inkatenysek komentáře u knih

Tak to byla úžasná knižní jednohubka a příjemná oddechovka. Přijde mi, že Sabinka zraje jako víno a každý její další příběh je čtivější a čtivější. Četla jsem všechny její knížky a říkala si, že už mě ničím nepřekvapí, ale opak je pravdou. Oproti dřívějším titulům se totiž děj této novinky neodehrává jen v Čechách, ale částečně také v Austrálii, kde sama autorka již několik let žije. V příběhu si na své tedy přijdou všichni, co mají rádi příběhy ze života, okořeněné velkou dávkou romantiky a špetkou erotiky a ocení možnost přenesení se do vzdálených krajů. Líbilo se mi i to, že i tento příběh je napsán z pohledu všech hlavních postav, takže jsem během čtení věděla, kdo se v jaké situaci jak cítil a proč se rozhodl, jak se rozhodl. A i když mám prostě blíž k postavám z Nejdelší cesty domů a Stmívá se dřív, tak mohu Dám ti noční nebe jen doporučit. Příjemné čtení pro nadcházející sychravé dny.

08.11.2022

Z deníku dočaskářky je taková útlá knižní jednohubka, která popisuje činnost dočaskářů, lidí, kteří se starají o opuštěné pejsky, než si je adoptují noví páníčci. Ačkoliv se celá knížka nese v celkem humorném duchu, tak nad psími osudy se mi někdy až svíralo srdce a chtělo se mi brečet. Obdivuju všechny lidi, kteří se dočaskářství věnují. Já bych se se svěřenými pejsky asi už nedokázala rozloučit...

Knížku by si podle mě měl přečíst každý. Ať už milovník pejsků a letitý pejskař, ale i člověk, který o pořízení čtyřnohého parťáka teprve uvažuje. A v neposlední řadě by si ji měli přečíst i úředníci a politici, aby se konečně změnily zákony a tresty za týrání zvířat, provoz množíren apod.

05.07.2020

Po dlouhé době kniha, kterou jsem odložila nedočtenou. Celkem mě zaujal námět, hrozně se mi líbila postava strejdy, to jak dával hádanky nebo vysvětlil zemětřesení, ale jinak mi to celé přišlo takové nemastné, neslané, takže jsem se po čtrnáctidenní čtecí pauze rozhodla se k ní už nevrátit....

Čas vlků, příběh, odehrávající se ve Švédsku těsně před a během 2.světové války, mě velmi mile překvapil a to především svou mnohotématičností a tím, že je v něm zmíněno i několik historických událostí, o kterých jsem neměla doposud ani tušení. Bohužel se častěji vzpomíná na to hrozné, co se událo, místo, aby se připomínali hrdinové a jejich činy, které pomohly zachránit tolik lidských životů...

Kromě hlavního válečného tématu, se přiběh ze začátku okrajově zaměřuje také na předválečnou sociální situaci matek samoživitelek, dětí, umístěných do pěstounské péče, celkové postavení a vnímání ženy ve společnosti, začínající emancipaci, rozdělení společnosti dle původu a celkovou hospodářsko-ekonomickou a politickou situaci země. Díky tomu si pak čtenář může utvořit obrázek o tom, jakou změnou vše díky válce prošlo... A samozřejmě, jako v každém správném románu nechybí ani v tomto příběhu milostná zápletka.

Vlci jsou v knize symbolem. Symbolem boje dobra proti zlu a to nejen ve smyslu boje proti nacistickému Německu, ale také boje dobra a zla uvnitř nás, kdy se každý jednou musíme rozhodnout, zda si zvolíme cestu lásky a důvěry, riskování a boje za dobrou věc nebo sklopíme hlavu a necháme v sobě převládnout strach a nenávist...

Musím se přiznat, že mi trochu trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale po pár stránkách se to naštěstí zlomilo a já pak jen hltala stránku za stránkou, jen abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. V knize se nachází i několik pasáží k zamyšlení. Hrozně obdivuju lidi, kteří se nebáli a rozhodli se bojovat a riskovat svůj život za dobrou věc, za záchranu jiných lidí a ochranu demokracie. Při čtení mi bylo opět hrozně smutno z toho, jak se může člověk k člověku chovat. A teď nemyslím jen válečné hrůzy, ale i osudy nevinných dětí, často nemanželského původu, které kvůli chudobě matek samoživitelek musely do pěstounské péče a tím pádem často i do dalších, ještě více nevyhovujících podmínek... Co je to za demokracii, když stát nedokáže pomoct matce, aby se mohla postarat o své dítě?
V neposlední řadě bych chtěla ještě pochválit krásně graficky zpracovanou obálku.

18.11.2018

Tento historický román, inspirovaný skutečnými událostmi, se odehrává ve válkou zmítané Anglii 17.století.

Hlavní hrdinkou je mladá vdova Alice, fiktivní sestra Matthewa Hopkinse, skutečně žijícího lovce čarodějnic. Příběh plný intrik, pomluv, zrad, lží a násilí, je vypravován právě z jejího pohledu. Alice se po smrti manžela vrátí z Londýna do bratrova domu na venkově a je svědkem jeho sadistického řádění. A čím více se dozvídá o Matthewůvě činnosti a temných rodinných tajemstvích, tím více je bratrem sama ovládána a vmanipulovávána do honu na čarodějnice...

Z této knížky mám trochu smíšené pocity. Téma mě velmi zaujalo, ale podle mého názoru samotné zpracování už trochu pokulhává. Možná to bylo způsobené i překladem, ale některé věty nebo i celé pasáže mi přišly takové kostrbaté a moc mi nedávaly smysl. Částečně mi příběh připomněl naše Kladivo na čarodějnice. Spíše než jako napínavý, dobrodružný román bych Sestru lovce čarodějnic označila za historický dokument, popis tehdejší doby. Chyběl mi tam nějaký ten WAW efekt. Sice tam byly popisy drsných výslechů údajných čarodějnic či jejich poprav a odhalování temných rodinných tajemství, ale prostě to na mě až tolik nezapůsobilo. Jako čtenářka jsem s něčím takovým u knížky s touto tématikou již počítala.

Každopádně si ale myslím, že i přesto stojí tento příběh o jednom temném období anglických dějin za přečtení. Po jeho dočtení mi bylo smutno z toho, jak se lidé k sobě dokázali chovat a že stačilo jedno křivé obvinění nebo pomluva k tomu, aby bylo zničeno tolik lidských životů...

05.08.2018

Po všech nedávných, náročných tématech byla Zapomenutá příjemnou změnou. Pro mě je to nenáročná oddechovka, u které jsem nemusela moc přemýšlet a mohla jsem si v klidu vychutnávat příběh o lásce, vyrovnávání se se smrtí blízkého člověka, plnění posledního přání, nových začátcích, objevování sama sebe a rivalitě v právnické branži. Nechybí ani menší kriminální zápletka, jež se vyřeší až téměř nadpřirozenou cestou....

Kniha je napsána celkem čtivě. Přečetla jsem ji za necelý týden. Musím ocenit, že autorka nezabíhala až do zbytečných detailů, takže každá dějová linka byla tak akorát dlouhá, díky čemuž děj rychle plynul.

Doporučuji všem, kteří mají rádi nenáročné čtivo nebo příběhy o lásce. Myslím si, že je to vhodný titul na čtení o dovolené.

P.S. : Zapomenutá je dalším počinem autorky Manžela na objednávku.

10.06.2018

Co k tomu vlastně napsat. Snad jen to, že o tom se psát nedá. To se musí přečíst. A mít přitom pampersky. U některých stripů se mi fakt chtělo čurat smíchy. Tato knížka je určitě ZPESTŘENÍM pro milovníky vtipů a NUTNOSTÍ pro milovníky psů. Podobnost s našimi mazlíčky je určitě zcela náhodná.

08.05.2018

Starnouci filmova hvezda Allegra se behem sve hospitalizace v nemocnici seznami s milou holcickou Poppy, ktera ji ukaze, ze i pres neprizen osudu a vlastni chyby muze byt opet stastna, milovana a potrebna...

Tato knizni jednohubka o uvedomeni si vlastnich chyb, nadeji, odpusteni, vire v Boha a druhych sancich pro me byla prijemnym prekvapenim a takovym pohlazenim po dusi. Vice se mi teda libila dejova linka ze soucastnosti. Cast Allegriny minulosti mi prisla az moc ruzova a presladla... Zaver celeho pribehu byl velmi prekvapivy. Knihu hodnotim 85% a jeji precteni doporucuji vsem, kteri maji radi knihy k zamysleni.

15.04.2018

Musím se přiznat, že knihy od českých autorů jako četbu příliš často nevyhledávám. Na Bábovky jsem během loňska četla jak kladné, tak i záporné ohlasy, takže mě ze začátku ani moc nelákaly. Až letos mi je půjčila kamarádka, která je dostala jako dárek a měla z nich smíšené pocity, takže chtěla znát i můj názor. V „čekárně na přečtení“ jsem je posunovala stále více a více dozadu, odkládala jsem je, co to jen šlo, ale nakonec jsem se tedy v uplynulých týdnech odhodlala a přečetla je. A popravdě řečeno, nevím, co si o nich myslet. Spíše než jako román bych Bábovky označila za soubor povídek, protože každá z hlavních hrdinek má svůj jedinečný příběh, který pojednává o některém z aktuálních společenských problémů jako je nevěra, kariérismus, zájezdy na předváděcí akce apod. a u většiny postav se čtenář bohužel ani nedozví, jak jejich příběh dopadne. Což mě celkem mrzelo, protože by mě konec zvláště některých postav opravdu zajímal... Na knize se mi jinak líbilo využití již zmíněných aktuálních společenských problémů, které se mohou stát součástí života kohokoliv z nás a autorčina práce s jazykem. Chvilku jsem si teda musela na její styl psaní zvykat, ale když jsem se pak do knihy začetla, tak děj plynul celkem rychle. Autorku obdivuju i za její fantazii, některá přirovnání a slovní obraty mi vyrazily dech. Zajímavé pro mě bylo také sledovat, ve spojení s čím vším lze použít v literatuře slovo bábovka. Jednotlivé postavy pak byly dobře psychologicky propracované, takže jsem z nich úplně cítila jejich touhy, zoufalství, beznaděj, očekávání, ale i lásku a naděj. Bábovky pro mě nebyly žádnou odpočinkovou četbou. Musela jsem se na ně pekelně soustředit, abych se vyznala ve spletitých vztazích jednotlivých postav. Navíc jsem si celou dobu říkala, jestli je ten svět fakt tak zkažený a všichni všechny podvádějí a honí se za kariérou a penězi nebo ne. Z knihy jsem měla opravdu smutné až depresivní pocity.

31.12.2017

Ze začátku mě knížka kvůli strohým popisům, psaným jednoduchými větami moc nezaujala. Bála jsem se, že takto bude napsaná úplně celá a že mi potrvá hrozně dlouho, než ji přelouskám. Pak se však na scéně objevila Tegan, které Bess začala vypravovat svůj příběh a já se od ní už nedokázala odtrhnout. S každým dalším obdobím Bessina života byl děj zajímavější a napínavější. Celý příběh byl pak okořeněn lehce erotickým nádechem. Některé scény byly pro mě až příliš násilné, ale pro vývoj událostí zřejmě nezbytné, takže chápu jejich použití. Nejvíce bych chtěla ocenit historickou část příběhu, z níž mě zaujal jednak vývoj společnosti během morové epidemie a po ní, kdy všichni hledali její příčiny, viníky a tím odstartovaly čarodějnické procesy, a pak také barvitý popis bojiště, polního lazaretu, polní nemocnice, zákopů a celého jejich okolí, díky čemuž jsem si připadala, jako bych tam stála. Dále se mi líbilo i psychologické vykreslení hlavní hrdinky. Bylo mi jí nesmírně líto, že musela žít osamoceně a nikdy nepoznala jaké to je mít dítě, vlastní rodinu, zestárnout, zemřít a po celý život musela sledovat utrpení jiných během epidemií, válek či jiných katastrof. Jako celek na mě kniha působila čtivě, i když mi děj, díky různým autorčiným náznakům, přišel po čase dosti předvídatelný. Trochu mě zklamal konec, od kterého jsem čekala větší akčnost. Dcera čarodějnice je milá, jednoduše psaná oddechovka, u které se nemusí moc přemýšlet a čtenář si může v klidu vychutnávat děj. Při čtení jsem bohužel objevila i několik překlepů, což mě u takové hezké knížky celkem mrzelo.

31.12.2017