huhuhu komentáře u knih
Přiznávám, že s touto knihou jsem dlouho bojovala. Nejdřív mě zklamalo, že se vlastně jedná o zápisky ze zájezdu s cestovkou. Pak mě štvaly suché popisy reálií, příliš podrobné líčení cyklistických úseků (kdo jel první, kdo co vyfotil...), ufňukaná vypravěčka... Ale musím říct, že nakonec jsem si tu partičku šedesátníků oblíbila, takže bych s nimi (prostřednictvím knihy) klidně ještě někam vyrazila. :-)
"Aby mi někdo sám od sebe udělal nebo přinesl nebo poslal čaj, když jsem byla nemocná, to se mi za celý život nestalo. Anebo se mi to stalo dávno, v dětství. Pak už jsem si vždycky všechno musela udělat sama. Anebo jsem si musela říct, musela jsem o čaj poprosit... Ten večer jsem intenzivně cítila, že štěstí je v tomhle království opravdu přítomné."
Dlouho jsem se nemohla začíst, i když téma bylo velmi zajímavé a člověk se ještě navíc dozvěděl leccos o životě v Turecku. Nejvíc mě zaujalo, jak se příběh na konci vlastně vrátil na začátek: Židovská rodina utekla před pronásledováním z nacistického Německa a našla azyl v Turecku. Během let ale Turecko, které Židy kdysi vřele přijalo, začíná nápadně připomínat Německo za Hitlera. Pro Židy v zemi, kterou přijali za svou vlast, už opět není bezpečno.
Výborná kniha, určená především lidem uvnitř katolické církve, vhodná pro pomalejší (a rozjímavé) čtení. Vychází z apoštolské exhortace papeže Františka Radost z evangelia, ale autor se nebojí úvahy o křesťanství a církvi prokládat vlastními zážitky a vzpomínkami, díky čemuž se text snadno a příjemně čte (v tom mi připomíná knihy P. Heryána). Nejvíc mě nadchla kapitola Nevyslyšená modlitba.
Měla jsem tu čest zúčastnit se i jedné přednášky P. Prokeše a vím, že je to moudrý a zapálený kněz, který má rozhodně co říct. Jeho prvotina to jen potvrzuje a já moc doufám, že bude psát dál.
Texty písniček, příběhy o Radovanovi a zlém výrostku Hugovi a několik dalších pohádek/povídek, které potěší děti i dospělé.
Velice kvalitně zpracovaná příručka. Je tam všechno, co byste mohli při přípravě a přednesu prezentace potřebovat, a ještě se to dobře čte.
Dcera příběh o záchraně jezevce hodnotí jako nejlepší ze všech, které ze série Příběhů se šťastným koncem četla/poslouchala. Já jen dodávám, že překlad by potřeboval ještě doladit, občas to po jazykové stránce "skřípalo".
Tyto drobné úvahy mě zaujaly především svým stylem, autorka píše velice promyšleně a precizně, každé slovo má v textu své místo. Již méně mě ale oslovil obsah. Některé úvahy byly skvělé, často jsme se ale s autorkou trochu míjely. Její romány mě oslovují mnohem víc.
Milé, příjemné čtení. Líbilo se mi víc než Láska pro samouky.
Veselé historky i vážnější příběhy z třicetileté praxe veterináře z pražské zoo. Ani jsem nečekala, že mě to tak bude bavit. Navíc se člověk dozví spoustu zajímavostí o zvířatech a jejich životě v zoologické zahradě. I když leccos už dnes v zoo pravděpodobně funguje jinak.
Příjemné a inspirativní čtení. Nejvíce mě zaujala kapitolka Ti druzí o boji dobra a zla - nikoliv ve světě, ale v nitru každého člověka.
"Mohlo by to tak být, aby tatáž láska, tentýž oheň, se pro jednoho stal plamenem milosti, výhní lásky, a pro druhého spalujícím žárem pekla, pokud není člověkem přijat?"
Škoda, že autor už nestihl napsat další plánované díly, postavy mi během těch tří dílů přirostly k srdci a jen nerada jsem se s nimi loučila. Ve 3. díle mě obzvláště zaujaly osudy pana Zedníčka a dramatický závěr knihy.
Druhý díl chodské trilogie je čtivý, líbil se mi ještě víc než první díl. Setkáváme se zde se starými známými postavami, ale objevují se i nové - skvělá je hned úvodní epizodka s pašerákem Zedníčkem v přestrojení za bábu Kokoráčku. Zaujala mě i návštěva paní Králové s Boženou Němcovou u lidového léčitele (hyclíka), podivuhodná smrt dědečka Taračkuc, slavnost s pohůnkem - opozdilcem, kterým byl samozřejmě nešťastník Tomeš Smolík atd. Opět se dozvíme spoustu zajímavých informací o těžkém, ale též radostném životě (především sedláků) v první polovině 19. st. A samozřejmě nechybí spor o lůsy, který se vyhrocuje a vrcholí nečekaným vstupem hraběte Františka.
Náš 5letý syn byl z knihy nadšen, moc ho bavilo hledat všechny ty postavičky, věci, zvířata apod.
"Děti nejsou hloupé. Slyší všechno, co říkáte, a sledují vše, co děláte. Dokonce slyší i slova, která chcete pronést, ale neuděláte to."
Tato kniha rozhovorů mě příjemně překvapila, našla jsem v ní spoustu zajímavých informací i moudrých myšlenek. Daniel Herman to jakožto laicizovaný katolický kněz jistě nemá jednoduché, pro spoustu lidí, věřících i nevěřících, je automaticky tak nějak „podezřelý“. V rozhovoru vysvětluje, že jeho rozhodnutí vstoupit do semináře nebylo ani tak otázkou povolání, jako spíš touhou působit protirežimně (po pádu komunismu pak už logicky nedávalo smysl v této službě pokračovat). Zaujala mě Hermanova víra, která je zvláštním propojením judaismu s křesťanstvím (D. H. má též židovské kořeny), vzpomínky na seminář, příběh „Hanina kufříku“ a především reflexe nejrůznějších stránek naší společnosti. Škoda, že kniha vyšla už v roce 2013, takže to nejaktuálnější (např. Herman ministrem kultury) nezachycuje.
"Nemocí české společnosti je, že jsme tu systematicky opakovaně hubili elity."
"Žijeme ve střední Evropě, v podstatě každý mariánský sloup v kterékoli vesnici nebo městě je dokladem splněného proroctví Magnificat, kdy židovská dívka před dvěma tisíci lety řekla: ,Budou mě blahoslavit všechny národy.´Když to říkala, zdálo by se, že se zbláznila. Každá kaplička je však splněním Magnificat."
"Když sledujeme bolestnou cestu šesti milionů Židů do plynových komor, myslím si, aspoň podle svědectví mých příbuzných, kteří to přežili, a podle knih, které jsem o tom četl, že je důležité vědět, že toto není konečná, že se to dá zpracovat, tak jako kříž se dá zpracovat."
Trochu zklamání. Ano, našla jsem tam několik myšlenek a poznatků, které mě zaujaly a obohatily, ale celkově mi přišla kniha tak nějak zmatená, nedotažená a zbytečně omílající věci, které by šlo říct v několika větách.
40 úvah Dany Němcové nad myšlenkami Matky Terezy.
Malá knížečka, vhodná na pomalé čtení.
Knížka je rozdělena na čtyři části (Jaro, Léto, Podzim, Zima), přičemž každá část obsahuje především komiksy s příběhy Lízy a Pupíka (vztahující se k danému ročnímu období) plus nějaké hrátky pro děti (bludiště, hledání rozdílů, hledání nesmyslů apod.), těch je tam ale méně, spíš jen na doplnění. Našim dětem se knížka moc líbí - stejně jako Líza a Pupík jedou na výlet (viz komentář také tam).
Kočičku Lízu a pejska Pupíka, které známe ze stránek časopisu Puntík i ze dvou knížek, si naše děti (4 a 7 let) moc oblíbily. V téhle knize jsou nejen komiksy plné laskavého humoru, ale také nejrůznější hrátky - omalovánky, hledání rozdílů, bludiště, křížovky apod. Myslela jsem si, že knížka bude jen na jedno přečtení a vyřešení úkolů, ale děti ji vyžadují opakovaně. Moc doporučujeme!
Milá, útlá knížečka, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Taková jednohubka. První povídka neměla chybu, druhá byla o něco slabší, ale celkově mi knížka příjemně zvedla náladu.