Isew komentáře u knih

Uther Pendragon, král Artuš a rytíři kulatého stolu, královna Ginevra, Lancelot, Tristan a Izolda, svatý Gál a samozřejmě Merlin ... Stejně jako Staré řecké báje, tak i Artušovské legendy jsou mé oblíbené příběhy. Ale tady jsme se s autorem moc nepotkali. Bylo to takové, no ... nebavilo mě to. Příběhy šly po povrchu. Duch kulatého stolu jako by se vytratil. Pro prvotní seznámení s legendami Anglie, proč ne, ale pokud už o nich něco víte, téměř nic nového se v této knize nedozvíte. Hvězdičku ubírám za to, že některé legendy jsou oproti kánonu dost jiné.

2 25.04.2021

Po nadšených recenzích (nevšimla jsem si, že jsem měla nastaveno řadit podle hodnocení), jsem nabyla dojmu, že objevím vtipnou knihu alespoň na úrovni Poslední aristokratky. A... musím se dívat, jak mám nastavené řazení komentářů. Protože ty negativní převažují a já se k nim také přidám. Podle obsahu jsem čekala, že autorka je max. dvacetiletá holka. Když na konci sdělí, že je jí třicet, tak jsem tomu snad ani nechtěla věřit. Naprosto jalový život. Jídlo, alkohol, párty, kocovina, zvracení, boyfriend. Téměř nic jiného se v knize neřeší. Celé je to prošpikované naprosto zbytečnými vulgarismy. Je vidět, že autorka není seznámena s Cimrmanovým šrapnelem. Sprosté slovo nevadí, je-li vhodně a zcela výjimečně použito, ale je-li téměř v každé větě, je to neskutečně otravné. Neusmála jsem se ani jednou, natož abych se rozesmála. Fekální humor není můj šálek kávy. Autorka o sobě tvrdí, že má nejhorší kocovinu na světě, přesto chlastá (jinak se to nazvat nedá), jak utržená ze řetězu. Pak se lituje, že je jí špatně a je unavená. No, ve třiceti bych asi už trochu očekávala něco jiného. Poslední věta knihy - "Jenom, až budete na Instagramu stalkerovat ty dokonalý fotky všech dokonalejch holek s drahejma kabelkama, vzpomeňte si na mě a na to, že opravdu není všechno zlato, co se třpytí. Poslouchala jsem jako audioknihu, takže hovorová mluva mě neiritovala tak, jako by mě iritovala v knize. To, že Instagram je nablýskaná bída, snad ví každý průměrně inteligentní člověk. A závidět něco autorce? Ne, děkuji. Nikdy, nikdy bych nechtěla zažít ani jeden den jejího života.

10 24.04.2021

Škoda, že každá změna vypravěče nebyla uvozena jménem. Chvíli trvalo, než se z textu dalo vydedukovat, kdo zrovna mluví. Zvlášť u rodiny Maruny by to bylo potřeba. Také se mi líbil úvodní slovníček. Nejsem z Vysočiny, ale hodně termínů jsem znala. Přesto jsou to výrazy spíš archaické, takže připomenutí bylo opravdu milé. No a text? Střípky z vesnice, kde si každý vidí do talíře. Obnažené lidské charaktery. Syrovost a nepřikrášlená realita, generační nepochopení.

3 05.04.2021

Pamatuji počátky Audiostory. Sleduji je od nesmělých krůčků až k této naprosté lahůdce. Smekám před provedením, protože se může směle měřit s nejlepšími rozhlasovými hrami z dílny Českého rozhlasu. Skvělé herecké výkony i vhodně zvolená hudba. To vše pomohlo přivést v život ne příliš hezký příběh z počátku 50. let v Německu. Studie toho, jak jeden psychopatický, nedotknutelný muž (hospodář), dokáže zničit osud celé rodiny. Postupně gradované napětí by se dalo krájet.

4 28.03.2021

Všechny předchozí díly Aristokratky jsem ocenila plným počtem hvězdiček. Teď tak štědrá nebudu. Nastavovaná kaše, stále dokola se opakující motivy z minulých dílů. Viz. nevětší výbuchy smíchu na královském dvoře způsobily věty, které jsme četli v tomto i v minulých dílech snad stokrát. Marie se za jeden rok v Čechách přetransformovala z prima holky do nesnesitelné snobky. V hlavě nemá nic jiného než sebe a brilianty. Ještě, že tu hrůzu vyvažovala paní Tichá, která mi alespoň jednou vyloudila na tváři úsměv. Což je na humornou knihu poměrně málo. A ten cliffhanger na konci? Myslím, že vítěz bude ve výsledku ten, který skončí jako poražený.

4 27.03.2021

Po celou dobu četby mi v hlavě zněla písnička "... ten stařík s tváří vrásčitou jak dubovej kmen, vyprávěl pověst letitou o střelci jménem Shane ... Byl to Shane..." Není to nijak složitý příběh a v dnešní době akce by asi neobstál, ale je zase hezké přečíst si něco poklidného, kde se na vás nevalí akce pod napětím. Příběh plyne pozvolna a graduje do očekávaného závěru. Velmi příjemná cesta do dob, kdy jsem hltala kovbojky jednu za druhou.

5 27.03.2021

Po naprosto tragickém druhém díle, jsem se zařekla, že s Fiorellou končím. Výzva o 21 písmenech, mě však přivedla k dílu třetímu. Sice výtky, které jsem měla k druhému dílu nepominuly, přesto toho nejotravnějšího (žárlení), bylo pomálu. Znovu musím zmínit fakt, že se nikdo nepozastaví nad tím, že případ vraždy vyšetřují děti. Nechávají se od nich vyslýchat a vůbec jim to nepřijde divné. No nic, jako oddechovka to nebylo špatné. Jen se u toho nesmí moc přemýšlet, protože potom vraha i jeho motiv odhalíte velmi brzy a jen kroutíte hlavou, jak všichni kolem mohou být tak tupí.

3 22.03.2021

Kdysi jsem četla rozhovor s autorkou. Zaujala mě její upřímnost a opravdovost. Proto, když jsem zahlédla tuto knihu, tak jsem neváhala. Nemám ráda cestopisy (těch dobrých je opravdu málo). Tohle nebyl naštěstí klasický cestopis. Spíš popis příhod a osobního růstu. Při představě, že se ráno probudím a na obličeji mi trůní tarantule, mi nebylo zrovna dobře. Velmi oceňuji poslední kapitolu, která se zabývá vybavením. Právě sháním dobré boty na trek a spacák. Takže přišla naprosto vhod.
Edit: Stejně jako já, byly z knihy nadšené i mé dcery. Já už to asi nedám, ale pokud se ony jednou vydají na PCT, tato kniha na tom bude mít nejspíš zásluhu.

4 22.03.2021

Nejprve se zastavím u názvu. Přeložit They Do It with Mirrors jako Smyslupná vražda? Pominu-li fakt, že žádná vražda nedává smysl, tak původní název odkazuje na kouzelnický trik, který má v knize opodstatnění. No nic, ke knize. Tohle je ta stará známá Agatha Christie. Staré sídlo, rodinní příslušníci, stovky mladých delikventů, anglické mlhy a vrah. Atmosféra houstne. Kdo by dokázal zabít? Do toho slečna Marplová, kterou mám mnohem raději, než přechytralého a arogantního Poirota. Celá směsice dává dohromady brilantní detektivku, od které je těžké se odtrhnout.

4 01.03.2021

Musím se přiznat, tato kniha se mezi mé oblíbené od Agathy Christie určitě nezařadí. Je to obyčejná detektivka, kterých je mnoho. To, v čem je Agathu Christie nejlepší, v této knize nefiguruje. Tajemno, atmosféra, napětí. Možná to bude i tím, že motiv je mi naprosto vzdálený. Možná mám jiné vnímání hodnot, ale něco tak zbytného, jako jsou barevné kamínky (šperky), by mi nestály za sebemenší námahu. Vraždit pro drahocenné cetky? Dobrá, uznávám, že pro někoho možná mají velkou hodnotu a cenu, pro mě ale ne a tak jsem se do detektivky pořádně ani nemohla začíst. A přitom prostředí školy mě právě ke čtení nalákalo. Jen ten motiv...

3 24.02.2021

To byl příběh jak na houpačce. Chvílemi to mělo neuvěřitelný spád a chvílemi to byla nuda k nepřečkání. Líbilo se mi, jak hlavní hrdina sestavil dotazník, který mu pomůže vybrat dokonalou manželku a očekával, že ji najde. Shodou okolností jsem zrovna v tu dobu narazila na jednu reality show, která fungovala na podobném principu (spoiler - nefungovalo to). Zvláštní je, že ač vědec, vůbec nezohlednil fakt, že by ta jeho dokonalá partnerka nemusela mít zájem o něj. A zvláštní opravdu bylo, že ty potencionální partnerky opravdu vyplnily dotazník a všechny, které pozval, si s ním i vyšly. Trochu přitažené za vlasy, ale špatné to nebylo.

4 24.02.2021

Uff. Strach a bída Třetí říše (1937) i Zadržitelný vzestup Artura Uie (1947) jsou naprosto brilantní popisy každodennosti nacistického Německa. Všudypřítomný strach. Úplně mě mrazilo z některých částí, u kterých lze nalézt paralely se současností. Matka dostává od SA 5 marek od vůdce a ve své naivitě si povzdychne, že je teď vše dražší a ví to, protože si její dcera píše výdaje, mě nepříjemně mrazilo. I dnes jsme svědky zdražování a na druhé straně kupování si důchodců trestně stíhaným podvodníkem, toho času premiérem této země. Další paralelu lze nalézt u příběhu ze soudního dvora. Soudce neví, jak má soudit, protože neví, co se od něj očekává. Chce soudit tak, jak mu nařídí. I u nás není justice v nejlepší kondici. Jak jinak si lze vysvětlit, že evidentní dotační podvody nejsou vyšetřovány, jsou odsouvány a největší dotační podvodník v této zemi vládne?
Od dětí často slyším, proč se mají učit něco tak zbytečného, jako je dějepis. Protože lidé jsou pořád stejní a to, co se děje se neustále opakuje. Kdo nezná minulost, nezná budoucnost a kvůli tomu nerozpozná, že některé události, které se staly v minulosti a neměly zrovna pozitivní následky, se mohou nápadně podobat realitě, ve které žije.

4 06.02.2021

Kdysi dávno jsem viděla TV inscenaci, kde hajného hrál Boris Rösner. Přiznávám se, že tento herec na mě vždy působil démonicky a velmi nepříjemně snad ve všem, v čem hrál. Ta inscenace se mi nelíbila, možná i právě kvůli němu. Český rozhlas na nový rok začal tuto knihu vysílat v četbě na pokračování. Tak jsem jí dala šanci. I kvůli čtenářské výzvě. Chápu, že v prudérnějších dobách byla kniha zakázaná, protože obscénními výrazy nešetří. Celé to drama je postavené pouze na sexuálním chtíči. Docela by mě zajímalo pokračování této romance s odstupem delšího času. Až sexuální napětí časem vyprchá, pozná konečně Lady Chatterleyová, že když Frantík hajného nebude tolik toužit po její Blažence, tak že spolu vlastně nemají vůbec nic společného? Budou jí i nadále bavit plytké, rádoby filosofické promluvy hajného, pokud jeho Frantík posléze nebude schopen potěšit její Blaženku? Nemyslím si.

4 31.01.2021

Jdu proti proudu nadšených komentářů, ale tohle nebylo dobré. Neuvěřitelně povrchní zpracování. Kdybych si přečetla článek na wikipedii, tak by to mělo stejnou informační hodnotu, jako tato životopisná kniha. Opravdu zajímavých informací bylo málo. Naprosto nevyužitý potenciál zasadit život Coco Chanel do doby, ve které tvořila. Pár letmých zmínek a to bylo všechno. Vlastně mám pocit po doposlouchání této knihy, že její život byl neuvěřitelně nudný a plytký, scuknutý na plejádu milenců. Ale on nebyl. Tohle se opravdu nepovedlo. A ještě mě úplně tahá za uši přechýlení na Coco Chanelová. Nemám nic proti přechylování u slovanských příjmení, ale tohle ne. Nepovedený životopis a překladatel tomu dal pověstnou poslední kapku.

2 24.01.2021

Tohle mi vůbec nesedlo. Nebavilo mě číst o ženě, která měla relativně všechno, ale byla nespokojená a své manželství i rodinu obětovala své sexuální neukojenosti. Přečetla jsem polovinu, a protože se stále vše točilo v kruhu, tak jsem usoudila, že když si přečtu až poslední kapitolu, tak o nic nepřijdu. Přečetla jsem si poslední kapitolu, skončilo to očekávaně a já si ušetřila hodně hodin nezáživné četby. Další knihy od autorky vyhledávat nebudu.

2 20.01.2021

Židovské město má pro mě neuvěřitelnou atmosféru a genia loci. Maislova ulice, Staronová synagoga, Pinkasova synagoga, Španělská synagoga, starý židovský hřbitov, uličky bývalého židovského ghetta. Hrozně ráda tam bloudím. Asanace, už to slovo, mělo vždy nádech tajemna. Ježíšek mi přinesl tuto knížku a trefil se. V knize jsou dvě části. Příběh o krejčím a vdovci Kiliánovi a ostatních obyvatelích ghetta a faktografická část, orámovaná mordy, které se staly na územích ghetta. V odborné literatuře se lze dočíst, proč byla nutná asnanace. Lze na ní nahlížet z urbanistického i zdravotního hlediska. Sociologické hledisko je většinou opomíjeno. O něm je první příběh. O obyčejných obyvatelích židovského ghetta, kteří neví, co si po jeho zbourání počnou. K této části mám jen jedinou výtku a to jsou "ilustrace". Do starých fotografií byly dokresleny podivné obrázky, které měly orámovat děj. Musím říct, že za mě by bylo mnohem přínosnější tam nechat jen ty fotografie, aby měl čtenář představu, kde se asi děj odehrává. Za mě šlápnutí vedle. Druhá část je orámována mordy, ale zejména je plná zajímavých informací. Např. v době, když se rozhodovalo o asanaci ghetta, žilo v této městské části pouze 10 % židovského obyvatelstva. Zbytek byly chudí dělníci, kteří přicházeli do Prahy za vidinou lepších časů. Většinou skončili v ghettu a z toho plynula deziluze a mordy, o kterých se v knize píše, byly toho důsledkem. Ghetto bylo přelidněné, v domech žilo mnoho lidí, př. V Kaprově ulici č. p. 37 se zdržovalo každou noc až 244 lidí, z toho 77 dětí. Byly tam přitom jen čtyři toalety. Jedna připadala na 61 lidí. Židovské ghetto nebyly jen domy, ale hlavně lidé a jejich osudy. V této části musím chválit dobové fotografie, tentokrát nezničené ilustracemi.
Asanace nebyla asi podle představ mnoha obyvatel ghetta, ale pokud bychom to porovnali s likvidací židovského ghetta v Norimberku za vlády Karla IV., které bylo vypáleno a polovina židovských obyvatel byla pobita, jen aby došlo k uvolnění lukrativních pozemků v centru města, tak pražská asanace byla provedena nepoměrně humánněji. Samozřejmě měla obrovský vliv na život obyvatel ghetta. Zvlášť na starší obyvatelstvo, které tam žilo celý svůj život. Koho tato problematika zajímá, určitě po této knize sáhněte.

4 02.01.2021

Jestli se někdo někdy přiblížil na dosah Shakespeara, byl to Ibsen. Na malém prostoru, ve všech svých hrách, rozehrává neskutečná dramata a já se pokaždé nechávám pohltit tou dokonalostí. A Strašidla nebo v jiném překladu Přízraky (což mi přijde mnohem příhodnější), toho jsou dokladem. Není to má Ibsenova nejoblíbenější hra, tou navždycky zůstává Paní z moře, ale přesto je tak skvělá, že si zaslouží plné hodnocení.

4 29.12.2020

Poslední láska císaře Karla aneb co všechno se dá vyfabulovat z jediného dopisu, kterým císař Karel IV. uznává svého levobočka Guillauma za svého syna. Román, který ač se historicky nemá (kromě zmíněného dopisu) o co opřít, je velmi čtivý a zajímavý. Přestože je celý vyfabulovaný, je možné, že část příběhu se tak opravdu stala. Ráda jsem se znovu podívala do doby Karla IV., do Avignonu, na dvůr Karlova nevlastního bratra Václava a vůbec do 15 století - do doby Avignonského zajetí a začátku papežského schizmatu.

4 24.12.2020

Pokud byste někdy chtěli někomu vysvětlit pojem altruista a nesobeckost, vezměte si za příklad pana generála, manžela paní Marlen. Román o tom, jak sirotek soužený svou babičkou ke štěstí i neštěstí přišel. Klasický román pro ženy, které jsou romantické duše.

2 24.12.2020

Manuál zralé ženy mi přišel vhod po náročnější četbě. Chtěla jsem to vyvážit a dokonale se to povedlo. Halina píše pořád stejně, což není výtka. Chci tím říct, že pokud po ní sáhnu vím, že se zasměji či minimálně pousměji. Kniha dokonale splnila, co jsem od ní očekávala.

2 19.12.2020