HŠ komentáře u knih
Po dlouhé době se mi dostalo něco od Kinga do ruky a já jsem absolutně spokojená. Nezklamal.
Já musím dát plný počet. Krásné čtení. Pravdivé, nic nepřibarvuje. To by si měl opravdu přečíst každý. "Nic ve zlém, Milane, ale fakt je dobře, že jsi přestal pít."
Jsem příjemně překvapena. Viděla jsem kdysi obě filmové verze, japonská je samozřejmě děsivější už z důvodu jejich kultury. Knížka byla parádní a byla jsem moc ráda, že to s filmem nemá zas tolik společného. Hororové to moc nebylo, ale bylo to příjemně napínavé.
Ajejej, to byla hrůza. První část byla jako slohová práce 16letého studenta (nechápu srovnávání s Kingem), kterou jsem četla s otevřenou pusou a ptala jsem se, jestli to autor myslí vážně. Nechápu, o co se snažil, slátanina 3 různých forem dohromady. Naštěstí to zabralo jen dva večery.
(SPOILER) Kolem padesáté strany jsem se začala zajímat o to, co vůbec čtu (knihu mi půjčila kamarádka). Takže když jsem zde našla, že je to dívčí román, tak jsem pochopila, že nejsem cílovka. Dávno mi není náct, ale své dvacetileté dceři bych to tedy taky nedoporučila. Bylo to fakt strašné. Hloupá a naivní Barbora, puberťácká babička, do toho povedený přítel... Kniha plná klišé, protiřečení a naivity. Hlavně pocit, že tohle všechno už tu bylo. O nebi se ani zmiňovat nebudu. Ten konec jsem nepobrala. Jak se Bářin přítel mohl dostat do bytu po babičce, co takhle výpis z katastru, právník pomáhající z USA, který nezná místní zákony a takhle bych mohla pokračovat. No, každý nějak musí začít a Markéta Lukášková začala takto.
(SPOILER) To bylo teda něco! Takového balastu kolem všeho. Nesnáším takovéto rádoby tajemno kolem minulosti hlavních hrdinů. O novinařině jsem se moc nedozvěděla. Velmi mě překvapilo, jak policie tajně spolupracuje s médii, ale naopak novináři z jednoho zpravodajství nespolupracují spolu. Každý více či méně ochotně hovoří s novinářem? Těžko uvěřitelné. Štvaly mě poznámky ohledně sexistických narážek Bjarneho na svou kolegyni - zbytečné. Jedno velké zklamání.
Po dlouhé době mě mrzelo, že knížka končí. Ráda bych četla dál o běžných starostech této speciální právní poradny.
Těšila jsem se, jak to budu synovi číst. Teď jsem ráda, že to mám za sebou. Neumím si představit, co bych dělala, kdyby to po mně chtělo dítko vysvětlit. Polovině výrazů jsem nerozuměla.
(SPOILER) Tohle byla fakt bída. Určitě kniha trpí překladem, protože slova šéfka a můj tým by tolikrát snad nikdo nenapsal. Navíc tykání Kim celému svému "týmu", kde to vypadá, že je ona jednou z nejmladších? Chování paní inspektorky ani nezmiňuji. Ani druhou linku děje, u které jsem vůbec nepochopila, proč tam je. Pojďme k nelogičnostem v ději. Policie si nechá zavraždit klíčového svědka Brada? V Birminghamu je jediná policejní stanice, kam se Inge mohla vydat? Proč ji mezitím nehledal celý policejní sbor? Kim pošle Emily do pizzerie, místo toho, aby si ji udržela na telefonu nebo tam poslala nejbližší hlídku? Vědí, že se tam objevila hledaná osoba, vědí, v jakém autě, ale nikdo po tom nepátrá? Neprověřují se kamery v okolí? Celou dobu Kim nijak nekomunikuje s rodiči dívek. A ten závěr! Deus ex machina. Navíc asi nemají ve Velké Británii něco, čemu se u nás říká zásahovka. Takže pápá, stačilo.
Já jsem se v některých částech hodně nudila, pár nových a zajímavých věcí jsem se dozvěděla, ale jinak mi přišel rozhovor nemastný neslaný. Pan Hecl je ve svém vyprávění hodně akurátní, postrádala jsem jakýkoli náznak humoru, takový Mirek Dušín. Ale asi i proto byl ve svém povolání tak dobrý.
Místy úsměvné, jinak takový průměr. Čtení tak na záchod na střídačku se Čtyřlístkem, ale jako knížka ne-e. Nechápu, proč má autorka neustále potřebu shazovat svou postavu, věk. Dost mě tím iritovala. A mraky dvojsmyslů, které mi ani nepřišly na místě.
Dávám hvězdičky za příběh, osud, kterému se dokázala vzepřít, ne za kvalitu knihy. Je vidět, že autorka není spisovatelka, skáče z místa na místo, spoustu věcí nevysvětlených, při poděkování děkuje takovým množství lidí, o kterých není v knize ani zmínka. Každopádně měla obrovské štěstí na lidi kolem sebe.
Četlo se to opět samo, ale já to tentokrát Dánovi moc nevěřila.
Je to vtipné, ale vtip ocení převážně dospělí. Pro dnešní děti jsou tam výrazy, které jim vůbec nic neříkají a i já mám problém s jejich vysvětlením. Je mi to líto, ale moje dítě si to víc užívá kreslené v televizi.
Trošku mě tam zarazilo, jestli jsem to správně pochopila, že si zvířátka vzájemně dávají dárky. Doufám, že si toho syn nevšimne, Ježíšek je Ježíšek.
Za mě spokojenost. A že jsem jich už poslední dobou přečetla.
Chtěla jsem něco odpočinkového, něco, u čeho nemusím přemýšlet. A to jsem dostala. Ale pro mě to bylo i relativně nezáživné, četla jsem poměrně dlouho, protože mě ani nezajímalo, jak to dopadne.
Místy tak strašně rozvláčné, tam, kde by si to zasloužilo větší popis, byla jen zmínka. Námět mohl být dobrý, zpracování průměrné.
Já jsem teda docela zklamaná. Prvních 200 stran nebylo hororových vůbec, kdyby to byl normální román o 4 spisovatelích, vůbec by mi to nevadilo, ale měl to být horor. Ale to, co se začalo dít potom, mi přišlo spíš úsměvné, než strašidelné, béčkový horor pro puberťáky. A jak je tu vychvalován čtenáři závěr - celé to k tomu směřovalo, náznaky tam byly, takže žádné překvapení se nekonalo.