Isew komentáře u knih

Norwegian Wood je písnička od Beatles, kterou jsem nikdy neslyšela. Pustila jsem si jí a v hlavě mi stále rezonuje. Je v podstatě jednoduchá, ale nutí k zamyšlení. Jako tato kniha. Poklidně plynoucí děj, který ukazuje složitost a košatost života. Nic není jednoduché, natož život. A o tom je Norské dřevo.

10 01.03.2015

Po literární stránce je Mein Kampf naprostá katastrofa. Dostat se přes další stránku vyžaduje nesmírné úsilí. I když byl Hitler bezpochyby skvělý řečník, spisovatel byl prachmizerný. Po obsahové stránce je to ještě větší hrůza než po stránce literární. V podstatě už v roce 1926 Hitler všem sdělil, co je zač a jak se bude chovat, jestli se dostane k moci. Bylo to tak fantaskní, že nikdo ze spojenců nevěřil tomu, že by byl schopen to udělat? Pokud by vzal tuto knihu někdo v úvahu, dala se historie změnit? Nebo to kvůli literární stránce nikdo odpovědný nedočetl? Nedávám knihám odpad, ale tohle si nic jiného než toto hodnocení nezaslouží. Přesto ji v bazaru někdo prodává za 800 Kč + poštovné. Nedovedu si představit hůře využité peníze, než si pořídit tento škvár. Mít ho doma v knihovně, tak bych mu musela zařídit vlastní foch. Žádné knížce bych nepřála, aby se byť jen opírala o takovou příšernost.

První kniha a možná vlastně jediná, kterou jsem přečetla a začala hned číst ještě jednou. Po třiceti letech jsem knihu četla s dětmi a musím říci, že neztratila nic ze svého kouzla. Nádherný příběh. Poučný. Ronja a Birk. Pro mě je to stejné synonymum jako Romeo a Julie. Ti dva zkrátka patří k sobě. Nádherná příroda, nezapomenutelní obyvatelé lesa, na první pohled drsní loupežníci. Je to moje srdcovka. Byl to zážitek i pro mou čtyřletou dceru, která na motivy příběhu složila písničku. Naštěstí se mi ji podařilo natočit a čas od času si ji pustím. Často se přistihnu, jak si broukám: "Jednoho dne, stalo se, že se Ronja narodila ... ".

10 30.07.2014

Tohle šlo úplně mimo mě. Úvod zajímavý, prostředek neskutečně natahovaný a konec nepřesvědčivý. Ve výsledku kniha, která měla být hororem a byla nudou. Nebála jsem se ani na okamžik a napjatá jsem byla minimálně. Mnozí zde knihu srovnávají s Trhlinou nebo Strachem. V obou Karikových knihách se napětí dalo krájet a já se fakt bála. V Ignis fatuus se napětí nekonalo. Mrzí mě to, protože Šumava je nádherná a její historie zajímavá. Možná méně je někdy více. Knize by slušelo rapidní zkrácení.

9 29.09.2024

Královna detektivek, které je velmi těžké se jen přiblížit. Pachatele jsem rozhodně netipovala, bylo to pro mě velmi překvapivé. Slečna Marplová se uchýlila k léčce a ta vyšla. Agatha zkrátka umí.

9 15.04.2024

Zajímavé nářečí, které mi jako někomu z druhé strany republiky není úplně blízké. Celá trilogie je zajímavá. Asi nejvíc se mi líbila Čtyřka. Divoké devadesátky a staré křivdy minulosti. Dobrý byl i Dwur. Druhá světová válka a dávné křivdy zarámovaly poměrně zdařilý příběh. Kruhy nebyly špatné, ale závěr byl takový nijaký. Škoda nevyužitého potenciálu kruhů v obilí.

9 09.11.2023

Jako velký fanoušek seriálu Případy detektivní kanceláře Ostrozrak jsem nadšeně sáhla po knize. I když jsem ze seriálu znala děj, věděla jsem, kdo je vrah a proč se vraždy staly, přesto jsem byla napjatá. I když, chvílemi tam bylo trochu přelidněno. Autorům se skvěle podařilo vykreslit tu tíživou předválečnou atmosféru v období před 15. březnem 1939.

9 21.01.2022

Velmi zajímavá sonda do života židovské komunity. Musím přiznat, že mě její fungování, principy a výklady bavily mnohem více než pátrání po vrahovi. Pravděpodobně to byl autorův záměr a u mě vyšel dokonale. U nás židovská komunita není a pokud by byla, pravděpodobně by se mi jako nečlenovi asi těžko podařilo sledovat ji takto zevnitř. Za mě velké plus.

9 16.02.2020

Jako dítě jsem knihy Eduarda Štorcha milovala. Četly jsme s dcerami před spaním a i ony byly nadšené a dožadovaly se dalších a dalších kapitol. Samotným se jim to však četlo hůře, protože jazyk je archaický a autor s přechodníky nešetří. Ale to nic neubírá na tom, že je to nádherný příběh, kde se čtenáři nenásilnou formou dozví o životě pravěkých lidí. A Havranpírko je pravěký borec, kterému ani samotný Mirek Dušín nemůže konkurovat.

Zmrtvýchvstání Kadrnožky bylo jedním z největších šokujících vrcholů této knihy. Potěšil mě ale i návrat jiné z hlavních postav prvního dílu. Říkala jsem si, co se s touto postavou asi stalo a má zvědavost byla uspokojena. Takže bych jednu hvězdičku ubrala za nepochopitelné Kadrnožkovo zombie a hvězdičku přidám za mysteriózní femme fatal z chatrče vrostlé do kopce. Velmi dobře vykreslená doba husitských časů, které do země vnesly nesváry, bezpráví a v žádném případě to nebyla idylická doba, na kterou bychom mohli s pýchou vzpomínat.

9 16.11.2019

Draculu jsem četla jako dospívající. Je to naprosto nadčasová knížka. Spustila ve mně zájem o vše spojené s upíry. Od té doby se pravděpodobně datuje má obliba česneku. Manžel ji četl ve slovenštině a je to prý ještě mocnější zážitek. Moc si to nedovedu přestavit, protože si vzpomínám, jak jsem tou knihou žila celé dny. Otáčela jsem se za každým šramotem, sledovala zrcadla, když jsme měli na večeři topinky, celá hlavička česneku mi nestačila, jíst se to moc nedalo, ale byla jsem chráněná. Mým krevním oběhem tenkrát kolovala krev s česnekem. Děkuji svým rodičům, že toto česnekové období, s typickým odérem, se mnou zvládli.

Zajímavý nápad, který mnohé sliboval. Těšila jsem se a byla jsem zklamaná. Přišlo mi to jako mix několika knih - zejména Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, trochu Foglara (ale opravdu jen trochu) a ještě několika dalších, ale tam to nebylo tak okaté. To, co mi vadilo na Sirotčinci, mi vadilo i tady. Oba autoři perou napětí pod tlakem tak, až to přesáhne míru a přestane vás to zajímat. To uměl báječně Foglar. Z ničeho vybudovat atmosféru tak, že ji dávkoval po troškách a odhaloval jen to nejnutnější. Hodně mě rušily zbytečné popisy. A neustálé honičky s padouchy, které vždy "deux ex machina" dobře dopadnou. Na to, co se tam dělo, to bylo zbytečně dlouhé.
Je to autorova prvotina. No, když se to tak vezme, tak ani první kniha od Foglara nebyl nějaký zázrak.

9 01.04.2019

Brilantní kniha. Nelehké téma psané s lehkostí. Jsem z knihy nadšena a zařazuji do své knihovny. Už jen pro to, aby si ji jednou mohly přečíst mé děti. Kdo ví, jak bude dnešní doba líčena v budoucnu. Historii píší vítězové. S ohledem na současný povolební splín mám obavy. Už jsme to párkrát zažili. Kdo se nepoučí z historie, může snadno chyby opakovat.

9 27.10.2017

Jako malá jsem Foglara milovala a přečetla jsem všechno, co se mi od něj dostalo do rukou. Tahle kniha mě v dětství úspěšně minula a jsem za to vlastně i ráda, protože je hodně slabá. SPOILER Jirka Dražan se nudí, na první pohled ho zaujme nějaký chlapec, a aby se mu přiblížil, dá se dohromady s pochybnou partou. Celou dobu ví, že to není správné, ale něco ho pudí k tomu, aby s nimi dělal lumpárny. To trvá více než 3/4 knihy. Pak dojde k seznámení s Láďou a chlapci jsou kamarádi na život a na smrt. Ihned. Podívají se do očí a ví, že to tam je. Modrý život a jeho hodnoty jsou neskutečně odbyté. Nerozvinuté a uspěchané. Přátelství mezi Láďou Vilemínem a Jirkou Dražanem není standardní (nechci se vyjadřovat explicitně). Př.
"Jiřím teď zmítaly různé přepodivné pocity, jaké nikdy dříve neznal, a jejich původcem byl Láďa Vilemín."
"A Jiří na něm mohl oči nechat, když ho viděl tak cvičit, pružného, se svalnatýma nohama, které se poslušně a úžasně lehce zdvihaly, před rychle se točícím švihadlem."
Takových perliček je tam víc.
Poslední věta zní: "A modrým životem žil stále. (Jirka)" Ale to neodpovídá jeho povaze. Doma se sám nudí, chce akci. Nejdříve tou akcí byli sígři z Přístavní čtvrti, pak svalnatý, opálený a krásný Láďa Vilemín, ale když odjel, tak už žádná dobrodružství nechtěl? Nevěřím.

9 25.08.2017

Pokud bych ztroskotala na pustém ostrově, chtěla bych mít s sebou knihu Robinson Crusoe. Pokud bych měla trávit čas v ponorce, chci mít po ruce po 20.000 mil pod mořem. Pokud bych zůstala viset na Marsu, asi bych ocenila Marťana. Na Zemi jsem ho neocenila. Kniha mě nebavila, nedokázala jsem se začíst. Až ztroskotám na Marsu, třeba ji ocením víc, takhle ji nechávám nedočtenou. Třeba se k ní někdy vrátím, ale teď ne.

9 02.04.2017

Pohodová, snivá idyla. Miluji tuto knihu. Četla jsem ji, viděla jsem film a téměř nazpaměť znám i rozhlasové zpracování. Ve chvílích, kdy se necítím úplně nejlépe, je toto pravá volba.

8 07.10.2024

Sice pátý díl, ale mé první seznámení s Washingtonem Poem, Tilli Bradshaw a patoložkou Estelle Doyle. Kniha napínavá od začátku do konce i s překvapivým závěrem. Ačkoli jde o knihu poměrně obsáhlou, nebyla tam žádná nudná pasáž. Pokud budu mít zase chuť na detektivku, sáhnu po jiném dílu.

8 18.09.2024

Poetické, romantické, psané nádherným jazykem. Skvěle vykreslená atmosféra první lásky, maloměsta, lidí. Ačkoliv nejsem milovník popisů ani básní, tato kniha mě okouzlila. Pokud by chtěl někdo vysvětlit, co je to impresionismus, tak tato kniha mu dá odpověď.

8 18.08.2024

Pro nadšené vodáky byla tato kniha jakousi Biblí. Kdo ji neznal byl houby vodák. Ve dvaceti se mi líbila mnohem více než nyní. Asi stáří či co.

8 02.08.2024

Vladislav Vančura měl velmi specifický jazyk. Krásný, košatý, malebný. Nejen kvůli příběhu na vás dýchne kouzlo starých časů. Samozřejmě nelze nesrovnávat s výborným filmem. Kniha je jiná, ne tak uhlazená. Film je milý a nenáročný. V knize jsou pasáže, které jsou znepokojivé. Také je v knize víc postav a někdy je tam opravdu přelidněno. Při čtení mě stále napadalo, jak asi dopadli velkostatkář Stoklasa, advokát Pustina, Lhotovi, sedlák Charousek a další v poválečném uspořádání, kdy se k moci dostali komunisti. Který z nich by asi skončil v komunistickém lágru a který by se stal nadšeným komunistou?

8 10.03.2024