ikul
komentáře u knih

Po přečtení románu se mi základní moto "kniha o knihách" změnilo na moto " kniha o přátelství a závisti". Je to docela smutný příběh z válečné Paříže. Dvě dějové linky o dvou ženách, které k sobě mají blíž víc než si myslí.


Mám ráda příběhy, kde to mezi mužem a ženou jiskří. Ale tady jsem byla překvapená, že Johana nakonec projevila nějakou lásku k jinému muži než ke svému bratrovi. Historicky hezky popsáno, ale ke konci už jsem se v těch bojích ztrácela.


Bezpochyby dobře napsaná kniha s nastudováním a popsáním chmurných dějinných událostí Karvinska začátkem dvacátého století. Všechna čest autorce.
Ke konci knihy mě ale příběh nutil rychle obracet stránky. Jako bych to už chtěla mít dočtené. Příběh jednotlivých aktérů zanikl v té neutěšené politické situaci. V doslovu autorka vyzývá k dialogu, který by vedl k porozumění a smíření mezi národy. V dnešní době hodně aktuální výzva, ale nejsem si jistá, zda na mne její kniha tak zapůsobila.


Opět jeden zdařilý román. Zajímavá zápletka o ženě, která lže tak bravurně, že jí nemůžete věřit ani vlastní jméno:-). Nechybí napětí, brutalita i erotika. Prostě tak jak to umí Sandra Brown.


Střípky ze života Petry Černocké, popisované s jemným humorem a upřímností, doprovázené pro mě neznámými fotografiemi. Příjemné vyprávění zpěvačky, u které jsem vždycky obdivovala mladistvý hlas a vzhled. Doufám, že jí to vydrží a nebude muset (jak sama píše) na plastiku.


Zpočátku tohoto dílu jsem měla pocit, že mi paní Douglas nemá co nabídnout. Jako bych některé epizody už četla. Naštěstí to byl jen pocit. Příběh sestřiček se rozběhl a nabral dramatický děj. Jsem ráda, že Dora, Helen a Kathleen jsou stále oporou nemocnice. Zdá se, že se budu opět těšit na další díl.


Příběh veterána z Afgánistánu, který se po dlouhé době vrací do domu svého zemřelého dědečka, aby zde našel lásku a vyřešil záhadu kolem patnáctileté dívky. Nic proti panu Sparksovi, je to úžasný vypravěč. Nicméně mě tentokrát jeho příběh nezaujal, snad jen zajímavou přednáškou o životě včel.


Myslím si, že tato kniha měla v sobě všechno, co by měl mít válečný romantický román. Byla tam láska, krutost války, nepředvídatelný padouch i malinko vyfantazírovaný závěrečný sprint, aby se naplnil konec.


Jsem pejskařka, takže asi nebudu objektivní. Já jsem se příběhem potěšila, i když jsem si i poplakala. To mě potkává u všech psích příběhů. A proč doporučit knihu i nepejskařům? Protože je v ní spousta lásky. Protože vás povzbudí fakt, že dobří lidé s velkým srdcem stále existují a že to s naším světem tedy není až tak špatné.


Tento román z doby židovské války z prvního století našeho letopočtu mě velmi zaujal. Na pozadí příběhu židovské dívky Ester a její rodiny jsem mohla poznat rozkvět a pád židovské komunity, nenávist Židů mezi sebou a pak nenávist Židů k Římanům. Klaním se před autorkou, která 10 let studovala toto období než napsala román, ve kterém jsou popsány i skutečné postavy. Příběh je v podstatě hodně smutný, ale moc se mi líbil.


Kdo hledá krásný příběh o lásce, ten ho v této knize najde. Kdo hledá muže, který umí popsat svou lásku k ženě, ten ho také v knize najde.
Já jsem byla zpočátku zmatená třemi dějovými linkami. Současné v podobě novinářky Ellie a minulé v podobě Jennifer před a po nehodě. Posléze mě příběh strhnul a jak tu již Vivetkav napsala, musela jsem vědět, jak to dopadne.


Já nejsem kategorie yoli, ale někdy si ráda přečtu i knížku určenou pro tuto skupinu čtenářů. Příběh "Ztraceného motýla "se mi líbil. Americká svobodomyslnost se tu setkává s japonskou kontrolou emocí, která je popsána větou princezniny komorné: Srovnej si v hlavě, co chceš říct a pak řekni pravý opak. Tohle střetnutí pak vyvolává řadu komických i trapných situací. A že přijde i láska? Není divu, k tomu prostě muselo dojít.


Opravdu čtivý thriller. Trochu psycho a ve výsledku docela smutno. Evokuje to myšlenky na představy, že žít si v pohodlí zametaných cest nepřináší vždycky morální kvalitu.


Je to celkem útlá knížka, ve které svůj příběh vypráví pes Gump. Jeho život nebyl vůbec jednoduchý, jednu dobu mu hrozilo utracení. Nakonec ale jeho příběh končí příslibem lepší budoucnosti, když získá srdce člověka, který neuměl žít. Vždycky mě dostanou příběhy, které jsou postavené na skutečném základu. Druhá část knížky se skutečnými postavami mě dojala. Velmi obdivuji lidi, kteří pomoc zvířatům staví nad všechny peníze světa.


Tento příběh měl pro mne atmosféru filmu Přestupný rok s Amy Adams. Ten příjezd Niny do vesničky, dva staříci u hospody. Děvče, kterému se nedaří a protivný majitel. Měla jsem naprosto stejný hezký pocit. A vůbec nevadilo, že Nina je ve Skotsku a Amy v Irsku.


Pět hvězdiček dávám za lehkost čtení, za exkurzi na Island a hygge styl. Romantický příběh do všeho hezky zapadá. Láká mě nejen navštívit Island, ale i další knihy v autorčině sérii Romantické útěky.


Příběh Kavárny u Anděla dospěl do svého konce. Bylo to pohodové a příjemné čtení.


Konec války viděný očima obyvatel Wiesbadenu. Vyprávění jednotlivých hrdinů formou samostatných kapitol. Až na pár dramatických situací, příběh plynul hladce.


Když jsem začala číst příběh o lovci draků, měla jsem pocit, že Tisíce planoucích srdcí byla lepší kniha. Nemohla jsem se srovnat s tím ryze mužským příběhem, který mě neustále utvrzoval o mocném patriarchátu v Afghánistánu. Nečekala jsem, že Amír v sobě najde tu obrovskou sílu vzepřít se zlu. Bylo to všechno takové beznadějné. Ale jak už tu někdo napsal přede mnou, nebyl to sice happy end, ale naděje svitla.
