iceVS komentáře u knih
Basa tvrdí muziku - skvělá pointa :-D
Miluju humor Evy Turnové.
A převrácená vánoční perspektiva byla boží. Nejen vtipná, ale i poetická.
"...vanilkové rohlíčky vytahují maminku z trouby, na okrajích se trochu přichytila, ale to nevadí, obalíme ji v cukru..."
:-)))
Můj zamilovaný film se jmenuje Rivalové... A kdo je Niki Lauda, to vím tak od svých šesti let. Takže vlastně povinná četba. Skvělá, podotýkám.
Těch mrtvých... a já ani nevím proč...
To byla tak nespoutaná imaginace, že jsem pochopila tak asi dvacet procent :-D
Ale černý humor byl opravdu černý a to mám ráda :-)
Nevím proč, často se mi při čtení vybavil Phil Marlow, asi ty hlášky...
Literární směsice o sexualitě, vztazích, přelomovém románu. Myslím, že velmi věrně zachycuje náladu dvacátých let v Paříži.
Kniha byla chvílemi poutavá, chvílemi zdlouhavá. Určitě stojí za zmínku prozkoumat řádně obálku knihy.
Příběh se mi vcelku líbil, ale nemám pocit, že bych se k němu chtěla znovu vrátit.
Vlastně vím víc o autorovi než o jeho díle.
Takže jsem byla natěšená na rozmařilost, luxus, okázalost a zhýralost.
Tudíž příběh o Basilovi, podivném puberťákovi ze Středozápadu mě náramně nebavil.
A tady se právě ukazuje Fitzgeraldovo mistrovství. Donutil mě povídku dočíst, a to prosím se zájmem.
Posléze se naplnila i má předchozí očekávání. Téměř lituju, že jsem knihu mohla znát už 40 let a nestalo se tak :-)
Kniha mě zaujala už svým názvem.
No a nespletla jsem se, totální úlet ad absurdum.
Moc jsem se bavila, sedlo mi to.
JHUOP :-DDD
Tentokrát jsem se v těch zákoutíčkách ztrácela víc, než bych sama chtěla.
Výrazně sympatičtější děj než v knize 12.12. Zajímavější, uvěřitelnější.
V logice děje jsem nepobrala zápletku s auty z půjčovny, mimo to, že ji autor potřeboval, tam jiná logika nebyla. O ukvapeném závěru nemluvě.
Autorův boj s češtinou mě spíš děsí. Protěžovat, stát Conectitact, rány do hrudě, vcelku paskvily v hovorové řeči typu "vo co jde", prostitutka se představí slovy "jmenuji se Tamila", k tomu pár dalších hrubek a překlepů, prostě dojem, že si autor neváží čtenáře.
Když to není Carella nebo Maigret, tak se nějak nemůžu začíst :-)
Nečetlo se to úplně zle, ale nějak jsem nepobírala smysl té potřeby šokovat mysteriózními vraždami kdysi běžnou politickou realitu.
Víc než dějem jsem byla šokovaná spíš pojetím češtiny a gramatickými nedostatky, bohužel...
Zmařený život jednoho a zmařené životy těch, co se na tom před věčností podíleli.
A prapodivně zamilovaný Bert. A zlobivá malá April. Vždycky mě zajímalo, jak budou dvojčata vyrůstat.
Takovej zvláštně posmutnělej příběh.
Dvě vraždy pro sedm dolarů a padesát centů.
A nádherně šílená stařena :-)
Bála jsem se vlastních možných reakcí na tenhle díl...
Napadala mě jen čtyři možná témata - fyzická nemohoucnost, zapomnětlivost, deprese, koronavirus...
Ale Henk to tentokrát ustál - tedy literárně...
Bylo to smutný, dojemný, k naštvání, k politování, ke vzteku i k smíchu, byť to tedy sporadicky.
Nastala zvláštní situace, Henkovo odcházení jsem dočítala obklopena asi pěti dětičkami, věkový průměr tak 3 roky. Aspoň trošku se to vykompenzovalo... a nemusela jsem brečet :-)
Knihu jsem si přečetla spíš jen ze "studijních důvodů" než z vlastního zájmu. To abych věděla, co doporučovat :-)
Herectví Terezy Brodské a herectví Jany Brejchové mě nikdy nijak nezasáhlo, takže osobně se spokojím s hodnocením, že Jana Brejchová bývala velmi fotogenická.
Kniha se čtenářkám bezpochyby bude líbit, je přesně taková, jak jsem očekávala. Všechno už bylo někde napsáno, jen je to zde pohromadě.
Musím se přiznat, že tahle kniha se mi nečetla úplně lehce. Bylo v ní až příliš technikálií a přece jen - jsem jen ženská :-)
Sice teď vím asi o 200 % víc o ponorkách a námořních lodích druhé světové války než jsem kdy věděla, ale bývala bych byla uvítala o něco víc děje a vztahů - to autor umí skvěle :-)
A tady mi to chybělo.
No, nemám pocit, že je to nějaké extra veledílo. Rozhodně je to psáno s citem, to bezpochyby. Ale základní informace jsou o tom, jak chlapci rádi nakupovali, jak se hašteřili (jsem v pokušení napsat "hašteřily") a jak si pokrývali těla vlhkými polibky.
Freddieho odcházení bylo smutné, dělení pozůstalosti hořké.
Takže vyjma sympatické vřelosti pozůstalého Jima asi nic víc.
Absolutně špičkový čtení.
Autorovy znalosti jsou nepřekonatelné a všestranné, a ty z oblasti umění mě zaujaly už před třiceti lety při čtení "Dolarovky".
Tuhle knihu jsem naposledy rozhodně nečetla.
Patřím k davu, který má mnohem raději Ed McBaina než Evana Huntera.
Tahle knížka byla nečekaná.
Zvláštní.
Divná.
Poutavá.
Vůbec netuším, zda v mé knihovničce zůstane...
Tuším, že autorka je blondýna... ať už přírodní nebo moc kysličníku...
Úplně nevím, co si o knížce myslet. Děj měl spád a bylo to takové nenáročně čtivé. Letní, tak jak jsem chtěla :-)
Ale nelogičnost stíhala nelogičnost a když už nebylo zbytí, autorka to vyřešila větou "dávaly jsme si pozor, abychom na místě činu nezanechaly žádné stopy"
V tomhle konkrétním případě polovinu noci dvě ženy střídavě zakopávaly a vykopávaly mrtvoly, a to ještě na místě, o kterém policie věděla... To fakt jde beze stop? :-D
To jsem měla vědět :-D