Iki1
komentáře u knih
Naše heslo Apokalypsa
Veronika Černucká
Další oddechovka z řad Původních českých detektivek. Klasická záhada vraždy v zavřeném pokoji. Jasně překombinovaný a nereálný příběh se spoustou dalších postav a tedy i vedlejších jevů. Spousty gramatických chyb – například v dělení slov.
Kriminální příběhy ze staré Šumavy 2
Vladimír Šindelář
Krásně zpracovaný náhled do ne tak dávné historie jednoho z našich regionů. Obdivuji autorovu práci, kterou věnuje pátrání v archivech a shromažďování potřebných informací. Také se mi líbí jeho invence, s kterou sestaví příběhy tak, jak se skutečně mohly odehrát.
Prázdné křeslo
Jeffery Deaver
Dobře jsem si početl. Jedná se o hodně napínavý příběh, místy překombinovaný, méně uvěřitelný. Autor však umí psát, příběh zasadí do zajímavého prostředí a tím pádem čtenáře zaujme a nepustí.
Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku
Giles Milton
Kniha mě zaujala, je psána jednoduchým jazykem. Většina historek doplnila můj všeobecný historický přehled. Zároveň jsem se pobavil.
Podoby
Vratislav Brabenec
Určitě neuškodí různorodé pohledy na svět kolem sebe. Právě o ty se autor snaží. Líbil se mi styl této knihy, přímo nutí k přemýšlení, zamyšlení na sebou samým.
Tenkrát za totáče
* antologie
Povídkové knihy většinou trpí tím, že do nich zařazené povídky nejsou všechny stejně čtivé, prostě nevyhoví všechny všem čtenářům. Občas také nenaplní úplně do detailu nastavené téma. V tomto útlém sborníku se mi většina povídek líbila, nejen proto, že jsem v této době žil, ale také proto, že jsou psány s lehkostí a fajn vypravěčským stylem, který mám rád. Nechybí humor a nadhled, což je pro reflexi tohoto období našich dějin příjemné.
Příběhy železné opony
Luděk Navara
Skvěle zpracované osudy lidí, kteří se nesmířili s totalitou. Hodně čtivé, psáno lehce, takže se kniha čte téměř jedním dechem. Tato minulost není obecně příliš známá a člověk je tvor zapomnětlivý. Snad se našim potomkům tato historie nebude opakovat.
Potichu
Jaroslav Rudiš
Úžasné čtení zapojí všechny smysly. Leporelo příběhů několika hlavních postav. Jejich život se skládá a rozkládá před očima. Při čtení vidíš pražské postavičky, cítíš atmosféru kolem, slyšíš punkovou muziku. Krásné autorovo hraní s jazykem knihu ještě povyšuje.
Na talíři - Jak jsme žili a co jsme jedli v 60., 70. a 80. letech
Marie Formáčková
Už jsem ve věku, kdy mě vzpomínání na mé dětství a mladá léta baví. Jsem za tuto knihu rád. Je příjemné, že autorka sem zařadila bohatý obrazový materiál ČTK a Profimedia a ten doplnila fotkami ze svého archivu. Působí to velmi svěže. A co se jídel týče, většinu doma běžně vaříme, pár receptů jsem si přenesl do svého archivu s tím, že vyzkouším.
Mnohomluvná smrt
Stanislav Češka
Zajímavě pojatý děj české detektivky s názvuky politikaření je vcelku čtivý a na poměry českých detektivek této edice i dobře zpracovaný. Klasická oddychovka.
Kriminální příběhy ze staré Šumavy
Vladimír Šindelář
Vyzdvihl bych hlavně autorovu práci s archiváliemi. Krása je v tom, že kostru příběhu obalil nádherou šumavské přírody a popisem tehdejšího života v šumavských vesničkách. Vzniklo tak hodně pohodové čtení.
Dům na konci cesty
Veronika Černucká
Dobrá oddechovka, zvlášť na letní lenošení. Občas jsem tápal v postavách, kterými je kniha dost zalidněna. Také temné prostředí Krušných hor a semknutost obyvatel obce mi přišly dost nereálné. Podobně hodně nadsazená mi přišla hloupost policejního vyšetřovatele. A závěrečné aha hlavní románové postavy jsem tak nějak nepochopil - její dedukce nebyla moc přiblížena.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Autorka v knize upřednostnila množství popisných detailů, hodnocení povah lidí před pořádným posunem děje, takže mi to připomnělo sovětské filmy, které jsme jako školáci byli nuceni v kině sledovat. Velmi dobře hodnotím autorčin jazyk a obecněji její písemné vyjadřování. Z kvalitně popsané přírody i lidských vztahů čtenář získá kvalitní náhled na norský venkov a život zdejších lidí. A škoda, že nejsem rybář...
Děvčátko
Martin Goffa
Parádní a čtivá oddechovka. Zaujal mě autorův styl, kdy se vypravěč retrospektivně vrací, něco zamlčí, něco dopoví. Do toho se prolíná drsná současnost, leccos vyplyne na povrch, něco si hlavní postava domýšlí. I když je mnohé nevyřčeno, z příběhu mrazí, a čtenář se nutně musí zamýšlet nad tím, co by, kdyby on sám...
Jan Palach - Hrdina, nebo oběť?
Vladimír Liška
V knize jsou stručně a výstižně popsány události pražského jara 1968, následné okupace Rusáky, až po rok 1969 a normalizaci. Jedná se tedy o vcelku nenáročné opakování dějepisného učiva. Vyprávěním se táhne nit životního příběhu Jana Palacha, takže i o něm se tu dočteme, i když to není nic, co bychom neznali. Napadlo mě spíš, zda si knihu přečtou mladí nepamětníci, protože právě jim by měla být určena.
Bez duše
Martin Stručovský
Čtivá oddechovka třeba pro letní dovolenou u vody. Matěj se tu stává hloupějším českým James Bondem. Vždy někam naslepo vtrhne, nechá si parádně napráskat, známá doktorka ho ošetří a jede se dál. Posun děje mi přišel autorem méně promyšlený, místo toho tu byl jakýsi mišmaš všeho, co by čtenář mohl ocenit.
Červená kniha
Jiří Orten (p)
Pro letošní léto nezaškodí trocha existencionalismu. V básníkově deníku mě především zaujalo, jak se tu mísí nápady a představy dvacetiletého mladíka a přetavují se s příměsemi tehdejší doby protektorátu v hrůzu v mysli židovského dospělce, který tuší... Básně jsou úžasné, svědčí o skutečně velkém talentu. Škoda, že se nemohl dál rozvíjet.
Jíst jako Buddha
Daniel Zigmond
Velmi dobře zpracované obecné návody pro zachování či snížení tělesné hmotnosti. Autoři je zúžili do několika rad, které poté více rozvedli a srozumitelně vysvětlili. Jen občas mi přišlo, že to filosofování je nadmíru.
Gottland
Mariusz Szczygieł
Tahle kniha je pecka a já se k ní opakovaně vracím. Je fajn, že ji napsal člověk zvenku. Navíc hodně čtivě, nezaujatě. Ano, Češi jsou historicky závistiví a nepřejícní. A konkrétní osudy konkrétních lidí je třeba lidem představit.
Mama milovala Gabčíka
Veronika Homolová Tóthová
Pro mě výhodou, pro jiného nevýhodou je, že se kniha blíží literatuře faktu. Ale to, že autorka zapracovala do knihy románový příběh, ji podle mého soudu povýšilo na jiný level. Do příběhu jsem se začetl na první dobrou a zároveň získával při čtení informace o této době, mnohdy v drsnější formě, a víc mě zasahující, než kdybych je čerpal obvyklou formou. I když příběh lásky je fiktivní, lze snadno rozeznat hranice autorčiny licence.
Kniha je čtivá, dá se říct, že mě nehodlala pustit, dokud jsem ji nepřečetl. Je fajn, že zde najdeme fotografie, které děj více přiblíží.