Iki1
komentáře u knih
Tajemná Řásnovka
Jaroslav Foglar
Příjemný návrat do mého mládí plného ideálů a představ a fantazií a očekávání. V těchto dobách jsem všechny foglarovky pilně sháněl a sbíral. A pochopitelně je taky četl a představoval si ty krásné a úžasně strašidelné světy plné dobrodružství. Dnes, už s odstupem většího počtu desetiletí, vidím ten naivní autorův idealismus, ale nešť! Užil jsem si to i dneska!
Štvanice
Martin Goffa
Kniha je umně napsaná, jednoduše, přímočaře. Smutek a beznaděj v tak koncentrované podobě v mnoha knihách není. Trochu slabší byl děj v Jižní Americe. Zde bylo příliš popisných míst a dost krát mně při čtení napadlo, že právě z této situace šlo vykřesat trochu víc. Jako by autor tápal, co s dějem dál. I konec, i když překvapivě napsán, mi přišel taky takový neslaný nemastný. Mohu-li srovnat a autorovými ostatní knihami, tato mi připadla slabší.
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Jedna z několika knih, po jejichž přečtení je plně nasycena duše. V tomto případě emoce - smutek, bolest, hrůza a vztek na naše skvělé "bojovníky". Jedná se o hodně depresívní čtení. Autor se převtělil do dětské hrdinky, která dobu divokého odsunu Němců popisuje ze svého pohledu. Využil jednoduchý jazyk a přímočarý děj s dějinnými vsuvkami. To vše napomohlo lepšímu pochopení i čtivosti, takže jsem se od knihy téměř nemohl odtrhnout.
Řecký poklad
Irving Stone (p)
Hodně zajímavý příběh o splnění snu. Všichni máme nějaké sny - menší i ty životní. Měli bychom se pokusit si je splnit. Autor život obou manželů zpracoval velmi čtivě, i když pravda nepřesně. Ale to nic neubírá na významu knihy pro čtenáře, který není až tak informován. Mě osobně zaujala také závist všech těch odborníků, kteří na realizaci svého snu neměli. "Každý průkopník otevírá hroby a za to ho stihne kletba."
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Krátký jednoduchý příběh s velkým filozofickým přesahem. Kniha je velmi krásně vypravená. Ilustrace Pavla Čecha knihu posunula na mnohem vyšší úroveň. Estetický zážitek je při čtení stojí za to si tuto knihu pořídit. Její poselství je v soustavně drobné práci pro dobro ostatních. V dnešní době dost nevídané.
Portrét umělce jako starého muže
Josef Moník
Velkým překvapením je pro mě jazyk použitý autorem. Toho jsem si velmi užil. V Literárním ukotvení při čtení první kapitoly Prababička mě předestřené vývody ještě zaskočily, ale pak už jsem se nepokrytě bavil. Asi nejvíc v kapitole Příběhy s cizím prvkem, kde se příběhy nejvíc blížily povídkám. A závěrečná kapitola Horní a dolní mě asi oslovila nejvíc. Hlavně s parádním vzpomínáním na Šabacha. Přiznávám bez mučení, že jsem Loučením začínal četbu této fajn knihy. A v lecčems si i doplnil vzdělání.
Honzlová
Zdena Salivarová
Ke čtení této knihy se sem tam vracím. Psána úžasným jazykem a i když žít v té době bylo k uzoufání, je vylíčena lehce a s nadhledem. Navíc je děj postupně gradován, takže čtenáře po celou dobu udrží v napětí.
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Barbara Demick
Dost ponuré, ale zároveň velmi poučné čtení. Autorce se parádně povedlo zvláště na základě vyprávění uprchlíků zmapovat život v hodně rozvinutém komunismu. Jen jsem si při čtení, možná že jen náhodně vybavil naše bruselské řidiče, kteří nás za jásotu mnohých vedou k zelenému údělu. Neřítí se naše děti a vnuci do podobné spirály ožebračení, tentokrát celé Evropy? Nebude to tady za pár desetiletí vypadat tak, jak autorka popisuje?
"Po příjezdu své rodiště málem nepoznal. Vypadalo jako město duchů. Všechno bylo zchátralé, rozbité a ponuré. Obchody byly zavřené. Kolem nádraží nejezdily tramvaje. Šel domů pěšky po silnici číslo 1, která vedla souběžně s oceánem. Když přešel řeku Sunam, odkryl se mu pohled na tovární komíny u pobřeží. Ani z jednoho se nekouřilo. Za mostem sešel z hlavní cesty a dal se k textilním závodům, ve kterých kdysi pracovala jeho matka. Na výstupní bráně visel zámek, továrna byla vyrabovaná. Zloději odnesli veškeré zařízení. Stmívalo se a když Hjok došel do jejich čtvrti, nemohl se zorientovat. Měl pocit, jako by stál uprostřed pole za temné noci. Záchytné body, které znal z dětství, byly za jeho nepřítomnosti zpřeházeny a zmizely ve stínu."
K tomu stále se zvyšující se sledování obyvatel, rozšiřující se počet úředníků, kteří následně přestanou fungovat a stát se v podstatě rozloží, a i když trvá, fakticky nefunguje.
Sladká pomsta
Jonas Jonasson
Delší rozjezd s představováním postav, ale poté excelentní absurdní divadlo. Příjemné čtení s humorem, který mi v sedl. Autor má super praštěné nápady, které umí vtavit do podoby, která baví. A nadto poučení pro pilné čtenáře:
"Pomsta je sladká a přinese krátkodobé uspokojení, ale nějaký významný příspěvek k lepšímu světu to není."
Tohle je moje první autorova kniha, určitě sáhnu i po další.
Povídky ke kávě VI.
Hana Hrabáková
Všehochuť kratinkých povídání na pomezí povídek a fejetonů. Občas humorné, občas mi to přišlo příliš těžkopádně zplozené. Takováto povídání bývala kdysi pravidlem při posezení s kamarády v hospodě či u táboráku na čundru. Pokud je zpracováno v knize, očekával bych na konci nějaký překvapivý závěr, abych věděl, proč o tom autorka vůbec psala. Takto je to opravdu spíš pro nedělní přílohu nějakého deníku než pro knižní vydání.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Detektivka se hodně pomalu rozbíhá, proto jsem se do ní hůře začítal. Navíc se děj rozeběhne do stran, do toho více postav s méně ujasněnými vztahy. Na druhou stranu perfektně vylíčené prostředí - tak to jsem viděl před očima, cítil slané moře, slyšel bičovat mořské vlny o břeh na pozadí šedé oblohy... Br... Závěr jsem se snažil odhadovat, ale nakonec překvapení! Fajn oddychovka.
Intimní historie od antiky po baroko
Vlastimil Vondruška
Příjemně pohodová oddechovka přináší to, co avizuje. Tyto informace většinou bývají uvedeny v různých víkendových přílohách, tady jsou v pěkném sumáři. Co si tak vzpomínám, o starověké intimitě jsem se ve škole dozvěděl poměrně dost (je pravda, že jsem byl ve věku, kdy mě toto dost zajímalo). O středověkém životě už disponuji mnohem menším penzem informací. Takže jsem se dopoučil.
Bez těla
Martin Goffa
Z knihy je při čtení znát jazyková lehkost a humorný nadhled. Tahle detektivka je prostě zdařilá, krásně se mi četla, i když občas mě unavilo přehazování případu. ale budiž. Je znát, že autor je z oboru (hlášky prostě sedí, ví, jak se týmově pracuje...). Zaujaly mě i reálie a potěšil děj bez potoků krve a bůhví kolika vražd.
Podivná smrt Evropy
Douglas Murray
Prostě a jednoduše seřazená fakta spolu s kritickými komentáři autora mi přinesla dost "nepříjemné" čtení v tom smyslu, že mě to nadzvedlo ze židle. Obávám se, že poměrně obsáhlá skupina cílových čtenářů - liberálních politiků tuto knihu ani nezaregistruje, o nějaké povinné četbě pro ně skutečně nemůže být řeči. Tak co s touto velmi nepříjemnou pravdou?
Dvojitý kříž
Chris Carter
Dost drsné čtení s poutavým dějem, který mě do půlky hodně vtáhl. V druhé polovině už to bylo horší, trochu rozplizlé, s opakujícími se motivy. O konci soudím, že se jedná spíš o nastavovanou kaši se zřejmým pachatelem.
Příliš mnoho pokladů
Helena Hardenová
Detektivku to moc nepřipomínalo. Děj příběhu je totiž příliš jednoznačný - na zámku začne točit skupina filmařů a tak je od počátku jasné, kdo bude vrah. Také "tatínkování" jsem měl zanedlouho plné zuby. Na druhou stranu je příběh napsán srozumitelně a laskavě, dobrým jazykem.
Žebrákova pomsta
Pavel Hrdlička
Kouzlo této knihy spočívá v perfektním přiblížení života ve středověké Praze za vlády Václava IV. Atmosféra je vylíčena velmi sugestivně, klobouk dolů před autorovými znalostmi reálií. A k dokreslení úžasné autorovy perokresby. Vlastní detektivní příběh je jednoduchý, od počátku zřetelná dějová linie nás dovede k očekávanému konci.
Dědina
Petra Dvořáková
Fajn oddychovka, jejíž humor mi dost zhořkl, když jsem si vybavil hodně konkrétní lidi v mém bydlišti či na pracovišti a jejich droboulinké podrazy či "zaťatost". Holt čím je člověk starší, tím víc pamatuje. Česká povaha se od středověku do současnosti příliš nezměnila. Autorka to ví a díky tomu, že píše s lehkostí a umí jít k podstatě, je tato kniha čtivá a bavila mě.
Dějiny světla
Jan Němec
Jedna z knih, která se nedá číst jedním dechem, ale je nutno nechat její části doznít v hlavě, vychutnat si úžasný jazyk, kterým je psána, krásnou imaginaci. Zajímavé mi přišlo i užití druhé osoby singuláru. Užil jsem si popisy tehdejšího života, perfektního přiblížení meziválečné avantgardy. Slabší mi přišel konec, kdy jsem se v myšlenkách budhismu ztrácel a čtení mě příliš nebavilo. Celkově se jedná o kvalitní román výtečně přibližující život významné postavy našich dšjin.
Noc s Věstonickou venuší
Jan Skácel
Je fajn v době zkracujících se dní zabrousit do lyrického zpodobnění světa kolem. A pan Skácel se uměl dívat a měl dar předat své pozorování čtenáři krásnými lyrickými obrazy.