Inozuka komentáře u knih
Slayer jsou bezpochyby základní kapelou metalového žánru. Spolu s Metallicou jsou považováni za zakladatele thrashe, přičemž na rozdíl od ní, se nikdy nepřizpůsobili diktátu mainstreamu a vždy si valili to svoje. Pořádnou biografii si tak jistě zaslouží. Kniha Davida Ferrise tento úkol víceméně plní, nikoliv však bezezbytku. Jádrová část knihy je skvělá, zaobírá se jednotlivými deskami, turné i vztahy v kapele. Ty byly vždy bouřlivé, zároveň však skryté za hradbou mlčení jednotlivých aktérů. Zde Ferris odvedl dobrou práci, když se snažil přijít věcem na kloub a jednotlivé aférky převyprávět tak, jak se pravděpodobně staly. Velkou slabinou knihy je však autorova mírná egománie, kde nás často oblažuje svými subjektivními názory a odkazy na vlastní tvorbu, která mně osobně je úplně ukradená. Prvních pár stránek tak sestává ze samoserských výlevů ve stylu: „Koukejte jak skvělej borec jsem, napsal jsem už druhou knihu o Slayer.“ Jak tedy sám doporučuje, je lepší knihu číst až od třetí resp. čtvrté (!) kapitoly. Další zásek do kvality knihy přidal tuzemský vydavatel. Tak příšernou editorskou práci jsem už dlouho neviděl - spoustu překlepů a nezřídka kostrbatý překlad z angličtiny, kdy některé věty působí jako přeložené translatorem a jiné vůbec nedávají smysl. Rovněž tvrdošíjné překládání některých termínů, které jsou v subkultuře zdomácnělé jako žánrový argot, mě neskutečné štvalo. Nicméně fakticky je tato kniha opravdu dobrá a o Slayer na našem trhu i jediná, takže fanouškovi téhle smrtící thrashové mašiny nezbývá než přimhouřit oko. Thrash 'till death.
Byl jsem již v roce 2005 na výstavě HR Gigera v NTM v Praze a instalace v Alšově galerii se s ní snad ani nedá srovnat. Jde mnohem více do hloubky Gigerovy tvorby a koncept výstavy více respektuje jeho estetiku. Samotný katalog je krásně zpracovaný, zajímavé jsou úvahy o východiscích a pramenech Gigerova stylu i závěrečné poznámky k jeho interpretacím. Oceňuji i kvalitní tisk na papíře vysoké gramáže.
Radan Lášek si vzal za cíl touto knihou popsat bouřlivý podzim roku 1938 na Šumavě a úlohu jednotek Stráže Obrany Státu v tomto přelomovém období českých dějin ve zmíněném pohraničním horském pásmu. Události však dává do nutného kontextu, takže se okrajově zabývá německým povstáním i v ostatních sudetských regionech. Knihu lze rozdělit do zhruba třech částí. V první popisuje autor strukturu oddílů S.O.S. na Šumavě a jejich organizaci. V druhé se věnuje nepokojům a ozbrojeným střetům mezi členy SdP a Sudetoněmeckého Freikorpsu s jednotkami S.O.S. v tomto regionu. V závěrečné části jsou pak zaznamenány, většinou poválečné, vzpomínky členů jednotlivých družstev S.O.S. na nasazení při obraně šumavské hranice. Vše je jasně a přehledně strukturováno, kniha je díky vzpomínkám účastníků opravdu čtivá a fundovaně napsaná. Velkým plusem je bohatý fotografický doprovod. Pro lidi, kteří mají rádi Šumavu a její historii opravdový skvost.
Kniha se snaží nahlédnout pod pokličku fungování 601. skss, což je její devizou, ale zároveň trochu i slabinou. Ne všechny věci lze z důvodu utajení prozradit naplno a tak je někdy text lehce zamotaný a nepřehledný. Petr Matouš popisuje svou cestu k speciálním silám, výcvik i bojové nasazení v Afghánistánu. Čtenáři dává alespoň tušit, čím se 601. skss během těchto misí zabývala, její etablování do mezinárodních aliančních struktur i rozsah jejích kontaktních operací. Zde je asi nejvíc cítit mlžení z důvodu utajovaných skutečností a text občas ztrácí na přehlednosti. Co se ale povedlo na jedničku je popis mindsetu člena speciálních sil. Sám Petr Matouš na to v textu několikrát odkazuje a z celé knihy je cítit, čím se správní "spešláci" liší od zbytku populace. Nebudu spoilerovat, takže pokud vás to zajímá, přečtěte si Navzdory ...
Rudá žeň - anonymní zaměstnanec kontinentální detektivní kanceláře se opře do čištění města Poisonville od korupce a gangsterismu. A o tom, že to nejde zrovna lehce svědčí hora mrtvol, litry vypitého ginu i hromady padlých žen. Hodně akční a cynická pulpová historie, kde se nejde daleko pro sarkasmus i osmatřicítku. Apropos, nedávno jsem někde četl, že tato novela byla předlohou pro Kurosawowu Tělesnou stráž. 4/5
Maltézský sokol - jeden z mála případů, kdy film jednoznačně předčil knihu. Zpracování z roku 1941 s úžasným Humphreyem Bogardem v hlavní roli je klasikou americké detektivky. Zamotaný příběh jedné pradávné sošky, dívky v nesnázích a zabitého společníka soukromého detektiva Sama Spada je vyprávěn zvláštním a kostrbatým stylem. Někdy popis očí, mimiky a barvy obličeje opravdu působí hodně komicky. Co, se ale Maltézskému sokolu nedá upřít, je zjevná inspirace později mnohem úspěšnějšího a lépe napsaného Phila Marlowa mistra noirové detektivky Raymonda Chandlera. 3/5
Hubený muž - hodně zamotaná konverzační detektivka, která je ze všech tří asi nejméně drsná. Nicméně hlavní hrdina Nick Charles a jeho žena Nora jsou sympatickými průvodci případem: on sarkastický vševěd, ona chápající, zvídavá a vždy nad věcí 4/5
Cílek mi v pár rozhovorech v rozhlasu přišel zajímavý a ač jsem s ním leckdy nesouhlasil, ve spoustě jiných věcí byl inspirující. Totéž se asi dá říct o této jeho knize ... Druhým dechem ale musím přiznat jisté zklamání z nekoncepčnosti a jisté chaotičnosti, které Prohlédni si tu zemi provázejí. Přirovnání uživatelky Eremites k hromadě kulturního a společenského vědění, v níž se někdo bezmyšlenkovitě přehrabává je, myslím, trefné. Část publikovaných esejí mi přijde bez pointy, bez nějaké vnitřní vazby a pnutí, ukončené někde ve vzduchoprázdnu. Trochu zavádějící je i název, evokující jakés přemítání nad propojením rázu krajiny a osídlení se společenskými a sociálními tématy. To však je pravdou pouze u části, ve zbytku se autor zaobírá věcmi, které se do těchto souvislostí dávat nesnaží. A tak, přestože jsem zde našel spoustu inspirativního, podobně jako Prudič Milton háži knihu přes palubu zaoceánského parníku do rozbouřených vln, resp. ji dávám do místní knihobudky, místo abych ji zasunul na čestné místo v knihovně ...
Celkem 55 map zkoumajících fenomén hradišť na našem území z různých aspektů a úhlů pohledu. Čtenář zde najde členění časové s rozpětím od pravěku do raného středověku, geografické, klimatické, teplotní apod. Každá mapka je doplněna textem uvádějícím zabrazená fakta do celkových souvislostí. Cenná publikace pro historiky, archeology i zájemce o dějiny osídlení Čech a Moravy nebo zmíněné dějinné období.
Komiksové zpracování jedné z nejlepších kafkových povídek o vykořenění jedince ze společnosti, odlišnosti a individualismu. Nedivím se, že právě tuto znepokojivou a provokující historku o metamorfóze obchodního cestujícího v obtížný hmyz si vybral právě Peter Kuper, zakladatel a přispěvatel anarchistické komiksové revue World War 3 Illustrated. Ten příběh je opravdu smutný a krutý, odkazující plnou a nezjemnělou formou na nesmlouvavost světa. A právě takový je i tento komiks. Černobílá a úsečná kresba plně podporuje myšlenkový základ příběhu, stejně jako precizní scénář a rozvrstvení jednotlivých stránek. Jediné, co by snad mohlo být lepší je lettering, který mi k obrazu přijde až moc strojový a umělý. Jinak ale naprostá bomba, která leckterému studentovi zřejmě ušetří čas při povinné četbě.
Skvělé, i když ne perfektní. K slabinám počítám zde již zmiňovanou přílišnou fascinaci mapou Berlína dvacátých let - těch místopisných popisů cest komisaře Ratha je až moc. A snad až pomalý rozjezd, kdy se dlouho neděje nic moc podstatného. Jinak ale skvělá noirovka s neřestí prosyceným meziválečným Berlínem v hlavní roli a kotlíkem politických proudů pomalu se dostávajících do varu. Tedy něčím, co lze oproti klasické americké drsné škole počítat jako malý bonus. A jelikož mám tuhle dobu rád, z mé strany spokojenost a skvělý úvod do série. Před další knihou jdu ale nejdříve skouknout první řadu Babylonu Berlin ...
Koupil jsem si jako "průvodce" pro návštěvu Obersalzbergu i Berchtesgadenu a fungovalo skvěle jako transport časem do historie tohoto zvláštního místa. Oba autoři se snaží mapovat Hitlerovu přítomnost na Obersalzbergu a budování zdejšího centra moci nacistické říše. Vše bohatě fotograficky dokumentováno, doprovázeno čtivým textem s častými citacemi přibližujícími denní život nacistických elit v lůně nádherné alpské přírody. Výtky mám v podstatě jen k jednomu chybnému popisku vydávající bombardér Heinkel 111 za Stuku a k absenci detailnějších informací i fotografií stavby Kehlsteinhausu, jakožto takřka jediné plně zachované části někdejšího komplexu Führersgebietu. Kniha se dá v současnosti sehnat ve výrazné slevě, při níž tyto výtky zůstávají jen malichernými drobnostmi.
Kompletní katalog k výstavě v Obecním domě. Krátký úvodní text, kde se kurátor Vladimír Prokop podrobněji věnuje významu Zdeňka Buriana pro moderní československé výtvarné umění a polemizuje s kritikou Tomáše Poszpisyla, který se snaží dílo našeho předního ilustrátora a malíře bagatelizovat. Reprodukce vystavovaných obrazů jsou skvělé a poskytují čtenáři / návštěvníkovi možnost seznámit se s průřezem kompletní Burianovou tvorbou, a to především prostřednictvím ne úplně "profláknutých" obrazů a ilustrací. Pro fanoušky povinnost ...
Musím konstatovat, že toto je nejlepší kniha o agentech-chodcích, kterou jsem dosud četl. Přestože se jedná o autorovu prvotinu, odvedl mimořádně kvalitní práci. Problematiku ozbrojených střetů v šumavském regionu, který by se dal ohraničit prostorem Nová Pec - Strážný, prostudoval opravdu detailně a výsledkem je kniha, která ohromuje svou objektivitou i precizností. Velice vítané jsou mapky přechodových tras s GPS souřadnicemi jednotlivých střetů i bohatá fotografická dokumentace. Vzhledem k tomu, že je mi kraj popisovaných událostí velice blízký, byl zážitek z knihy ještě umocněn znalostí "terénu" i některých osob. Zájemcům o tuto část naší historie jednoznačně doporučuji a doufám, že nezůstane pouze u této knihy a Pavel Moc podobným způsobem zpracuje některou další část Šumavy.
Nedávno jsem od Kleista četl Boxera a tak jsem měl být připraven, že kniha o Nicku Caveovi bude nářez. Ale stejně mě dostal ... Geniálně a s grácií vyprávěný Caveův život prostřednictvím jeho písní a jedné knihy. Propletenec reálných událostí s imaginací, pochybností se sebejistotou a naděje se zatracením. Absolutní esence pojmu grafický román. Styl a forma, která by jinak nemohla fungovat. Obohatíte-li si četbu ještě zvukovou složkou poslechu citovaných písní, dostáváte se rázem až na hranu filmovosti. Ostatně bych se nedivil, kdyby z Mercy on me někdo udělal animovaný film. Higgs boson blues!
Vzpoura mozků, Galaxie, Tvrz, Operace Jericho naprosto skvělé, návrat zpět do dětských let, kdy jsem hltal tyhle příběhy v ábíčku. Spojení Šorelova scénáře s perfektní Kobíkovou kresbou vytváří komiks na světové úrovni. Zbývající příběhy - Zkáza planety Země, Operace Slunce a Biggles - rovněž dobré, ale Petráčkova kresba je ve srovnání s Kobíkovou prostě slabší. Na konci knihy je k vidění pár stránek Operace Slunce, kterou začal Kobík kreslit, leč nedokončil a dle mého názoru je to úplně jiná liga - detailnější a dynamičtější kresba, která by dala scénáři úplně jiné grády.
"Pach starého prachu, který visel ve vzduchu, byl tak fádní a tupý jako interview se slavným fotbalistou. (...) Olízl jsem si rty a trochu zachrchlal, ale nikdo si toho nevšiml. Vyhrabal jsem se na nohy. Motal jsem se jako derviš, byl jsem slabý jako vyběhaný šroub, skleslý jako jezevčí břicho, vyjukaný jako sýkora koňadra a hleděl jsem vstříc stejně úspěšné kariéře jako tanečník s dřevěnou nohou."
Nakonec spíš zklamání a nesplněná očekávání. Ústřední námět s komandem razícím si cestu Peklem výborný, dílčí nápady dobré a občas fakt povedený vtípek či gore masakr. Ale jako celek Asfalt moc nefunguje. Možná díky až příliš velký zvratům a intrikaření, možná kvůli přepálenému konci a dost možná kvůli čtenářsky krapet krkolomnému stylu. První třetinu knihy jsem si dokonce říkal, že to asi nedám a odložím - "pekelné" jsou zejména vnitřní monology, které vždy brutálně nabourávají plynulost textu. Ale v půlce jsem si buď zvykl (resp. začal přeskakovat kurzívou psaný text) nebo autor trochu polevil či se naučil lépe psát... Každopádně jsem dočetl, celkem s napětím, ale nemohu se zbavit dojmu, že jsem čekal něco trochu jiného a že mohl být super nápad zvládnutý lépe.
Pro ty, kteří o první vlně čs. protifašistického odboje něco vědí, nic nového tenhle komiks nepřinese, ale pro všechny ostatní to bude zajímavý úvod do této části naší historie. Skupina Balabán - Mašín - Morávek si zaslouží, aby byla její činnost připomínána. V komiksu máme možnost se seznámit s jejich sabotážními akcemi i zpravodajskou prací. A jelikož u skupiny B-M-M nebylo o dramatické chvíle nouze, je komiks doslova napěchovaný akcí. Trochu matoucí je jen značný počet postav, což se ale tvůrci rozhodli elegantně vyřešit medailonky na konci knihy. Moc dobrá je i samotná kresba, která je laděná v temnějších tónech a skvěle vystihuje atmosféru Protektorátu. Za mě naprostá spokojenost.
Kniha o vině, trestu a spravedlnosti. Ale také o i ideálech, jejich rozpadu a o svědomí. Originál se dá doslovně přeložit jako "Ten, kdo zbude, má pravdu" ... volně "Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe". Což plně odpovídá vyznění románu. Kniha se čte jedním dechem, vykreslení Berlína podzimu 1944 - dubna 1945 vcelku přesné, zápletka zajímavá, nicméně asi v půlce začnete tušit, jak že to celé asi bylo. Ale postupně se to stává podružným, důležité je morální dilema, které se na pozadí vyšetřování skrývá. Tu jednu hvězdičku nakonec ubírám jen kvůli jedné věci, která v celém příběhu nesedí: tetování.
"Někdy stačí tak málo, aby to znamenalo tak mnoho, někdy stačí jedno slovo, aby se zapomněla celá věta, celý odstavec, celá kniha, aby se začala vedle stavět nová slova do nových vzorců a odstavců. Jo, jsem tady, abych zapomínal a ne se rozpomínal, nebo se rozpomínal, ale nejdřív zapomínal, teď hltám lačně to slovo, které fungovalo jako roznětka, a nuluju mozek. To sloví zní: ,Šukej mě.'"
Až do poslední chvíle jsem netušil, že se jedná o povídky. Skočil jsem po knize v antikvariátu prostě proto, že znám Maltézského sokola a že Dashiell Hammet je považován vedle Chandlera za předního představitele americké drsné kriminalistické školy, což je styl, který zbožňuji. A byl jsem naprosto spokojený. Ani jedna povídka není slabá, právě naopak... mají drive a jsou patřičně tvrďácké, přestřelkami a mrtvolami se v nich nešetří. Anonymní obtloustlý agent Kontinentální detektivní agentury, který všechny povídky spojuje, je sympatický cynický chlápek, který vás svým pragmatickým přístupem k lidským slabostem vždycky dostane na svou stranu. Navíc mě pokaždé odrovnalo to lakonické konstatování na konci každé povídky: "Pověsili ho, " a tak podobně.
Jako hodnotný považuji i doslov od překladatele Michaela Žantovského, dozvěděl jsem se z něho hodně o Hammetově životě a řadou faktů jsem byl docela překvapený (třeba, že byl po své názory vězněn neblaze proslulým McCarthyho Výborem pro neamerickou činnost).
P.S. těch těstovitých obličejů jsem si všiml také :-)