Iki1
komentáře u knih
Komu straší ve věži
Marie Rejfová
Tohle je taková soft detektivka. Pojednává spíš o lidech, jejich spolužití a problémech mezi nimi. Toho detektivního je tu pramálo a jen jaksi okrajově. Přesto se jedná o milé čtení, které hodně okořeňuje autorčin osobitý humor. Líbil se mi i styl psaní v jednoduchých větách při kterém děj plyne pěkně pomalinku kupředu.
Přesila hladových vlků
Roman Cílek
Roman Cílek opravdu umí psát. Jeho autorský jazyk je vybroušený, píše jasně s jasným cílem a tahem na branku. Jeho detektivní povídky čtu rád, nejsou příliš dlouhé a vždy přinesou jasné rozuzlení. V této knize mi ale chybělo jasné zaměření na opravdové zločiny, které lze v jiných autorových knihách nalézt. Takže forma tu je bohužel nadřazena obsahu. Tak snad jako lehké čtení před spaním.
Karlštejnsko
Jaroslav Vogeltanz
Velmi precizně zpracovaná cestovatelská publikace, která mapuje poměrně malý výsek naší vlasti. Podrobné zpracování odhaluje i místa, na která bychom při putování krajinou zcela jistě nenarazili. Vše je doplněno množstvím fotografií, doporučenými trasami na místa samá i ta v okolí. Tam, kde chybí turistické cesty, jsou uvedeny GPS souřadnice. Nechybí ani mapka s vyznačením navrhovaných návštěvních míst.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Příliš detailní popisy prostředí této detektivce moc nesvědčí. Navíc jsem při čtení měl pocit, že se děj vůbec neodehrává v Beskydech, ale spíš někde v rozlehlých plochách Karpat. Charakteristika postav mi přišla příliš plochá, u hlavních postav byla utlumena motivace jejich činů. Zhruba tři čtvrtiny knihy je zaplněno právě jen popisy, které převáží nad dějem, a tak jsem příliš přitažen ke čtení nebyl a dost jsem se přemáhal, abych pokračoval. Teprve v závěrečné čtvrtině se konečně děj rozběhl, ale ani závěr moc napětí nepřinesl. Spíš by se tedy mohlo jednat o společenský román s detektivními prvky sem tam náhodně rozesetými. U detektivky by měl být aspoň náznak vývoje ve vyšetřování, pachatelé by mohli být zatvrzelejší, sem tam nějaká odbočka děje, která přinese pohledy z jiných směrů...
Překupník na darknetu: Hon na miliardáře ze Silk Road
Nick Bilton
Autor odvedl skvělou práci co se týče sběru faktů. Tady kniha tak nemá konkurenci. Literární zpracování malinko pokulhává, ale i přesto stojí za to si knihu vyhledat a přečíst. Já jsem si při čtení jen říkal, co byly Ulbrichovi platné všechny ty vydělané miliardy. Že si neuměl říct dost? Že už pak nešlo vyskočit z rozjetého byznysu? Nebo jsou všechny ty rádoby ideje z krajního politického spektra tak sebeužírající?
Krajinou Albrechta z Valdštejna
Otomar Dvořák
Je fajn, že se výrazným postavám našich dějin věnují zrovna tito autoři. Píší čtivě a pro běžného čtenáře uchopitelně. Celý koncept putování po stopách historických postav v naší zemi pokládám za výborný nápad z toho důvodu, že část je věnována historickému exkurzu a následná část současné návštěvě konkrétních míst, jichž se historický exkurz týká. Je pravda, že autor při historickém náhledu může pouze navršit fakta či je více okořenit (pak už ovšem hrozí vyšší míra fabulace). V této knize se jedná o vcelku vyváženo práci. Snad bych se jen zmínil o menší jazykové péči a mnohé opakování myšlenek. A hlavně mě vždy irituje, pokud se autor v textu zmíní o tom, že tohle patří do čtené kapitoly, ale psát o tom autor bude jinde. Ale to jsou spíše drobnosti, za mne je kniha povedená a přináší fajn počtení s množstvím historických i současných fotografií.
Santiniho hvězda
Stanislav Mikule
Přínos této knihy je především ve fotografiích. A ty jsou skutečně hodně zdařilé a celou stavbu představují v celé její nádheře. Až jsem si říkal, čeho všeho jsem při svých návštěvách Zelené hory nevšiml.
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Přes všechny snahy o gender a rovnost pohlaví se nakonec mladí autoři vrátí do minulého století a akcentují rozdíly mezi ženami a muži v chápání světa kolem sebe. To poznání by bylo vcelku osvěžující, pokud by přímo z paty nebyla tlačena snaha o co nejvtipnější monology a postřehy. A tahle snaha bohužel z celé knihy čouhá jako sláma z bot. Situační komedie je tak moc vyhrocena, až se stává příliš neuvěřitelnou. U vtipu a humoru platí pravidlo, že méně je rozhodně více. Škoda promarněné šance, střídavé pohledy obou pohlaví jsou sice módní formou psaní, ale zde je kvituji jako zdařilou formu.
Orlické hory - Královstvím princezny Kačenky
Jiří Mach
Pečlivě sestavená kniha, při jejímž čtení jsem si dělal poznámky, co vše při návštěvě Orlických hor nemám minout. Prostě jsem dostal chuť sem zase zajet a pocourat se tu. Jen ta princezna Kačenka mi přišla sem trochu nuceně zakomponovaná. A určitě mi chyběla mapka, třeba jen nakreslená, ve které by byly vyznačené navržené výlety podle jednotlivých kapitol. To ke snazším vybavení místopisu.
Kníže Smrt
Dominik Dán
U téhle knihy jsem se hodně pobavil. Oddělení vražd se vrhá na řešení dvou vražd. Takže jednoduchá zápletka, po chvíli je vcelku jasné, kam se dějová linka vrhne. Ale o to snad ani nejde, čtenáře pobaví policejní žargon, hlášky všech protagonistů, jejich hodně sympatické názory na svět kolem nich, vystižení myšlenkových pochodů, vzájemné vztahy a pochopitelně i hodně ujeté metody vyšetřování. Ale právě tohle dělá z téhle knihy bezva čtení.
Ještě je to (furt) dobrý
Josef Volf
Je fajn občas se seznámit s životními zážitky druhých lidí. V této knize je autor pečlivě zpracoval. Některé je skutečně příjemné číst, většina z nich je naskládaná tak nějak halabala. Bez pointy. Tak tuto drobnou knížku je snad fajn přibrat na dovolenou či umístit na noční stolek.
Se srpem v zádech aneb Malé dějiny posranosti
Jiří Pilous
Zdařilá reflexe doby snad už minulé (i když historie se ráda opakuje). Protože tohle bylo i moje mládí a mám podobné vzpomínky, kniha se mi líbila. Zpracována je tak dobře, že mi před oči naskočilo mé tápání, hledání sama sebe podobně jako u autora. A i profesní vzpomínky se mnoho neliší. Za mě tedy pohodové čtení s mírným mrazením v zádech. A hlavně přání mladé generaci, aby tohle nemusela, byť určitě jiné podobě, znovu zažívat.
Zájezd snů
Halina Pawlowská
Autorka je velmi dobrá vypravěčka, díky tomu mě tahle kniha hodně pobavila. K tomu tu najdeme hodně tipů, kam o dovolené určitě zajít, co si dát, co má autorka vyzkoušeno. Hodně mě baví, že si Halina umí udělat legraci sama ze sebe a ač jsem si ji v televizi ani jednou nespustil, tady jsem na její talent získal hezký náhled.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Totálně pohodová kniha s morálními naučeními, jak je u tohoto autora zvykem. Baví mě jeho jednoduchý autorský jazyk, hodně si cením kvality překladu, protože mnohé obraty je nutno "počeštit", tedy najít ten správný ekvivalent. Při čtení jsem si skutečně oddechl, protože ač kniha je o vyloupení banky, držení rukojmích, nic krvavého se tu neděje, prostě totální čtecí po-ho-da.
Máslem dolů
Petr Šabach
Pohodové především hospodské vyprávění se vším všudy připomíná hrabalovské pábení. A jako hospodské by především mělo být o ničem. Lehce hořkosladký autorův styl s nezměnitelným kladením slov, se slovními spojeními, která evokují dobu dávno i nedávno snad minulou. Perfektní jazykové vystižení obou hlavních postav doplňuje přímočarý děj. Ten tu pomalu prolíná ony řeči o ničem, snad někam plyne... Tak, jak u tohoto autora očekávám, jsem si při četbě odpočinul i se příjemně pobavil.
Cesta k billboardu
Ondřej Škrabal
Námětem jsou veskrze lidé zmítaní osudem a velmi těžce hledající cestu, co dál. U mnoha povídek mi přišlo, že rozuzlení je příliš násilné. A autorovo vypravěčské umění mi přišlo hodně těžkopádné, i když náměty byly fajn ke zpracování. Tak si jdu spravit chuť Šabachem.
Aristokrat
Antonín Mazáč
Tak tohle byla jízda. Předešlá Letargie mě příliš nezaujala, tahle je fakt jiné kafe. Přímočarý děj bez zbytečných odboček, který se hned po zápletce začne odvíjet značným tempem až k nečekanému vyvrcholení. Charaktery hlavních postav známé z předchozích knih autor dál příliš nerozvíjí, což je ostatně dobře. Prostě jsem dostal to, co jsem očekával. Detektivní thriller se odehrává ve Varech, takže lze věřit, že hodně drsný děj by se tu, vzhledem ke skladbě obyvatel, mohl odehrát. Celkově se jedná o velmi kvalitní počtení, které si čtenáře přidrží až do úplného konce.
Národní třída
Jaroslav Rudiš
Příběh, který vlastně ani není příběhem, vyhřezlé city, které vlastně ani nejsou city, oddechovka, která vlastně ani není oddechovkou. Rudišův styl psaní je hodně syrový, ale k tomuto vyprávění prostě patří. Můžeme diskutovat o tom, jestli je nám hlavní představitel sympatický či nikoliv, ale právě takovéto typy najdeme téměř ve všech sídlištních hospodách. Navíc je autor velmi dobře charakterizuje v krátkých úsečných větách, což knize dodává výbornou dynamiku. A přesah k vlastnímu nitru, vědomí, svědomí a víře v závěrečné pointě je takovou třešničkou na dortu.
Příběhy skutečné odvahy
Bear Grylls (p)
Všechny příběhy jsou psány jednoduchou stručnou formou a tím pádem jsou přístupné velkému okruhu čtenářů. Dávají prostor pro zvídavé čtenáře, aby si rozšířili obzory v další literatuře. V druhé polovině knihy jsem si ale už říkal, že je autorův výběr poměrně jednostranný, možná by prospělo zúžit výběr postav a rozšířit rozsah. V každém případě jsou tyto příběhy obecně známé, různým způsobem zpracované, nicméně neuškodí si připomenout, čeho všeho je člověk schopen. A k tomu nejspíš slouží i tato kniha.
Letargie
Antonín Mazáč
Výborně vykreslené hlavní postavy přinášejí celému příběhu šmrnc. Hodně se mi líbí autorův jazyk a jeho pohrání si se slovní zásobou a slovíčky vůbec. Ovšem tato kniha mi přišla minimálně do tří čtvrtin příšerně rozvláčná, s mnoha odbočkami a slepými rameny. Těšil jsem se, až se to v závěru vše protne a vyjasní, ale dopadlo to tak napůl. Navíc mi vychutnání napjatých situací bránily hodně a hodně dlouhé popisy reálií. Prostě občas výborné užití jazyka může být na závadu plynulosti děje. A jelikož nepatřím k nejmladší generaci, vadila mi i velikost (spíš malost) písma použitá v knize.