inkatenysek komentáře u knih

Psychologicky lazený příběh o vyrovnávání se nejen se ztrátou dítěte, ale také s temnými tajemstvími, která by, nebýt smrti, zůstala nejspíš neodhalena.

Anna, mladá Angličanka, zemře při lyžování v Alpách. Všichni jsou jejím skonem zdrceni, protože byla v jejich očích andělem, jednou z nejmilejších a nejhodnějších osob pod sluncem. Jenže. Tichá voda břehy mele a ani Anna nebyla takovým svatouškem, za jakého byla považována. Její matka Jess postupně začne odhalovat pravdu o jejím druhém, utajeném životě. A to, co odhalí, ovlivní životy všech...

Kniha je rozdělena na kapitoly, z nichž je každá vypravovaná z pohledu jedné, z hlavních postav, což mi připomnělo styl psaní mé oblíbené Jodi Picoult. Vyprávění je pak doplněno o úryvky z Annina blogu, díky čemuž tak čtenář zjistí, jak celou situaci vnímala ona a co ji vedlo k tomu a tomu rozhodnutí...

Ačkoliv mi příběh nepřišel až tolik napínavý, tak i přesto se mi moc líbil. Mám ráda psychologicky lazené příběhy okořeněné trochou romantiky. Na tomto titulu se mi pak líbila i jeho mnohotématičnost, kdy se v něm, díky Anniným tajemstvím, neřešily jen smrt blízkého člověka a vyrovnávání se s ní, ale také stále aktuální společenská témata, vedoucí člověka k zamyšlení nad tím, jak by se zachoval v dané situaci on.

2 27.08.2018

U tohoto titulu musim bohuzel napsat, ze me velmi zklamal. Tema - vztahy, manzelstvi, rodicovstvi, alkoholismus apod., bylo OK, ale zpracovani celeho pribehu bylo nic moc. Mnoho casovych rovin, v nichz jsem se tentokrat skoro nemohla vyznat. A krome hlavni hrdinky me tocily i preklad, kdy mi nektere vety nedavaly smysl a caste preklepy... Do cteni jsem se tentokrat opravdu nutila....

2 04.04.2018

O knize jsem poprvé četla loni na podzim v jednom německém čtrnáctideníku a hned mě svým tématem zaujala. Řekla jsem si, že jakmile bude vydána i u nás, tak si ji pořídím. Naše rodina byla totiž také poznamenána hrůzami 2.světové války. U nás ovšem byly mezi členy rodiny nacistické oběti. Strejda, babiččin bratr, byl totálně nasazený v továrně v Linci. Manželka dědova bratra zase přežila uvěznění v koncentračním táboře a pochod smrti. Tématiku jsem tedy doposud znala spíše z této strany. Nikdy jsem se nezajímala o to, jaké to asi je, být potomkem pachatele takových zrůdností. Když jsem o Jennifer četla v tom časopise, tak jsem si říkala, jaký je to paradox, že dcera nacisty otěhotněla s Nigerijcem, takže jeho vnučka není „čisté rasy“. Napadlo mě, co by tomu asi řekl. Musím napsat, že autorku obdivuju za to, jak se dokázala vyrovnat nejen s historií své biologické rodiny, složitým dětstvím, ale také s odmítnutím matky navázat trvalý kontakt. Na titulu se mi líbila i Jennifeřina otevřenost, vykreslení těch nejniternějších pocitů a to, že se v ní rozebírala i další témata, z nichž mě osobně nejvíce zaujaly popisy Izraele, měst v něm nebo života ortodoxních Židů. Ačkoliv obyčejně literaturu faktu nečtu, tak tato mě opravdu nadchla. Po jazykové stránce se četla dobře. Občas jsem měla spíše potíže vstřebat informace například o činech Amona Götha, takže jsem ji nečetla úplně naráz, ale postupně, abych se s tím srovnala. Její přečtení doporučuji všem, kteří se zajímají o 2.světovou válku, hledají další úhel pohledu na ni nebo mají rádi mnohotématické příběhy s hlubšími myšlenkami. Nejedná se o žádnou oddechovku!!

2 31.12.2017

Všudypřítomná reklama v metru je mocná čarodějka, takže i já podlehla jejím svodům a letěla si Dívku v ledu koupit. Zprvu jsem byla z děje nadšená. Objevení Andreiny mrtvoly, začátek vyšetřování, prostě paráda. Příběh byl napsán srozumitelně, bez zbytečných složitostí. Občas se tam našel i nějaký vtipnější popis podezřelého, takže se člověk mohl i zasmát. Čím více však přibývalo zavražděných, podezřelých, rozhádaných uvnitř policejního týmu a intrik z řad nejvyšších kruhů a čím méně mi zbývalo stran k dočtení, tím více mé nadšení pohasínalo. Děj mi najednou připadal nekonečný a moc rozvláčný. Začaly mi v něm vadit zevrubné popisy jednotlivých míst a osob. Zároveň mi vadily i časté rozepře uvnitř policejního týmu. Příběh mi, asi i díky zasazení do Anglie, trochu připomínal Vraždy v Midsomeru, kdy je děj založen na vyšetřování několika spolu souvisejících vražd, obviňování mnoha lidí a nudném vyšetřování detektiva Barnabyho, se kterým se alespoň nehádá zbytek policejního sboru.

2 31.12.2017

Na knihu mě nalákal komentář Jodi Picoult, mé oblíbené autorky, který je natištěn na její obálce. Řekla jsem si, že tak známá spisovatelka by asi hned tak něco nechválila. Zároveň mě zaujalo i tajemné téma reinkarnace, takže jsem neváhala a knížku si koupila. Zpracováním mi příběh připomíná právě knihy výše zmíněné autorky. Silné ústřední téma, v tomto případě reinkarnace, zpracované do nejmenších detailů a doplněné o psychologicky propracované hrdiny. Děj mě úplně pohltil. V textu jsem pro sebe objevila i několik hlubších myšlenek. Ale ještě více, než smyšlený příběh o Noemovi, se mi líbily úryvky z knihy Život před životem. Když jsem si uvědomila, že se něco takového může opravdu odehrát, tak mi z toho šel mráz po zádech.

2 31.12.2017

W. Bruce Cameron patří k mým oblíbeným autorům. Naprosto miluju sérii Psí poslání, Psí cestu a Psí slib a ani jeho další titul, Psí domov nebyl špatný. O to více jsem byla zvědavá na tuto jeho novinku...

Musím se přiznat, že mě hned zpočátku překvapil styl, jakým je příběh napsán. Tentokrát totiž není vypravován z pohledu psího hrdiny, jako tomu bylo u předchozích knih, ale klasicky popisuje osudy lidí. A i když mě to zprvu zaskočilo, tak jsem nakonec byla ráda, že autor zvolil tuto, pro svou dosavadní tvorbu netypickou, formu. Bylo to příjemné osvěžení a bylo mi to asi milejší, než kdyby příběh vypravoval opět pejsek tak, jak jsem očekávala...

Co se týče samotného příběhu, tak ačkoliv se jednalo o vážnější témata jako je vypořádání se se zármutkem po ztrátě blízké osoby, nemocí člena rodiny, kostrbatými mezilidskými vztahy, depresí, porozuměním partnerovi apod., i přesto se mi velmi líbil. Ani mi nevadilo, že v něm pejsci byli tentokrát spíš na vedlejší koleji, i když i zde měli svou roli v napravování mezilidských vztahů a svým páníčkům byli velkou oporou...

Co mi ale trošku zkazilo dojem z celé knihy, byly celkem časté překlepy, místy kostrbatý překlad a celkově takové, alespoň pro mě chaotické a nepovedené zpracování. Občas mi dělalo opravdu problém, zorientovat se v přechodech mezi vyprávěními jednotlivých postav. Brala bych, kdyby byla kniha rozdělena přehledně třeba na kapitoly, nadepsané jmény jednotlivých hrdinů nebo aby za koncem vyprávění o jedné postavě byl třeba nějaký znak a čtenář by tak věděl, že je zatím konec jejího příběhu a následovat bude něco jiného...

Poměrně dlouho jsem přemýšlela a váhala, jestli dát knize tři nebo čtyři hvězdičky, ale jelikož se mi příběh jako takový líbil, tak jsem se rozhodla oprostit od výše zmíněných výhrad ke zpracování a dát mu čtyři hvězdy. Z celého toho příběhu na mě pak ke konci dýchlo i jakoby takové vánoční poselství o naději, o tom, že se nechce nikdy vzdávat a věřit, že vše dobře dopadne. Doporučuji všem, kteří mají rádi trošku složitější příběhy, jakoby ze života, které se mohou stát komukoliv z nás.

1 28.12.2022

Milí přátelé, ode dneška začínám dohánět resty s recenzemi a prvním titulem, který bych vám chtěla doporučit, je další počin od mé oblíbené autorky Sofie Lundberg, Jiné životy...

Musím napsat, že se jedná opět o čtivý dojemný příběh se silnými ženskými hrdinkami, který čtenáře zavede nejen do chladného prostředí Švédska, ale také do slunné Itálie. Hlavní hrdinka Esther se snaží vypořádat se svou minulostí a náročným rozvodem. Jednoho dne se seznámí s Ruth, starou paní a naváže s ní jakés takés přátelství a začne poodhalovat střípky z jejího života a zjišťovat, že není sama, komu se stalo něco hrozného a že i přes prožitá traumata a tragédie pokračuje život dál a nemá cenu se patlat v minulosti. Jenže Ruth jednoho dne bez rozloučení zmizí a Esther se rozhodne ji jet vypátrat až do daleké Itálie. Jestli ji najde nebo ne a jak to dopadne se samotnou Esther si už budete muset přečíst sami...

Od Sofie jsem četla již její předchozí knihy, Červený adresář a Otazník je polovina srdce a musím se přiznat, že jsem si na začátku Jiných životů, po seznámení se s Ruth, myslela, že překonají Adresář, ale nakonec jim k tomu přece jen něco málo chybělo. Asi to bylo tím závěrem, který mi přišel takový moc rychlý a asi bych tam ještě brala pár stránek o tom, jak to bylo dál s Esther...

Ale i přesto se mi Jiné životy moc líbily a mohu je jen doporučit. Nejedná se sice o žádnou oddechovku, doporučuju si vzít k ruce kapesníčky, ale pokud máte rádi příběhy ze života, tak se vám tato knížka bude určitě líbit...

1 05.11.2022

V týdnu jsem dočetla Osvětimský proces a stále nevím, co si o něm myslet...

Příběh se odehrává v Německu 60. let a na osudech několika postav ukazuje, že i mnoho let po válce si hluboko v sobě lidé neustále nesli ukrytá tajemství s ní spojená, která ovlinila jejich další život a rozhodnutí. Někdo si jich byl plně vědom a nesl si je na bedrech jako tíživý kámen, jiný si teprve začal uvědomovat plnou pravdu o tom, co vlastně jako dítě doopravdy zažil...

Na knize se mi líbilo to, jakým způsobem nutí čtenáře zamyslet se nad dalšími osudy přeživších z koncentračních táborů, jejich věznitelů, ale i tím, jak válka a nacistická mašinérie ovlivnila celou německou společnost a i pohled ostatních na ní a že i mnoho let po jejím skončení nebyli a nejsou všichni schopni Němcům válečné útrapy odpustit, byť by o to žádal nepřímý účastník, který tehdy ještě vůbec nemohl páchat zlo...

Jako celek na mě příběh ale až tak nezapůsobil. Čekala jsem, že se po dočtení dostaví nějaký takový ten WAW efekt, že mi závěr vyrazí dech, ale nestalo se tak. Asi jsem očekávala i trochu jiný děj. Trošku mi vadilo, jak tam bylo zmíněno v náznacích mnoho událostí a osudů lidí a ne vše bylo dovysvětleno...

Každopádně ale stojí Osvětimský proces určitě za přečtení.

1 24.05.2020

Musím se přiznat, že k Vytouženému dítěti jsem hledala cestu poměrně dlouho. Kniha je napsána dost zvláštním způsobem, kdy je celý příběh vypravován tajemným vypravěčem, vytouženým dítětem. To sleduje osudy nejen dvou hlavních hrdinů, venkovského chlapce Ericha a berlínské dívky Sieglinde, ale také celého německého národa, od počátku války,
přes vpád amerických a ruských vojsk, rozdělení na západní a východní část, až po znovusjednocení země.

Kniha není nikterak napínavá. Myslím si, že ne každému sedne, ale mně se nakonec celkem líbila a určitě stojí za přečtení. Bylo zajímavé sledovat vývoj společnosti, obyčejného obyvatelstva od hrdého, propagandou zblblého národa, po zlomené trosky, smiřující se s porážkou a nástupem nového režimu. Závěr knihy měl pak díky několika zápletkám a finálním rozuzlením i trošku větší spád než začátek.

1 19.01.2019

Červený adresář je příběh o lásce, rodině, stárnutí, samotě, vzpomínání na časy dávno uplynulé, touze se o tyto vzpomínky podělit a o čekání na smrt.

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je šestadevadesátiletá Švédka Doris, která žije sama se svými vzpomínkami ve svém bytě ve Stockholmu. A jelikož se její zdravotní stav zhoršuje a ona cítí, že brzy zemře, rozhodne se své vzpomínky zapsat, aby je tak předala své praneteři Jenny, žijící v USA. Čtenář tak má možnost sledovat její nelehký život od dětství prožitého ve Švédsku, přes život manekýny v Paříži, útěk před válkou do Ameriky až po její návrat do Evropy...

Na tomto titulu se mi líbila jeho propracovanost, psychologické propracování jednotlivých postav, především pak Doris a popisy míst, kde se zrovna nacházela, což vždy vhodně dokreslilo celkovou atmosféru daného okamžiku a člověk pak ještě lépe pochopil, proč se Doris cítí tak a tak. Opět se jedná o jeden z těch titulů, které jsou plné hlubokých myšlenek.

Červený adresář je příjemná a velmi dojemná oddechovka, na niž budu ještě dlouho myslet a která určitě stojí za přečtení. Takové příjemné pohlazení na duši. Nakonec jsem si u ní i pobrečela.

1 05.11.2018

Námět zajímavý. Hlavní hrdinky i jejího miminka mi bylo líto, ale nedokázala jsem se začíst a knihu odložila nedočtenou. Přišlo mi to hrozně utahaný.

1 24.09.2018

Tak to by šlo. Jak fantasy skoro vůbec nečtu, tak tato knížka se mi velmi líbila. A to nejen kvůli nádherné grafické úpravě obálky, ale i díky příběhu uvnitř, který mě úplně pohltil. Kdybych chtěla, tak bych ji zvládla přečíst za necelý den, ale chtěla jsem si ji vychutnat, tak jsem se čtením nechvátala a prožila s ní skoro týden.

Příběh o boji dobra se zlem, intrikách, lžích, strachu, lásce, pochybách, odvaze a velkých tajemstvích, zavádi čtenáře do Svatoměstí, kde žijí potetovaní, lidé, jimž je jejich životní příběh vytetován formou značek na kůži. Jejich protivníky jsou prázdní, lidé bez tetování, kteří je podle legend odedávna pronásledují a škodí jim. Jenže je tomu opravdu tak? Jsou potetovaní opravdu těmi hodnými, kteří jsou obětí, která se jen snaží bránit a ochránit? Není skutečnost jiná, než jak tvrdí vláda? Jsou prázdní opravdu tak zlí? A co legendy? Opravdu se to všechno kdysi odehrálo? Těmto a dalším otázkám musí čelit hlavní hrdinka, tajemstvími opředená, Leora, která se musí rozhodnout, komu a čemu věřit a na čí stranu se postavit. Jenže dá se vůbec někomu věřit?

Na knížce se mi líbilo právě to, že ačkoliv se jedná o fantasy, tak i přesto vede čtenáře k zamyšlení. Například pasáž, kde Leora pochybuje o legendách a všem, čím potetovaní jsou, mi připomněla vlastní pochybnosti v otázce víry v Boha a minulosti křesťanství... Ocenit bych chtěla také zakomponování jednotlivých legend, díky nimž čtenář může poznat celý smysl fungování společnosti potetovaných.

Pokud hledáte nějakou změnu a chcete si přečíst něco, co normálně nečtete, tak Ink je určitě tou správnou volbou a i když je primárně určen spíše pro dospívající, tak si myslím, že potěší určitě nejen je.

Už se moc těším na další díly. Doufám jen, že budou stejně dobré, jako tento a ne, že budou jedním velkým zklamáním...

1 15.07.2018

Tááák. A mám bohužel dočteno. ☹ Musím napsat, že se mi tato knížka velmi líbila.

Příběh je v ní rozdělen na dvě dějové linky, kdy jedna zavádí čtenáře na archeologické naleziště ve Francii, kde archeoložka Rose postupně odkrývá svůj životní nález, dvě kostry odlišných pravěkých jedinců a zároveň se připravuje na narození potomka. Ve druhé se pak odvíjí životní osud mladé neandertálské ženy Dívky, jež se musí vyrovnat nejen se ztrátou své rodiny, těhotenstvím, ale především se změnami zažitých pořádků, které si vyžádala doba...

Díky příběhům obou žen si čtenář může utvořit přibližný obraz úlohy ženy v rámci rodiny a širší společnosti, ale také o tom, jak může prožívat těhotenství, samotný porod a následnou péči o novorozence.

Mně osobně oslovily oba příběhy, i když se musím přiznat, že ten Dívčin o trochu víc. Zaujal mě svou propracovaností. Tím, jak v něm autorka popisovala život Dívky a její rodiny v souladu se zažitými zvyky, kdy se řídili hlavně cykly v přírodě, tahem zvěře, střídáním ročních období... Na Roseině příběhu se mi pak líbilo to, jak bylo ukázáno, že práce archeologa není jen jedno velké dobrodružství, ale je také o handrkování s byrokracií a shánění peněz.

Knihu doporučuji všem, kteří vyhledávají historické romány. Nevím ale, zda se bude líbit každému, protože až na některé pasáže není až tak napínavá, takže by se někomu mohla zdát zdlouhavá a nezáživná...

1 08.07.2018

Svobodná, volná je dojemná autobiografie Hany Sternlichtové, ženy, která přežila pobyt hned v několika koncentračních táborech, včetně Osvětimi.

Kniha se skládá z několika částí. Začíná úryvkem z deníku Hančina tatínka a dále pak pokračuje jejím vlastním vzpomínáním na dětství, válku, seznámení s manželem Hanušem a odchod do Izraele.

Osobně mám z tohoto příběhu trošku smíšené pocity. Je hrozné, co se za války dělo za hrůzy, že tolik lidí přišlo bezdůvodně o život. Haničky mi bylo kvůli ztrátě rodiny moc líto a hrozně ji obdivuju za to, jak se po válce zvládla vrátit do života, odejít do Izraele a vybudovat si tam vlastní rodinu. Hrozně se mi líbilo její vypravovaní o životě v kibucu. Ocenit bych chtěla také množství fotografií, které celý příběh doprovází. Na druhou stranu, ale musím napsat, že jsem očekávala více informací z válečných let a pobytu v koncentračních táborech. Ale chápu, že je to určitě velmi bolestivé téma, o kterém se nevypráví moc dobře, takže tam bylo jen okrajově.

Tento titul by si měl přečíst úplně každý, aby se už takové bezpráví nikdy neopakovalo. Nejedná se o žádnou "drasťárnu". Je to "jen" příběh o jednom neobyčejném životě.

1 01.07.2018

Druhá světová válka opět z jiného pohledu. Tentokrát očima třech anglických dobrovolnic, které se účastnily vylodění v Normandii jako zdravotní sestřičky v polní nemocnici. Ač pocházely z různých společenských vrstev a k zapojení do armády měly různé důvody, tak je dohromady spojily přátelství, vzájemná podpora v nejtěžších chvílích a touha přežít.

Tento příběh o válečných hrůzách, hrdinství, přátelství, víře, naději a lásce mě od první stránky naprosto pohltil. Kniha byla čtivá a velmi napínavá. Do poslední chvíle nebylo vůbec jisté, zda se domů vrátí úplně všichni. Také se mi líbilo psychologické propracování jednotlivých postav, kdy čtenář mohl sledovat jejich postupnou přeměnu z veselých, mladých dívek v dospělé, válkou změněné ženy.

Obdivuju všechny ženy, které se dobrovolně rozhodly vyměnit své pohodlí v relativním bezpečí za službu vlasti ve válkou zmítané oblasti. Vím, že já osobně bych to nikdy nedokázala...

Tuto knihu doporučuju všem, kteří mají rádi příběhy s válečnou tématikou, doplněné o špetku romantiky.

1 06.06.2018

Tato knižní jednohubka, jejíž přečtení vám nezabere ani jeden den, v sobě ukrývá tajemný, místy až hororový příběh, který se odehrává ve Štýrsku 1.poloviny 19.století.

Hlavní hrdinkou je Laura, která spolu se svým otcem u sebe ubytuje krásnou, ale tajuplnou Carmillu. Po jejím příchodu na panství začne v jeho okolí docházet k sérii podivných úmrtí žen a dívek a ani samotná Laura není ušetřena trýznivého traumatu. A čím déle pobývá Carmilla na panství a čím více se sbližuje s Laurou, tím více se kolem ní vynořuje otázek a záhad.

Kniha je rozdělena na několik krátkých kapitol, v nichž děj rychle plyne, takže než se čtenář rozkouká, tak je už na konci knihy.

Jedná se o příjemnou, nenáročnou oddechovku, s lehce erotickým nádechem, kterou si určitě nenechte ujít, pokud patříte mezi milovníky tajemna a záhad.

1 13.05.2018

Pribeh sleduje osudy dvou sester, Grety a Berni, stojicich na opacnych stranach barikady, nejprve v predvalecnem Nemecku a nasledne o mnoho let pozdeji v USA.

Pri cteni me napadlo hned nekolik otazek. Co vsechno je clovek schopen obetovat ve jmenu lasky? At jiz sourozenecke nebo partnerske. A co vsechno je ochotny tolerovat pro svou vlastni zachranu?

Na knize se mi libila jeji mnohotematicnost. To, ze jsem si mohla utvorit predstavu nejen o predvalecne situaci v Berline a Nemecku, o zmenach ve spolecnosti, ale take o pozdejsich tezkostech s vyrovnavanim se s vlastni minulosti. Postavy byly celkem dobre psychologicky propracovane. Dej rychle plynul. A ackoliv byly v knize zminovany i nejake historicke udalosti, tak se autorka vyhla zabihani do uplnych podrobnosti, takze pribeh neni drasticky. Doporucuji vsem, kteri maji radi knihy s valecnou tematikou. Vzhledem ke stridani dvou dejovych linek a celkovemu stylu sepsani je potreba ctenarova plna soustredenost. Nejedna se tedy o zadnou oddechovku.

1 22.04.2018

Musím napsat, že i když jsem knihu četla již před několika měsíci, tak nad ní musím ještě dnes přemýšlet a stále úplně nevím, jaký k ní zaujmout postoj. Na jednu stranu se mi líbilo psychologické propracování jednotlivých postav. Z hlavní hrdinky Pavly jsem úplně cítila její smutek z prožitého traumatu, stesk po jejích nejbližších. Zaujalo mě i úžasné vykreslení porodu dvojčat... Na druhou stranu mě ovšem bohužel celkem zklamal konec, který byl pro mě osobně příliš rychlý, růžový a přeslazený... Trochu mi to připomínalo filmy podle námětu Rosamundy Pilcher a jí podobných autorek, kdy se na začátku odehraje velká tragédie, aby na konci mohlo být vše zase zalité sluncem... Ale bohužel reálný život takový konec většinou nemá... Proto bych příště možná trochu ubrala na dobrých koncích všech postav a do příběhu začlenila trochu reálného světa. Tato kniha je pro mě takový protipól Bábovek. U nich jsem měla depresi z toho, že všichni všechny podvádí a pro nikoho to nakonec neskončí moc dobře. Tady jsem měla nepříjemný pocit zase z toho, že všichni byli šťastní a spokojení jako v pohádce... Vyváženější konec s mixem štěstí a trochou reality by byl lepší... Ale to je můj osobní názor. Jinak kniha určitě stojí za přečtení. Byla čtivá, přelouskala jsem ji za necelý týden. Na jejím začátku jsem si i pobrečela. Hodnotím 85%. Doporučuji všem romantickým duším nebo těm, kteří hledají citlivě napsanou oddechovku.

1 27.01.2018

Mluv hodnotím 85%. Bylo to takové děj neděj. Spíše šlo o tu psychologii, než nějaký strhující román. Musím upřímně napsat, že s první polovinou knihy jsem měla potíž, hlavně se začátkem, kde se psalo o škole, Roztleskávačkách apod. V tomhle asi Američany nikdy nepochopím. Knížku jsem chtěla hned několikrát odložit a nedočítat, ale ještě že jsem tak neučinila. Druhá polovina byla mnohem záživnější, našla jsem v ní i několik pro mě zajímavých myšlenek. Některé pasáže mi dokonce připomněly moje dřívější myšlenky spojené s trpkými zážitky ze střední. Naštěstí všude je nějaký pan Freeman, který je ochotný naslouchat a pomoci… Ať tak či onak, knihu doporučuji všem bez rozdílu věku a pohlaví. Každý si v ní určitě najde to své. A hlavní je její poselství, které však vyjde najevo až po dočtení celé knihy. Myslím si, že se jedná o trošku náročnější literaturu, nad kterou se čtenář musí zamyslet, aby Melindin příběh vyzněl, tak jak má.

1 31.12.2017

Na Spáčův hrad jsem se hrozně těšila, protože knihy Barbary Erskin patří k mým nejoblíbenějším. Zdálo by se, že tomuto románu nebudu mít co vytknout. Příběh je propracován do nejmenších detailů jak po stránce historické, tak co se psychologie jednotlivých postav týče. Nechybí napětí, láska, intriky, dvě dějové linky, střet minulosti a přítomnosti. Přesto však z něho mám trochu smíšené pocity. Přijde mi, že autorka zaběhla až moc do detailů a použila přehršle popisů míst, historických událostí a bojů. Knížka mi kvůli tomu přišla nekonečná. Čím déle jsem ji četla a blížila se ke konci, tím více mi přišlo, že stránek neubývá, ba naopak přibývá. Jelikož mě však zajímalo, jak dopadne příběh Catrin a jejích blízkých, tak jsem ji dočetla. Ano, musím napsat, že daleko více mě zaujala dějová linka do minulosti, než Andyin příběh ze současnosti. Podle mě je tam postava Andy opravdu jen kvůli vytvoření propojení mezi současností a minulostí a aby se jí zdály sny o Catrin. Díky jedné záporné postavě se pak současnost tedy trochu zdramatizuje, ale popravdě řečeno, mi to už přišlo jako zbytečné prodlužování děje a ani v závěru to nemělo takový efekt, jaký jsem od této zápletky očekávala.

1 31.12.2017