zas o kousek dál a přišel s trochu jiným Brucem Waynem/Batmanem. Osobně hodně kvituji, že se Snyder drží víceméně při zemi, a celkový příběh připomíná hodně nepříjemnou detektivku, kde hlavní záporák, chce dohnat hlavního hrdinu k šílenství a zlomit ho. Sice nejde o nic originálního, protože v historii Temného rytíře se o tohle pokoušel nejeden záporák a vždy selhal. Snyder tohle samozřejmě ví, a proto přihazuje další proměnné, které to komplikují. Díky tomu, se komiks primárně věnuje Batmanovi a jeho vyšetřování, a na samotného Bruce Wayne zbyde minimum prostoru. Po příběhové stránce jsem ve výsledku spokojený, nicméně samotné finále pro mně bylo přeplácané a překombinované. Co se týče kresby, tak Jock odvedl parádní práci. Jeho kresba se k tomuto příběhu náramně hodí a výborně vystihuje šílenství, které se přibližuje. Jock celý příběh vypráví z dálky a málokdy se soustředí na velké detaily. To samé platí i pro nakreslení obličejů postav. Jock zde nemá potřebu dělat, co nejdetailnější kresbu. Díky této specifické kresbě na Vás dolehne samotná atmosféra komiksu, jenž je plná šílenství, strachu a bolesti. Samotný komiks je dobře vystavěný, má zajímavý příběh, u kterého nás zajímá co bude dít dál a jak to celé skončí. Asi největší problém je to, že je to místy přeplácané, překombinované, ukecané a pokud nemáme něco načteného, tak se můžeme velmi lehce ztratit v to co se děje a jaký to má význam, nebo nám to nemusí dávat smysl. Batman, který se směje je zajímavý a dobře nakreslený komiks, který rozšiřuje příběhu Metalu.

10 13.08.2022

Geoff Johns to zvládl ukočírovat a díky tomu tady máme velkou komiksovou událost.

Již od prvních stránek je vidět, že Johns miluje Strážce od Alana Moorea. Celý příběh je velkou poctou tomuto legendárnímu komiksovému tvůrci a jeho mistrovskému dílu. Johns se proto rozhodl podřídit tomu celý komiks. Ať už jde o vyprávění, rozložení panelů, celkový vzhled komiksu a neposlední řadě používaní bonusových příběhů na konci kapitol.

Mnozí to budou považovat za sprosté kopírování a vykrádání Strážců. Já to tak naštěstí nevidím. Vidím zde snahu o provázanost a ucelenost. Johns se snaží vytvořit “svůj vlastní přídavek do světa Strážců” a chce, aby působil co nejvíce přirozeně. Proto je komiks plný odkazů na tento komiks, rozvíjí některé motivy či vytváří nové postavy. Velkou oporou mu je zde kreslíř Gary Frank, jenž krásně zachycuje odkaz Strážců ve své kresbě. I on skládá poctu tomuto komiksu a samotnému kreslíři Daveu Gibbonsovi.

Největším kladem a zároveň největším záporem bude v tomto případě příběh. Není to jednoduché čtení a samotný Johns nám to neulehčuje. Je zde až moc informací, odkazů (bez znalostí Strážců a spousty komiksů od DC se nebudete místy chytat), dějových linek, hrdinů a při čtení jsem měl pocit, že se Johns nechal místy dost unést. Jako by cítil na sobě tíhu toho, co tvoří, a snažil se vyrovnat samotnému Mooreovi. Díky tomu je v příběhu zbytečně moc linek a postav. A bohužel některé pak ve výsledku působí zbytečně. Tím neříkám, že to Johns pokazil, říkám tím, že udělal několik chyb.

Nicméně, když se příběh čte v kuse, tak to začne do sebe všechno hezky zapadat. Já jako fanoušek jsem si užíval ten moment překvapení a okouzlení příběhem. Opravdu mě bavilo přemýšlet o tom, kam to celé směřuje a jaká bude pointa, jak to ovlivní svět hrdinů DC. Johns si opravdu vyhrál s odkazy a detaily. Jeho vize sice není bezchybná, ale má hlavu a patu. Pointa, kterou přináší, mně sedla a nabídla mi nový pohled na jisté události, které se dějí ve světě DC.

Hodiny posledního soudu je komiks, který při čtení vyžaduje větší dávku pozornosti. Není to žádné oddechové čtení. Na druhou stranu se nejedná o žádný art. Je to takový mix mainstreamového komiksu s myšlenkovým přesahem a lehkým filosofováním o tom, co znamená být hrdina. Mně komiks sedl jako celek. Vím, že má spoustu chyb a některé věci, tam působí hloupě a zbytečně, přesto jsem ochotný to prominout, jelikož jsem se dobře bavil a komiks mě donutil přemýšlet nad všemi myšlenkami, které má. Což rozhodně není málo a běžně se mi to nestává.

Hodnocení: 9/10

10 21.09.2021

Ze všech hlavních hrdinů DC má Flash nejsložitější historii a časovou osu. A fakt nesouhlasím s tím, že tohle ideální start pro nové čtenáře Flashe. Nicméně pokud Flashe trochu znáte, a osvěžíte si vzpomínky úvodním komiksem Znovuzrození hrdinu DC, tak se chytnete. Ze začátku jsem místy tápal, opět je na vině český vydavatel, který se neobtěžoval, napsat, vysvětlit nebo dovydat New 52. Takže nám chybí dost informacích a trvá, než se zorientujeme. Jakmile se naskočí do hlavního příběhu, tak většina problému zmizí a my si můžeme užít zajímavý příběh Barryho Allena nejrychlejšího muže planety. A je to dobré čtení, které má parádní konec a moc hezky láká na další díly.

10 09.01.2021

Dan Abnett prostě umí. Už po páté mi dokazuje, že chápe, co pohání Artura/Aquamana a pokaždé to dokáže posunout nějak dále. Díky tomu je hlavní hrdina mnohem propracovanější a zajímavější. Totéž by se dalo napsat i o Mere a dalších vedlejších postavách. Kresba krásná a výborně sedí k příběhu. Osobně mě bavil i ten příběh, který nesouvisí s hlavní dějovou linkou. Jediný problém tohoto komiksu je, že je opravdu hodně tenký. U Aquamana jsem si zvykl na více stránek.

10 04.01.2021

Po každé, když vidím nápis "Ideální start pro nové čtenáře!", tak si klepu na čelo. Tohle fakt ideální start není. A to je asi největší problém. Ideálním startem byl první příběh z New 52, kde bylo vše hezky popsáno kdo je kdo a co kdo umí. Zde funguje spoustu věcí, od akce, postav, kresby, týmové práce až po samotnou velkolepost a jistou originalitu. Jen ten záporák a lehké zmatení v příběhu pokulhávají. Je to dobrý a zábavný komiks, ale je vidět a znát, že bez určitých znalostí to prostě nepůjde. A to mě trochu mrzí. Určitě se nebudu bránit dalším dílům, jen je škoda, že Crew tady nevydává i jiné hrdiny(Superman, Justice League Dark, Green Lantern atd.)

10 21.05.2020

Každý velký fanoušek DC komiksů ví, že Flashpoint patří k jednomu z nejdůležitějších příběhů za posledních pár let. A teď máme konečně možnost si ho přečíst a přesvědčit se o tom osobně. Je mi jasné, že spousta z Vás vidělo animovaný film Justice League: The Flashpoint Paradox, který z komiksu vychází. Já ho viděl taky, a byl jsem z něho nadšený, a o to více jsem se těšil na komiks. Komiks se hodně povedl a je vidět, že Geoff Johns umí. Jeho příběh žene jako rychlík a během pár stránek jsme uprostřed dění. Johns se kupodivu nesoustředí na to, co se na Zemi děje, nezajímá ho tolik konflikt mezi Wonder Woman a Aquamanem, ale mnohem více se soustředí na Barryho a Batmana. Postavy, které o tolik přišly a jsou si svým způsobem hodně povědomé, přesto se liší v způsobu jakým se s tím vyrovnávají. Tahle dynamika je pro celý Flashpoint klíčová, a díky ní celý příběh funguje a dokáže nás dojmout a vyvolat v nás emoce. Tohle se Johnsovi hodně povedlo. Komiks má krásnou kresbu, která je správně dynamická jako příběh. Starý komiks se povedl a i přes stáří je to velmi slušné čtení. Flashpoint je parádní komiks a všem ho jen doporučuji.

10 27.09.2019

Norské dřevo je první knížka, ve které jsem se seznámil s tvorbou od Haruki Murakamiho, a nutno podotknout, že lepší knížku na seznámení s tímto japonským spisovatelem jsem si vybrat nemohl. Norské dřevo je zajímavě napsaná knížka, která v sobě má příběh o velké lásce, utrpení, bolesti a nekonečné ztrátě, mezi kterou hlavní hrdina Tóru prochází. Všechno a všichni odchází jen hlavní hrdina zůstává a přežívá. V knížce je dost dobře vykresleno pomíjivost času a vzpomínek. A díky tomuto faktu je pak prosba od Naoko naprosto logická a svým vlastním zvráceným způsobem nádherná. Knížka možná působí depresivně a melancholicky, zvláště v kontrastu s nádhernou japonskou přírodou, i tak lze o ní říci, že má v sobě spoustu pozitiva. V knížce jsem si doslova zamiloval postavu Reiko a její příběh jak skončila v léčebně. Norské dřevo je nádherná knížka, která se mě velmi líbila a jsem moc rád, že jsem si čí přečetl a tím se seznámil s Murakamim.

10 03.06.2015

Já jsem na Hobita šel, až po slavné trilogii o prstenu moci a dost mile mě překvapilo, že Hobit je pohádka. A o to více jsem si jí užil. Postavy jsou sympatické, děj má spád, není tam tolik mytologie a čte se to opravdu moc pěkně a ani na chvilku to nenudí, možná ke konci. Hobit je správná fantasy pohádka, která má dobré momenty, napětí a perfektně napsané rozhovory mezi Bilbem a Glumem či drakem Šmakem.

10 23.05.2015

Mám hodně moc rád scénáře od Jepha Loeba. Četl jsem od něho dost věcí a všechno mi výborně sedlo. Loeb umí udělat velkolepý akční thriller Ticho, parádní temnou detektivku Dlouhý Halloween a Temné vítězství, nebo romantický příběh s tragickým koncem Spider-Man: Smutek. Skvělé zvládá dělat velké mainstreamové komiksy, ale nemá nejmenší problém udělat i civilnější příběhy, které stojí na postavách. A to je případ tohoto komiksu. Velmi se mi líbí na komiksu Superman: V každé roční době to, že Loeba nezajímá akční stránka a vlastně ho moc ani nezajímá samotný Superman. Reálně se mnohem více soustředí na samotného Clarka než na Supermana. Loeba zajímá, co Superman představuje pro konkrétní postavy, a jak ho ty dané postavy vnímají. A tohle je z mého pohledu hodně osvěžující prvek, jelikož Clark/Superman je sice hlavní postava, kolem kterého se příběh točí, ale zároveň vše podstatné a důležité se dozvídáme z úst někoho jiného. Loeb nám předvádí netradiční pohled na Muže z oceli, a já jsem mu to sežral i s navijákem, jelikož Loeb perfektně pochopil v čem spočívá největší síla Supermana. Není to jeho super síla, není to jeho nezranitelnost, je to jeho lidskost, a víra, že na světě jsou dobří lidé, kteří jednají z nesobeckých důvodů, protože chtějí pomáhat. Když nebudu počítat pár krátkých příběhů na konci, tak je komiks rozdělený na čtyři části. Každá část je pojmenována podle ročního období. Máme zde čtyři různé vypravěče dva muže a dvě ženy. A jak už jsem naznačil v textu, ani jeden z vypravěčů není Superman. Samotné roční období zde působí i jako jistá metafora, jak vnímat to, co Clark zrovna prožívá. Nechci o tom psát mnoho, jelikož mi to přišlo ze strany Loeba dost fikané. Nicméně o to více jsem si to užil a líbilo se mi, jak je to elegantní řešení. Miluji kresbu Tima Salea. Sale má hodně specifický styl kresby, který působí lehce retro, ale k tomuhle příběhu pasuje přesně a dodává mu nádhernou poetiku a kouzlo. Komiks má nádherné velké panely, úžasné dvojstránky, které nepotřebují text a dokáží vyprávět daný příběh obrazem. A pak samozřejmě jak je u Salea zvykem, nádherně nakreslené ženské postavy. Sale ženské protagonistky kreslí tak nádherným způsobem, že jsou vždy velmi svůdné, ale mají v sobě jistou křehkost a něžnost. Samotná kresba na mě osobně působí velmi příjemně a rád jsem si prohlížel panely do detailů, i přestože Sale někdy na detaily kašle a snaží se o co největší záběr panelu. Určitě musím zmínit úžasnou barevnou paletu, která opět působí krásnou retro stylizací. Díky tomu, že Sale v tomto komiksu nepoužívá tolik černé barvy, tak má komiks nádhernou barevnou paletu, která nechá vyniknout jiné barvy modrou, červenou, zelenou a žlutou. Nádherně nakreslený komiks. Je mi jasné, že tento komiks nebude pro všechny a ne každému sedne retro stylizace a způsob, jakým se Loeb rozhodl odvyprávět tento komiksový svazek. Nicméně, já jsem si komiks hodně užil, ocenil originálně pojatý příběh, nádhernou kresbu a samozřejmě to, jak je příběh civilní a dojemný. Pokud si chcete přečíst povedený komiks se Supermanem, který se netočí jen kolem akce a bitek, tak je Superman: V každé roční době pro Vás jasná volba.

9 18.03.2023

He iyéčhel, wakhán thánka, anpetu kin lé, mičhanté kin mi ší yu ská yé!

Tak je to tady. Došel jsem na konec cesty u této luxusní série. A když, píšu tento komentář, tak nějak sám nevím, jestli je správný čas, abych ho napsal teď, nebo pár dní počkal, až si to celé sedne a vykrystalizuje. Zrovna v tuto chvíli, když se snažím vytvářet tento komentář, tak myslím na ten konec. Konec tohohle příběhu, který svým způsobem není úplný konec, nýbrž pokračovaní jiné cesty. Konec, který jsem nečekal, konec který mě hodně sere, konec který mě dojímá jako málo co, konec o kterém musím přemýšlet, konec ze kterého jsem svým způsobem neskutečně nadšený, protože takovéto konce tvoří jen luxusní vypravěči, v tomto případě scénáristé. Už teď vím, že je tady spoustu věcí, co mi úplně nesedlo, a přál bych si, aby byly udělaný jinak. Celé to na mě působí lehce uspěchaně, ale to možná bude tím, že jsem nechtěl, aby to skončilo. Chtěl jsem, aby tento díl měl přes dvě stě stránek, a působilo to jako Nelítostný souboj, kde by to celé pomalinku gradovalo k osudovému setkání trojice Dash - Rudá vrána - Ten, kdo chytá. A jak, tak přemýšlím a čtu si po sobě, co jsem doposud napsal, tak si uvědomuji, že to jsem taky dostal, jen musím brát předposlední díl a Konec cesty jako jeden dlouhý díl. Jason Aaron dokázal s touto sérii velké věci, a já si jí i přes drobné výtky hodně moc užil, vyloženě špatný nebo průměrný díl v této série nevznikl. Aaron skvěle pracuje s postavami, a je obrovská radost sledovat, co s nimi dokáže, protože je tvoří jako opravdové lidi, kteří jsou plný chyb a zloby, ale mají taky v sobě hodně dobra a dokáží velké věci, pokud ve svém srdci cítí, že je to správná cesta. Konec cesty není bezchybný komiks, a ani v rámci série není nejlepší, přesto je to konec, a jako konec cesty funguje více, než dobře. Aaron a jeho spolupracovníci (R.M. Guéra, Jock a Giulia Brusco) vytvořili výbornou komiksovou série, která přesahuje rámec komiksů. Tahle série je něčím více, než jen obyčejnou kriminálkou, více než jen komiksem pro dospělé. Tohle velké umění, o kterém vím, že ve mě bude dlouho zrát, a až jednou přijde ten správný čas, tak se znovu vypravím do rezervace Prérijní růže a dám si tento kvalitně vytvořený příběh znovu.

Héčhetu aloe!

9 14.03.2023

Minulý díl mě poslal do kolen, takže jsem byl hodně, ale opravdu hodně zvědavej, co se bude dít v předposledním dílem. Jason Aaron sešlápne svůj vypravěčský pedál až na podlahu a řítí se plnou rychlostí. Dost bylo zbytečných odboček, teď se musí připravit půda, na krvavé finále, a ne každá postava se ho dožije. Ještě, než se hlavní příběh posune dál, tak máme velmi silnou historickou odbočku, ve které se dozvíme něco o správné technice skalpování. Tento příběh v té nejčistší podobě ukazuje, co jsme udělali (my Evropané) s původními obyvateli Ameriky, a ještě jsme se při tom schovávali za to, že vykonáváme Boží dílo. Precizně odvyprávěna historie od Jasona Aarona. No, a po té historické odbočce nastupuje hlavní příběh, který má jeden velký problém. Z mého pohledu je tady až moc zvratů a působí to na mě hodně uspěchaně. Aaron potřebuje redukovat postavy a linky, a to se dělá nejlépe tak, že se dané linky protnou. Něco funguje fantasticky - celá linka s Šunkou, něco působí lehce divně - Dashův táta a Ten, který chytá, zde mi to přišlo takové nedodělané, ale asi v tom je hlubší smysl. Ke slovu se dostanou agent Nitz, šerif Karnow, nebo Dino, které krásně propojí nečekaný sled událostí. Do příběhu se zapojí i Volný pád, jenž si prošel svým osobním očistcem, o který vůbec nestál. Samozřejmě nesmím zapomenout na naše hlavní hrdiny Dashiella a Rudou vránu. Oba se v průběhu celé série hodně změnili, a prošli si důležitým vývojem. Našli nový smysl života, zakusili peklo, a teď vidí cestu ven. Jenže to něco bude stát, a abys byl spasen, musíš hřešit. Hřešit takovým způsobem, ze kterého se můžeš zbláznit, ublížit lidem který miluješ, a zradit všechno, v co věříš. A pak přijdou pochyby, jestli to za to všechno stálo. Velké finále je přede mnou a já se po poslední stránce tohoto svazku těším, protože věřím, že to Aaron dovede do skvělého zakončení.

9 14.03.2023

Líbí se mi jakým stylem Jason Aaron píše tuto sérii. Aaron by si mohl spoustu věcí ulehčit, být přímočařejší, soustředit se na hlavní dějovou linku, případně si připravovat půdu pro velké finále. Ale to evidentně Aarona, tak moc netrápí a chce prostě vypravovat příběhy a vyplňovat jisté mezery v ději. Takže proto dostaneme pár odboček a teprve pak se může pozvolna pokračovat v ději. Úvodní příběh je hodně lidský a sedl mi tak moc, že jsem ho četl dvakrát. Sice je nepodstatný pro hlavní děj, ale je to hezký kontrast k většině postav z hlavního příběhu. Další část je věnovaná Šunce, a byl to zajímavý příběh. Jsem rád, že Aaron dal této postavě prostor, a ukázal nám, kým skutečně Šunka je, a co se mu občas honí v hlavě. Příběh, který nese jméno Rodinná tradice je parádní, a hodně jsem si ho užil. Navíc má parádní závěr, u které si řeknete, že historie má tendenci se opakovat, a je to hnusný začarovaný kruh. Závěr si pro sebe krade hlavní dějová část Nechtěné, u které Aaron vytáhne velmi citlivé téma a velmi depresivně ho rozebere, a dát nám nový pohled na některé věci. Dashiell a Carol to dost posrali, každý jiným způsobem, ale posrali to, a teď musí vymyslet jak to spravit. Otázkou je jestli se to dá spravit, a jestli o to vůbec stojí. Aaron vláčí tuto dvojici hodně ošklivým svinstvem, a nutí je, aby se stali svou lepší verzí. Aby se smířili s tím, co udělali, aby se dokázali očistit od minulosti, a začali hledět do budoucnosti, které se oba tolik bojí. Nejkrásněji je to vidět na scéně na silnici, která silně a dojemně ukazuje, to co by hrdinové chtěli, a to co si nakonec zvolí. Rezervace v rytmu blues je povedený a silný svazek, jenž má vynikající momenty a parádní části, ale jako celek lehce drhne a nemá takový tah na bránu. Nicméně to nic nemění na tom, že jsem opět spokojený.

9 08.03.2023

Skoro žádný hrdina nemá, tak komplikovanou historii jako Flash. Už jen to, že jméno Flash nese více hrdinů napříč časem a mnohovesmírem. Barry Allen se kdysi obětoval, aby zachránil celý mnohovesmír a teď je zpět a nechápe, jak se to stalo. Scénárista Geoff Johnse miluje komiksy a staré příběhy ze zlatého a stříbrného věku. Proto se rozhodl vrátit Barryho Allena mezi živé, stejně jako to udělal s Halem Jordanem. Johns nevypraví nějak zbytečně zběsilé, spíše si dává na čas a připravuje si půdu pro hlavní akt příběhu. Díky tomu je komiks ze začátku lehce pomalejší a ukecanější. Pak se to naštěstí rozjede a Johns ukáže, že má hodně načteno a rozhodne se některé věci vysvětlit a zasadit je do nějakého bodu. Finální konfrontace funguje moc dobře a je to hezky odvyprávěné. Moc se mi líbila kresba a barvy, protože kreslit Flashe není úplně jednoduché. Flash: Znovuzrození není bezchybný, ale Johns do toho dal srdíčko, takže mu něco odpustím.

9 20.12.2022

(SPOILER) Jmenuje se Gorr. Kdysi to býval obyčejný obyvatel jedné zapadlé planetky ve vesmíru, jenž sužovaly sucha, hlad a bída. Vinnou řady nešťastných okolností přišel Gorr o všechno, co kdy miloval – matku, ženu, děti. Přál si smrt, místo toho se mu do rukou dostala dokonalá zbraň. Zbraň tak strašlivá, že i samotným bohům se podlamují kolena, když jí spatří. Gorr během svého života zjistil, že bohové jsou sobecký a nestarají se o nikoho. Proto se rozhodl, že je všechny zabije. Začal si říkat Řezník bohů a vydal se na krvavou výpravu, při které chce zabít každého boha, kterého potká. Naštěstí existuje jeden bůh, jenž se jen tak něčeho nezalekne a má nezlomnou vůli. Tím bohem je Thor – bůh hromu a bouří. Dokáže Thor porazit Gorra, Řezníka bohů a zachránit všechny bohy??

Scénárista Jason Aaron není v komiksové branži žádný začátečník a během pár let si vydobyl slušné renomé. Proto taky dostal nabídku od Marvelu, aby psal Avengers, Doctora Strange nebo Thora (ne nutně v tomto pořadí). Aaron má specifický styl, a proto jsem byl hodně zvědav, jak si povede u Marvelu, který je přeci jenom více mainstreamovější, než jiné menší vydavatelství. Navíc u příběhu, jenž je ve výsledku jedna velká řežba.

Jsem tedy moc rád, že mohu napsat, že po příběhové stránce odvedl Aaron velmi dobrou práci. Moc dobře pochopil, jaký příběh píše a co musí udělat, aby se vyhnul tomu, co všichni od jeho příběhu budou čekat. Aaron na to šel velmi fikaně a naplno využil, jedné věci. Tou věcí je, že se příběh odehrává ve třech časových linií, které se navzájem proplétají, aby se v závěru příběhu mohly spojit. Díky tomu, mohl Aaron měnit povahu Thora, podle doby, ve kterém zrovna byl a tím i samotný tón příběhu. Toto byl vskutku geniální tah. Navíc si Aaron vyhrál i hlavním záporákem, který měl uvěřitelnou motivaci a byl po charakteristické stránce dobře propracovaný. Z mé strany spokojenost.

Esad Ribić se postaral o většinu kresby v komiksu (krom jednoho sešitu, jenž dělal Jackson Guice – ten taky odvedl pěknou práci). Ribić z mého laického pohledu odvedl fantastickou práci, jelikož díky jeho kresbě působí komiks jako velký hrdinský epos. Komiks má impozantní scenérie, nádherně nakreslený vesmír, hrdinskou akci a spoustu precizně udělaných panelů. Jediné, co mě nesedlo byl styl jakým Ribić kreslí obličeje. Někdy jsou propracované a detailní, jindy chybí detaily, a pak jsou místy i rozmazané a působí jako šmouhy. Asi to má nějaký význam, ale mě to zklamalo.

Já jsem s komiksem dost spokojený. Sedl mi příběh a jeho tón, líbilo se mi jakým způsobem ho Aaron vypravím a zkouší na to jít jinak. Ve výsledku se mi hodně moc líbila kresba, která je opravdu krásna a dodává patřičnou atmosféru. A teď k jednomu záporu. Komiks by měl mít o pár sešitu méně. Je zbytečně natahovaný. Místy se trochu opakuje, některé dialogy jsou stejné nebo jsou si dost podobné, totéž pak platí bohužel i pro akci v prvních dvou třetinách komiksu. Komiks mě bavil a líbil se mi, ale s některými věcmi si mohly ještě o trochu více vyhrát.

Jak už v textu několikrát zaznělo, tak mi komiks sedl a dost se mi líbil. Neříkám, že je bezchybný, ale ty chyby, které má nejsou nijak zásadní a pokud se na ně nezaměříte, tak je dost velká šance, že si jich nevšimnete. Osobně doporučuji přečíst komiks, v co nejkratším čase, jelikož má „filmový příběh“, který nutí neustále číst a zjišťovat, co bude dál. Pokud máte rádi Thora, tak je tento komiks stvořený přímo pro Vás.

9 24.08.2022

Už několikrát jsem četl, že je Jeff Lemire geniální scénárista. Bohužel jsem to sám nemohl potvrdit, jelikož jsem od něho skoro nic nečetl. Teď po přečtení jeho díla Essex County si to začínám myslet. Essex County si mě získalo během pár stránek a moc jsem si čtení tohoto svazku užíval. Protože čtu primárně superhrdinské komiksy, tak toto pro mě byla příjemná změna, která mi udělala obrovskou radost. Jeff Lemire se mi zde představil v tom nejlepším možném světle a já jsem na vlastní oči uviděl jeho geniální přemýšlení nad vyprávěním a příběhem. Lemire má také velmi osobitou kresbu, která sice není tolik propracovaná do detailů, ale je rozhodně působivá a hodí se pro dané příběhy. Největší síla komiksu vychází z příběhů. Z příběhů, které mají srdce, emoce a dokáží dojmout. Lemire je dokáže vyprávět s obrovskou lehkostí a citem. Navíc úžasným způsobem využívá panely, ve kterých propojuje příběhy, střídá časovou osu, mění perspektivu vypravěče atd. Vyžaduje to trochu více pozornosti, ale ten výsledek za to stojí, a místy jsem jen koukal a užíval si, co se na stránkách svazku děje. Tomuhle se říká být výborným scénáristou (vypravěčem příběhů). Od teď se budu těšit na další komiksy o Jeffa Lemirea, které si někdy přečtu. Essex County je parádní komiks, který má myšlenky, emoce a nechybí mu srdce.

9 28.07.2022

Hodně povedený komiks, který funguje na více úrovních. Krizi identity lze vnímat jako detektivku s přesahem, jelikož se naplno ponoříme do nitra "vyšetřovatelů". Samotný komiks velmi často nabízí nový pohled na vnímání vztahů mezi superhrdiny, jejich blízkými, a tím co se považuje za morálně správné, a tím co je nutné udělat. To, že komiks není černobílý, je super a dodává mu úplně jiný rozměr, který podtrhuje samotná pointa. Mám z tohoto komiksu velkou radost. Mohu říci, že jsem přečetl docela dost komiksů, a proto mě vždy potěší, když mě něco překvapí. A to se scénáristovi Bradu Meltzerovi povedlo. Meltzer se rozhodl koukat na věci pod jiným úhlem a soustředit se na záležitosti, které většinu čtenářů nenapadly, anebo je prostě nezajímaly. Díky tomuto úkroku stranou získal Meltzer obrovské možnosti, kam s příběhem jít, co vyprávět a jak moc zničit představu o šlechetnosti superhrdinů. A to je na tomto komiksu to nejlepší. Ten pohled na superhrdinský život, co to obnáší, s čím hrdinové musí žít a jakou to má všechno cenu. Meltzer odvedl parádní práci a znovu nám v plné nahotě ukázal, že superhrdinové jsou pod kostýmy stále lidé plní emocí, lásky a taky hněvu s bolestí. Z mého pohledu odvedl Ralph Morales velmi dobrou práci. Kresba je krásně mainstreamová a moc hezky se na ní kouká. Morales vyniká v detailech, které si uvědomíte při další četbě nebo po přečtení bonusů. Hodně moc se mi líbili konkrétní okamžiky - Atom, který prostupuje atomy provazy, pohřeb, nebo celá sekvence na satelitu. Kresba tohoto komiksu sice není nejoriginálnější, ale na sto procent splňuje to, co má. Co se týče kladů, tak tady to bude velmi jednoduché. Zajímavý a dobře napsaný příběh, který funguje a má velmi dobře vystavěné zvraty, které nutí k zamyšlení. Přesná a přehledná kresba plná detailu a nádherně zobrazený panelů a dvojstránek. A teď k záporům. Pro nováčky ve světě DC to bude složitější. Je tu hodně postav, dost se tu odkazuje na některé věci, co staly v minulosti, a ne vždy je prostor je pořádně vysvětlit. Počítá se tady s tím, že víme, že někteří hrdinové kdysi umřeli, a i přesto se jim povedlo se vrátit. A v neposlední řadě je potřeba mít alespoň trochu přehled, kdo je kdo. Pokud chcete mainstreamový komiks s myšlenkami, tak je Krize identity jasná volba.

9 05.05.2022

Spokojenost. Komiks mi sedl a příjemně mě překvapil. Mám rád, komiksy s Batmanem, které se "drží při zemi", a ukazují, že Batman je stále jen člověk, který krvácí a může zemřít. Zde je ta realistická a civilní rovina dotažená na maximum a funguje dost dobře. Z počátku jsem si dost zvykal na scénář a i na samotnou kresbu. Naštěstí obojí bylo jen o zvyku a s každou další stránkou se to četlo lépe a lépe. Scénárista Mattson Tomlin odvádí velmi slušnou práci. Tomlin si hezky hraje s vyprávěním a několikrát mě překvapil jak příběh pojal, škoda že v některých věcech nebyl o trochu drsnější a odvážnější. Stále jsem cítil, že se drží v nějakých mantinelech a neutrhl se více ze řetězu ohledně zápletky. Scénárista se rozhodl pojmout Batmana více realisticky a bez opulentnosti a velkoleposti. Žádné velké honičky, souboje nebo dlouhé akční scény. Všechno se drží v uvěřitelné rovině. A podle toho taky vypadá samotný Bruce Wayne. Věčně pomlácený, od krve a chybující. Hlavní hrdina dělá spoustu chyb a nese za ně následky. Líbilo se mi, že se velká část příběhu soustředí na dvě ženy - detektivku Wongovou a doktorku Thompkinsovou. Wongová nahradila v jistém smyslu komisaře Gordona a příběhu to prospělo a dodalo mu to jiný rozměr. Totéž platí pro Thompkinsovou, ta zase nahradila Alfréda a slouží pro Bruce jako bezpečný přístav, a je to jeho jediný spojenec. Co se týče kresby, tak s tou jsem ze začátku bojoval. Andrea Sorrentino má zvláštní a specifický styl, jenž se k tomuto příběhu naprosto hodil. Sorrentino si rád hraje s detaily, stíny a rozvržení panelů - dvojstránky jsou naprosto fantastické. Místy to působí chaoticky a nepřehledně, ale posiluje to celkovou atmosféru a vyznění komiksu a na tom záleží. O kresbě nelze říci, že by na první pohled byla příjemná a líbivá, nicméně o to více funguje v kontrastu s příběhem. Protože tohle není typický mainstreamový komiks s Batmanem. Tohle je Black Label a zde budeme dostávat dospělejší a nepříjemnější komiksy. Z mé strany spokojenost.

9 04.03.2022

Do knihy jsem se pustil, jelikož se mi hodně líbil seriál od Netflixu. Napíšu to hned, ať to mám z krku a pak to mohu následně rozebrat, proč tomu, tak je. Seriál je o trochu lepší, než kniha. Kniha se čte velmi dobře. Mám krásně vystavěné kapitoly, které mají spád. Tempo je velmi dobré a víceméně jsem nikdy neměl pocit, že bych se nudil, nebo že by autor Walter Tevis vyplňoval stránky něčím nezáživným. Příběh mě bavil a užil jsem si to, jak spisovatel pracuje s hlavní hrdinkou a její genialitou. Důvod, proč seriál "poráží" knihu je vizualizace šachových partií. Nejsem šachista, sice si v hlavě dokáži představit rozestavění šachů a jakým způsobem se dá táhnout s kameny, ale tím to u mě končí. Zde se s tím velmi pracuje a bez znalostí šachovnice a šachové notace je to složité na představovaní. Ono by bohatě stačilo, kdyby notace byly vypsané, nebo by tam byl obrázek šachovnice se všemi kameny. To bohužel v knize není. Seriál tento můj problém dokáže díky médiu skvěle vyřešit, navíc si tvůrci seriálu vyhrály se šachovými partiemi, takže jsou vždy napínavé a svěží. Tohle je má jediná výtka ke knize. Bez znalostí šachů je kniha složitější a může v některých pasážích nudit. Takže pokud si chcete knihu přečíst, tak je dobré se nejdříve seznámit s šachovnicí, pravidly a tahy, abyste si knihu dokázali naplno užít.

9 01.03.2022