HŠ
komentáře u knih
Noční dům
Jo Nesbø
Ajejej, to byla hrůza. První část byla jako slohová práce 16letého studenta (nechápu srovnávání s Kingem), kterou jsem četla s otevřenou pusou a ptala jsem se, jestli to autor myslí vážně. Nechápu, o co se snažil, slátanina 3 různých forem dohromady. Naštěstí to zabralo jen dva večery.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Uf, to mi teda dalo zabrat. Nejsem schopna hodnotit takto rané dílo. Jsem ráda, že to mám za sebou a jsem ráda, že jsem to přečetla. Klasika nejklasičtější.
Dravé zvěři napospas
Jana Jašová
(SPOILER) Průměr, nic víc, nic míň. Jelikož to bylo psáno v ich formě, bylo to docela matoucí, protože takhle nevyzněla hlavní hrdinka tak hloupě. Ale její skutky a neskutky hloupé byly, stejně jako ona. Měla aspoň štěstí na chytřejší lidi kolem sebe. Nejhloupější bylo to, že ani po všem to Zuzana nepředala policii, takže poslední větě se není co divit.
Pro mě to bylo cca od sté stránky docela nudné, protože mi došlo, kdo je onen stalker a pak už to 230 stránek do sebe jen zapadalo, takže mě to už nebavilo. Napínavé to nebylo vůbec, plné balastu a zbytečností. Nevím, co na tom bylo detektivního.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
(SPOILER) Kolem padesáté strany jsem se začala zajímat o to, co vůbec čtu (knihu mi půjčila kamarádka). Takže když jsem zde našla, že je to dívčí román, tak jsem pochopila, že nejsem cílovka. Dávno mi není náct, ale své dvacetileté dceři bych to tedy taky nedoporučila. Bylo to fakt strašné. Hloupá a naivní Barbora, puberťácká babička, do toho povedený přítel... Kniha plná klišé, protiřečení a naivity. Hlavně pocit, že tohle všechno už tu bylo. O nebi se ani zmiňovat nebudu. Ten konec jsem nepobrala. Jak se Bářin přítel mohl dostat do bytu po babičce, co takhle výpis z katastru, právník pomáhající z USA, který nezná místní zákony a takhle bych mohla pokračovat. No, každý nějak musí začít a Markéta Lukášková začala takto.
Medvídek Pú - Kniha puzzle
Walt Disney
Pro tříleté dítě asi dobré, pro mého čtyřletého syna byly puzzle už moc primitivní. Jelikož knihu dostal, tak jsem mu ji povinně přečetla.
365 minipohádek do postýlky
neznámý - neuveden
Uf, dočteno. Žádná sláva to nebyla. Krátké věty, žádná souvětí.
Otrok vášní
Deirdre Wilson
Bylo to u hudbě? O lásce? O ničem. Grace velmi nesympatická, stále si protiřečící, nevědoucí, co chce. Ani vlastně co nechce. Jediné, co mě z knihy bavilo, byla linie její sestry Joanny.
Pastýř
Frederick Forsyth
(SPOILER) Povídka tak na hodinu, hodinu a půl, bohužel jsem četla anotaci zezadu knihy, tak mi bylo jasné od začátku, jak to dopadne. Takže se napětí nebo nějaký wow efekt nedostavil. Něco o letadlech a létání vím, ale o navádění jsem četla poprvé, takže jsem se aspoň něco přiučila.
Kamenný déšť
Thomas Enger
(SPOILER) To bylo teda něco! Takového balastu kolem všeho. Nesnáším takovéto rádoby tajemno kolem minulosti hlavních hrdinů. O novinařině jsem se moc nedozvěděla. Velmi mě překvapilo, jak policie tajně spolupracuje s médii, ale naopak novináři z jednoho zpravodajství nespolupracují spolu. Každý více či méně ochotně hovoří s novinářem? Těžko uvěřitelné. Štvaly mě poznámky ohledně sexistických narážek Bjarneho na svou kolegyni - zbytečné. Jedno velké zklamání.
Advokát chudých
John Grisham
Po dlouhé době mě mrzelo, že knížka končí. Ráda bych četla dál o běžných starostech této speciální právní poradny.
Dvojitý kříž
Chris Carter
(SPOILER) Ze začátku jsem byla hodně nadšená, žádný nesmrtelný Harry Hole, ale vcelku normální detektiv. Jak jsem se zmýlila! Ale četlo se to dobře, zhltla jsem to za dva dny, i když od půlky jsem se tak nějak pousmívala některým nelogickým věcem, krokům detektivů, apod. Tušila jsem, že ta ženská do toho bude nějak zainteresovaná, ale že až tak? Jak to sama mohla fyzicky dokázat? Úsměvné.
Obrázky domácích mazlíčků
Janine Boudineau
Hezké, ale měla jsem problém s identifikací některých plemen dle obrázků, občas to dle mého názoru neodpovídalo.
Manka
Václav Čtvrtek (p)
Těšila jsem se, jak to budu synovi číst. Teď jsem ráda, že to mám za sebou. Neumím si představit, co bych dělala, kdyby to po mně chtělo dítko vysvětlit. Polovině výrazů jsem nerozuměla.
Ze zápisníku námořníka
Kateřina Doležalová
Ještěže to bylo tak krátké. I když to bylo teda hodně dlouhé. O životě na lodi jsem se dozvěděla z celé knihy snad 5% a na to jsem se těšila nejvíce. Trošku mě překvapilo, že si Francouzi vzali nefrancouzsky mluvící posádku. I když - housekeeping z východu... Jinak to bylo celé naprosto o ničem. Takhle by mohl vyprávět úplně každý o svém prvním roce v zaměstnání nebo o jakékoliv brigádě.
Tichá modlitba
Angela Marsons
(SPOILER) Tohle byla fakt bída. Určitě kniha trpí překladem, protože slova šéfka a můj tým by tolikrát snad nikdo nenapsal. Navíc tykání Kim celému svému "týmu", kde to vypadá, že je ona jednou z nejmladších? Chování paní inspektorky ani nezmiňuji. Ani druhou linku děje, u které jsem vůbec nepochopila, proč tam je. Pojďme k nelogičnostem v ději. Policie si nechá zavraždit klíčového svědka Brada? V Birminghamu je jediná policejní stanice, kam se Inge mohla vydat? Proč ji mezitím nehledal celý policejní sbor? Kim pošle Emily do pizzerie, místo toho, aby si ji udržela na telefonu nebo tam poslala nejbližší hlídku? Vědí, že se tam objevila hledaná osoba, vědí, v jakém autě, ale nikdo po tom nepátrá? Neprověřují se kamery v okolí? Celou dobu Kim nijak nekomunikuje s rodiči dívek. A ten závěr! Deus ex machina. Navíc asi nemají ve Velké Británii něco, čemu se u nás říká zásahovka. Takže pápá, stačilo.
Oskar a růžová paní
Éric-Emmanuel Schmitt
Na tohle jsem asi moc velký cynik a ateista. Chápu to vysoké hodnocení, protože jakmile jde o děti, nezáleží na kvalitě.
Merde po evropsku
Stephen Clarke
Spíše úsměvné. Momentálně žiji v Belgii v hodně mezinárodním prostředí, Francouzi jsou vykresleni dokonale, ale Britům v knize trošku chybí sebereflexe. Že by to bylo tím, že autor je Brit?
O králi sedmilháři
Jaroslav Tafel
To bylo něco strašného. Moje dítě se u pohádek tak bálo, že ani číst nechtělo. Dočetla jsem si to sama pro sebe.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Já se na tuto knihu těšila, dlouho mě nějak míjela, konečně jsem si ji půjčila v knihovně a na to, jak je slabounká, tak jsem ji četla týden. Pousmála jsem se snad dvakrát, příběh je docela dobrý, ale nepochopila jsem vložená vyprávění, která byla pro mě absolutně zbytečná, jen natahovala knihu. Jsem hodně zklamaná.
Kdo ví, kde budu zítra
Jindřich Šídlo
Kniha moc krátká, ráda bych se dozvěděla více, tohle bylo opravdu hodně povrchní. Naštěstí mám Etzlerovy knihy doma, to bude jiné počtení a doufám, že tam nebude tolik pravopisných chyb.
