IvaKo komentáře u knih
Velice čtivé povídky ze staré Číny vyprávěné půvabně poetickým a vtipným stylem. V příbězích se střídají zápletky rozverně milostné s kriminálními až hororovými, ale ze všech vyplývá, že člověk je ve svých touhách a chování vlastně pořád stejný. Zaujaly mě dobové reálie, zejména propracovaný systém vzdělávání a státní správy. Rozhodně zajímavé a zábavné čtení.
Moje čtvrté setkání s tímto autorem, který je mým oblíbencem. Tento erotický příběh má snovou atmosféru a postavy, které jakoby vystoupily z obrazů renesančních mistrů. Děj je vyprávěn bohatým jazykem, jemně i rozverně a čtenář jenom žasne, že se tímto stylem dají popsat i činnosti naprosto odpudivé. Bavilo mě to.
Kniha se mi hodila do letošní Výzvy, autorku jsem neznala a byla jsem příjemně překvapená. Příběh sugestivně zobrazuje pochmurnou atmosféru opuštěné periferie Ostravy a působivá práce s místním jazykem dělá z nájemníků posledního domu v areálu bývalých železáren naprosto věrohodné postavy.
Tato útlá knížka mě okouzlila. Neznámá epizoda ze života Michelangela, příběh velkých ambicí, lásky a intrik je vyprávěn poetickým jazykem, mnohé je jen lehce naznačeno, přesto mu nechybí působivost. Zajímavý čtenářský zážitek.
Všechny knížky tohoto netradičního poutníka a spisovatele jsem přečetla naráz, tuto jako poslední a zase jsem se náramně bavila. Tentokrát se autor nejvíce přiblížil "klasickému" cestopisu, když častěji popisuje navštívená místa včetně památek a dokonce připojuje i historické souvislosti. Dalším posunem oproti předcházejícím dvěma knížkám je, že Ladislav tentokrát cestuje nejen pěšky, ale i na kole a nakonec i stopem. Co se ale naštěstí nezměnilo, je autorův vtipný styl vyprávění, schopnost vnímat krásy přírody a užívat si setkání s lidmi. Jen doufám, že po této cestě nemusel podstoupit odvykací léčbu.
Kniha se mi hodí do letošní "Výzvy" a také jsem byla zvědavá na tohoto mladého autora, který už má určitý věhlas a musím přiznat, že mě svým stylem vyprávění okouzlil. Své netradiční cestovatelské zážitky podává s velkou dávkou humoru, sebeironie a upřímnosti. Odvaha vydat se bez mapy a sebemenšího zajištění do země, kde se lze jen obtížně domluvit, je pro mě těžko představitelná a jako matka bych z toho byla vynervovaná.
Skvěle napsaný příběh prolínajících se osudů tří žen, vyprávěný stylem Virginie Woolfové, jejíž poctou tato kniha je. Před časem jsem četla "Paní Dalowayovou", takže jsem ocenila autorův obdobný smysl pro detail, schopnost působivě vytvořit atmosféru všedního dne a citlivé vylíčení ženských tužeb a strastí.
Murakamiho čtu ráda, takže jsem se ochotně nechala pohltit snově hororovou atmosférou tohoto kratičkého příběhu. Dost jsem přemýšlela o tom, proč byl vlastně napsán, kde je ukryt alespoň v náznaku jeho smysl, poselství...Myslím, že klíčem k těmto úvahám by mohla být poslední věta příběhu, která odkazuje na novoluní, kdy zlo spí a lze mu proto uniknout, takže dává snad chlapci trochu naděje na šťastnější časy.
Poutavé a působivě promyšlené vyprávění mistra tohoto žánru o překvapivé budoucnosti lidstva. Čtenářský zážitek.
Hledala jsem knihu dvou autorů do Výzvy a vzpomněla si na tuto kdysi populární partnerskou dvojici. Čtivý detektivní příběh, kterému nechybí ani vtip a ironie, ani sociálně kritický pohled na tehdejší švédskou společnost. to vše s oblíbeným Martinem Beckem.
Rozhodně působivá kniha. Svými bizarními postavami v čele s hlavním hrdinou a jazykově bohatým stylem vyprávění, ve kterém fantazie nemá hranic, mi toto dílo do značné míry připomínalo tvorbu mého oblíbence Johna Irvinga
Moje čtvrté setkání s báječným vypravěčem D. Mitchellem. Příběh tentokrát vyprávěný v jedné časové linii nabízí čtenáři skvělý čtenářský zážitek. V románu nechybí ani humor vyplývající převážně ze střetu japonské a holandské mentality, ani napětí a láska, jakož i poučení o japonských reáliích z přelomu 18. a 19. století a o koloniálních praktikách nejen Holanďanů. Vynikající překlad velkou měrou umocňuje celkový dojem z této nevšední knihy.
Ke knize jsem přistupovala trochu skepticky, ale zklamaná rozhodně nejsem. Příběh není tak chytlavý a šokující jako Larssonova trilogie, je vyprávěn střídměji, ale napětí mu nechybí. Dovíme se leccos nového z dřívějšího života Lisbeth a pojednání o autistickém chlapci - savantovi bylo velmi zajímavé.
Knihu jsem si zařadila do čtenářské výzvy pod dojmem kdysi viděného skvělého filmu s Gregory Peckem a nezklamala mě. Americký jih 30-tých let, rasové předsudky, soudní proces, ale především citlivé nazírání celého příběhu očima devítileté dívky, to vše dělá z této knihy působivé čtení, které čtenáře pobaví,dojme i poučí. V současnosti podobnou problematiku ve svých knihách řeší John Grisham a rovněž výborně.
Autentický deník knihkupce působícího na skotském maloměstě pojednává o jeho každodenní práci a jejích proměnách v čase, setkávání se zákazníky nejrůznějších typů, samozřejmě o knihách, ale třeba i o skotském počasí a krásách přírody, to vše napsáno s vtipným nadhledem a chápavým porozuměním pro vše, co s knihami souvisí.
Moje čtvrté setkání s tímto autorem mě opět zaujalo. Obraz života starého malíře má povážlivé trhliny z minulosti. Příběh o angažovanosti v životě, o odpovědnosti a sebereflexi, to vše v zajímavých reáliích poválečného Japonska.
Poutavý a pro mě i objevný příběh nadané a vzdělané ženy, která se narodila do nesprávné doby. Nemohla proto uplatnit své nesporné schopnosti a zůstala v naprostém stínu svého slavného manžela, ačkoliv se zřejmě na jeho práci do jisté míry podílela. Je to historie jejich vztahu a manželství, které sdílet s géniem určitě nebylo jednoduché. Rozhodně zajímavá kniha.
Moje třetí kniha z této krimi série, kterou mám čím dál raději a určitě jí časem přečtu celou. Miluji Bretaň a tak mě moc baví a těší, jakým způsobem se autor věnuje bretaňským zajímavostem z nejrůznějších oblastí - od ústřic, přírody až po keltskou mytologii. Vždycky se dozvím něco nového. Tentokrát se mi navíc povedlo odhalit motiv vražd., takže naprostá spokojenost.
Na tuto knihu jsem těšila, protože jsem filmová fanynka. Nejdříve jsem trochu bojovala s formou zápisků, protože se jedná spíše o diářové poznámky převážně o tom, kdy a s kým a kde jedl. Postupně ale do poznámek probleskuje jeho přístup k práci, ke kolegům a jeho momentální rozpoložení, přičemž styl psaní je věcný, ale nechybí mu sebeironie a občas i humor. Ke konci jsem nabyla dojmu, že se vlastně uštval, protože jeho hektický způsob života se, bohužel, na jeho zdraví musel nutně podepsat.
Kniha se mi hodila do letošní výzvy a tak jsem se po letech ráda vrátila ke svým kdysi oblíbeným autorům. Příběh se zajímavou kriminální zápletkou je vyprávěn realisticky, místy vtipně až sarkasticky, se zřetelně kritickým tónem vůči tehdejšímu švédskému státu.
A nechybí samozřejmě sympatický komisař Martin Beck.