ikul komentáře u knih
Druhý díl Zvěrolékařky je stejně poutavý jako první. Osudy Nellie a Marii se na Novém Zélandu zdánlivě rozdělí, ale stále zůstávají přítelkyněmi. Kniha se zabývá spíš osudem Grit, dcery Nellie a událostmi druhé světové války. Grit se ocitne ve válečném stavu na Krétě a pozná válku na vlastní kůži. Vztah k řeckým partyzánům na ní zanechává stopy. Vůbec není jednoduché srovnat se s tím co prožila a hlavně srovnat se sama se sebou. Kniha se také zabývá drezůrou zvířat mnohdy končící týráním. V tomto případě končí kniha "velkou nadějí", že všichni lidé nejsou stejní.
Pěkně vypečená ulice. V tomto příběhu nenajdete člověka, který by neměl zbraň a který by nechtěl někoho zabít. A tak jste stránku po stránce čím dál více zvědaví, kdy se nějaká ta mrtvola objeví. Moc hezky vymyšlené.
Dvě dějové linky. Jedna linka vypráví příběh Soline, která ve válce ztratila svou lásku a naději. Druhá linka vypráví příběh Aurory a její matky, které k sobě nemohou nalézt cestu. Osud spojí Soline a Rory a obě mají pocit sounáležitosti. Zpočátku mi byla postava Rory a její matky celkem protivná a nudná oproti dramatickému osudu Soline. Ale vydržela jsem a konec už byl rychlejší.
Hezký romantický příběh o divožence vegetariánce a rytíře, kterého stihne pomsta pomýleného šílence. Lechtivé, čtivé, milé.
Kniha Sandry Brown z roku 1986 je hezká odpočinková harlekýnka. Milovníci romantiky budou spokojeni. Kniha mě překvapila, protože jsem si již zvykla na detektivní zápletky v posledních knihách autorky. I námět je netradiční. O složitém vztahu dvou etnik, která k sobě najdou porozumění.
Zajímavé téma z počátku minulého století o problémech žen zvěrolékařek a také o autismu, který v té době nebyl diagnostikován a tito lidé byli pro ostatní tzv. divní. Útrapy zvířat v první světové válce byly popsány citlivě. Velice čtivé a moc se těším na druhý díl.
Těšila jsem se, že si přečtu něco o špionážní činnosti Maty a byla jsem zklamaná. Celá kniha byla o tom, že milovala luxus, mocné muže a sex. Některé vztahy byly i smyšlené.
Nenáročné čtení. Příběh Christen a Milese z doby Viléma Dobyvatele mě maličko nudil.
Tak upřímnou zpověď už jsem dlouho nečetla. Bohužel upřímní lidé nejsou v kolektivu oblíbení, zvláště ne v ženském. Ale jak to u nás už bývá, úspěch se mnohdy neodpouští.
Pasáže ze závodů mě příliš nenadchly, ale chápu, že pro autorku je důležité popsat své pocity. Díky Gábině (jak jí říkáme doma) jsme začali sledovat biatlon, který byl na okraji zájmu. Líbila se nám její houževnatost a makeup, který se stal nezbytnou součástí její osobnosti. Moc si Gábiny vážíme. A líbí se nám, že má své makeup pokračovatelky (Italky). Biatlon sledujeme dále, ale to je v současnosti bohužel jiná liga. JINÁ.
Klobouk dolů, tohle je velice zdařilý popis možných hrozeb pro současného člověka. Naše generace, která má to štěstí a žije svůj život bez válek, má pocit, že se nemůže nic stát. Ale když se podíváme na tragédie poslední doby v podobě povodní, tornád, covidu a blízkou válku na Ukrajině, měli bychom se asi zeptat: věděl bych si rady, kdyby se něco stalo?
Na spoustu otázek nám tahle kniha odpovídá a nutí nás zamyslet se, zda-li jsme připraveni přežít v případě nenadálé události.
Příběh o dvou ženách generačně rozdílných. Jedna, která svůj život prožívá v trvalé lži z lásky ke svým mužům a dětem. Druhá, žijící pro kariéru s démonem z dětství a neschopností odpouštět. Příběh se zadírá pod kůži a vy jen čekáte, jak to všechno dopadne. Napsáno skvěle, ale obě hlavní představitelky ve mně vůbec nevzbudily sympatie.
Dlouho jsem knihu sháněla, až jsem ji nakonec dostala k vánocům. Určitě stojí za přečtení. O řecké občanské válce jsem měla jen malé povědomí, v dějepisu se to přešlo jen konstatováním některých skutečností. Tady jsem se konečně dozvěděla, jací lidé z Řecka utíkali a proč. Domnívám se, že si Řekové chvíli mysleli, že to bude pro ně druhá vlast. To poznání komunistické ideologie u nás pro ně bylo jistě tvrdé, neboť sami odcházeli se stejnými ideami. Jsem ráda, že tu někteří zůstali a dokázali s námi vydržet ty dějinné zvraty, které se od války udály. A ti co se po revoluci vrátili do Řecka, snad navázali na své přetrhané kořeny.
Pěkná zlodějská romance. Kniha měla spád, vůbec jsem se nenudila.
Příběh tří kamarádek, které se jednoho dne rozšouply a v alkoholovém opojení začaly čarovat, aby se jim splnila přání. Jedna chtěla, aby se do ní zamiloval šéf. Druhá chtěla dítě od svého ženatého milence a třetí se chtěla zbavit protivné tchýně. Jak ze života. Všem se přání splnila, ale jen dvě přání skončila červenou knihovnou a jedno bylo naprosto reálné a předvídatelné. Na bestseller nic moc.
Na druhý díl Barev krásy jsem se těšila a musím říct, že mě nezklamal. Osud Sophie projde opět změnami a zdá se, že by mohla konečně najít štěstí. Ale kdoví.
Článek s generálem Opatou v příloze Pátek LN ve mně vzbudil zvědavost a tak jsem si koupila jeho knihu. Kdo čekáte nějaké drby či kritické pohledy na náš svět, asi budete zklamáni. Pan generál v ní čtenáře seznamuje se svými začátky v armádě, studiích v cizině, účast v sedmi misích a nakonec se svým působením v nejvyšší funkci velitele generálního štábu. Mně se naopak kniha líbila. A proč? Líbilo se mi odpoutání se od politiky, ačkoliv pan generál jako občan má svůj politický postoj. Vyprávění na mne působilo hodně pohodově, i když se týkalo velmi závažných událostí, které musely zamávat s psychikou všech zúčastněných a určitě pohodové nebyly. S úctou generál přistupuje ke svým kolegům i zahraničním vojákům a jejich velitelům. Vážil si rad zkušenějších a rád se s nimi setkával. Chrání se své soukromí. Líbil se mi jeho přístup: vyskytl se problém, musí se hned řešit. Láska k armádě a naší republice prochází celým jeho životem.
Jen ke konci knihy na mě trošku padl svěrákovský citát z Vratných lahví: Už tady nejsem rád. Ale to je možná jen můj dojem.
Jako člověk má můj respekt a věřím, že nezapadne a jeho obrovské zkušenosti budou i nadále využívány.
Francouzské hedvábí je jeden z nejlepších románů, který jsem od autorky četla. Detektivní romantický příběh s nečekaným pachatelem okořeněný kapkou erotiky.
Příběh mě zaujal, ich forma mi nevadila. Chemička Sophie neměla osud ve svých rukou a on si s ní krutě pohrával. Chvílemi byla bázlivá, chvílemi odvážná. Po chvilce štěstí přišla rána. Konec mě překvapil. Určitě si přečtu další díl.
Předesílám, že příběh jsem si zakoupila, protože jsem pejskařka, psí příběhy miluji a ráda přispěji na dobrou věc. Koupila jsem ještě jednu knížku i pro svou desetiletou vnučku.
Jako humoristický román ho hodnotím jako velice zdařilý, vulgarita a ironizace věcí lidských je solí a pepřem českého humoru posledních desetiletí. V knize vidím i prvky autobiografie, vyjádřené láskou ke svému psímu příteli a k přírodě. Také se autor zabývá povrchně celospolečenskými tématy, která rezonují a ne každý s ním může souhlasit, což nebyl můj problém. Ale jako knížku pro dítě to prozatím doporučit nemohu, byť má kniha moc hezký přebal :-). A tak o letošní vánoce nebude předána.