Iki1 komentáře u knih
I když je v knize propojeno několik dějových linií, jedná se o lehčí čtení, i díky kratším kapitolám. Autor je profík, dokáže psát jasným a srozumitelným jazykem. Knihu jsem si vzal do rukou, protože čas od času je dobré vrátit se v čase a uvědomit si, jak se tu chovali tehdejší političtí lídři propojení s mafiány a hrabající pod sebe, a to že velmi značně. Propojení skutečnosti a fikce, myslím, knize dost pomohlo v čtivosti, než kdyby tu byla seřazena jen prostá fakta.
Krásně jsem si početí. Velké dějiny očima malých koleček, které se svou troškou podílejí na chodu dějin. Autor píše jasně a srozumitelně, většinou uvádí zřejmé souvislosti a vztahy. Píše s nadhledem, nikoho neadoruje, nikomu příliš nestraní. Umožňuje tak samotnému čtenáři, aby si názor utvořil sám. Za sebe se přiznám, že někteří umělci tak u mě příliš neprošli.
Kniha je jakýmsi sumářem celostního přístupu k problémům těla. Většina poznatků zde uvedených je všeobecně známá, nejedná se o žádné radikální objevy. Fakt je, že každý z nás musíme o své tělo pečovat odpovídajícím způsobem. Výhrady mám u kategorických autorových soudů, které by rozhodně měly být podepřeny minimálně odkazy na zdroje. Jako příklad je možno uvést autorovy výhrady proti ohřevu potravin v mikrovlnce, či nevhodnosti použití mobilů a elektronických zařízení. Tady je možné sledovat různá vlákna diskusí s naprosto odlišnými závěry.
Atmosféra chlapského saunování je tu zachycena perfektně. Výborně odpozorované řečičky i gesta, chlapácké chvástání je tu nakladeno zdánlivě bez ladu a skladu, ale postupně se nabíjíme chlapskou filosofií a zkušenostmi, které jsme si odžili. Takže humor i poučení.
Hodně působivá kniha. Takovýchto exkurzí do dob naštěstí (ne)dávno minulých není nikdy dost. Autorovo působivé vykreslení prostředí, lidských charakterů a jejich vzájemných vztahů mě od počátku chytlo a pomalu nedovolilo oddechnout. Hájíčkův vypravěčský styl je prostě můj šálek kávy. A hlavně zanechá příjemný pocit ve čtenářově nitru. Zapůsobilo na mě i vzájemné prolínání různých časových linek, to jsem si hned vybavil vlastní rvaní s tehdejším životem. A nakonec pěkné sednutí děje. Osobně promíjím na některých místech menší rozvláčnost děje a pomalejší vyprávění.
Autorům této knihy nelze upřít, že umí psát čtivě. Sám si od záhadologů sem tam nějakou knihu přečtu a přemýšlím nad jejich vývody. Občas rozšíří mé obzory. Tato kniha však dle mého soudu je zcela na vodě, bez konkrétních vazeb na historické skutečnosti.
Kniha má velmi dobře vypracovaný děj, který opravdu nepostrádá napětí. Propletené a akcentované vztahy mezi hlavními představiteli. Hlavní postavy jsou doplněné další várkou vedlejších se svými vlastními problémy. Do toho nenásilně vpašované morální poselství. Ano, ke knize jsem se vždy na sklonku dne vracel moc rád.
Původní česká detektivka, která nijak nevybočuje z řady dalších. Je to prostě odpočinkové čtení, vyšší ambice si neklade. Autor se snažil čtení ozvláštnit dvěma téměř identickými příběhy vražd. Zajímavé bylo hlavně porovnání vyšetřovacích metod v minulosti a současnosti. Celkově mi přišel děj dost nedotažený, autor nevyužil možnosti odboček, snad jen pro příznivce Ostravy blíže představil tvář města. Po jazykové stránce mi vadil neurovnaný projev, například nadměrné využití spojek protože.
Vzhledem k tomu, že je tato knížka určena spíše mladším čtenářům (pro nás staré je použité písmo na hraně čitelnosti), dá se říct, že autor zahodil svou příležitost. Vycházet by spíš měla v Blesku a podobných tiskovinách, protože tam tak nějak svým zpracováním patří. Vina rozhodně není v Kristýně Plíhalové, ta odvedla dobrý kus práce, ale v Otu Karsovi, který stvořil příběh formou nesourodých útržků života Tomáše Holého, přičemž zdůraznil momenty nedůležité a naopak ty podstatné dílem pominul a dílem málo zviditelnil. Takže těm mladým Tomáše příliš nepředstaví.
Hodně příjemné čtení. Takto si představuji, že má vypadat práce novináře při vedení rozhovoru. V knize je představeno třicet dva významných osobností, které ve svém životě hodně dokázaly. Některé pro mne známé hodně, jiné méně. Početl jsem si rád a z této knihy jsem nadšen.
V současné době v souvislosti s internetovými plky je moderní forma deníkového záznamu. Ta dává právo psát o čemkoliv bez zjevných souvislostí a hlavně bez pevnější stavby příběhu. Autor se formu snaží nahradit sérií vtipných momentů, ovšem bez mučení přiznám, že jsem se moc nepobavil. A nepomohla mi ani postava Čeňka a jeho dětský pohled na svět, spíš mi to přišlo až moc překalkulované.
Skvěle vykreslené vztahy mezi lidmi na malém městě, rivalita mezi hráči hokeje, do toho dívčino trauma ze znásilnění na večírku. Parádně vystižené jsou i reakce dospělých - rodičů, podnikatelů. Jedná se o propracovaný příběh, který příliš neoplývá dějem, je cenný spíš sondami do charakteru, chování a jednání postav. A rozuzlení na konci mě teda dostalo. Lepší konec fakt nevymyslíš.
Další z knih - rádců, jak začít s pěstováním něčeho důležitého. V tomto případě bylinky. Obsahuje to nejdůležitější pro případ, že si to čtenář nedokáže vyhledat na internetu. Úplně nejvíc mě zaujal popis tvorby bylinkové spirály a vysokého bylinkového záhonu. Jasně, že ze všech těch bylinek si průměrný čtenář k pěstování vybere tak čtyři, maximálně deset. Zbytek knihy je mu k ničemu.
Dost drsné čtení, i když kniha nedisponuje téměř žádným dějem. Jedná se spíše o deníkový záznam událostí kolem Velikonoc, nejvýznamnějšího křesťanského svátku, protože o křesťanské hodnoty a "křesťanskou" výchovu tu jde především. K tomu jeden z mnoha vojenských pučů a máme v knize představen život v Nigérii - smetánky, i těch obyčejných.
Vážím si autorovy zarputilosti, s kterou hledá zdroje i souvislosti. Obdivuji jeho styl psaní, kterým se snaží postihnout vše důležité, hledat příčiny i následky. Navíc je vše předloženo čtenáři natolik srozumitelně a jasně, že lze stěží pochybovat. V této knize autor píše o tom, co si čtenář velmi dobře vybaví, neboť se to přihodilo v době velmi nedávné. Prostě fakta a velmi dobře odzdrojovaná. Jinou otázkou je ovšem to, že mě při čtení jímala zlost a dost často jsem se za svého prezidenta musel hodně a hodně stydět.
Takovéto zajímavosti kdysi vycházely v příloze novin na neděli. V knize je jich jakýsi neúplný sumář. Nějak jsem nepřišel na to, proč je autor seřadil podle daného klíče. Výsledkem je mišmaš míchanice. Logicky by se nabízela varianta setřídění podle druhů sportů. Osobně se o tyto drby zajímám spíše okrajově, leccos tedy bylo pro mě nové a tudíž zajímavé. V autorově jazyku mi ale chyběla zanícenost a poutavost, vypravěčský styl je tu příliš suchopárný, občas nudí velmi.
Podobně jako další knížky z Grady i tato obsahuje podrobné vysvětlení postupu, ukázky, fotodokumentaci i upozornění na nesprávné postupy nebo možné problémy. Jedná se o pěkný předvelikonoční námět pro tvorbu s dětmi.
Velmi dobře vygradovaná detektivka a pro mě hodně pohodový čtenářský zážitek, i když značně zvolna tažený. S povděkem kvituji vykreslené prostředí, které je pro mne nové - luxusní hotely a vztahy v nich, hazardní sázky a miliony vniveč.
Čas od času je fajn uvědomit si, jak je krásný ten náš mateřský jazyk. A tahle útlá knížečka nám ho představuje v úžasném světle. Autorovo lehounké hraní se slovíčky a jejich významem, prvoplánová naivita, z které se posléze vyklube hlubokomyslné poučení, je bezvadné.
K původní české detektivce to má poměrně daleko i v porovnání s dalšími knihami z této edice. Když bychom vzali obsažený detektivní příběh - jeho děj, charakteristiku postav, vyvrcholení a rozuzlení, dostali bychom se zhruba k číslu 20 stran. Takže pokud vás zajímá nedávná historie Sudet, autorovy názory na politiky, ekology, národnostní menšiny, migraci či výchovu dnešních dětí, je tahle kniha přesně pro vás.