hungryreader00 komentáře u knih
Krátká odpolední oddechovka, u které se nasmějete, a zároveň inteligentní kniha plná aluzí na literární díla a pověsti. Myslím, že i pozornému čtenáři ledacos unikne, proto určitě stojí za to přečíst vícekrát, obzvláště když je kniha tak krátká.
Na horor o strašidelném domě to nebylo špatné.
Postavy by mohly být trošku zajímavější. Například Mooreová je taková ta typická románová drsňačka a silná nezávislá žena. Sam je normální vyhořelý muž ve středním věku s tajemnou minulostí. Sam není tlustý, není hubený ani svalnatý a v podstatě neoplývá žádnou výraznou vlastností. Přes to, jak je obyčejný, je čtenáři celou knihu podsouvána myšlenka, že právě on se stane hrdinou příběhu.
Děj byl podle mě překvapivě originální, ale jak psal někdo přede mnou, ke konci jsme se i po této stránce ocitli v béčkovém hororu.
Nicméně se dílo četlo rychle a dobře. Taková dobrá oddechovka pro deštivé odpoledne, která vás rozhodně nebude nutit přemýšlet.
Krásné snové vyprávění o Tristranovi a hvězdě Yvaine. Cítila jsem jako bych byla znovu dítě a poslouchala tu nejhezčí a nejkouzelnější pohádku, kde je všechno možné a láska vždy zvítězí. Rozhodně bych knihu doporučila spíše dospělým nebo dospívajícím, kteří se chtějí vrátit do dětství. Nevím, zda je Hvězdný prach úplně vhodný pro malé děti. V příběhu je spoustu smrti, podřezávání, několikrát je zde vcelku podrobně vyobrazen sex. Možná když si některé pasáže trochu "ocenzuruju", přečtu ji jednou svým potenciálním dětem.
Kdo dokáže vložit do padesáti slov takovou sílu? Paní Kábrtová určitě! Ačkoliv jsem nežila za "totáče", díky knize jako bych tam byla. Bohužel na některých vesnicích návyky zůstaly. Například topení koťat a zavírání očí před násilím u sousedů apod. To jen tak mimochodem.
Kniha v mžiku chytne za srdce a já musím říct, že mě osobně nejvíc dojímaly momenty, kdy se El pro něco nadchla a ten hřejivý plamínek nadšení byl okamžitě uhašen, protože "máslo není za korunu." Tak jak jsme asi všichni zažili, když dospělí zabíjí dětské sny.
První polovina měla jako obvykle pomalejší rozjezd, který je ovšem naprosto pochopitelný, když člověk vezme v potaz, že s každým dílem dostáváme trochu jiný svět. Vše se mění v důsledku běhu času, protože v Kacířích se opět posouváme o mnoho let dopředu. Mimo to, je to opět geniálně promyšlené a posledních pár stran jsem úplně hltala. Jsem zvědavá na Kapitulu a doufám, že dostaneme trochu uspokojivější konec.
Další plný počet hvězd pro tyto autory. Poslouchala jsem jako audioknihu po zhlédnutí seriálu. Načteno perfektně mimo jiné- hlavně Madam Tracy a pan Shadwell. Dílo má od Terryho i Neila to nejlepší, kniha je vtipná, kouzelná, hlubokým myšlenkám se také nevyhnete. Škoda, že nemáme vícero příběhů o Azirafalovi a Crowleym. Klidně bych si těch dvou dala celou sérii.
Myslím, že tento díl si polepšil především rozhovory na konci. Zločiny jsou zpracované pořád stejně, jsou to příběhy, které známe z podcastu. Poučné rozhovory se zajímavými lidmi to ale posunuly zase o kousek výš. Takže jsem byla vcelku spokojená :)
Brilantní povídky zpracované mnohdy netypickým způsobem. Například Zoufalství mě úplně pohltilo svojí temnou atmosférou. Neil napsal tři věty, ale čtenář jako by dostal celou ságu. Celkově vzato je tento komiks mnohem hlubší a mnohem temnější než celá Sandmanovská série. Věčné noci rozhodně musím mít ve své knihovně.
“Only the phoenix rises and does not descend. And everything changes. And nothing is truly lost.”
Vystihuje celý díl, možná i celou sérii.
Báje a odlesky jsou tak hluboké příběhy, že mě až mrzí, že je zde někdo nedocenil. Nejvíce mi asi utkví v hlavě povídka s názvem Lov, jejíž poselství jsem nepochopila napoprvé, ale nakonec mne uchvátila. Někdy je potřeba si jednotlivé příběhy projít víckrát, aby člověk objevil ty poschovávané drobnosti, které jsou pro děj klíčové. Myslím, že Sandman je jedno z mála děl, ke kterým se budu ráda vracet.
Opět úžasné. Dialogy Sna a postav různých mytologií, démonů apod. jsou dechberoucí! Mimo jiné už od prvního dílu miluju charakter samotného Pána snů, který se snaží vždy jednat spravedlivě, rozumně a k tomu je velice inteligentní takovým sympatickým způsobem.
Všechny čtyři příběhy byly krásné. Těžko zvolit ten nejlepší. Jsem velice vděčná, že mám ještě tolik dílů před sebou.
Naprosto famózní. Musela jsem si tu depku dávkovat, ale stálo to za to. Jako poloviční vesničan jsem přesně věděla, co pan učitel prožíval a jaké to musí být peklo pochopit motivace postav, jejich zvyky a mentalitu. Filozofie celého díla je naprosto zničující. Nihilismus na vás přímo dýchá. Ona zdlouhavost některých pasáží se mi zdá opodstatněná a důležitá pro navození správné atmosféry každodenního a neměnného života na vesnici. Vyvrcholení díla bylo naprosto úžasné, jako bych v té "apokalypse" sama stála. Autor mě dokázal vtáhnout do těchto okamžiků, které jako by trvaly věčnost. Jednoduše mám za to, že je Destrukce dílo světového charakteru.
Skvělé jako vždy. To je prostě Neil Gaiman. Co musím vyzdvihnout je Neilovo umění zklidnit čtenáře dějem, a pak ho naprosto šokovat nějakou brutální scénou nebo smrtí. Vzhledem k tomu, že mám za sebou i seriál, tak jsem celkem překvapená, jak komiksový Sen umí být nemilosrdný nebo neempatický. Nechci samozřejmě říct, že by nebyl vůbec, jen ten seriálový sen je asi pro publikum "líbivější".
Moje první kniha od Terryho Pratchetta. Musím říct, že to bylo skvělé. Jednu hvězdu strhávám jen za to, že věřím, že jiné příběhy mě osloví ještě víc a za to, že některé pasáže s Lu-tzem byly opravdu dlouhé. Tam, kde byli Smrť nebo Zuzana mi to ubíhalo podstatně rychleji.
(SPOILER) Právě teď jsem dokončila poslech Paní jezera. Musím říct, že jsem z toho byla zprvu lehce zmatená a musela jsem trochu zagooglit, abych se dověděla, že ten konec je opravdu otevřený různým interpretacím. Prvně jsem se domnívala, že zemřeli, ale ve vteřině tam Geralt říká, že cítí svá zranění, a to mě zmátlo. Pokud však nezemřeli, proč Ciri odešla do jiného světa? Osobně se tedy přikláním k tomu, že zemřeli a přiznávám se veřejně, že se mi za chvíli asi slza ukápne. Bylo to opravdu dojemné.
Kniha se četla téměř sama. Byla tak správně bláznivá. A zároveň je to kniha, která ve vás něco zanechá. Nic víc k tomu nemám, snad jen to, ať si pustíte písničku Where is my mind po dočtení tohoto naprosto úžasného titulu.
Asi tady budu jediná, ale mně se kniha líbila. Před Propastí jsem četla ještě Strach, ale Propast se mi tedy líbila o chlup více. Oceňuji zpracování reálného jevu doprovázeného halucinacemi, který člověk může v horách zažít. Ačkoliv byl boj s prázdnem místy dlouhý, tak mě docela bavily protagonistovy vnitřní monology a myšlenky, kde autor dle mého názoru opravdu dobře vystihuje myšlenkové pochody blouznící osoby.
Kniha předčila má očekávání. Je to opravdu pro "milovníky" zločinu, kteří hltají každý detail. Osvojila jsem si díky knize různé metody vyšetřování a zjistila jsem, co bylo v dané době přípustné jako důkaz a co ne. Spoustu se toho člověk dozví i o americkém soudním sytému, jak fungují poroty apod.
Kromě těchto (pro mě) zajímavých detailů kniha může nabídnout i napětí z příběhu, který asi všichni víme jak skončil. Dozvíte se spoustu informací o Tedu Bundym, které na internetu pravděpodobně nenajdete a díky tomu si sami uděláte názor na jeho osobnost.
Autorka vypráví příběh o muži, jehož znala velmi dobře a na druhou stranu měla možnost zúčastnit se vyšetřování onoho do určité chvíle neznámého muže, který je vinen z mnoha vražd mladých žen. Autorka mimo jiné zahrnuje některé věci, které se odehrávali v jejím životě během let, a tím utváří kompletní obraz celého dění, kdy ukazuje, že celý její život se opravdu netočil jen kolem Teda Bundyho, ale zároveň právě on její soukromý život mnohdy ovlivnil.