HŠ komentáře u knih
Hltala jsem to, napínavé jak kšandy. Hvězdu dolů za ten těžko uvěřitelný propletenec a pro mě nepochopitelný americký způsob výchovy (nepracující matky čekající na své dvanáctileté ratolesti před školou).
Já byla celou dobu napnutá jak kšandy a knížku jsem zhltla za pár dní. Je tam pár nelogičností, za to hvězdu dolů, ale jinak dobrý.
(SPOILER) Paní Läckberg, loučím se s Vámi. Sérii jsem četla od začátku, už při předchozí knize jsem tiše trpěla při líčení kojení, uspávání atd. Maji, ale teď to dosáhlo svatbou vrcholu. Kdybych chtěla číst společenský román, tak čtu společenský román. Ale chtěla jsem číst detektivku. Dialogy naprosto žalostné. Kolega (kamarád!) řekne druhému v práci: "Běž domů a dej si dlouhou sprchu, jsi unavený". A další podobné mě dostávaly do kolen. Proč tam byla reality show? Proč vrah nechával všude stránky z knížky? A co teprve naivní Mellberg? Souhlasím s komentářem MilanCFC.
Vtipné dialogy, nádherná čeština, ale jinak deprese jako prase. A to jsem ve věku Aleniných rodičů. Knihu jsem zhltla během pár hodin.
Já jsem teda docela zklamaná. Prvních 200 stran nebylo hororových vůbec, kdyby to byl normální román o 4 spisovatelích, vůbec by mi to nevadilo, ale měl to být horor. Ale to, co se začalo dít potom, mi přišlo spíš úsměvné, než strašidelné, béčkový horor pro puberťáky. A jak je tu vychvalován čtenáři závěr - celé to k tomu směřovalo, náznaky tam byly, takže žádné překvapení se nekonalo.
Krásně srozumitelně napsáno, líbil se mi sloh a výrazy. Až si budu myslet, že jsem na tom špatně, zaručeně po této knize opět sáhnu.
(SPOILER) Dvě třetiny knihy jsou na plný počet, pak se objeví Holly (stylem přišla jsem, viděla jsem, vyřeším, odcházím) a to mě už tolik nebavilo. Možná je to taky tím, že jsem Mr. Mercedes četla už kdysi, takže si nevybavím, čím si Holly prošla, na co neustále naráží. A také ten pocit, že tohle všechno už tu nějakým způsobem bylo. Ale co můžu chtít po spisovateli, který napsal skoro již 100 knih? Největší průšvih byl překlad a chyby v textu. Sem tam chybějící uvozovky, občas nesmyslná věta, to mě hodně mrzelo.
Těžko se mi vžívá do prostředí, kde matky vozí děti do školy na malém městě autem, ač je vše v docházkové vzdálenosti, nepracují, mají klub na hlídání dětí a ve městě mají jen jednu hospodu:) Téma mohlo být dobré, ale nepochopila jsem, proč odsuzovat ženu, která v deseti letech někoho zabila. Naprosto souhlasím s komentářem RadimWiniarski.
Můj šálek kávy to tedy nebyl. Jako rodina jsme brali stopaře kdekoliv a kdykoliv, já potom také. Navíc jsem se jednu dobu nedopravovala jinak než stopem. Takže "poučky" pro stopaře pro mě byly zbytečné, navíc to, co autor popisuje, se stalo každému stopaři. Není vůbec pravda, že stopaře berou pouze Ti, kteří si chtějí povídat. A na co mi byly kratičké příběhy řidičů? Autorův humor mě brzy omrzel, navíc jeho sebevědomí občas hraničilo se sebestředností. A občas si v knize velmi protiřečil. Taky nemám ráda škatulkování typu "každý Švéd, každý Evropan, všichni stopaři, pokaždé musíme", atd. Chyběly mi tam dvě zásadní věci - rozpočet a doba, do kdy je třeba se vrátit. Jestli tohle Ladislav nemusel řešit, to se mu to cestovalo. Smekám před jazykovou vybaveností. Nechápu, co lidi žene cestovat a hned to sdílet na sociálních sítí.
Něco málo vím o baletu, něco málo vím o životě na internátu, jak už tu někdo psal, nežila jsem v pralese, takže i o životě v Praze něco vím. Ale nevím, o čem měla být tato knížka. Styl, kterým je to napsáno, je otřesný. Neustále stejné výrazy, skákání z jedné časové roviny do druhé, du-forma... to psala dospělá žena? To někdo vydal? O baletu je napsáno vše v anotaci, nic více jsem se z knížky nedozvěděla.
Nechala jsem se strhnout vlnou pozitivních recenzí a knihu přečetla. Prvních 100 stran jsem litovala, pak už to nebylo tak strašné. Zasazeno do zajímavého prostředí, ale to je taky všechno. Čekala jsem nářečí v přímé řeči, takhle to vypadalo, že všichni hovoří spisovnou polštinou/češtinou.
Pro mě byla úžasná první třetina odehrávající se v Orientu. Ta místa pro mě nejsou neznámá, dovedla jsem si vše živě představit. Zbytek knihy mě už tak nezaujal - mám na mysli knihu, ne život paní doktorky, před kterou smekám.
Film jsem viděla hodně dávno, takže si ho nepamatuju, což je asi dobře. Nedávám plný počet, protože mi přišlo zbytečné, co si myslí šéfova manželka, nebo co dělá, a závěr mi přišel strašně rychlý. Ráda bych se dozvěděla, co se dělo ve městečku pak.
SPOILERY: Nevím, jaké jsou v USA zákony, ale chtít odpojit člověka již po týdnu, se mi zdá i na Ameriku moc. Caru bych potkat nechtěla - sebestředná naivní puberťačka s rozumem tak na 13 let. V celé knize žádná zmínka o Lukových rodičích, případných sourozencích. Iritovalo mě časté střídání kapitol, člověk se jakžtakž vžije do postavy a už tu má jinou. Ve finále jsem vůbec nepochopila pasáže s vlky, proč tam byly? Ze začátku zajímavé, pak opakující se stále dokola. Shrnuto: první čtvrtina knihy dobrá, ale pak už se v tom začala autorka tak nějak patlat a vyšla z toho neuvěřitelná slátanina, kdy člověk neví, jestli čte dokument o vlcích, young adult literaturu, knihu z lékařského prostředí nebo něco ze soudní síně.
10měsíční dítě to vůbec nezajímalo. Třeba až bude starší, uvidíme. Mně se to osobně vůbec nelíbí, ale byl to dárek.
Odloženo po skoro 100 stranách. Myslím, že pan Minier nemá na to, aby psal o dětech pro dospělé, jako například King v To. Nedočteno, takže nemohu hodnotit, možná jako kniha pro teenagery by to šlo, jenže to já už dávno nejsem.
Zasmála jsem se, pobavila, ale nic nového jsem se asi nedozvěděla. Kniha nešla nijak do detailu, všechno jakoby z rychlíku.
Něco z Osvícení, něco z Geraldovy hry, něco z Dolores Claiborneové, Kingův rukopis je znát na každé stránce, občas jsem měla pocit, že to už tady jednou bylo. To ale nic nemění na tom, že to bylo skvělé!
Mysteriózní román to určitě není. Postavy černobílé, bylo jich tam tolik, že se nedaly více rozkreslit, až těch postav bylo moc, některé byly pro příběh zbytečné. Mám dojem, že tam autorka chtěla nacpat co nejvíce děje a hlavně své zážitky s novorozencem. Žádné překvapení se nekonalo, vše jasné už od půlky knihy. Nic extra, ale knížku jsem zhltla za pár dnů a ani nevím, jak je to možné, co se mi na ní vlastně tolik líbilo.
Parádní začátek, čekala jsem něco velkého, trošku zklamání, že to nepřišlo.