intueri komentáře u knih
Opravdu krásná kniha hodná svého jména. Stromy, keře, květiny, byliny, obiloviny, luštěniny...popis rostliny doplňuje její historie, mytologie, symbolismus, zajímavosti, rituální či náboženské užívání..
Žádná stránka nenudí - naopak ještě oči potěší fotografie rostlin samotných nebo rostlin v umění - malířství, sochařství, architektuře.. Knihu jde začít číst jakkoli (od začátku-středu-konce) a vracet se k ní kdykoli, bez pocitu ztráty smyslu.
Dílko je opravdu "neobvyklým úhlem pohledu na obvyklé věci, skryté za slovy". Sbírka těchto "medailónků denního života" je hravá, vtipná, podnětná i v mnohém poučná, jako samotná "filozofie" autora... a pokud se někomu nelíbí, holt má rád jiné filozofy ;-) Knihy tohoto typu nedokážu číst na "jeden zátah" - o to příjemnější společnost po mnoho večerů mi vždy pár zamyšlení udělalo..:)
Prvotní kronikářské zmínky o německé oblasti Kupferberg jsou ze 14.století a jako poslední lidé popisují vystěhovávaní pivovaru v polské Miedziance v roce 1976. Ano, prvních 50 stran udělá opravdovou radost historikům, ale s příchodem první/druhé světové války, meziválečného a poválečného období + doby komunismu nachází autor více zdrojů osobních historií i vyprávění očitých svědků a děj získává na atraktivitě. Protože sama pocházím z česko/polského pohraničí, bavilo mně dozvědět se více o životě ve válečném období, (e)migraci, odsunu Němců, "zalidňování" pohraničí, těžbě uranu pro ruský průmysl, útisku obyčejných lidí komunistickým režimem, opětovném "vylidňování" a konci poddolované Miedzianky jako "prototypu" mnoha jiných míst zaniklých vlivem drancující těžby (např. u nás oblastí Karvinska). Jaké je to, když musíte opustit svůj domov..? Co se vzpomínkami, když místo vašeho dětství a vašich předků už není..? Proč městečko, které existovalo 7. století už neexistuje..?
'Vytrhnúť vlas Europanovi - bolí viac ako Afričanovi amputovať nohu bez anestézie.
Francúz konzumujúci tri jedlá denne trpí väčším hladom ako Sudánec, ktorý ma jedného potkana za týždeň.
Prechladnutý Nemec je ťažšie chorý ako malomocný Ind.
Američanka trpí pre lupiny viac ako Iračanka, ktorá nemá na mlieko pre deti.
Zrušiť kreditnú kartu Belgičanovi je väčšou perverzitou ako zobrať Thajčanovi chlieb.
Hodiť vo Švajčiarsku papierik na zem je horšie ako vypáliť celý les v Brazílii.
Čádor jednej muslimky dráždi viac ako dráma tisíca nezamestnaných v Španielsku.
Chýbajúci toaletný papier v jednom švédskom dome je väčšia oplzlosť ako nedostatok pitnej vody v tucte sudánskych dedín.
Je ťažšie pochopiť nedostatok benzínu v Holandsku ako nedostatok inzulínu v Hondurase.
Portugalčan bez mobilného telefónu vyvoláva väčšie zhrozenie ako Mozambičan bez učebníc.
Vyschnutá zahrada v kibuci zarmucuje viac ako dom zbúraný v Palestíne.
Malá Angelika, ktorá nemá Barbie, budí väčšie zdesenie ako zavraždení rodičia malého Uganďana.
To nie je báseň. To je zoznam položiek - Debet na účet Západu. (F.C.Pina: Záporné saldo)'
Autorem citované Saldo negativo přesně vystihuje siločáry knihy, která se vám vryje pod kůži, protože 'Svět jsou spojené nádoby' a my jsme uprostřed nich..
Tak tentokrát o izraelsko-palestinském konfliktu z té palestinské stránky.. Hamidův příběh je až neuvěřitelně přeplněn palestinskými tragédiemi, ale na druhé straně i šťastnou akademickou příležitosti a poznáním multikulturního života.. Tohle vše atakuje čtenáře k nečerno-bílým náhledům a soudům..
Tentokrát rozdám plný počet hvězd..:) Opět adoruji krásnou grafiku, množství fotografií, historicko-politicko-geologická ´okénka´ a hlavně celé téma - tak málo navštěvovaných zemí Afriky..
Autora chválím, že se popral s minimálně jedním velkým nešvarem předchozích dílů - opakováním informací v textu a u fotografií - nyní mi bylo potěšením se jimi pročítat a doufám v další brzká africká dobrodružství..:)
Tenhle knižní dárek jsem si pořádně navoněla a nachutnala - krásné fotografie a popisy totiž permanentně vybízely k dalšímu a dalšímu šálku..:D Doporučuji všem milovníkům kávy - nováčkům i metuzalémům - dozví se něco o historii, odrůdách, ale hlavně ochutnávání, přípravě, kávových receptech, ke kterým se budou rádi vracet..
44 dní, které znovu zamíchaly ´kartami´, rozdmýchaly staré emoce, zpřeházely životy a překreslily mapy...
Opět hluboce smekám před odvahou Lenky a Markéty zdokumentovat události a osudy lidí přímo v Karabachu a v čase, kdy se tam už téměř nikdo neodvážil.. Pohybují se po Arménském území, protože pro Azerbajdžánskou stranu jsou nežádoucími živly - i tak se však snaží podávat nestranná svědectví prošpikovaná fotodokumentací: Jak vypadá´moderní´válka vedená drony? Jak se lidé donucení k vystěhovalectví loučí se svým domovem a kam se podějí? A co Ti, kteří odmítli odejít? Jak se okolní krajiny včetně světových velmoci staví k celé situaci?
Celkový kontext dokresluje T. Šmíd rozborem historických souvislosti v závěru.
Nezavírejme oči před tím, co může potkat i nás! Doporučuji k přečtení..
Bravurní´dávka´cynismu napěchovaná do´minidílka´... Jinak těžká a vážná témata smrtelnosti, umírání, chátrání těla i duše a ztracenosti pod taktovkou mistra Alzheimra jsou tak odlehčená bez ztráty lidskosti nebo trapnosti.. Zajímavým podtextem knihy je také otazník proč Déziré takhle rezignoval nebo vyzrál na své blízké, na svůj život i na svou důstojnost..
"´Tak už konečně víš, proč tu trávíš většinu dní v pyžamu?´ Ano, věděl jsem. ´Život, zdá se, plynul rychleji než myšlenky,´pronesl jsem majestátně. ´A než se stačil rozhodnout, byl z něj stařec...´"
Není to "lonely planet", ale to je v pořádku, protože splňuje, co v anotaci slibuje.. Zajímavé zážitky z cest a lidských i zvířecích setkání, tipy kol kolem cestování, hezký barvitý jazyk i myšlenky, atraktivní fotografie.. Souhrnem: příjemné čtení pro milovníky cestování :)
Opravdu přepestrý kolorit "všech chutí" Indie.. Lenka s manželem popisuje své půlroční putování Indií (částečně i Nepálem) s lehkostí, vtipem a opravdovostí.
Navštěvují známá místa: Tádžmahal, Palác větrů Havá mahal, pevnost Méhrángarh, ášram Haidakhan, Váránasí, Dárdžiling, ovšem i méně známé destinace. Bez zázemí cestovní kanceláře (jen s výbavou lonely planet v rukou) se přepravují stejně jako místní obyvatelé vlaky, autobusy, rikšou i pěšky..spí v hotýlcích, houstelech, u domácích.. jí dostupná jídla a statečně se perou s dostupným hygienickým standardem.. poznávají a zažívají nezkreslenou místní kulturu, zvyky, spiritualitu, ale i nepříliš příjemný zájem o "bílé turisty"..
Děkuji autorce za velmi příjemné představení Indie...
Mimořádné autobiografické dílo s velmi silným dějinným pozadím.. je až neuvěřitelné, co všechno rodina Qaise musela a zvládla přežít v rámci vládnoucích a válčících frakcí.. Přesto se nenechává ovlivnit žádnou z "filozofií" - stále věří v lidskost, dobrotu, moudrost starších, vzdělanost a pracovitost..
''Doufám, že tahle knížka vzbudí u ostatních zvědavost a zájem o pestrou afghánskou kulturu a společnost, která se tak nečekaně a z mnoha špatných důvodů stala středem zájmu celého světa.''
Stručně řečeno: velmi těžké čtení...
Po stránce obsahové"syrová reportáž" z úst velitele mírové mise gen. Dallaire ve Rwandě, který se snaží s minimem vycvičené posádky, vybavení, podpory OSN a vůbec světového zájmu stabilizovat etnický a vládní zmatek v zemi. Vše i s jeho varováním vyústí v dubnu 1994 do brutální genocidy s vyvražděním asi 800 000 lidí během 3 měsíců... Ve stejné době probíhal konflikt v bývalé Jugoslávií, kde genocidě též nebylo zabráněno...
Jakou cenu má lidský život na jednom x druhém kontinentu? Jaká je cena pomoci chudé x perspektivní zemi? Jak běží čas lidem na dovolené x v oblehnutém bydlišti?
Po formální stránce děj škobrtá přes mnoho technických a administrativních detailů, které generál řeší, zabírá mnoha osob (často jsem zpětně listovala kdo je čí) a strádá nekvalitním překladem. Přesto doporučuji k přečtení - už kvůli samotným Rwanďanům a misi UNAMIR...
Celý život slýchám o "nějakých" drogových obchodnících v Brazílii, o "nějakých" přestřelkách drogových kartelů a "nějakých" územích drogových bossů v Riu - tak konečně už i vím.. :) Hodně zajímavý je zároveň příběh samotného Nema - jak lehce se může člověk dostat do područí drogové mafie? Je přijatelné být dobrotivým drogovým králem? A je vůbec možné svůj gang/čtvrť opustit?
Pozoruhodně a velmi hezky zpracované téma hudby a života židovského violoncellisty Otta a manželky nacistického důstojníka Katje v rámci koncentračního tábora Dachau. Děj se dále slibně rozbíhá i poválečně, kdy se z Otty stává světově uznávaná osobnost a z vdovy Katji s dcerkou Uwe vypovězené osoby. Setkání vnučky Rosy se skladatelem už pro mě bylo "trápením se s horkou kaší" - asi tak, jak to je s vyrovnáváním se s vlastní minulostí a válečnými traumaty..
Kniha je sbírkou esejí rozdělenou do čtyř částí: 1. Válka o prostor - s rozšiřováním vlivů na Krym, Donbas či Sýrii. 2. Válka o symboly - čítá Kreml a Rudé náměstí, vojenské přehlídky nebo rakety. 3. Válka o tělo - nebo li "biopolitika" zahrnuje boj s gay propagandou, emigrací, adopcí ruských dětí do zahraničí, povinnou náboženskou výchovu, propagaci navýšené porodnosti, ničení západních potravin ze seznamů protisankcí.. 4. Válka o paměť - je snahou o "úpravu" dějepisných učebnic a knih, oslavou Dne vítězství a zpětnou glorifikací minulosti.
Kam se "pohnuly" dějiny od Stalina přes Brežněva, Gorbačova, Jelcina a Putina..? Může za dnešní stav Ruska jeden člověk, který stojí v čele..? A je třeba se dnešního Ruska bát..?
Autor mně baví svou inteligentní a kousavou ironií, odvahou říct věci na rovinu v zemi, kde se to nemusí vyplatit i přehledem.. Plusové bodíky připisuji za neopomnění roku 1968 u nás či zmínky o Praze. Minusový bodík dávám za hojné opakování témat (nevím přesně, jestli byly původně fejetony určeny pro knihu, ale v rámci ní časté opakování myšlenek ruší).
Román, reportáž, politická i blízce historická sonda zároveň. Gruzínská čečenka Lara z malebného, horského pohraničí se provdá do Grozného, kde získává její život nenápadně a v běhu času na obrátkách..
Narodí se ji dva synové, dokončí studium herectví a pracuje v divadle, když se začíná Rusko-Čečenská válka. Vrací se bez manžela s dětmi zpět k rodině do Gruzie, ale za ní následují čečenští partyzáni.. Sledujeme pomalý radikalizmus mladé gruzínské generace pod vlivem partyzánů a čečenských imámů, odchod Lariných chlapců s otcem do Evropy, od které si rodiče slibují tu nejlepší budoucnost pro své děti.. Na kolik je ovšem ovlivnilo jejich dětství..? Jak (ne)překonatelné jsou pro ně kulturní rozdílnosti..? Kde a v čem najdou své životní místo a smysl..?
A konečně silná osobnost Lary, jejímž vyznáním je potřeba žít - ne volit si smrt (psychickou či fyzickou).. Ctí tradice i moudrost svých předků, rodinná pouta, pomoc, pohostinnost, svobodu a toleranci kulturní i náboženskou..
Trocha malebného cestopisemnictví o Indií, dávka východně náboženské teorie s praxí, spousta "exotických" rituálů a zvyklostí a hlavně silné lidské příběhy: džinistická mniška, tanečník thejjam, posvátná prostitutka, zpěvák eposů, súfistka, tibetský mnich v exilu, tamilský sochař, dcera tantrické bohyně z kremačních polí, slepý potulný svatý muž... Jakou cenu má lidské ´vykoupení se´ z vin? Jaký je život ve´službách´božstvům? Jak vypadá štěstí všedního dne?
Za mě slabší reportážní počin pána Jagielského - celkově hezké cestopisné čtení z oblasti Indie, Turecka, Afganistánu.. Vyprávění a vzpomínky bývalých Hippies i současných "hledačů štěstí" se mísí mezi sebou, tříští, prolínají se se zážitky z pobytů autora a přeskupují do pohledů z druhé strany - tedy místních obyvatel..
Jak vnímají hledači "své štěstí v ráji svobody" dnes? A jak vidí místní obyvatelé svůj život "v ráji svobody"?
Jaké to bylo: vrátit se z bohatého a intelektuálního japonského zázemí do komunistické náruče Kim-Ir-Sena..? A jaké to bylo: zjistit, že dobře míněná podpora"úžasné"ideologie se zvrhne v devalvaci celé rodiny, desetiletý pobyt v pracovním táboře a útěk ze Severní Koreje přes Čínu do "nepřátelské" Jižní Koreje..? Napínavý životopis Čchol-hwan Kanga se čte jedním dechem - a přesto, že tohle je už moje několikátá kniha o"rajské"Korejské lidově d e m o k r a t i c k é republice, opět si nestačím zoufat i doufat..