Isew komentáře u knih

Nedokončený závěr? Myslím, že byl dokončený a promyšlený. Rozhodně mě nezklamal. Naopak. Kdyby v truhle byl zlatý poklad Templářů, tak bych byla zklamaná. Takhle ne. Sice těch náhod při hledání klíčů bylo opravdu hodně ... Pěkný námět i zpracování. Jen ta vsuvka s Boženou Němcovou mi tam přišla trochu navíc. Ale zase jsem se dověděla, že Němcová vymýšlela náměty svých knih při vaření, to mi ve škole neřekli. Daniela Krolupperová se stává mou oblíbenou autorkou pro děti.

3 21.05.2018

Klasika od Vlastimila Vondrušky. Mord, záhada, vyřešení a příjemné chvíle strávené ve společnosti mého oblíbeného Jiřího Adama z Dobronína. Přemýšlela jsem o tom, proč mám série knih o Jiřím Adamovi raději než o Oldřichovi z Chlumu. Nejen kvůli samotnému Jiřímu Adamovi, který mi přijde "životnější" než Oldřich, ale i kvůli jeho pomocníkům. K proutníkovi Otovi jsem si nikdy nenašla cestu. Rozárka a Petr jsou jiná liga. Jiskří to mezi všemi třemi. A to je velmi osvěžující. Příběh, tak jak je autorovým zvykem, odsýpal a nikde nedrhnul.

3 19.05.2018

Četla jsem před maturitou. Vzpomínám si, jak jsem se měla učit maturitní otázky a já raději četla tuhle knížku. Moc hezké vzpomínky.

3 27.01.2018

Trochu jsem se obávala konce a očekávala jsem něco tak neobjevného, jako že se Martin po zásahu bleskem probudí v nemocnici z komatu a všechno byl jen sen. Autorka mě vyvedla z omylu. Konec byl, stejně jako celá knížka, zajímavý. Nejsem cílová skupina, přesto jsem si to užila.

3 21.08.2017

Knížka o první půlce prázdnin v malé vsi kousek od Prahy v osmdesátých letech minulého století. Mám z ní rozporuplné pocity. Líbí se mi, že děti o prázdninách běhají venku, čtou knížky a zažívají malá dobrodružství. Nelíbí se mi, že hlavní hrdinka za každou dětskou vylomeninu byla tvrdě trestaná. V 80tých letech jsem byla dítě, tak vím, že to bylo běžné a nikdo se nad tím příliš nepozastovoval, ale v kontextu dnešní doby se mi to nečetlo dobře. Hlavní hrdinka je automaticky s trestem smířená. Ale stejně jde a udělá další zakázanou věc. Přesně je vidět, že takovéto tresty nefungují. Dnes děti takto trestané nejsou (alespoň v mém okolí), přesto takový banální příběh asi nezažijí, protože mají mobily, youtubery a minecraft. Je jiná doba, ale já bych v dnešní době být dítě snad ani nechtěla.

3 21.08.2017

Gustaf Grüdgens se zasazoval o to, aby kniha nevyšla. Bez této knihy bych o něm nikdy neslyšela. Přečetla jsem si jeho životopis, viděla jsem s ním pár videí na YouTube a musím konstatovat, že jeho herecký projev byl strhující. A to neumím německy. Obávala jsem se, zda Mefisto bude čtivá kniha. Byla. Mann skvěle popsal atmosféru doby před válkou. Jako byste tam byli.

3 13.08.2017

Jiřího Adama z Dobronína mám raději než Oldřicha z Chlumu. Přijde mi reálnější než superman Oldřich. Protože jsem poměrně brzy tušila, kdo za vším stojí, došlo mi, že jsem knihu už asi četla. Možná. V tom vidím problém autora. Seká knihy jako Baťa cvičky a příběhy jsou zaměnitelné. Ale zábavné a čtivé, to musím uznat.

3 05.06.2017

Kdybych četla knihu v šestnácti, byla bych nadšená - stejně jako z Quo Vadis. Na prahu čtyřicítky už tak nadšená nejsem. Velmi příjemnou a čtivou formou podaná evangelia.

3 01.06.2017

Příjemné povídky. Vtipné, milé, dojemné. Příští měsíc si už sice nebudu pamatovat asi žádnou z nich, ale čas s touto knihou rozhodně nebyl promarněný. Navodil příjemnou atomosféru klidu a pohody, a to není málo.

3 23.05.2017

V knihovně jsem po knížce sáhla, prý je to dobré, říkala knihovnice. Víte, že ten Bittner je vlastně Boček? Nevěděla jsem. Četla jsem aritokratku, tak to bude odpočinková četba, hm. Takže, sprostá slova, deprese, sprostá slova, tajemno, deprese, paranormální jevy, deprese, konec. Téměř přečteno za jedno válení se ve vaně. Zbývalo mi 20 stránek, když už jsem měla pocit, že se ve vodě rozpustím (znáte to, je to takový ten nutkavý pocit, že to víte, jako když někdo v noci chodí po starém zámku, i když je zapnutý alarm a nevydá ani hlásku). Zasmála jsem se jen jednou. Po dočtení knihy ve mně zůstává ta všudypřítomná deprese. Jako mámy dvou podobně starých dětí jako byla Evička, se mě všechny její trampoty dost dotýkají. Fakt je Bittner Boček? Vždyť kromě podobného tématu jako by to psal někdo úplně jiný.

3 19.05.2017

Kdysi na střední škole jsem po knize sáhla v rámci studia osvícenství. Voltaire mi připadal nějak bližší než Rousseau, i když o obou jsem nevěděla téměř nic. Čekala jsem nějaké nudné filosofické pojednání, které budu muset přetrpět. Už u prvních stránek mi spadla brada a já se začala nesmírně bavit. Všechny absurdní cesty Candida, jeho filosofické průpovídky a neuvěřitelné situace, které by byly možné jen v mexické telenovele, se mi čas od času vybavily. Vždy, když jsem uklízela svou knihovnu a vzala tu útlou knížečku do ruky, tak jsem si říkala, že si jí zase přečtu. Nepřečetla, ale poslechla. Tímto děkuji Českému rozhlasu za úžasné dramatizované zpracování. Ani za tu poměrně dlouhou dobu neztratil Candide svůj optimismus, já se znovu vrátila do studentských let a bavila se jak tenkrát.

3 15.04.2017

Mám ráda recesi, asi by mi nevadilo, kdyby se ze mě vystřelili, ale v dobrém. Asi bych byla velmi vytočená, pokud by mi napsali, že mé dítě bylo zraněné, všude krev a jsou s ním v nemocnici, i když to nebyla pravda. Tohle bylo přes míru. Líbila se mi mobilizace i tajný závod. Recese je hezká věc, ale ne na úkor lidí, kteří ani neví, že se o recesi jednalo. Takových bylo v knize zmíněno několik. I legrace by měla mít svou katarzi. Tady mi to spíš než recese přišlo jako zlomyslnost.

3 02.04.2017

Je fajn, když si člověk ze sebe umí udělat legraci a nebere se vážně. Marie se vážně bere, ale umí si z toho udělat legraci.

3 25.03.2017

Kniha se čte jedním dechem. Zajímavý námět a pár dobrých nápadů (Laterna magica). Nikde zřetelně nedrhne. Solidní čtyři hvězdičky. Hodně překlepů a chyb v textu jsem tolerovala, ale zývat - 2x už mě nadzvedlo. MOBA by měla vyměnit korektora. Jedna hvězdička dolů za pravopisné hrůzy.

3 26.11.2016

Velmi zajímavý pohled na soumrak socialistického Československa z pohledu faráře. Na pozadí běžných lidských osudů věrně vykresluje změny nálady a uvolnění ve společnosti. Příjemná četba.

3 18.11.2016

Anotace slibuje, že se rozpoutá bitva muže proti ženě, při níž se nikdo neubrání smíchu. Tak nevím, mě to směšné moc nepřišlo. Ani nevím, jestli jsem se během knihy zasmála. Myslím, že ne. Ale to neznamená, že by kniha byla špatná. To vůbec není. Překvapivě. Líbila se mi.

3 13.07.2016

Karel IV. se v tomto roce na nás valí ve velkém a neunikla tomu ani má sedmiletá dcera. Chce o Karlovi všechno vědět. V knihkupectví mi padla do oka tato kniha. Otevřela jsem ji a byla jsem nadšená. Ucelené informace, které jsou podané čtivou formou. Nejsem moc velkým zastáncem komiksů. Ne každý malíř mne upoutá tak, abych si komiks přečetla. Tento mne upoutal na první pohled. Obrázky mne neiritují. Naopak se mi velmi líbí. Spojení psaného textu a komiksu je výborný nápad. Díky tomu je kniha přístupná i malým dětem, které louskají své první knížky. A vůbec mi nevadí, že komiks je jen stručným shrnutím vybraných událostí Karlova života. Naopak. Nepřehání, nezveličuje a je věrný historickým faktům. I díky tomu mohou menší děti získat kvalitní informace o životě Karla IV. velmi příjemnou formou.

3 10.07.2016

Druhá kniha Davida Walliamse, kterou jsme s dětmi přečetly. Byly nadšené a ani nedutaly. Už se těšíme na další z Davidových knih. Jsou čtivé, zábavné, trošku smutné a poučné. Takový ideální mix.

3 26.04.2016

V průběhu let jsem měla knihu v ruce několikrát. Po pár stránkách jsem ji však vždy odložila. Je to přece klasika, asi ji nezařadili mezi americkou povinnou četbu jen tak, řikala jsem si. Tak jsem se odhodlala s tím, že tentokrát to dám. A dala. S přemáháním. Proč se však tato kniha řadí mezi klasiku, stále nechápu. Příběh se táhne. Zápletka nic moc. Diamant velky jako Ritz mne nadchnul, tohle nudilo. No, mám odškrtnuto a víc už se ke Gatsbymu vracet nebudu.

3 19.03.2015

Po prvních větách knihy jsem měla neodbytný pocit, že tu knihu znám. A taky ano. Kdysi dávno jsem ji četla. Přesto jsem ji neodložila. Nešlo to. Vtáhla mě jako kdysi. Byla jsem znovu napnutá. Snad jen. Kontrola členů probíhala jen pomocí přihlašování se náramky, které šlo obejít. Pořád jsem čekala důsledné odposlouchávání i vizuální a ono nic. Trochu paranoia (díky Georgi Orwelle), já vím. Velmi čtivé, nápadité s překvapivým koncem, který dal podnět k zamyšlení. Vůbec mi nevadilo přečíst si ji znovu. Stálo to za to.

3 22.02.2015