ikul komentáře u knih
Tak tenhle příběh mě opravdu zaujal. Postupné odhalování událostí na předsvatebním výletu Natashi s kamarádkami prochází celou knihou až ke konci. Důvtipný čtenář brzy pochopí, ale to vůbec není na škodu. Moc se mi líbilo popisování horolezeckých výstupů v Nepálu. Kniha stojí za přečtení.
Hezké, příjemné a odpočinkové. Hlavním mottem knihy je to, že v době vánoční si člověk víc uvědomuje, že by neměl být sám a že rodina je pro něj velmi důležitá.
Příběh o vztahu starší ženy k mladšímu muži, o majetnickém a sobeckém vztahu matky a dcer mě neoslovil. Vše bylo v podstatě zalité sluncem a směřovalo k předvídatelnému konci. Až moc červená knihovna. Steelová umí lepší příběhy.
Nový život jsem četla, aniž jsem znala první díl, který líčí život matek Gisely a Therese. Zajímavý pro mě byl pohled do dění v západním Berlíně v roce 1953 a poměrů rozděleného Německa. Pro ženy to žádná idyla nebyla a proto považuji odvahu a zarputilost Therese stát se právničkou za úžasnou. Tento román postavený na skutečných příbězích mě bavil.
I přes skvělá hodnocení se stále nemohu začíst. Asi jsem byla příliš natěšená.
V tomto případě byla pachatel předvídatelný.
Eva na mne působí docela studeným dojmem, což svědčí jen její profesi policistky. Nevzdám to a budu pokračovat dalším dílem, třeba se můj dojem změní.
Byla jsem hodně natěšená, když se mi knihu podařilo sehnat v antikvariátu. Po přečtení jsem mírně vychladla. Detektivní příběh velmi zastínil romantickoerotický vztah Evy a Rourka. Nic proti tomu. Zkusím ještě druhý díl :-)
Knihy obvykle dočítám do konce, ale tady jsem měla velký problém. Nezáživný děj, stále se opakující slova a pocity Sal jako kadí a ponožky velké holky mě vždycky otrávily. Erotická chvilka úplně na konci knihy byla celkem naturalistická, ale nic proti tomu. Aspoň to zajiskřilo, když celých 500 stran to ani neškytlo.
Jsem velkou čtenářkou Sandry Brown a přečetla jsem od ní zatím vše co tu vyšlo. Když to mohu posoudit, tak tohle dílko bylo jedno z těch slabších. Zpočátku trochu nuda, pak kolotoč kolem Rebeky a nakonec očekávané drama.
Příběh tří mladých žen z Německa roku 1939, kdy byl zahájen hon na německé židy. Dvě ženy byly Němky a jedna poloviční Židovka. V knize vypráví svůj příběh Hanna, která přišla o tragicky o maminku a otec jí dal na výchovu ke svému bohatému bratrovi. Druhý příběh vypráví Tilde, poloviční židovka, která rovněž přišla o maminku a musela se sama postarat o malý obchod s látkami. Příběh třetí ženy Klary se prolíná v obou příbězích. Osud se ani s jednou nemazlí, až je jednoho dne spojí.
Román je fikce, ale škola pro německé nevěsty opravdu existovala.
Vydařená rodinná sága o třech generacích, ve které hrají hlavní roli svatební šaty. Šaty, které byly nadčasové a dokázaly dát radost. Osudy rodiny jsou povětšinou dramatické, takže jsem se nenudila.
Celkem slušně depresivní kniha. Ale proč ne. Když je někdo neúspěšný jako hlavní představitelka, asi musí bilancovat a probírat se životními výčitkami. Nakonec stejně vždycky vyhodnotí, že mu chybí porozumění a láska.
Jako pejskařka miluji příběhy o psech. Tento příběh mě opět jako řada jiných dojal. Představte si, že psa v životě nechcete. Vydáte se na výpravu, která vás stojí spoustu sil. Pak se ocitnete v situaci, že si vás pes sám vyhlídne, doprovází vás všemi úskalími, podporuje vás, byť sám v zoufalé situaci. Kdo nemá srdce z ledu, ten se musí zamilovat. A bývá to láska do konce života.
Kniha je čistá romantika téměř jako červená knihovna. Byla vydána v osmdesátých letech. Od Sandry mám raději spíš romantické thrillery, které píše v současnosti. Na letní dovolenkové čtení to ale bylo pěkné.
Byl to zajímavý námět. Slepnoucí zarputilá dívka a naprosto neuvěřitelně kající se muž. Až to bylo oboje příběhu na škodu. Mrzely mě také chyby v textu. Ale vzhledem, že to docela bývá častý jev v dnešních vydáních, začínám si zvykat.
Na dobrou věc přispěji ráda a v tomhle případě jsou to knihy pana Irovského. Část výtěžku z prodeje je určen pro organizaci Jezevčíci v nouzi.
Při hodnocení prvního dílu Psího života jsem byla mírně kritická. Druhý díl jsem si koupila se zvědavostí, kam se autor bude ubírat nyní. Psí snění mě pobavilo i dojalo. Tentokrát za mne plný počet hvězd. Plný počet hvězd bych udělila i za ilustrace.
"...co jsem se snažila přinést do politiky. A sice že slušný, věcný a hodnotový výkon politiky je možný, i když je to tak těžké a mnohdy vedeme nerovný boj. Zároveň že k politice a veřejné službě může patřit lidskost a empatie. Dokonce bych řekla že patřit musí, protože je to práce pro lidi, s lidmi." Tolik citát z knihy.
A pod tohle bych se podepsala. To je to, co marně hledám u našich politiků a paní Čaputová je mi tím hodně blízká.
Příběh mě zaujal. Mám ráda příběhy z nedávné minulosti. Musím uznat, že na prvotinu to bylo velice čtivé. Je pravda, že ke konci příběhu se některé děje opakovaly, ale to bylo předvídatelné. Někdo se tu divil, že se tehdy jedly stále buchty. Ano, jedly. U mé babičky se pekly téměř každý týden a byly úžasné. Ale zpátky ke knize. Marie byla váhavá a ustrašená, ale to byl každý poté, co zažil trauma v koncentračním táboře. V jejím životě bylo pro mne pár nepochopitelných okamžiků, ale co já vím, jak bych se zachovala sama. Dávám 5 hvězd z mého pohledu za zdařilé dílo.
Někdo tu napsal, že je to pohádka pro děti. Dá se to tak nazvat. Je to ale také kniha k zamyšlení pro dospělé. Zamyšlení nad osudy lidí starých, opuštěných, nepochopených a třeba i týraných. Ano, ten konec v životě nebývá reálný, ale stále dává naději, že lidé jsou snad ještě dobří. A naděje umírá naposled.
Napínavé, nepředvídatelné a čtivé. Trochu pohádka pro dospělé, ale proč ne. Sandra Brown mě zatím nezklamala.
Ani tento poslední díl trilogie Paní ze severu mě nezklamal. Solveig převezme panství, aby ho rozjela novým směrem k prosperitě. Dokonce mě dojal odchod babičky Agnety, až tak jsem se spojila s osudy tří žen. Nemám co bych vytkla, bylo to báječné.