hu_87
komentáře u knih
Věčná touha po uznání: Perfekcionismus narcistních žen
Bärbel Wardetzki
Mně se knížka dost líbila, autorka celkem podrobně probírá problematiku narcismu + i to, co se za narcismem skrývá. Je teda pravda, že to mohla rovnou vztáhnout jak na ženy, tak muže, ale to asi vzhledem k tomu, že u žen se narcismus tolik nepředpokládá. Čte se to samo a jestli máte ve svém okolí někoho, u koho máte na něco podobného podezření (případně pokud se to týká vás samotných), knížku si přečtěte, je to dobře napsané.
Obsedantně-kompulzivní porucha
Ján Praško
Na našem trhu jedna z nejkomplexněji probraných učebnic z hlediska problematiky OCD, značná část knížky je také věnovaná léčbě a terapii. Za mě super.
Komunikace s nemocným
Mária Andrášiová
Vydařená publikace o tématu, které by se mělo na lékařských fakultách učit povinně... bohužel v praxi to tak často není a nejeden člověk se již setkal s ne příliš milým doktorem, který nejevil moc známky empatie.
Tady jsou hezky popsány jednotlivé případy, s vedlejším sloupečkem vedle, resp. s komentářem autorů (např. jakou techniku právě doktor/ka užívá, co je na tom výhodného pro obě strany apod.). Knížka je hodně prakticky zaměřená, ale neopomíjí ani teorii. Samozřejmostí jsou kapitoly o sdělování relapsu (tj. zhoršení stavu) nebo jak citlivě pacientovi sdělit, že už se toho moc dělat nedá.
Psychologie masových vrahů
Andrej Drbohlav
Pro mě je knížka celkem vydařená, pěkně graficky zpracovaná (uvidíte až otevřete, co přesně myslím - ty infografiky apod., jedna báseň) a srozumitelně napsaná. Oproti své sestře (Psychologie sériových vrahů) má přijatelnější vazbu a papír, které se tak snadno (možná paradoxně) v souvislosti s počtem stránek neničí - ta měkčí vazba zkrátka vypadá mnohem harmoničtěji a přirozeněji, vzhledem k vyššímu počtu stránek. Avšak mohla mít klidně o 100 stránek navíc, spousta kapitol o těch jednotlivých masových vrazích mi přišly zbytečně krátké a klidně je mohl autor obohatit a rozšířit o nejrůznější psychologické a psychiatrické posudky. Třeba mnou právě namátkou čtený James Holmes - autor zmiňuje pouze to, že měl nejspíš dysforickou mánii a bylo u něj podezření na schizofrenii, ale když člověk tuší, o jakých diagnózách může být u Holmese řeč, trošku je škoda, že autor nezmínil i další zajímavé věci, které jsou dohledatelné...
Samozřejmě se nejedná o čtení pro citlivější povahy nebo lidi, kteří prostě věří v dobro ostatních lidí apod., knížka je spíš vyloženě pro zájemce, studenty psychologie a příbuzných oborů.
Viktimologie pro forenzní praxi
Ludmila Čírtková
Velmi vydařená a zajímavá knížka. Paní Čírtková je výjimečnou osobností ve svém oboru a neustále to dokazuje. Doporučuji všem zájemcům o forenzní psychologii a příbuzné obory.
Děti a dospívající online
kolektiv autorů
Za mě je knížka vcelku dobrá, probírá stěžejní témata z dané oblasti, včetně zmiňování zajímavých výzkumů na téma a vyvrací některé mýty. Opět - jedná se celkem o kvalitní publikaci, která však mohla některé kapitoly rozpracovat lépe a méně ve smyslu toho učebnicového. Vzhledem k tomu, že se u nás na trhu jedná o poměrně raritní publikaci, hodnotím plným počtem.
Psychologie obětí trestných činů
Martina Velikovská
Mně se knížka moc líbila, je napsaná srozumitelně a je zde hodně zajímavých věcí v souvislosti z viktimologie, rizikových faktorů, ale i vyvracení některých mýtů, které mnohdy útočí na oběť z důvodů její mnohdy pro okolí nepochopitelné chování... za mě může tahle knížka hravě konkurovat viktimologii od Čírtkové, i když samozřejmě obě knížky mají něco do sebe :)
Nástroje proti úzkosti
Alice Boyes
Komplexní a přehledná knížka, myslím že na našem trhu celkem ojedinělá tím, jak obsahuje plno rozsáhlých přístupů a technik.
Závislosti - Pro psychologické obory
Ivana Křížová
(SPOILER) No podle mě je to velmi vydařená a hezky napsaná učebnice pro psychology. Líbí se mi, že autorka ze začátku probírá i rozlišení různých stavů související s užíváním návykových látek a výstižně rozebírá jednotlivé stavy související se závislostmi (např. psychotická porucha x schizofrenie; akutní intoxikace, delirium tremens apod.), ale jako velmi přínosné vnímám ty 3 kazuistiky, ve kterých rozebírá i ROR, TAT a celkově to psychologické vyšetření (s užitečnými poznámkami pod čarou) s lidmi, kteří mají v anamnéze nějaké užívání návykových látek.
V druhé části autorka rozebírá také různé psychosociální přístupy v adiktologii, resp. terapii závislostí, ale i také svůj vlastní navrhnutý terapeutický sešit pro tyto lidi.
Ač mě donedávno závislosti moc nebraly, tahle knížka to celkem solidně napravila :)
Zákon rezonance
Pierre Franckh
Tohle je jedna z těch knih, ve kterých je tak trochu nádech těch na první pohled ezo-věcí a vědy (resp. kvantová fyzika). Knížka se mi nesmírně líbila, vyplatí se jí číst postupně, po kouskách, netřeba spěchat. Jsme tím, čím jsou naše myšlenky - to je zde několikrát zopakované - a tyto myšlenky mají neskutečnou sílu. To, co vysíláme, se nám vrátí zpět a to, jak smýšlíme, ovlivňuje celý náš život. A taky se mi líbily ty citáty, kterými je kniha protkaná. Opravdu pravdivé.
Mžik
Malcolm Gladwell
(SPOILER) Další ze super čtivých a srozumizelných knížek od autora, která je pro reálný život velmi důležitá! Opět jsou zde předkládány situace a experimenty ze života.
Znáte ten pocit, kdy prostě něco víte a nakonec se vaše tušení či obavy ukážou jako správné? Tak o něčem takovém je tato kniha. Není třeba vždycky všechno extrémně rozebírat, analyzovat a tříbit podle logického uvažování.
Někdy to prostě není potřeba, protože naše nevědomí, náš organismus už to dávno ví. Ať už se bavíme o "šestém smyslu" (něco se mi na tom člověku nezdá) nebo si to nazveme jakkoliv (něco není v pořádku), není nutno toto intuitivní myšlení podceňovat. Naopak. A pozor - ne vždy je samozřejmě výhodné užívat tento styl přemýšlení. O tom autor také píše.
Super!
Když si dítě sáhne na život
Boris Cyrulnik
(SPOILER) Zajímavá knížka kratšího charakteru pojednávající o nevšedním tématu: sebevraždách dětí. Setkáme se zde s "čistými" statistikami (např. sebevražda vs pohlaví, kde se zabíjejí dívky více než chlapci apod.; jak často myslí takové děti na smrt...) a s velmi zajímavými myšlenkami, které však mohou v mnohých lidech vzbuzovat vztek.
Autor velmi pravdivě nastiňuje to, že tato doba v dětech a mladistvých rozvíjí pocit, že mohou mít vše co chtějí, na stranu druhou mívají vztahy s rodiči povrchnější a rezervované a co hlavní: postrádají vůli k smyslu. Takže třeba když takové 13 leté dítě šlo po škole pracovat, spíš nespáchalo sebevraždu, protože v té dřině a únavě vidělo nějaký smysl. Alias - dejme dětem i pocit smysluplnosti snažení, dejme jim i právo dávat. Pomoci, něčemu přispět, a ne je zajišťovat materialisticky a myslet si ještě, že nějaké blízké vztahy a vazby nejsou důležité. Když dítě může něčemu přispět, vidí v té činnosti smysl a tím spíš nebude přemýšlet nad tím, jak si vzít život.
Dále, když si vezmeme takové ty společnosti či kmeny, kdy dítě vychovává jak se říká celá vesnice, jsou v tomto ohledu velmi prospěšné, protože dítě má kolem sebe hromadu lidí, které může požádat o pomoc a kteří mu mohou nabídnout pomocnou ruku.
Autor také zmiňuje možnosti prevence a neopomíjí ani neurobiologickou stránku. Důležité je si však uvědomit, že nic není absolutní a konečné, vždy je možnost s tím něco dělat. Můžeme např.zdědit nějakou kratší alelu genu pro serotoninový transportér, což nás víc vede k jakési větší zranitelnosti, citlivosti, ale tento gen nezpůsobí to, že si někdo vezme život. Spíš je to o těch predispozicích k různým zranitelnostem, k větší citlivosti, ale jak autor opakovaně zmiňuje, vždy je možnost nějaké prevence (tj. četné vztahy a vazebné osoby, funkční rodina...).
Není vrah jako vrah
Stanislav Hájek
(SPOILER) No, takhle - čtyři hvězdičky dávám hlavně z toho důvodu, že mě tahle problematika zajímá a myslím si, že je dost důležitá; a kvůli nakladatelství, které vydává super knížky. Jinak by mé hodnocení možná bylo o hvězdičku nižší.
Proč?
Protože ten úplně první případ je tak krásně rozebraný, popsaný, i s psychologickými posudky pachatele (!), což vnímám jako velmi užitečné. Bohužel, ten první případ byl také jediným, který byl takto podrobněji popsán, včetně posudků apod.
Další případy už jsou trochu více "odfláknuté", samozřejmě většinou mají nějakou závěrečnou poznámku na konci; ale právě proto, že je tohle téma tak důležité si myslím, že je dost škoda, že těm dalším případům (nebo alespoň některým z nich) se autor také tak nevěnoval.
Ten rozhovor s autorem na konci vnímám jako poměrně zbytečný, na těch stránkách se mohlo využít některých psychologických poznatků z hlediska forenzní psychologie nebo se ty stránky mohly využít třeba k dalším posudkům.
Knížka se dá přečíst v pohodě na jeden zátah, autor píše čtivě, zkrátka a jednoduše - je to oddechová četba. Když pominu citlivější povahy, kterým se při slově vražda křiví palce u nohou.
Poselství knihy zní - není vrah jako vrah - takže leckoho může překvapit, že ta plachá žena, kterou manžel pravidelně týrá, nakonec do manžela zabodne nůžky a zahrabe ho do uhlí a je schopna několik let zapírat, nebo ten uzavřený chlápek, který byl de facto podpantoflák, nakonec plánovaně a důmyslně zabil svojí manželku. Mezi vrahy často nespadají tzv. nějak vyšinutí jedinci, naopak. Často mezi nimi jsou relativně běžní lidé, kterým se prostě jednoho dne udělá tmavo před očima, nervy už to neunesou a zabijí.
Odhalte lháře
Philip Houston
Je to spíše průměr, autoři se často opakují - ale naproti tomu, když to porovnám s jinými knihami, tak ty rady zde určitě nejsou od věci.
Doporučuji nováčkovi v dané oblasti, pokud chcete něco podrobnějšího, doporučuji spíše tyto knihy:
Tajemství řeči těla + Jak prokouknout druhé lidi - J. Navarro
Mě neobelžeš - J. Driver (v dané oblasti je to jedna z nejlepších knih u nás, velmi podrobná a rozebírá tu mnoho oblastí: gesta, mimika, ale i jazyk
Obezita a psychofarmaka
Štěpán Svačina
Dobře sepsaná monografie na téma obezity a psychofarmak, bohužel velmi malých rozměrů (malinká knížečka, která by mohla mít o tolik stránek více), ale přesto se autorovi podařilo tuto problematiku solidně nastínit.
Proč si nerozumíme
Malcolm Gladwell
(SPOILER) Velice důležitá knížka! Autor zde vysvětluje, jak spoustu věcí prostě nejsou tak, jak na první pohled vypadají, proč jsme přednastaveni "na pravdu", proč je třeba brát v potaz i prostředí, v němž se člověk nachází (typicky třeba místa s vysokou kriminalitou) a že pocit transparentnosti je pouze iluze. Ilustruje to na různých případech, mj. i případu Amandy Knoxové, a vysvětluje, kolik dalších faktorů při vysvětlování a vykládání si záměrů a činů ostatních lidí proplouvá kolem a je třeba je brát v potaz.
Sérioví vrazi: Patnáct příběhů, které otřásly světem
Jack Rosewood
Kvalitně podané téma, doplněné i pro některé zajímavosti. Čikatilo, Rader nebo DeSalvo - zkrátka, jedná se o kvalitní knížku a pěkně napsanou, bohužel mi tam scházely fotografie těch sériových vrahů nebo tak. Každopádně, kdyby knížka měla třeba dejme tomu o 200 stránek víc a byla napsaná stejným stylem, může hravě konkukovat Drbohlavovo Psychologii sériových vrahů.
Anatomie zla - Tajemství nacistických válečných zločinců
Joel E. Dimsdale
(SPOILER) Relativně dobře napsaná kniha pro každého, koho zajímají nacističtí váleční zločinci. Pochvala překladateli, díky němu kniha skutečně budí dojem příběhu, který se čte snadno (samozřejmě když nevezmu v potaz emocionální reakce na posudky těchto zločinců, kteří byli zodpovědní za tolik lidí).
Nejprve autor čtenáře seznamuje stručně s historií, tzn. nastiňuje něco málo o vyhlazovacích táborech, jejich organizaci a klíčových postavách.
Po tomto úvodu následují postavy jako Goring, Hess a další, které se nevyhly různým psychiatrickým posudkům, testu ROR a jsou zde rozebírány výsledky těchto vyšetření. Ne teda kompletně, podle mě by jim autor mohl věnovat mnohem více pozornosti, proto ta hvězda dolů.
Na konec se dozvíte jednu, poměrně jednoduchou věc: tito zločinci, až na některé výjimky, byli vlastně normální. Mohli by jednoduše splynout mezi tzv. normální populací, protože ač někteří sice vykazovali narcistické či hysterické osobnostní rysy (v tomhle asi vede Goring), vešli by se mezi normu. Předvídat tudíž zlo je nemožné, protože, jak autor správně zmiňuje některé výzkumy (Stanfordský vězeňský experiment, Milgramův experiment poslušnosti...), i tzv. "normální" lidi jsou schopni tak neskutečné ignorace a naproti tomu nejsou kolikrát schopni převzít zodpovědnost (typicky např. čumilové v případě brutálně zavražděné Kitty Genoveesové - "nechtěl jsem se do toho plést"), někdy zase ignorují následky svých činů, zkrátka každý člověk má sklony k bagatelizaci, omlouvání svého chování a je poměrně snadno ovlivnitelný obecně. I k dělání věcí, jako je např. udělení šoku neznámým lidem.
Samozřejmě se můžeme dohadovat o tom, že ti lidé např. poznali, že se jedná o experiment a tudíž pokračovali dál. To ale nevysvětluje jiné experimenty, které prokázaly různé podobné proměnné a měly jinou metodiku.
Jak já pořád říkám: obecně, i v tomto státu, existuje silná tendence nepřebírat zodpovědnost za svoje činy, za svoje tzv. svobodné volby.
Dokud bude normální ztrácet se v davu a získávat tak pocit nepřeberné anonymity, nikam se jako lidstvo neposuneme. Budeme stále spíše uvnitř pudově zaměřenými sobci, řídící se svými pudy a emocemi, než racionálně smýšlejícími lidmi.
Proto ten celý elaborát. I když by tato knížka mohla být napsána o mnoho lépe a věnovat se více těm psychiatrickým posudkům, oceňuji to, že autor se věnuje i těmto experimentům a dále stručně různým neuroanatomickým korelátům, které jsou pozorovány u lidí s rysy psychopatie.
Každý člověk je potenciální zlo samo o sobě, ať už si ho uvědomuje nebo ne. Dokud nepřevezme zodpovědnost. Včetně zodpovědnosti někomu poskytnout pomoc, ač se celá situace udála v prostoru plném lidí. Jinak se nikam jako lidstvo neposuneme.
Jak se žije za zdmi Valdic
Petr Šámal
(SPOILER) Za zdmi Valdic je zajímavé nahlédnutí do toho, jak taková věznice vlastně funguje, jak je organizovaná a jací zločinci se tam obvykle pohybují. Je to podle mě dost autentické, včetně používání hovorové mluvy. Jakoby se střídají kapitoly zaměstnanců a samotných vězňů. Součástí knihy jsou i fotografie.
Jediný, co mi přišlo celkem na obtíž, byl ten zbytečnej rozhovor s Klusem, kterýho zrovna dvakrát taky nemusím, ale což.
Mládež a delikvence
Oldřich Matoušek
(SPOILER) Kniha má určitě své právoplatné místo v psychologické literatuře každého, kdo se o obor zajímá. Propojuje zde poznatky z delikvence (biologické/psychosociální faktory), prostředí, v němž jedinec vyrůstá (typicky party, gangy, menšiny...) nebo to, jaké jsou možné způsoby intervence (obecně prospěšné práce, podmínka apod.), případně různé typy terapie. Jako knížka je velmi souhrnná a relativně i přehledná (i když by mi přišlo vhodnější častěji používat tučné písmo pro zvýraznění), avšak líbilo by se mi, kdyby se autoři více věnovali např. biologickým faktorům nebo třeba těm osobnostním charakteristikám, které jsou společné pro delikventy.