HŠ komentáře u knih
Tak tohle je skvělé. Já se dozvěděla spoustu věcí a 2,5 letému synovi to musím neustále dokola popisovat.
Broňu nemůžu ani vidět, ani slyšet. Ale kniha byla překvapivě dobrá. Nic jsem o knize nevěděla, myslela jsem, že je to trošku více učebnice. Jsem ráda za odkazy v každé kapitole, ušetří to člověku spoustu času.
Napsáno hezky, muselo to dát spoustu práce, krásné obrázky. Jednu dobu jsem bydlela opravdu přes ulici, takže jsem přesně věděla, o čem je řeč. Ale že by mi bylo nějak líto, jak celý klášter dopadl, se říci nedá. Jak za postavení, tak za konec může církev. Chtěla něco obrovského, aby ukázala svou moc (jak jinak) a neměla na to prostředky (které by se daly využít smysluplně jinde).
Thriller v žádném případě. O nějakém pátrání nemůže být ani řeč. Žádný spád, táhnoucí se děj, nesympatická hlavní hrdinka, která sice nepracuje, ale musela mít spoustu peněz, když má paní na úklid a další na hlídání. Navíc mám pocit, že mi snad chybělo pár stránek, protože jsem konec nepochopila. Budu ráda, když mi to někdo vysvětlí. Za mě spousta nelogičností.
Za mě spokojenost. A že jsem jich už poslední dobou přečetla.
Příběh vždy hezky začne, ale pak vezme velmi rychlý spád. Že by to bylo vyloženě o zvířátkách se říci nedá. Hvězda nahoru za ilustrace, ty se mi moc líbily.
Úžasná věc. Syna (2 roky) neuvěřitelně baví. Netušila jsem, že máme tolik dopravních prostředků.
První dvě třetiny jsem opravdu hltala, i když mě Winter pak už docela iritoval svou dokonalou genialitou, tím, jak všechno věděl jenom on, ostatní byli proti němu looseři. Ale ten závěr to celé pohřbil. Suma sumárum, četlo se to víc než dobře.
Tak to bylo fakt strašné. Samé klišé, nevím, jestli to bylo překladem, ale text nebyla taky žádná sláva.
Chtěla jsem něco odpočinkového, něco, u čeho nemusím přemýšlet. A to jsem dostala. Ale pro mě to bylo i relativně nezáživné, četla jsem poměrně dlouho, protože mě ani nezajímalo, jak to dopadne.
Moje nejoblíbenější knížka, když mi byly dva roky. Pomalu se z toho stává i nejoblíbenější knížka mého malého synka. Krátké snadno zapamatovatelné básničky, hezké ilustrace.
Místy tak strašně rozvláčné, tam, kde by si to zasloužilo větší popis, byla jen zmínka. Námět mohl být dobrý, zpracování průměrné.
Tvrdé desky, tvrdé listy, ale i tak se to povedlo roztrhat. Ale zase to svědčí o oblíbenosti knihy, vypadá jako by prošla dětským peklem.
Prvních sto stran nuda, nuda, nuda. Pak se to začalo rozjíždět a pak to skončilo. Asi jsem tuto klasiku nepochopila.
Mně to zdlouhavé nepřišlo, líbilo se mi. Akorát mi nesedla hlavní hrdinka - pacientka, celou dobu jsem jí nevěřila - ale to je můj problém.
Kniha zapůjčena od kamarádky, které se odplenkování díky ní podařilo. Naše 19měsíční dítě to zabaví, ale jen do té míry, že by rádo chtělo otáčet stránky, což by neprošlo bez úhony. A samozřejmě trhat plínky. Knížka je krásně vtipná.
Četla jsem ji před lety a vzdala jsem to po pár stránkách. Teď jsem se do toho pustila znovu, že jsem to asi tehdy nepochopila, je to přece klasika. Vydržela jsem až do konce! Ale o čem to bylo, pro koho to bylo, co mi to mělo dát, to jsem nezjistila.