iceVS
komentáře u knih
Z lásky k Praze
Gene Deitch
Tak toto je pro mě jednoznačně kniha roku. Laskavé vyprávění, pohled z druhé strany na Československo před revolucí i na republiku a její národ po revoluci. Autor má Čechy zcela určitě rád, jeho názor na nás jako na národ je velmi lichotivý. A přestože patřím do střední generace, je pro mě fascinující, jak Gene Deitch dokonale popsal věci, které nás před revolucí obklopovaly, které nám přišly naprosto normální a běžné a vůbec jsme si neuvědomovali jejich absurditu. A jen cizince by napadlo je zdokumentovat. Je krásné a dojímavé, jak autor opěvuje svoji ženu, je posilující přečíst si, že občas ještě stojí za lásku bojovat a věřit v ní. Je moc milé chvíli vidět náš svět z pohledu někoho z druhé strany. Bylo milé přečíst si jeho úvahy o té době a i pár dobových vtípků. Znala jsem jeho jméno z doby, kdy děti sjížděly Toma a Jerryho. To jméno bylo něčím zvláštní a nenapadlo mě, že jeho nositel žije zde. Znala jsem jméno jeho ženy z titulků animovaných filmů už jako malá - a nenapadlo mě dát si je dohromady. A přijde mi fascinující a úžasně skromné to, že ač má kniha téměř 350 stran, autor se téměř nepochlubí svými úspěchy, v podstatě je tato kniha skutečně jen vyznáním lásky... K Praze, k zemi, k lidem, kteří ji obývají, a hlavně k manželce Zdeně... Krása a děkuji.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Z prince Ládíka se stal přemýšlivý Larry...
A já jsem v tichém úžasu, jak je ten kluk lepší a lepší...
Tak mě dostal, že další knihy už budu kupovat nejen do městské knihovny, ale i do té své domácí :-)
Skvělý, nádherný, chytrý...
Boží ilustrace.
Prostě krása a spokojenost. Blaho.
Mlýn
Michal Vaněček
Úžasný.
Naprosto mě uchvátil autorův civilní styl psaní. Místa a situace, kde by jiní dojili city až na krev, popsal pan Vaněček s lehkým odstupem a záleží jen na čtenáři, jak moc chce děj prožívat. Taková svoboda rozhodnutí při četbě i prožitku, to mám ráda.
Za vynikající nápad považuji použít výňatky z dobového tisku, alespoň mě to zlehka a naprosto automaticky usadilo do příslušné doby, což přesně potřebuju a vyhledávám.
Vážně úžasná a báječná knížka.
Jen zamyšlení. Vážně by rodiče chtěli po svých dětech slib vztahující se k majetku, kdyby jen z části tušili, jak moc jejich děti budou strádat a trpět? Jen vím, že já bych takového hrdinství, kterým "trpěli" oba bratři, schopna fakt nebyla.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Jsem ve věku hlavních hrdinů, teoreticky bych měla mít podobné zkušenosti. Přiznávám, že jsem netušila, že ten rozdíl mezi "tady a tam" byl tak markantní. Děj byl poutavý, velmi poutavý, ale stejně mě chvílemi četba doslova fyzicky bolela, musela jsem od knihy utíkat, vydýchat to.
Něco málo k zamyšlení:
...Archivy Securitate obsahovaly přes dvacet šest kilometrů složek. A to byly jen ty, které se dochovaly...
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Člověk se vzteká, nechápe, je smutný, frustrovaný, naštvaný...
A já osobně jsem ráda, že žiju tam, kde žiju.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Ale jo...
U Mattových knížek vždy kolísám mezi tím, že je to učiněná pohádka a naprostý moudro... Jen tý existencionální filozofie je tam nějak moc. Zato příjemně vyváženo rozborem nekonečného množství vesmírů, což je mé oblíbené téma při probdělých nocích.
A samozřejmě naprosto nemůžu nesouhlasit s myšlenkou, že knihovnice je Bůh.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
Jsem nadšená. Bála jsem se, že mám v ruce nějakej sci-fi nesmysl, ale byl to úžasnej román. Navíc plný nečekaných zvratů, lhostejno, zda uvěřitelných či ne. Moc mě to bavilo. Je fakt, že si autor tu a tam nelámal hlavu s určitými "provozními" detaily, ale pro mě je výsledek dokonalý.
Jsem příjemně překvapená, že tak krásnou knížku napsal takovej mlaďas :-D
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Vzpomněla jsem si na krasobruslení. Stejně jako tam, tak i tady bych potřebovala systém dvojího hodnocení. Technické provedení 5 hvězd, umělecký dojem nejspíš jen 2...
Knížka je nádherně napsaná. Sednete si a čtete a čtete a čtete... Hájíček dokáže i ze života nudné skoropadesátnice vytvořit čtivý kaleidoskop vzpomínek, myšlenek, útržků ze života.
Ale mrzelo (a i nudilo) mě, že je celá kniha vystavěná na tak banálním klišé, jako je vztah s přitroublým chlapečkem. A jako bonus, pak se ta klišé krásně vrství dál a dál. Hrdinka se kvůli tomu pohádá s kamarádkou, pak se udobří - nečekaně s tím, že to obě přehnaly, následuje vztah s Hynkem (odříkaného chleba...) a v mezičase pokorný návrat manžela... To jako fakt...?!
Chápu módu, kdy autoři mají pocit, že vytvořit příběh o ženě bude lepší, ale budí to ve mně dojem, že jen proto, že ženy čtou víc, tudíž vyšší prodejnost. Tohle je spíš jen představa muže o životě ženy...
Genialita ptáků
Jennifer Ackerman
Čím dál častěji se ukazuje, že nejen lidé mají pocit uvědomění, soucit, logické myšlení... Čím dál častěji se ukazuje, že ve spoustě věcí nás jiné druhy převyšují. Čím dál častěji čtu názor, že stačí jeden vyhynulý druh a stabilita celé zeměkoule je ohrožena a následuje série dalších vyhynutí.
A už dlouho se nemůžu ubránit pocitu, že kdyby vyhynul člověk, přírodě by se ulevilo.
Kniha je úžasná, bavilo mě číst o duševních pochodech opeřenců, o tom, že umějí být jak vděční, tak i škodolibí, nemluvě o tom, co vše dokáží a dělají to vědomě.
Ovšem z části chápu udivené pohledy, když na otázku "co čteš", odpovídám "jak si ptáci staví hnízda a je to hrozně zajímavý"... :-DD
Sovák - Dík za váš smích!
Slávka Kopecká
Smávala jsem se u této knihy nahlas a četla ji, když mi bylo nejhůř. Byť jsem znala všechny příběhy nazpaměť. Jiří mi vždy pomohl.
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Nedala jsem... ve čtvrtině knihy jsem to prostě vzdala.. Nevadí mi ani tak brutalita člověka k člověku, ale s radostí popisované týrání zvířat mě extrémně znechutilo. Na děj knihy jsem připravená byla, ale zapálená veverka, uklovaní ptáci, vydloubané oči... Chápu, co chtěl autor říci, ale nemusím být u všeho.
Podivná doba
Caimh McDonnell
To byla partička teda...
Bezbřehá fantazie, neuchopitelný humor a ďábelská nekorektnost, těším se na pokračování.
...Je skoro poledne a já ještě nedopil snídani...
:-D
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Vlastně mám neodbytný pocit, že nedokážu odlišit děj a postavy jednotlivých knih. I hlavní linie všech příběhů je víceméně stejná. A přesto jsem jednu každou knihu vdechla. A každý příběh ve mně zanechal poměrně neurčitý pocit, z části nelibosti, z části lítosti. Vždy stačilo tak málo...
Knihy, nad kterými prostě musíte přemýšlet.
Jak se dělá chalupa
František Nepil
Můj milovaný František Nepil... Milovala jsem jeho krátká vyprávění v rozhlase.
Tentokrát mě jeho sugestivní dílko uvedlo do stavu, kdy jsem v takřka smrtelných vedrech měla potřebu zahradničit a budovat alespoň na balkoně.
Poučení - ač Nepil, tak nakažlivý :-D
Světla na pobřeží
František Niedl
Dabi je děsnej kecálista, navíc neuvěřitelně neohroženej...
Zápletka je dost překombinovaná, kulky nepřátel příliš pomalé.
Přesto mu padne do života i do náruče filmová star.
Klišé jako kráva.
Akorát že mě to bavilo :-D
Továrna na maso
Miloš Urban
To...
Bylo...
Divný...
A jakkoliv to bylo divný, nedokázala jsem se od toho utrhnout a přečetla to za jediné nedělní odpoledne... Oči mi šly šejdrem a pak už i mozek...
A asi bych vyměnila "jakkoliv" za "právě proto, že" :-D
Dlouho jsme se neviděli
Ed McBain
Po letech letoucích znova...
Vlastně úplně nedokážu pochopit, proč mám McBaina tak ráda, jeho knihy jsou plné opakovaného násilí na ženách, na nemohoucích, na zvířatech... přesně všechno, co je pro mě nepřijatelné... a stejně ho hltám jak kdysi v patnácti :-)
Inspektor s velkým mozkem
František Niedl
Úžasný sledovat, jak se z podivného strejce stává elitní a chladnokrevný zabiják.
I jeho humor je smrtící :-)
A vůbec nejvíc se mi líbí ta boží nekorektnost v každém ohledu.
Balzám.
Chci další díl - pokud možno ihned :-)
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Tady nejde ohodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. Skvěle, přímo mistrně, napsáno. Je zjevné, že si autorka dala obrovskou práci s přípravou, v knize je neuvěřitelné množství historických, geografických i odborných údajů. Nemluvě o skvělém užití prolínajících se jazyků a nářečí.
Jenže... Nejspíš si s klidným srdcem nechám ujít plánovaný třetí díl. Už teď je předvídatelné, že se všem stanou ty nejhorší možné věci. Všichni zase budou ukrutně trpět. Přiznám se, že jsem se v průběhu čtení stala lhostejnou k osudům těch bezúsměvných, setrvale nasraných lidí.
Kniha je zkrátka brilantní, a to nejde neocenit. Jenže vím s jistotou, že už nikdy ji nebudu číst znova; natož že by snad měla patřit mezi ty knihy, které beru s radostí a potěšením znovu a znovu do ruky a s chutí se do nich začítám klidně popáté, podesáté...
Co je lepším měřítkem pro knihu? Hvězdičky nebo chuť přečíst si ji znovu?
