ijcro komentáře u knih
Kniha má trošinku jiný jazyk než jiná Vernova díla, ale má silný příběh v dnes už neuvěřitelných kulisách tehdejšího vidění světa. Každopádně po světových válkách nabylo toto dílo ještě jinou, hořkou příchuť...
Více si ale cením příběhu "Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy", což už ale zase tak úplně Verne není.
Musím velmi pochválit, je to jiný svět, svět za zrcadlem, s velkou nadsázkou a obrovskou kupou optimismu. Právě ten optimistický výhled mi v mnohých podobných alternativách chybí. To, co může potenciálního čtenáře znejistit, je v mnoha případech velmi realistický popis situace své doby, který svými klíčovými fakty připravuje následné odštěpení příběhu.
Má to ale jedno minus, stojící mimo vlastní text: cynický našinec sešněrovaný historickou zkušeností tomu nebude chtít uvěřit. Možná je to důvěřivě dětinské, možná je to i neumělý pokus šikovně naroubovat na časovou linku nějakou alternaci a nastavit zrcadlo poraženectví a české malosti poukázáním na jiné ideály, ale i tak je to dobré čtení, pokud čtenář (= tedy i já) přijme nastavené mantinely tak, jak jsou autorem zamýšleny a nebude v příběhu hledat něco víc. Dávám plus.
Kniha je zvláštně pojatá – dva protagonisté dumají nad výpověďmi rozličných svědků z okolí zmizelého doktora a z těchto jejich střípků vyprávění skládají mozaiku, ze které se nakonec vyloupne překvapivé jádro – osobnost člověka, který utíká sám před sebou, skrývá svou pravou tvář (identitu), prchá před svým Osudem a který nemá nikde na Zemi stání.
Příběh také nepřímo vypovídá o době svého vzniku, o dobových socialistických reáliích, ve skoro pozapomenutých zkratkách a s tendenčními poznámkami, které současné generaci skoro nic neřeknou.
Ale je to rozhodně silný příběh, který nutí k zamyšlení, co by nastalo, kdyby to byla pravda... Podle mého jsou všechny možné scénáře víceméně tragické a doktor Karpeta by dozajista v dnešním světě neobstál, neměl by klid, ani šanci na vlastní rozhodnutí. A kdoví, jestli by přežil, neboť nějak výjimeční lidé poutají i výjimečnou pozornost (a když už ne médií, tak rozhodně jiných komunit nebo agentur soudobého fragmentovaného světa).
Dávám plus +++ a rozhodně doporučuji!
-------
A dodatek - skvělá rozhlasová dramatizace:
https://www.youtube.com/watch?v=KOkSKxzImf8
Moc přemítání a psychického drásání na hrdinu-závisláka. Ale čte se to dobře a některé reálie i vyznívají uvěřitelně. Chce to ale ponořit se do onoho světa nadpřirozena a nechat se jen tak vláčet příběhem. Za mě dobrý ;)
Snad není jediná knížka s Daglieshem, aby nebyla rozvláčná, ukecaná a tak divně komplexní, jak se dneska říká. Každopádně, kdyby byla psána stylem René Lodge Brabazona Raymonda, bylo by to multi supeéér!
Ale i tak, doporučuji :)
Dobrodružství, romantika i kavalírství, láska i vášeň, čest i lest, pokora i krutost, moře i exotické ostrovy, to vše ve mně vyvolávalo pocity světa, který už zmizel a po němž zůstal jen ten neuchopitelný pocit pro snílka o těch dálavách někde tam, daleko, na druhém konci světa. Četl jsem knihu ve škole, tajně a pod lavicí, a zanedbával tak ruštinu a někdy i přírodopis, za což se paní učitelce Borovičkové hluboce omlouvám.
Na pozadí dneska pořádně profláknuté scenérie Karibských ostrovů se odehrává pád i vzestup člověka, který ač lékař, prošel nejrůznějšími životními peripetiemi, než se stal pirátem. Příběh je zasazen alespoň v pár momentech do skutečného historického rámce, a dál se odvíjí vlastní cestou.
Jazykem přívětivým je nastíněn děj s mnoha charaktery, zlotřilými, šlechetnými, milujícími i nenávidějícími... Je to svým způsobem jinak pojatý Černý korzár se srdcem Sandokana a zápalem pravověrného husity, i když ukazuje trochu idealizovanou tvář kruté doby pomalu končící konquisty před stabilizací nového světového řádu, lze-li to tak v kostce bez veškeré ironie nazvat.
Rozhodně doporučuji, je to opravdu milé čtení, byť někdy ukazuje pár slovy i tu odvrácenou tvář života, plnou zoufalství, strachu a smrti.
Nedávno jsem našel doma založenou původní knihu s nádhernými ilustracemi o světě, který už není. V kontextu doby, přihlédnu-li k roku vzniku, se zdá být dost ponurá, což dokreslují fotograficky vyvedené ilustrace. Poprvé jsem ji měl v ruce, když mi bylo tak deset. Nu, a dneska ji mám založenou v knihovně na čelném místě. Zaslouží si to. Nejen kvůli ilustracím.
I po těch letech se mi to zdá supr čtení a nejen pro děti.
Nepříliš dlouhé příběhy jsou vyprávěny přístupným, trošku starovětským jazykem. Rozhodně doporučuji.
Tuhle knížku miluju, je to nesmrtelný příběh. Mám ji kdesi v knihovně ve verzi z dvacátých let, jmenuje se to Ostrov pokladů, s ilustracemi od Georga Rouxe a je to kouzelným jazykem počátku století. Fakt u takhle staré knížky zážitek! Doporučuji
Putování Lyry v dalším díle posunulo laťku ke starším náctiletým, je temnější, je rozvětvenější a navíc nesleduje jen jednu příběhovou linku. Je to prostě jiné vyprávění posunuté do jiných reálií…. Na jednu stranu se místy tváří skoro jako špionážní thriller a na druhou ho lze považovat za čistokrevnou fantasy se svými světy a svými zákonitostmi a lehkými nelogičnostmi. Osudy Lyry a nového hrdiny Willa se v jistém bodě protnou, a v tom okamžiku se ukáže několik důležitých staronových hráčů v rozehrané partii, kteří hrají ale jinou hru podle svých pravidel.
Will, ač se všemožně brání svému údělu a snaží se soustředit pouze na svůj cíle, jako by byl už předurčen k nové metě, k ovládnutí nejostřejšího nože k otevírání oken mezi světy. Je na čtenáři, jestli bude průchod považovat za nějakou specifickou červí díru, anebo jen za bránu do dalšího, fantaskního světa. I tak se zdá, že přechod z jednoho světa do druhého je pro člověka či jinou bytost stejně jednoduchý jako průchod turniketem v metru. Bohužel, ne každý s sebou ve své zvědavosti nese jen dobrotu, lásku, a pochopení, ale mnozí taky zlobu, nenávist, zášť…, a vůbec spoustu dalších negativních vlastností.
Každopádně, text se čte velmi dobře navzdory lehkým chybkám, což ale nemůže odradit nikoho, kdo jde po příběhu, není-liž pravda?
Doporučuji!
Skvělé příběhy, jsou poučné i veselé a hlavně, jsou dostatečně krátké. Rád jsem je pročítal už jako starší školák a velmi se mi líbily ilustrace Cyrila Boudy, vtipné, výstižné a neobyčejně groteskující obrázky.
Doporučuji a dávám plus *
Kubín byl velmi dobrý vypravěč a nejinak je to i v této sbírce. Doporučuji :)
Nepříliš složitý super příběh, od kterého jsem se nebyl schopen odtrhnout. Jen ilustruje Vernovo mistrovství, že uměl napsat nejen fantastiku, ale i uvěřitelný příběh v dobových reáliích.
Na tuto knihu vzpomínám rád. Půjčovali si ji ode mě spolužáci, protože příběhy byly dost krátké a dějově ohraničené na známém půdorysu a četli je rychle pod lavicí. Protože byla lepená, tak hodně utrpěla. Ale to jsem byl v páté třídě. Možná jsou povídky trochu naivní, možná příliš přímočaré, ale pro dětskou duši to bylo tak akorát, okořeněné fotograficky působivými kvašemi Zdeňka Buriana. Za přečtení v určitém věku to stojí, nejsou to hřeby světové literatury, ale je v tom dobrodružné vyprávění o odvaze a cti pro nás v exotických částech světa a také to možná přitáhlo hodně kluků i holek ke čtení mayovek (i když třeba moje první mayovka nebyl Vinnetou ale Černý mustang). Dávám plus.
Dodatek:
Už první příběh v saharských skalních jeskyních ukazuje na neobyčejný exhibicionismus, který je pro mayovky a Karla Maye v obdobných příbězích typický - nutnost cosi ze svého umění ukázat, předvést, zastrašit nebo být středem pozornosti. Je to takové osobité entrée, dneska by se spíše řeklo - vysílání těch správných signálů.
Skvělá knížka pro mládež, dostal jsem ji, když jsem se podruhé vrátil z nemocnice (asi za ty prožité útrapy), bylo mi dvanáct a doslova jsem ji několikrát bez dechu přelétl jako kolibřík nad kyticí omamných květinek plných nektaru. Líbily se mi barvotiskové ilustrace a vůbec, celkové optimistické vyznění dílka (tehdá zvlášť pro mne, ale to jsem byl asi jen v depresívním srabu). Je to prostě jiný Robinson (vlastně rodinka Robinsonů). Dávám plus a doporučuji nejen díťatům!
S odstupem let na to pohlížím spíš jako na svéráznou agitku v alternativním světě, kde je ve své bublině zaklet odraz všech neřestí sovětské společnosti s vylhaným dobrem nějakého lepšího (rozumějmež sovětského/komunistického) člověka, než na nějakou historickou fresku zasazenou do paralely středověku. Beru to prostě jako historický exkurs, jak tehdy muselo vypadat tvůrčí psaní.
Na straně druhé zůstávají ony filosofické otázky, platné až do dnešních dnů. Je otázka, zda lze bez ztráty kytičky vstoupit někam, kde nás moc nemusí, a provést radikální denacifikaci, střihnutou lehkou demilitarizací. :(
Je to ale napsáno počátkem šedesátých let minulého století, v ovzduší zostřené studené války, po raketové kubánské krizi, po intenzivnění války herbicidů a defoliantů ve Vietnamu... odpovídá tomu i režimně podbízivý jazyk samotných autorů, jen aby dílo prošlo bez nějakých svévolných cenzorských zásahů. Ten, kdo alespoň část tohoto údobí (v Československu) nezažil, nemůže plně pochopit ani jazyk, a mnohdy ani podivné úvahy autorů. Býti bohem je prostě těžké a tím sovětským zcela nemožné...
Svět se sice pootočil, ale určité jazykové konstrukce nám v jistých úvahách zůstaly, stačí si přečíst třeba něco z nové doby od Liou Cch-sina...
Dodatek:
Myslím si, že nelze srovnávat tento příběh s příběhy Sapkowskiho. Je to jiný svět z jiného výchozího (a nejen kulturního) bodu, jeho díla vznikala později než Strugackých a za jiných geopolitických podmínek a bez cenzury.
Anda je podle mého trošku silnější příběh než sociálnější Karibu, ale fajn se čte obé. Jako odrostlejší děcko jsem viděl v příběhu něco jiného než v cynickém dnešku. A ty dnešní stesky, kdo by to dneska četl, jsou dost namístě, mládež preferuje zcela jiný druh příběhů, těžko je něco podobného vůbec osloví; takže čtení jen pro nostalgiky a fosily... ale čte se to dobře :)
(SPOILER) Autor a potažmo i hlavní hrdina mají rádi Senecu a v podstatě naplňují jeho úvahy o životě i smrti. Příběh není úplně akční a jak už tu někdo napsal, je to spíš rekapitulace jednoho zklamaného člověka před padesátkou, trávícího bezúčelný čas ve vynucené výslužbě, který se octne uprostřed procesu zametání problémů pod koberec. Skličující je, bohužel, fakt, že právě on se stal objektem zájmu vlastních lidí – lidí, kteří ho po celý život sledovali, v klíčových bodech usměrnili tok jeho života a dneska ho fakticky ani nechtějí zabít – chtějí ho, řekněme, jen rozebrat…, třeba proto, že je poslední svého druhu? Že je vědecká rarita s poškozeným vypínačem? Že by byl konkurentem jiných, ještě tajnějších aktivit? Možná…
Paradoxem je, že na začátku konce tohoto příběhu byl jeho vlastní souhlas, který mu svým způsobem zapověděl normální život, lásku a to, co si do poslední chvíle myslel, že skoro má – nezávislost a svobodu vůle.
Dávám plus (a nejen za ty Senecovy citáty) :)
(SPOILER) Příběh je hutný a telegraficky vyprávěný.
A lze se na něj dívat z různých stran.
Pro ty, kteří viděli skvělý stejnojmenný film „L.A. přísně tajné“/„L.A. Confidential“ bude příběh v knize patrně dost překvapivý i s vědomím, že se jedná o velmi volnou adaptaci románu. Ve filmu je úvodním vypravěčem Sid Hudgens, který cituje ze svého bulvárního plátku a uvádí tak do souvislostí některé pikantní skutečnosti z lepší společnosti Hollywoodu a naznačuj její propojení s podsvětím v době, kdy mafiánský boss Mickey Cohen skončil ve federální base za neplacení daní a o jeho místo se perou různé zločinecké skupinky.
Film a kniha jsou dva paralelní světy, vyprávějí skoro totéž, ale film, jako pozměněný a upravený literární výtah, poněkud omezil počet aktérů, i když jim vložil do úst stejné nebo téměř stejné repliky, a vytvořil trochu jinou dějovou linku, která se bude zdát o hodně chudší než v knize.
A zpět ke knize.
Je vyprávěná úsporným stylem, žádné hush-hush a je hodně rozsáhlá. Český překlad má přes sto dvacet tisíc slov a je to tedy pořádná porce textu. Ti, kdož viděli film si už možná personifikují osoby (ve filmu Kevin Spacey, Russell Crowe, Guy Pearce jako tři ústřední protagonisté, příp. Kim Basinger nebo James Cromwell či Danny DeVito, jinak samá velká jména).
Po jejím přečtení, a je potřeba číst pečlivě, si čtenář možná uvědomí jisté logické díry v backgroundu filmu (ale třeba i v motivacích některých aktérů), které jsou v knize poměrně obšírně vysvětleny bez nějaké umělecké zkratky (vypíchnul bych kompilovanou osobnost Eda Exleyho a jeho rodinného zázemí anebo velkou roli Inez Soto, která chtěla jenom spravedlnost). Pro fajnšmekry více viz https://www.mentalfloss.com/article/78088/10-hush-hush-facts-about-la-confidential.
Příběh je komplexnější s velkým množstvím postav, má více vrstev, které ale spějí do zcela jiného finále než film. Lynn Brackenovou, Jacka Vincennese a Buda Whitea jejich Osud nemine tam ani tam. Úděl Dicka Stenslanda mě poněkud zarmoutil, jeho role ve filmu byla úplně jiná, byť stejně tragická, než v knize, stejně tak jsem byl rozčarován Dudleym Smithem, což bylo dáno jeho kapku jiným drajvem. Je to možná tím, že film jsem viděl mnohokrát a tento styl vyprávění miluju.
Ale hlavní rozdíl filmu od předlohy (odhlédnu-li od volnosti scénáře) je v tom, že film vykresluje mnohem kratší období než kniha. V ní je děj rozprostřen do více jak osmi let s bohatými (kriminálními) odkazy do čtyřicátých a třicátých let. Spousta zmíněných osob (jako gangster Mickey Cohen, herec Robert Mitchum, bodyguard Johnny Stomapanato, herečka Lana Turner a další) byly historické postavy, které dokreslovaly věrohodnost, resp. uvěřitelnost příběhu, ve kterém nikdo nebyl anděl, ale všichni měli spíš blíže k pekelné bráně.
Pokud jste film neviděli a chcete si přečíst knížku, pak vězte, že je to čtení náročné (hodil by se i nějaký jmenný slovník, protože těch jmen je fakt hodně), ale pointa – je jich v příběhu několik, jak se přechází z vrstvy do vrstvy – rozhodně nezklame a mohu jenom doporučit.
Musím říct, že knížka není příběhem příliš rozsáhlá, ale je zajímavá minimálně jako zvláštní prequel, dávající nahlédnout jinak na události před Mayovým prvním dobrodružstvím Old Shatterhanda...
Pro milovníky mayovek a Vinnetoua dozajista nutnost, pro ostatní vytrvalé možná jen zajímavost. Ale dal jsem tomu šanci a nezklamala ani po těch letech. Doporučuji.