i_vanička komentáře u knih
Jedním dechem! Po celou dobu s pocitem neklidného pohlazení a nepřímého ztotožnění. Mám to úplně stejně, ale jinak. Je to můj příběh, jen jsem zažila něco úplně jiného. Geniální!
Vadí mi jak pan Ivo Toman manipulativně využívá zjednodušené informace na podporu svých rychlých a jednoznačných závěrů.
Bála jsem se, že po Haně se mi od stejné autorky nemůže nic tak líbit. To jsem se ale spletla :-) . Tiché roky je prostě báječné čtení.
Parádní pŕíběh s romantikou, která neobtěžuje ...škoda přehnaně dobrého konce :-(
Moc pěkný zážitek a nádherná kniha. Znova mi došlo v čem spočívá krása a štěstí našich obyčejně neobyčejných životů.
Nakonec jsem knihu dočetla, celkově mám ale pocit jako bych to všechno už četla. Bohužel na mě nevykoukly žádné překvapivé souvislosti o pohybu, psychice či zdraví, jak titul slibuje. Jiný názor jistě může mít někdo, kdo toto téma u sebe více méně otvírá. Nenechávaly mě v klidu přímočaré přislíbené zázraky (hlavně u jógy, čínskou medicínu tolik neznám), no vždy je možné, že i po těch letech ji stále nedostatečně správně praktikuji. Řešila jsem i často opakující se obsah, či příliš mnoho slov :) zdrobněliny částí lidského těla i mnohokráte zdůrazněné studium vysoké školy a pod. Cena - výkon podle mě tady není v rovnováze.
Umím si ale představit, že může zafungovat motivačně, jako dokořán otevřené dveře pro lidi, kteří z různých důvodů chtějí začít o sebe opravdu pečovat.
Jsem nadšená.
Za následující slova se trochu stydím Kundera svým způsobem pro mě objevil Janáčka, taky trochu se zpožděním, ale nevadí, jdu se do něho zaposlouchat. Třeba mi taky zbývá těch 12 let jako tehdy Janáčkovi, jsem právě v tom jeho věku obratu.
A ještě jedu trochu okrajovou myšlenku ke mně M.K. přivedl. Jsem z Brna a myslím, že zas o kousek lépe rozeznávám podstatu rivality Brno - Praha a nebo Praha - Brno ? :)
První kuchařka, kterou jsem přečetla od začátku do konce jako román. Okouzlil mě především způsob vnímání surovin, jejich maximální využití v souladu s přírodou.
Nádherná knížka (poslech na ČR) plná hlubokých životních moudrostí. Zajímalo by mě, zda Wim Hov ví, že zhruba pře 200 lety ho “předběhl” pan Priessnitz :-D.
Zajímavá forma, která mě neodradila asi jen proto, že jsem se k textu dostala jako k audioknize. Zpočátku mi to přišlo hodně vtipné, později převažovala příjemná zvědavost. Když zamilovaný vztah vzniká výhradně přes maily je nezbytné pocity verbalizovat, nic jiného k dispozici není. A to je ta zajímavost, krok za krokem popis toho “ jak vzniká zamilovanost”. I když Leo, jako představitel mužského pokolení nebyl dle mého soudu zrovna typický ;-). Je to taková příjemná oddechovka.
Krásné :-)) pro mě dojemně krásné. Nečekala jsem takovou radost a překvapení, že někdo může tak skvostně chápat život. Když jsem se k některému textu vrátila znovu, pochopila jsem ho ještě líp, našla jsem tam to, co mi napoprvé uniklo, krása. A pořád si myslím, že tam toho je ještě hodně, co se ke mně nedostalo :-))
Trochu náročnější četba, která mě po přečtení zaměstnala uvažováním, zda je tento vývoj společnosti možný, či přímo pravděpodobný. Trochu mě to znepokojilo a nakonec jsem připustila, že možné to je. Tolikrát v historii se lidé domnívali, že něco takového se přece nemůže stát a byl to omyl. Kniha mi poskytla jakési poselství. Něco jako, že právě teď a pořád je třeba se aktivně zajímat o společnost ve které žijeme.
Hodně jsem váhala, zda knihu vůbec číst. Kladla jsem si otázku, zda může mít přesah oproti obsahu, který pan Vojáček vkládá do rozhovorů s ním. No a teď to vím, číst jsem jí nemusela :). Dokonce ve mě i po přečtení zůstává pocit, že pan Vojáček trochu víc přeceňuje víru, než to dokážu já. Zádrhel může být jen můj vlastní, ale pořád si tedy myslím a i cítím ;-), že to je celé ještě více “zašmodrchané” ....nicméně, jako základní nasměrování vnímám knihu jako parádní počin.
Kniha mi báječně přiblížila “běžný” život disidentů v období, které sama pamatuji. Takže jsem srovnávala svůj tehdejší život s jejich ... nakonec mi z toho vylezl vděk a nejen za ty samizdaty, z nichž některé jsem nejspíš měla tu kliku, že jsem mohla číst.
Někdo níže v komentáři píše, něco jako že by se s panem Vaculíkem nedalo vydržet. Taky si myslím, že se nám tady hodně představil, jen na mě naopak zapůsobil jako velmi citlivý a přitažlivý muž ;-).
Jsem vděčná za existenci takovýchto knih, nedovolí tak zapomenout na příběhy a osudy lidí, které naštěstí nemusíme zažívat. Velmi citlivě a srozumitelně napsané. Já to vnímám i jako odkaz a výpověď toho, jací my lidé opravdu jsme.
Škoda, že nemám k dispozici šest hvězdiček. Tahle kniha, byla přesně pro mě. Myslím si totiž, že přesně takovéhle životy žijeme, jen kdybychom jim více rozuměli :-))) a nebo kdybychon se probudili? Fakt dobrý a vtipný a vůbec ....
Monika říkala, že prý by mohla být tato kniha depresivní. Vůbec ne, spíš naopak. Pro citlivé a vnívamé bytosti, které mají odvahu se na relalitu dívat zpříma a chtějí zároveň nahlédmout pod povrch věcí, je to jistý druh pohlazení, pochopení či povzbuzení .... jednoduše, kniha je úžasná.