hroubek komentáře u knih
Ta obálka je hodně luxusní a hezky láká na něco, co ve výsledku ani nemůže přijít. Samotný komiks se hodně povedl a já jsem dost rád, že se po příběhové stránce věnuje Damianovi. Batmana každý čtenář moc dobře zná. Ale s Damianem je to mnohem složitější a taky zajímavější. A toto se komiksu povedlo prodat na výbornou. Vztahy a dialogy mezi postavy jsou dostatečně zajímavé, že příběhům odpustíte jejich "nezajímavost". Tento komiks nemá zajímavé záporáky, ale má vývoj otce a syna a to je z mé strany lepší. Perla je moc fajn komiks.
Příjemné překvapení. Scénárista Paul Dini se rozhodl, že každý sešit bude po příběhové stránce hezky ukončený. Díky tomu mají všechny sešity svižné tempo a krásně se čtou. Dini v samotných příbězích rozehraje "civilnější zápletky" jako jsou loupeže, vražda nebo podvádění v kasinu. Tím, že jsou příběhy epizodického rázu, tak může Dini využít desítky postav, aniž by narušil nějakou časovou kontinuitu. Z mé strany spokojenost.
PS: Kreslíři neumí pořádně nakreslit Bruce Waynea, ale taková Poison Ivy nebo Zatanna jsou v jejich podání velmi sexy.
Tento komiks má parádní obálku. Hned upoutá naší pozornost a my jako čtenáři chceme vědět hned více. Komiks obsahuje dva uzavřené příběhy. Oba mají spoustu kladů, nicméně obsahují i pár neduhů, což mě ve výsledku trochu zamrzelo. Kreslíř a scénárista Tony S. Daniel je rozjede zajímavé a drsné příběhy s Gotham City. Děj má spád, krásnou kresbu a velmi nekompromisního Batmana. Čte se to velmi dobře, až na jednu nepříjemnou věc. Příběhy v komiksu jsou zbytečně překombinované, rychlé a mnohdy nedávají tak úplně smysl. A to je velká škoda, protože jinak by tento komiks byl velkou peckou. Takhle jde o hodně dobrý komiks s Batmanem.
Pořád to velmi dobře šlape. Jsem rád, že se závěr příběhu o šíleném králi Corum Rathovi Danu Abnettovi nerozpadl pod rukama a dotáhl ho do uspokojivého konce. Abnett neváhá věnovat prostor ostatním postavám a hlavní hrdiny odsouvá trochu stranou. Díky tomuto kroku se dozvíme více o samotném uchvatiteli trůnu a jeho motivacích. Největším problémem tohoto komiksu je jeho délka. Měl být rozhodně delší. Mera a Delfína měly mít více prostoru a ne se jen na chvilku objevit. Souboj mezi Rathem a Aquamanem mohl být delší a osudovější. Nejsem zklamaný, ale potom co předvedl Abnett na začátku série, jsem čekal trochu více.
Dobrý a povedený komiks. Je to krásný mainstream a čte se to parádně. Příběh je dynamický, má funkční zvraty, vývoje mezi postavy, zajímavě pojatou akci a velmi dobrého Batmana a Robina. Já jsem spokojený.
Až při druhém čtením jsem tento komiks docenil. To, co zde scénárista J.M. DeMatteis rozjede je naprosto neočekávané a drsné. Není to žádný úsměvný příběh našeho dobrého pavouka ze sousedství. Tohle je cesta do hlubin šílencovi mysli. Je to filozofické dílo o smyslu života s křížené hororovými okamžiky. Není to jednoduché čtení, a ani to není moc zábavné, ale ten jiný pohled za to rozhodně stojí, jelikož velmi výrazně ukazuje, že svět není jednoduché místo a existují i jiné barvy, než černá a bíla. Kravenův poslední lov je výrazný autorský komiks, který svojí nekompromisností je důležitým milníkem ve Spideyho historii.
Čekal jsem trochu více. Když, jsem se rozhodoval jestli si knihu koupím, tak jsem kouknul na hodnocení a bylo rozhodnuto. Přečetl jsem si zápletku a ta mě dost zaujala. A tady se ukáže asi největší problém. Problém je očekávání. Pokud očekáváte klasickou noirovou detektivku, tak docela dost narazíte. Tady se hraje na něco jiného. A je to svým způsobem dobře. Spisovatel James Crumley na to jde jinak. Více, než samotný případ ho zajímají postavy a doba s prostředím, kde se příběh odehrává. Díky tomu se jako čtenáři dostaneme hlavnímu hrdinovi rychle pod kůži a pochopíme, jak funguje jeho morální kompas. Crumley si v některých případech nebere servítky a je dost cynický a upřímný. Samotná kniha má krásné tempo a čte se velmi dobře. Crumley si hraje se slovy a umí upoutat pozornost. Poslední polibek, co za něco stál je povedená kniha a určitě stojí za přečtení.
Tento komiks a jeho příběh bude patřit k tomu nejkontroverznějšímu co se Spideyumu za posledních pár let stalo. V tomto komiksu se bude přepisovat status quo. A rozhodně to nesedne všem. Spoustu fanoušku to doslova naštve. Já jsem to zkusil moc nevnímat a užít poslední představení J. M. Straczynskiho u Spider-mana. Příběh se mi líbil. Jelikož to skvěle navazuje na komiks Zpátky v černé, který je luxusní. A pak to přijde. Hodně emocionální a smutné zakončení. Bolí to, protože přijdeme o desítky skvělých příběhů. Přesto někde uvnitř vím, že to není konečná pro Petera a MJ. Staré příběhy nejsou špatné, ale jsou hrozně ukecané a obdivuji čtenáře co to četli a nezbláznili se. Jen o den víc je zajímavý a dobrý komiks a pro všechny fanoušky Spider-mana povinnost s velkým P.
Velká pecka. Jsem trochu neobjektivní, protože autory znám osobně, a na MovieZone trávím někdy až nezdravě moc času. Na druhou stranu, se vší nezaujatostí, mě tahle knížka udělala obrovskou radost. Přiznám se, že jsem jí četl pomaleji, vychutnával jsem si každou stránku a dost jsem si jí šetřil. Dalším velkým plusem je to, že jako velký filmový fanoušek jsem se dozvěděl tolik nových informací, že mě místy z toho šla hlava kolem. Určitě bych se nezlobil za více stránek, a některé věci by si zasloužily mnohem více prostoru, a samozřejmě se na spoustu zajímavých věcí, režisérů, herců a nebo filmů nedostalo. Tahle knížka prostě není a nebude nafukovací, ale přesto to co nám dává je velmi nádherné, upřímné a hlavně dost od srdce. A toho si na knížce cením nejvíce. Obrovská pocta jednomu z nejpopulárnějších žánrů a vše co k tomuto žánrů patří, od A až do Z.
Ke knize jsem se dostal díky stejnojmennému filmu, který mě velmi zaujal. Kniha se čte dobře a i téma je velmi hezky prodané a dokáže vtáhnout do děje. Autor Šúsaku Endó dokáže působivě vykreslit to co se v Japonsku dělo, a jaký dopad to má na konkrétní lidi a jak to dokáže otřást s vírou. Líbilo se mi, že autor hlavního hrdinu nechá pochybovat, a zkoumat co všechno znamená víra, a co je pro ní ochoten obětovat. Endó není kritický a na celý problém a konflikt se podíváme z různých úhlů pohledu. A díky tomu je to zajímavější čtení. Problém je trochu s tempem, které je hlavně ke konci hodně pomalejší. Mlčení je zajímavá kniha a pokud má někdo rád historické romány a nebo Japonsko, tak by se mu mohla líbit.
Osobně jsem si o knize nic nezjišťoval a prostě jí zkusil. Ze začátku mě to hodně bavilo. Bylo to správně napínavé a to co se hlavnímu hrdinovi dělo, pořád udržovalo mou pozornost. Někde v půlce se to zlomilo, a začalo to být trochu přeplácané a v tomto rytmu se pokračovalo až do samotného konce. A zde se ukazuje úplně největší problém celé knihy - konec. Autor Jozef Karika se snaží přijít s šokujícím zvratem a pointou, jenže si neuvědomil, že to prostě nebude fungovat. A co je nejhorší, podkopal vše co před tím napsal a to co celou dobu budoval. To napětí, ten pocit nejistoty a soucítění se stavem hlavního hrdiny. Všechno je během dvou stránek pryč, a to takovým způsobem, který rozhodně není uspokojivý. Ze začátku dobrý, ke konci velké zklamání.
Od J. K. Rowlingové jsem četl její nejslavnější věc, sedmero příběhů o brýlatém chlapci s jizvou na čele. A popravdě jsem byl dost zvědaví, jak se popere s jiným žánrem, kde se nebude moc opřít o fantasy svět a "pohádkově laděný příběh". Prázdné místo je rozhodně zajímavá kniha. Čte se dobře, a i styl jakým je kniha napsaná mě dost sedl. Líbilo se mi jakým způsobem jsou postavy zapojovány do děje, a že tu není vyloženě hlavní postava. Dalším příjemným bodem bylo to, že příběh jakoby o ničem nebyl, a že sledujeme pár desítek lidí na jednom maloměstě s jejich problémy, přetvářkou, sny, lží a hlavně bolestivou realitou žití. Místy je to hodně nepříjemné a depresivní a Rowlingové se tento pohled velmi povedl. Netlačí zbytečně na pilu, neobhajuje a ani neodsuzuje. Samotné postavy jsou vykreslené velmi dobře, se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi, a že těch špatných je více, než se na první pohled zdá. Jsem dost spokojený, jelikož mě to sedlo a bavilo mě to, a ke konci mě to i trochu dojalo. Prázdné místo je zajímavá kniha, která v sobě má mnohem více, než jsem čekal.
Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem hodně. Zkáza, jež postihla Gotham patří k tomu nejzajímavějšímu(nečíst nejlepšímu)co vyšlo v DCKK. Je to působivý příběh, s parádní kresbou. Je zde naplno vidět, že se forma podřizuje obsahu a ne naopak. Mignola má svůj scénář pevně uchopený a doslova si užívá, když může do děje zapojit různé vedlejší postavy z DC světa. Nedělá to vůbec násilně, a spíše než o nějaké laciné využívání postav jde o to, že si s nimi může hrát, i přestože ve výsledku nemají tolik prostoru. Samotná kresba od Nixie je nádherná a krásně se na ní kouká, a příběh se skrz ní prodává velmi dobře. A tady je můj největší problém s tímto komiksem. Mě ten příběh sám osobě dost bavil, ale nedokázal jsem na plno ocenit jeho velikost a odkaz na Lovecrafta. Ke konci toho na mě bylo trochu moc a už mě to tolik nestrhávalo. Bonusové příběhy jsou dobré, ale ten starší příběh od Kirbyho je trochu roztahanější, než je třeba. Zkáza, jež postihla Gotham je dobrý komiks a rozhodně je to příjemné zpestření od mainstreamových příběhů.
Další Murakami za mnou a zase celkem velká spokojenost. S každou další knížkou mě autorův rukopis baví čím dál více, ale taky už mě tolik nepřekvapuje. Prostě vím, co od něho mohu čekat a taky co pravděpodobně dostanu. A u Kroniky ptáčka na klíček tomu nebylo jinak, přesto má kniha blíž ke Kafkovi na pobřeží, než k Norskému dřevu. Kronika ptáčka na klíček není úplně jednoduché čtení. Alespoň z počátku, než se příběh rozběhne. Jakmile jsme zaháčkovaný, tak se to čte velmi dobře. Kniha má zajímavé postavy(sestry Kréta a Malta, Ušikawa, plukovník Mamiji i Nutmeg a mnoho dalších). A navíc krásně pracuje s propojeností událostí, světa a hlavně s nadpřirozenem, které jde zde velmi dobře podáno. Hlavní hrdina Tóru je typická postava pro Murakamiho romány, se vším dobrým i se vším špatným. Knihu tady hodně táhnou vedlejší postavy a vedlejší příběhy, které jsou dost zajímavé a znepokojivé(ruský gulag, mongolské pouště, masakr v Mandžusku nebo pasáže ze studny). Při čtení jsme měl trochu pocit, že Murakami některé věci trochu zbytečně natahuje a taky nás chvílemi tahá úplně jiným směrem, než kterým by se mělo jít a spoustu věcí nechá dost otevřených. Na druhou stranu nebyl by to Murakami, aby si nehrál se čtenářem a nedal nám úplně jiný konec, než jsme čekali. Kronika ptáčka na klíček je dost dobrá kniha a rozhodně nelituji, že jsem jí četl a všem fanouškům Murakamiho tvorby jí mohu směle doporučit.
Už od první knížky, mě Murakamiho styl sedl, tak moc, že jsem si několik jeho knížek koupil. Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování má krásný příběh, který sice nemá tolik nadpřirozena, ale o to více je to lidštější příběh. Kniha nádherně popisuje, jak vypadá samota, bolest, ztráta a také odpuštění. Příběh je pomalejší, ale nelze říci, že by byl nudný. Samotné vyznění knížky se mi moc líbilo a docela dost mě to dojalo. Četl jsem od Murakamiho lepší knížky, i tak tuto knihu mohu doporučit.
Jane Austenová si moji pozornost získala už svojí Pýchou a předsudkem, kterou budu v blízké době číst znovu. Kdysi jsem viděl adaptaci této knihy a opravdu moc se mi líbila a proto jsem se rozhodl si přečíst také knihu. Kniha se mi hodně moc líbila. Je to krásně a romanticky napsané. A dokáže to pobavit i člověka, který má rád komiksy a fantasy knížky. Kniha se čte velmi dobře a má pár zajímavých zvratů a několik zajímavých postav(u mě jasně vede plukovník Brandon). Rozum a cit je krásná knížka, kterou jsem si opravdu užil.
Jelikož se hodně zajímám o filmy, tak jsem se poprvé o Zmizelé dočetl v souvislosti s tím, že to bude nový film Davida Finchera, a že nebude pokračovat v trilogii Millénium(Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda). Fincher si nikdy nevybírá nudné a nezajímavé projekty, takže jsem si říkal, že na té Zmizelé něco bude. Pak jsem viděl trailery a fotky a neustále jsem chodil kolem knihy a nemohl se rozhodnout jestli si jí mám koupit. Asi tři týdny před premiérou filmu jsem si knihu koupil a během dvou týdnů jsem jí přečetl(ze začátku jsem četl pomaleji, ale posledních dvě stě stránek jsem dal během víkendu). Kniha si mě získal během pár stránek a já byl z ní nadšený a doslova jsem si užíval každou stránku. Liboval jsem si v detailech, které po celé knize autorka nechávala jako cestičku z drobečků. Bavilo mě vyprávění ve dvou osobách a také jakým způsobem příběh gradoval a jaké měly postavy mezi sebou dialogy. Užíval jsem si psychologicky propracované postavy Nicka a Amy, a doslova jsem byl zvědaví jak s nimi autorka naloží. A na konec jsem si fakt vychutnal, z mého pohledu perfektní finále a poslední stránku, která na mě působila jako, kdybych dostal facku. Gillian Flynn se fakt vytáhla a napsala napínavou, zábavnou a překvapující knížku, která trochu v poslední třetině ztrácí dech, ale to je z mého pohledu jen malá výtka, potom co jsem četl na předchozích stránkách.
Dokud jsem neslyšel, že to sourozenci Wachowski točí, tak jsem knihu Atlas mraků neznal. Poté co jsem viděl film, jsem byl doslova nadšený a netrvalo to dlouho a musel jsem si koupit knihu. Kniha je nádherně napsaná a čte se moc dobře, krom jednoho příběhu nebo spíše, segmentu. Tím segmentem je Orison Sonmi-451, který je napsaný formou výslechu a je velmi těžký na představivost a propracované detaily utopické budoucnosti. Zbytek segmentů je pak o dost přehlednější a veskrze i lehčí na představivost. Tím neříkám, že jsou lepší, než ta složitější část, ale říkám tím, že se lépe čtou. Ostatně každý segment má své rozličné tempo, styl jakým je napsán a různorodé hrdiny. Přesto mají spoustu věcí společného jako kvalitu, zajímavost, gradaci, zvraty a působivý děj, od kterého se jen tak neodtrhnete. Atlas mraků je výborná kniha, která se mi opravdu moc líbila a doslova miluji posledních pár odstavců knihy.
Tuto knihu jsem si přečetl poté co jsem viděl stejnojmenný film, který se mně hodně moc líbil. A knížka jde ještě dál. Je to opravdu zajímavé čtení, který je někdy vtipné a někdy je, tak nepříjemné až z něho mrazí v zádech a při čtení jsem cítil opravdovou solidaritu s postavy. Je to moc dobře napsané a příběh krásně graduje v každém vyprávění a to takovým způsobem, že jsem to doslova hltal. A to, že je knížka spíše pro ženy mně vůbec nevadilo, ba naopak o to více jsem si jí užil. Černobílý svět je knížka, která je hezky napsaná a dokáže prodat vážné téma s lehkosti, ale nikdy ho nezlehčuje.
Po Norském dřevě je to druhá knížka, kterou jsem od Murakamiho četl, a rozhodně není poslední. Velmi se mi líbilo jak je kniha napsaná a jakým způsobem nám autor představuje postavy(pan Óšima, slečna Saeki či samotný Kafka). Zaujala mě jakým lehkým způsobem autor vypráví dvě naprosto odlišné dějové linie, které v průběhu dojímají,gradují a místy jsou tak napínavé, že jsem od nich nemohl odtrhnout oči a musel jsem a vlastně jsem chtěl číst dál a dál. Byl jsem spokojený, že nám autor nedal na všechno odpověď a taky se mi dost líbilo, že Kafkova linie je dost podobná s pověstí o Oidipovy, nebo výstupy Johnny Walkera a plukovníka Sanderse. Kniha je velmi dobře napsaná a má výborné postavy, které dokážou zaujmout a jejich příběh nás bude zajímat.