Isew komentáře u knih

Posloucháno na doporučení sestry, která byla nadšená. Načtené to bylo velmi dobře, snad jen Tomáš Pavelka zbytečně přehrával. Do příběhu to často nesedělo a mělo to rušivý efekt. Naštěstí tam nebyl příliš často. Ale zpátky k příběhu. Malé město, uzavřená komunita a malá tajemství, která vyústí v tragédii a připomenutí, že děti jsou odrazem dospělých. Autorce se podařilo vykreslit jednotlivé postavy tak, že jste dokonale znali jejich motivaci a vlastně nic nebylo překvapivé. Příběh zajímavý. Zkrátka dobrá kniha.

3 19.12.2020

Velmi zajímavě napsaná kniha. Hlavní hrdina se po VŠ dostane do nejprestižnější makléřské společnosti. Čichne k moci, penězům a jinému světu. Nereálné je, že se vůbec nezmění. Po pěti letech by byl prostředím pravděpodobně semletý. On ale zůstává Mirkem Dušínem s čistou a nezkaženou duší. Tomu se prostě věřit nedá. Ale je to snad jediná výtka, kterou ke knize mám. Zajímavé nahlédnutí do světa, které je mi vzdálené.

5 11.12.2020

Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zaujala. Hlavní hrdinka je zvláštní a někdy opravdu nesnesitelná. Postupně, když se začínají odhalovat střípky z její minulosti, začínáte chápat, že vše má svůj důvod. Jednu informaci na konci jsem nečekala a bylo to pro mě opravdu překvapivé. Vřele mohu doporučit.

8 11.12.2020

Posloucháno na doporučení dcery, která z knihy byla unešená. Není to špatná knížka, to opravdu ne, ale není to kniha, na kterou nezapomenu a budu se k ní vracet. Paralelní svět a podivné postavičky v něm. Zajímaví zabijáci, padlý anděl, dívka, která otevírá dveře a markýz de Carabas a mnoho dalších postaviček více či méně důležitých. Příběh mi nepřišel nijak objevný, ale to neznamená, že byl špatný.

5 29.11.2020

Úvod ze současnosti mě navnadil. Do smrti Václava III. to také docela ušlo, ale pak už to mělo velmi sestupnou tendenci. Mnich z rožmberského rodu, pokušení, mučidla, tajemný templář... Zní to zajímavě, ale dohromady to moc nedrží.

3 12.11.2020

Posloucháno jako audiokniha s výtečnými Josefem Somrem a Pavlem Baťkem. Film Tichá bolest jsem viděla už dávno, ale mnohé z něho si stále pamatuji. Tenkrát mě zasáhl neskutečně. Málokdy se mi líbí film více než kniha, ale tady musím zkonstatovat, že film byl lepší. Historka o vojínovi, který vždy, když dostal samopal, tak z něj střílel ... sloužil-li Kadavý u PTP, jak je možné, že se dostali k ostrým nábojům? U PTP se jezdilo v tanku? A byl prováděn bojový výcvik? Byly to přece pracovní tábory...

3 02.11.2020

Komu tato knížka vlastně byla určena? Vlkodlaci, nelidské stvůry - asi pro mládež. Příliš mnoho krve - pro dospělé? Tahle neukotvenost přesně vystihuje knihu. Vůbec to spolu nedrží ani neladí. Je to slepenec různě posbíraných motivů, které jsou vetkané do těžkopádného detektivního případu. Pár nápadů dobrých (bánší), ale jako celek nic moc.

2 30.10.2020

Po téměř třiceti letech jsem se k této novele vrátila. Pamatovala jsem si náladu té povídky a tajemný až hororový nádech. Pár detailů, ale příběh jako takový jsem si s chutí oživila. Stejně tak, jako ve studentských letech, i teď dávám plný počet. Skvělá díla nezestárnou s věkem čtenáře.

7 25.10.2020

Začátek mě vtáhl. Opravdu mě to moc bavilo. Prostředí, postavy, námět. Když se Xan i Luna vydaly do lesa, tak to najednou bylo tak zdlouhavé, nudné a trvalo mi téměř měsíc, než jsem se dostala přes pár kapitol. Konec to vynahradil. Nakonec jsem ráda, že jsem nakonec knihu neodložila. Konec byl sice předvídatelný, ale stejně byl hezký.

3 12.10.2020

Poslouchala jsem jako audioknihu. A ačkoli kniha je velmi dobrá, inu Agatha Christie zkrátka málokdy zklame, audio provedení nebylo dobré. Růžena Merunková jako slečna Marplová byla úžasná. Velmi mě zklamal Otakar Brousek ml., který se sice snažil hlasově odlišit různé postavy, ale dle mého názoru to bylo velmi ke škodě věci. Z vyšetřovatele svým provedením udělal prvotřídního hlupáka (což neodpovídalo ději), ženské postavy vykreslil jako naivní slepičky (což také neodpovídalo ději). Jako milovník audioknih si dovolím posuzovat kvalitu. Tady se nepovedla a knize od výtečné Agathy Christie hrubě uškodila.

4 26.09.2020

Po dlouhé době jsem sáhala po westernu. Jako dítě jsem ležela v Rodokapsech dlouhé hodiny a nesmírně si to užívala. V rámci žánru Whisky Jones nevybočuje. Je to oddychová kniha a tak ji i beru. Asi se nezařadí mezi knihy, na které budu po letech vzpomínat, ale pár hezkých hodin jsem s ní strávila a to mi úplně stačí. Připomenout si drsné, ale spravedlivé hochy divokého západu bylo velmi milé.

2 20.09.2020

Druhý díl dobrodružství Báry. Moc se mi do něj nechtělo a přeskočila jsem ho. Následně mě můj vrozený smysl pro řád donutil si knihu přečíst. A vůbec nelituji. Měla jsem vydání, kde se na obálce skvěl velký nápis Řím. Což je mé oblíbené období. Pompeje mám spojené s katastrofou. .A to byl asi důvod, proč jsem se knize vyhýbala. Tento díl považuji za zatím nejlepší ze série. Reálie starověké domácnosti, pánů i otroků. Způsob života a myšlení. Pro děti naprosto ideální. Už se těším na další díl.

6 13.09.2020

V českých detektivkách, na rozdíl od např. severských, netečou potoky krve. Nehemží se to násilníky a psychopaty, a proto je mám mnohem radši. Poklad byzantského kupce jsem kdysi dávno viděla v TV. Líbil se mi. Stejně tak, jako knižní varianta.

8 13.09.2020

Je to opravdu o trochu lepší než první díl. Autor ubral na nesmyslné akci a malinko víc propracoval příběh. Ale.... Práce s napětím není jeho silná stránka. Po celou dobu mi bylo úplně jedno, co se děje a jak to dopadne. V prvním díle se autor snažil napětí do čtenářů narvat silou - akce, akce, akce. Nefungovalo to. Ve druhém se trochu zklidnil, ale pořád je to bezzubé. I když námět je skvělý. Co se inspirovat např. u Romana Bureše. Ten umí s atmosférou pracovat výborně. Třeba bude třetí díl lepší než první dva.

4 12.09.2020

Na Foglarovi jsem vyrostla a jeho knihy jsem hltala s nadšením. Poklad černého delfína se mi dostal do rukou až teď a jsem za to moc ráda, protože pokud by to byla má první Foglarovka, tak bych se k dalším už asi nedostala. Veliké zklamání. Rozdělila bych tuto knihu do několika částí ala Cimrman
Kapitola 1 - Setkání v Praze
Kapitola 2 - Vyzvědači
Kapitola 3 - Půjčí nám kroniku?
Kapitola 4 - Kronika není
Kapitola 5 - Přiznají se?
Kapitola 6 - Další patálie s kronikou
Kapitola 7 - Jedeme z Prahy
Kapitola 8 - Poklad černého delfína
Znovu si dovolím parafrázovat tentokrát divadlo Sklep - To bylo tak dlouhé, že kdyby to bylo o polovinu kratší, tak je to pořád dlouhé. Zvlášť záležitost s kronikou byla úmorná. Pokud by Foglar vydal místo této knihy soubor svých her jednotlivých i etapových, byla by to naprosto skvělá věc. Pro hodně táborových vedoucích by se stala biblí. Tohle je takový nepovedený paskvil. Něco mezi knížkou (dost nudnou) a souborem her. Výsledek nepřesvědčivý. K četbě nedoporučuji, k seznámení se s hrami ano.

4 04.09.2020

Poslouchala jsem audio verzi. Když se zaposlouchaly dcery, tak jejich první otázka zněla - To je Koralina? Autorka se pravděpodobně nechala inspirovat od Neila Gailmana. Porovnám-li obě verze, tak Škvíry z tohoto srovnání nevyjdou příliš dobře. Je to kniha pro děti, tak to také tak budu hodnotit, ale z pohledu dospělého tomu něco chybí. To něco, co by mě nutilo se k tomuto dílu vrátit.

2 25.08.2020

S filmovou sérií nemohu srovnávat. Kdysi jsem ji viděla a nepociťuji touhu ji vidět ještě někdy znovu. Úspěšně jsem zapomněla o čem byla, tak mě její dozvuky nerušily od knižní podoby. Napínavý úvod a slušný rozjezd. V určitých pasážích to trochu drhlo a podobná jména na přehlednosti také nepřidala, ale ve výsledku to nebylo špatné. Ale stejně jako filmovou podobu, tak ani knižní už v budoucnu asi nevyhledám.

5 24.08.2020

Zajímavý námět, zajímavé prolnutí času, zajímavé vyústění celého příběhu. S teorii, že by v Glastonbury u keltských druidů měl pobývat Ježíš, jsem se zatím nesetkala. Zkusím trochu zapátrat a s tímto tvrzením se více seznámit.

3 20.08.2020

Poslouchala jsem audioknihu. Chtěla jsem odpočinkový a nenáročný obsah. A toho se mi dostalo. Protože mám doma také filmového kritika (naštěstí amatérského s normálním povoláním), tak trochu chápu, co autorka prožívá. Sama fanoušek filmů nejsem, a tak si dovedu představit to utrpení, rozebírat s manželem filmy. Naštěstí ten můj nejezdí po filmových festivalech a jeho ambice se zhustily maximálně na návštěvu kina, intenzivního sledování všech možných vizuálních výtvorů a následně vypsání se z dojmů na ČSFD. Celou dobu, co jsem poslouchala tuto knihu, jsem si říkala, že nám autorka musela zamlčet nějaké kladné stránky kritikovy osobnosti, protože není možné, že by s takovým člověkem, kterého zajímají jen filmy a rodina je mu šumák, měla tři děti a spokojený život. Třeba k rodinné spokojenosti stačí tašky na jedno použití z filmových festivalů, kdo ví.

3 03.08.2020

Hana Podolská, superstar třicátých a čtyřicátých let. Žena, která vyšla z nuzných poměrů, se vlastním talentem a pílí vypracovala na vrchol ve svém oboru. Vydávala dokonce i svůj vlastní módní časopis. Její jméno bylo pojem. Potud jsem osudy Hany Podolské znala. Jak to ale bylo dál? Rok 1948. Znárodnění. Komunisté. Na osudech Hany Podolské i její rodiny se rozvíjí příběh bezmoci a zoufalství, krátkého nadechnutí v šedesátých letech a znovu upadnutí do beznaděje let sedmdesátých. Bylo mi těžko při sledování příběhu, protože vše je popsané tak, jako byste tam byli a prožívali ty hrůzy bezmoci společně s hlavními hrdiny. Tragickou postavou je syn Viktor, který si prošel komunistickým očistcem. Každému, kdo zapomněl nebo má zkreslenou představu, jak to tady v době komunistické vlády vypadalo, bych doporučovala si tuto knihu přečíst. Třeba jim spadnou růžové brýle. Protože ta doba byla opravdu hrozná.
Při četbě se mi vybavil kreslený "vtip" z období komunismu:
Dědeček s vnoučkem stojí u plotu na hranicích a dívají se skrz něj. Vnouček se ptá: "Dědo, kdo je za tím plotem?" Dědeček: "My, chlapče, my."

11 01.08.2020