Iljaajli
komentáře u knih

I když slunce tak jasně osvětluje všechno kolem, že je vše zdánlivě přehledné a jasné, tak na spodních stranách listů kapradin, pod lesknoucími se kopulemi dopravních zrcadel, pod podemletými břehy potoků a v odložených balíčcích karet se skrývá Tajemství. Márquez to ví. Márquez tam byl... Vezme Vás tam taky, když budete chtít.


Když ještě thrillery psali lidé, kteří vědí, že facka bolí a po zásahu kulkou se zpravidla umře...
Vypadá to jako geniální dílo, ale ono "stačí" mít dokonalý přehled o tom, o čem píšu, jasnou vizi co píšu a vystříhat se všeho, co je padlé na hlavu. Vzhledem k tomu, že většinu z uvedeného spisovatelé dnešních trháků postrádají, tím více díky za pana Forsytha.


Nedávno jsem se po delší době vrátil k Sherlockovi, zrovna v době, kdy jsem dočetl nějakou současnou detektivku. A užasl jsem, jak je možno skvěle bavit a napínat čtenáře i bez krájení lidí motorovou pilou zaživa a bez detailních popisů všelijakých sexuálních vylomenin. Nevím, co mám vlastně na Holmesovi nejraději, jestli je to jeho extravagance, živý pohled na nejmocnější dny britského impéria, nebo již zmizelá džentlmenská etiketa, která tu neopouští poctivce, ani padouchy? Asi to bude mix toho všeho a ještě něco dalšího, co možná neumím nazvat.


Knížka, která mě naučila milovat Sherlocka Holmese již v mladém věku. Také díky krásným ilustracím Adolfa Borna.


Ach slunce, moře, ach láska, ach zrada. Ó dramata! Řekněte mi, kde je dnes vyprávění, kdo umí snít, milovat, toužit? Kdo to umí tak krásně říct?


Příběh světa se stále opakuje, jako se opakují příběhy jednotlivých lidí. Kniha má co říct a čte se dobře, protože netrpí roztříštěností filmového zpracování.


Uctívání Země původních obyvatel Ameriky se prolíná s vírou příchozích a vytváří něco o čem možná ani autor netuší, o co přesně jde. Pro mě jedna z nejlepších knížek o síle přírody a jejím prožívání.


Tradičně skvěle napsáno, jak se na Říhu sluší. Vnitřní svět Viktora Pelce se nám rozprostírá jako ubrus, jen ten vzor je místy opravdu děsivý. Velmi užitečná kniha pro pochopení myšlení lidí, kteří psali naši poválečnou historii. Našich vlastních prarodičů. Sonda do světa konstruktérů utopie, která by měla být povinnou četbou.


Miloval jsem ji jako malý, zbožňoval jsem ji, když byly starší dcery malé a mohl jsem ji číst před spaním a těším se, až bude nejmenší dcerka o kousek větší...
Astrid Lindgrenová je nejlepší autorka dětských knížek vůbec. Promiňte Bohumile Řího, nepsalo se mi to lehce.


Knížka se celostní medicíny spíše jen dotýká, častěji ilustruje nemocné uvažování a směřování celé společnosti. Zde se dá jednoduše vytknout před závorku, že nemocná je ta část společnosti, která neuvažuje jako doktor Hnízdil.
Pro mě zklamání za 40%.


Kromě dokonalé znalosti prostředí je pro mě nejsilnější stránkou knihy obnažení motivací postav k jejich často patologickému jednání až na úroveň těch nejzákladnějších popudů, těsně na rozhraní pudu a myšlenky. Tedy těch věcí, se kterými se vlastně pereme všichni a prostředí velkoměsta s roztrhanými mezilidskými vazbami jim dává "vykvést" často doslova ďábelským způsobem, protože jim přináší posilující zpětnou vazbu.
Takže pro mě jsou tyto Selbyho povídky unikátní ne v detailním odhalení toho, kolik je v lidech špíny, ale toho, jak a kdy se dostává na povrch.


Hezká historická exkurze po 19. století, bohužel hlavní postava je dost uměle zkonstruovaným pokusem o spojení událostí do jedné linie. Kapitán Simonini zkrátka nemá vlastní život, jeho pocity jsou okleštěny na nezbytné minimum a tak nedokáže přesvědčit čtenáře o tom, že je skutečně naživu, ani kdyby se rozkrájel, přesto že právě to s ním Eco udělal, aby ho alespoň ozvláštnil. V první části knihy se postava rozvíjí úspěšněji a čtenář se jí ještě občas chytá, později ustupuje do pozadí a v závěru je zcela pohlcena líčením historických událostí. Takže faktograficky velmi cenná a brilantně vymyšlená kniha, která nemá vlastní příběh a postavy skutečných lidí jsou zastupovány stíny, které vrhaly na světlo dějin. Na román je to skoro málo, na historickou práci skoro moc. Ale přečtení doporučím rozhodně.


Geniální díla nestárnou. Učebnicový příklad je Válka světů.


Zalistovat může být osvěžující až zábavné, ale rychle se to omrzí.


O pohlavek níž, než Neuromancer je stále o dvě hlavy nad úrovní davu.... Gibson je VIZIONÁŘ.


Základní průvodce pojmoslovím a postupy psychedelické terapie, jak holotropní, tak drogové. Vhodný pro seznámení s problematikou a k pochopení systému, kterým autor chápe poznatky získané za léta práce. Pro hlubší vhled do problematiky s větší mírou přesahu je vhodné pokračovat knihou "Za hranice mozku" od stejného autora.


Budete fandit STASI...
Vzhledem k tomu, že jde zřejmě o jeden díl ze série, rozhodně zkusím sehnat ostatní.


Zajímavé je, že Martelovy postavy vlastně žijí mimo společnost. Jejich vztahy neodráží vztahy skutečných lidí, jejich prožitky nejsou z tohoto světa, všechno jsou to konstrukce. Přemýšlím, jestli jde o záměr, nebo to autor jinak říct nedokáže.
Díky autorově úžasné fantazii a silné symbolice to každopádně funguje báječně i tak. Portugalské velehory stojí za přečtení.
