ikul komentáře u knih
Na dobrou věc přispěji ráda a v tomhle případě jsou to knihy pana Irovského. Část výtěžku z prodeje je určen pro organizaci Jezevčíci v nouzi.
Při hodnocení prvního dílu Psího života jsem byla mírně kritická. Druhý díl jsem si koupila se zvědavostí, kam se autor bude ubírat nyní. Psí snění mě pobavilo i dojalo. Tentokrát za mne plný počet hvězd. Plný počet hvězd bych udělila i za ilustrace.
"...co jsem se snažila přinést do politiky. A sice že slušný, věcný a hodnotový výkon politiky je možný, i když je to tak těžké a mnohdy vedeme nerovný boj. Zároveň že k politice a veřejné službě může patřit lidskost a empatie. Dokonce bych řekla že patřit musí, protože je to práce pro lidi, s lidmi." Tolik citát z knihy.
A pod tohle bych se podepsala. To je to, co marně hledám u našich politiků a paní Čaputová je mi tím hodně blízká.
Příběh mě zaujal. Mám ráda příběhy z nedávné minulosti. Musím uznat, že na prvotinu to bylo velice čtivé. Je pravda, že ke konci příběhu se některé děje opakovaly, ale to bylo předvídatelné. Někdo se tu divil, že se tehdy jedly stále buchty. Ano, jedly. U mé babičky se pekly téměř každý týden a byly úžasné. Ale zpátky ke knize. Marie byla váhavá a ustrašená, ale to byl každý poté, co zažil trauma v koncentračním táboře. V jejím životě bylo pro mne pár nepochopitelných okamžiků, ale co já vím, jak bych se zachovala sama. Dávám 5 hvězd z mého pohledu za zdařilé dílo.
Někdo tu napsal, že je to pohádka pro děti. Dá se to tak nazvat. Je to ale také kniha k zamyšlení pro dospělé. Zamyšlení nad osudy lidí starých, opuštěných, nepochopených a třeba i týraných. Ano, ten konec v životě nebývá reálný, ale stále dává naději, že lidé jsou snad ještě dobří. A naděje umírá naposled.
Napínavé, nepředvídatelné a čtivé. Trochu pohádka pro dospělé, ale proč ne. Sandra Brown mě zatím nezklamala.
Ani tento poslední díl trilogie Paní ze severu mě nezklamal. Solveig převezme panství, aby ho rozjela novým směrem k prosperitě. Dokonce mě dojal odchod babičky Agnety, až tak jsem se spojila s osudy tří žen. Nemám co bych vytkla, bylo to báječné.
Předesílám, že nejsem cílová skupina, takže ode mne asi takto. Zajímavý námět z jiné kultury, předvídatelný, ale něco tomu chybělo. Nevím, jestli víc napětí nebo víc jiskření, prostě mě to chvílema i nudilo. Za mne dobré tedy za tři.
Příběh Mathildy se mi líbil víc než Agnetin a doufám, že třetí Solvejžin nezklame. Hezké, čtivé a vcelku nepředvídatelné.
Zajímavý příběh o ženě, která si chtěla zvolit svobodný život a připojila se k hnutí sufražetek ve Švédsku před první světovou válkou. Tragický osud v rodině zmařil její plány. Celou knihou prochází složitý vztah Agnety a její matky, aby se nakonec ukázala stará pravda. Že jablko nepadá daleko od stromu. Pěkné čtení.
Mírně děsivý thriller o krásné podezřelé a mladém psychopatovi. Těšila jsem se na více zapeklitý konec, ale jinak se mi kniha líbila.
Fiktivní příběh ve dvou dějových linkách (rok 1942 a 1965) na pozadí skutečných míst a souvislostí. Zaujal mě námět téměř detektivní a znalost prostředí, ve kterém se autorka pohybuje. Je to čtivé, přečetla jsem to během pár večerů.
Román je dobře napsaný, ale mně se bohužel nelíbil. Byl hodně depresivní, hlavní hrdinka mi nebyla sympatická. Protože knihy dočítám, těšila jsem se na závěr.
Úžasně depresivní a úžasně vystihující obtížné období dospívání. Deprese, beznaděj, pocit marnosti a zbytečnosti to vše zažívají hlavní hrdinové. Příběh také zvýraznil potřebu mluvit a komunikovat problémy. Hlavně s lidmi co nás mají rádi. A nejdůležitější je druhá šance a spousta lásky a pochopení. V dnešní době je to zvláště poplatné.
Příběh z dvacátých let v Americe z doby prohibice mě u Sandry Brown překvapil. Přece jen jsem zvyklá na náměty z jiného prostředí. Tato doba musela být hodně drsná. Hlavní postavy Thatcher a Laurel mi byly okamžitě sympatické. Kniha byla napínavá až do konce. Rozhodně doporučuji.
Pokračování knihy V jeho stínu předčilo první díl. Osud Nory, Horáce a Daniela se odvíjel mnohem dramatičtěji. Není to typická romantika, objeví se i milostná zápletka, takže někdo může zapochybovat nad vztahem obou partnerů. Jsou to ale výjimečné osobnosti.
Dlouho jsem nečetla povídky a tyhle jsem si užila. Bylo to milé čtení před spaním, takové typicky ženské povídání.
Čtivý romantický román z viktoriánské doby napsaný jazykem současnosti. Návod k tomu, jak zbláznit chlapa a při tom si zachovat hrdost a vlastně splnit úkol.
Tohle určitě není romantické čtení pro dlouhé zimní večery. Je to kniha plná čínské historie spjaté s rodinou Law. Autorka se snažila co nejvíce přiblížit dějinné souvislosti, až jsem se v nich zpočátku ztrácela. Přínosem pro mne byl náhled do jiné kultury, ale jinak je to v podstatě velmi chmurný faktografický příběh.
Napínavé, s trochou erotiky, se sympatickými hlavními hrdiny . Román Sandry Brown nezklame.
Autorce se nedá upřít snaha o navození vánoční atmosféry a o důraz na soudržnost rodiny a zachování tradic. Za to jí děkuji. Ale jinak byl příběh plytký, žádné jiskření. Královna neuvěřitelně asertivní, princ vcelku nepříjemný. Ani v posledních stránkách to nevypadá na nějaké vzplanutí. A Kaylie investigativní novinářka, která přišla a pouhopouhou přítomností připravila Tolváncům krásné vánoce. Jak řekla malá princezna:" To byly nejlepší vánoce".