ijcro komentáře u knih

Je to pěkná vyprávěnka, podaná vytříbeným jazykem. Nejlepší part je v roli pekelné inspekce, pátrající po zapomenutém čertovi. Nemůžu si pomoct, ale mám ji napořád zafixovanou s osobou Josefa Větrovce. Vzpomínám na něj rád, před mnoha léty jsem ho potkával na Vítězném náměstí v Dejvicích, paradoxně nejčastěji ve spořitelně, a nebyl to vůbec nějaký nabručený důchodce!

Knihu jsem četl velmi dávno jako povinnou četbu. A pak jsem viděl povinně film. A v prváku na střední jsme předčítali z originálu v hodinách ruštiny, ale nejsem si vůbec jist, jestli jsme se dostali přes první dvě kapitoly.
Příběh je napsaný dobře (originál nedokážu posoudit), film se mi taky docela líbil, ale je to už dávno a díval jsem se na všechno jinýma očima.
Ale souhlasím s mnoha komentáři, je to dobře podaný příběh a odmyslí-li se ideologická vata, je to v podstatě námět pro hollywoodský trhák.

7 19.11.2020

Marie umí skvěle vyprávět a i na drobné příhodě ze života nebo z profese (která je sama o sobě hrozně profláklá, protože herci vedle zpěváků jsou nejviditelnějšími zástupci (pop)kultury) umí najít byť třeba i drobnou a někdy i naivně vtipnou pointu (která ve své podstatě vůbec naivní není) a umí ji čtenáři v náležité formě předložit.

Je otázka, zdali by dokázala zaujmout co nejširší spektrum čtenářstva a stala se taky tak oblíbenou třeba soustružnice nebo květinářka, kdyby něco podobného zkusila ze svého života vyprávět a touto formou zveřejňovala pár měsíců na bloku, a zároveň uměla najít, jak se dneska moderně říká, dostatečné množství "exciting pointů"…

7 26.08.2020

Četl jsem jen samostatné bílé mravence a myslím, že to ani po létech neztrácí jisté kouzlo. Souček je brilantní vypravěč a tato kniha, vedle bohů z Atlantidy, byla vlastně mým prvním setkáním s jeho tvorbou. Je to svým způsobem sonda do náhledu myšlení lidí minulého věku, vždyť je to padesát let staré...

7 18.05.2020

Knihu jsem četl jako dítě a nedíval se na ní jako na nějaké podobenství, spíš jsem ji bral jako zvláštní cestopis, líbila se mi Laputa i rozmluva s koněm... jen se mi jako kniha zdála strašně tlustá a těžká :)

7 28.04.2020

Tuším, že některé z povídek byly už kdysi v zinscenovány pro televizi. Možná by si toto zasloužily všechny, už jenom kvůli svému jazyku, třeba v nějakém výpravném povídkovém filmu, kde by se prolnulo více postav ve svázaných příbězích... Dávám plus

7 17.01.2019

Já si dokonce myslím, že Gustav Krum vystihnul atmosféru svými strohými a přesto výstižnými pérovkami mnohem syrověji a opravdověji než jsou třeba téměř 'fotografické' ilustrace z Orientu od Zdeňka Buriana, namátkou třeba v knize "Pouští a prérií". ALE! Oba to byli velcí umělci a každý uměl vystihnout tu podstatu ze svého úhlu pohledu.
Doplňuji, protože jsem ještě zapomněl na vynikajícího ilustrátora Věnceslava Černého (kterého si jistě všichni pamatují jako malíře obrázků z knihy Starých pověstí českých od Jiráska), který ilustroval nejen Maye v ranných českých vydáních, ale i mnoho Vernových příběhů a spoustu dalších knih.

7 16.01.2019

Typická americká motivační kniha (a tak je na ní potřeba nahlížet a držet se zdravého rozumu), o které jsem si zpočátku myslel, že ji napsal odpadlý jehovista :) . Dobrý psychologický průplach pro prodejce v pyramidách od amway...
Nejsem si jist, kam by se ztratili všichni namotivovaní blbci, kdyby si ji přečetli.

7 14.01.2019

Tuto trojknihu jsem četl jako dítě, když jsem byl dva měsíce zavřený v nemocnici a nemohl chodit, a hrozně moc mě bavila. Jednoduché, výstižné ilustrace snad v duchu šedesátých let, krásně doplňovaly a usměrňovaly mojí představivost (od té doby vím, co je to turniket :) ). Ale byla strašně tlustá a těžká :)
Ale pokud se čtenář nezamýšlí nad fyzikálními důsledky dějů, tak je to čtivý příběh, děj má spád a Aeronautilus musel učarovat každému dítěti v tom správném věku, pokud by ho dostal jako hračku pod stromeček. Dneska se ale dívám na knihu dost shovívavě, ale nemám s ní problém :)

7 13.01.2019

S Rah-hanem, statečným synem Hanů jsem se poprvé potkal na zadní straně Sedmičky pionýrů, tuším, že to snad bylo roku 72 nebo 73, nepamatuji si to už přesně. Příběh byl velice zajímavý, dostatečně jednoduchý a dětsky názorný a dokázal zaujmout snad všechny moje spolužáky ve třídě, jelikož se během týdne stal časopisem putovním.

Prostě parádní čtení pro díťata v tom správném věku, kdy už umí číst, a ještě v nich zůstalo okouzlení z objevování neznámých příběhů.

Knížka se mi dostala do ruky úplně náhodou a oživila tak některé obrazy, které mi utkvěly v paměti a musím říct, že za ta léta to neztratilo nic ze svého kouzla.

Mám na tu dobu časopisovou, jako druháček, velmi hezké vzpomínky. V té době jsem chodil do staré školy na „směny“ a ob týden pěkně na střídačku, jedna třída měla vyučování dopoledne a druhá odpoledne.

Vzhledem k tomu, že časopis stál korunu, byl docela nedostatkovým zbožím a tehdejší trafikant pan Petrák, bývalý horník a invalida, mi vždycky každý týden jedno číslo schoval takzvaně "pod pultem" a já si ho vyzvedl buď ráno cestou do školy anebo odpoledne, cestou domů. Největší potíž nastávala samozřejmě o prázdninách, to mi sem tam nějaké to číslo uteklo.

Vždycky, když jsme měli odpolední vyučování a končili ve čtyři hodiny, zašel jsem do krámku se dvěma dveřmi k paní Žebrakovské, cukrářce odvedle, na zmrzlinu (ale jenom na jeden kopeček, aby mi zůstalo na časopis), a ona mi dala pro pana Petráka tu a tam nějakou sladkost. Udělalo mu to opravdovou radost, a já mu občas pomohl s rozbalováním takových těch trafikantských drobností (prodával krom jiného i odznaky, pohlednice a turistické známky), jelikož se mu i s holí velice špatně chodilo mezi regály.

Dneska už ani nedokážu najít dům „U Zelenků“ s tehdejší trafikou a ani určit místo cukrárničky Žebrakovských, je to prostě už dávno, ještě za starých časů :)

6 26.02.2021

Knížku jsem dostal jako cenu za umístění ve výtvarné soutěži a bylo do ní vlepeno věnování, které už léty úplně vybledlo. Tehdy jsem nechápal, proč mi dali dobrodružný příběh místo nějaké příručky o malování anebo technice míchání barev ;)
A tak jsem ji odložil a přečetl si ji až v pozdějším věku jinýma očima. Příběh je velmi čtivý a přitom i napínavý, skoro jako bych se díval na nějaký dokument o lovcích velryb. Skoro.

Vynikající povídka! Vždycky si vzpomenu na mou prababičku (kterou jsem ovšem nezažil), ta výstavní skleník měla, a na mou babičku, která měla trojdílnou kredenc, a - světe div se - obé je stále ještě funkční!

6 07.12.2020

Na příběhy Filipa jsem se těšil každý týden, když tatínek přijel z montáží a přivezl s sebou Mladý svět, kde byly na poslední straně vtipy (tehdy nejen od českých humoristů ale hodně i od Mordilla) a hned na předposlední i jedna černobílá kapitolka.

To už jsem uměl docela dobře číst (dokonce jsem si sám zařídil přihlášku do knihovny, to ji ale museli rodiče podepsat) a příběhy jsem jen hltal. V tom správném věku a díky nezaměnitelnému Saudkovu rukopisu se mi onen černobílý svět zdál tak zvláštní, kdy zlo mělo tedy tu zlou tvář, podlost se dala rozeznat z výrazu šklebů, statečnost závisela na mocnosti žvýkacích svalů a láska jenom zářila ;)

To kouzlo tomu příběhu zůstalo i po letech, byť můj obdivně naivní podhled se za ta léta trošku proměnil. Ale občas se s nostalgií ty stránky prolistuji… Supr!

Jinak poznámka k autorovi: svého času jsem z romantiky drsně prozřel, když jsem viděl Saudkovu souběžnou notně sexistickou tvorbu, do jisté míry parodující americké plakáty.

6 26.11.2020

(SPOILER) Pro mě srdcová záležitost, byla to první knížka, kterou jsem si půjčil v knihovně coby třeťáček. Ač byl Robur vzduchu dobyvatel, byl to vlastně sebestředný vychloubačný parchant, který to chtěl těm pacholkům z filadelfského klubu jen pořádně natřít, což se mu svým způsobem podařilo, i když mu zničili milovaný Albatros. V druhém příběhu se přímo proměňuje ve zločinného pacholka se světovládnými choutkami, byť světu v pravém smyslu vládnout nechtěl, který nemohl skončit jinak než ve finale grande, a to půtkou se živly.

Zajímavostí na příběhu je postoj U.S. governmentu a úporná snaha Robura dostihnout. Protože on vlastní technický prostředek, který oni nemají? Jako bych četl nějaký současný sci-fi thriller...

6 18.05.2020

Knihu jsem dostal jako dárek k narozeninám a doslova jsem ji jako děcko zhltnul. A pak, když jsem viděl film, tak jako by ožily ilustrace z knihy...

6 18.05.2020

Jako první jsem četl knížku, takže neovlivněn seriálem musím říct - supr čtení!

Teprve potom jsem shlédnul seriál, inu, je to už trošičku něco jiného, když vidíte velmi známé herce v klíčových rolích. To už příběh vizuálně ztvrdne v daných kulisách a mnohdy udělá představivosti škrt přes rozpočet, jak se říká. Hlavně jsem se nemohl srovnat s některými dětskými představiteli :) :) :D

6 28.04.2020

Vyprávění (mnohdy jen komentované) je dost ploché a některé rozvleklejší dialogy se mi slévaly a působily jen jako vycpávka (ale čte se to poměrně dobře, byť hůř než detektivky od baronky P.D.Jamesové).
Příběh alternativní historie je dost zajímavý sám o sobě (autor se zřejmě inspiroval určitými rysy heydrichiády), zvlášť, točí-li se kolem "zázračné" zbraně.
Na pozadí běžného kriminálního zločinu se rozvíjí tragické příběhy, které (překvapivě) nekončí osvobozením krále a příběh nenese s sebou žádný pozitivní náboj (je otázka jak moc je to špionážní román), ba ani poselství.
Každopádně jsou dobře popsány rozpory mocenských struktur SS a wehrmachtu a některá dilemata lidí, kteří dobrovolně volí menší zlo, aby se vyhnuli sebezničení a utekli před vlastním strachem.

6 27.01.2020

Kdybych nečetl anotaci, chvíli bych tápal, kdo je vlastně hlavní hrdina (trochu jsem se ztrácel v popisu zeleného pekla). Gren a Yattmur tvoří v příběhu příčku, stvrzenou jejich dítětem, kol které se odvíjí další "aktéři", jako třeba parazitující ale pěkně vydrzle vychcaný smrž. Ovšem nejlepší jsou sebelítostné lamentace břuňo-břicho-lidí, to nemá chybu! Dobré, ale těžké čtení.

6 31.07.2019

Příběh na mě působil dost rozporuplně a nevyváženě. Děj se od rozvleklého začátku zrychloval, občas drhnul, a ke konci pádil, jako by i autor to chtěl už mít hotové. Nezvykl jsem si na žargon hrdinů a unikalo mi, proč zadavatel neudělá nápravu sám, ale potřebuje k tomu prostředníka Eda (jako pokusného králíka, nebo strážce Osudu?), který vlastně prostřednictvím úkolů dosáhne určité formy sebevědomí a dospěje...

6 09.02.2019

Autora miluju! Naprosto neskutečně skvělé příběhy, které i dneska mohou promluvit ke každému, kdo je ochoten jim naslouchat a nad skvěle upředenými slovy se zamyslet. Povídky nejsou dlouhé, mají dokonalé pointy, a věřím, že i dnešní mladá generace by v nich našla něco, co by je oslovilo a ukázalo jim jiný svět, který už v podstatě dávno zmizel. Doporučuji a kdybych mohl, dal bych ještě dvě hvězdy navíc!

6 08.02.2019