Ivana11 komentáře u knih
Mně se kniha líbila moc, krásné ilustrace vše výborně doplňovaly.
Přestože jsem od knihy moc neočekávala, bylo to pro mě příjemné překvapení. A navíc s ohledem na autorčin věk.., moc se mi to líbilo. Bylo to humorné, poutavé, čtivé.
Moc pěkné. Moje první kniha od této autorky, určitě ne poslední.
Hutná, přesto krásná kniha, silný příběh, plno emocí, smutku, lásky.
Jako vždy bezva kniha, Ch. L. opět nezklamala. Jen mě tentokrát překvapit ten rychlý konec.
Knihu jsem četla do Čtenářské výzvy, jinak bych po ní vůbec nechytla. Teď už vím, že to opravdu není můj šálek četby.
Kniha se mi moc líbila, pěkně se četla a byla neustále zajímavá. O této tématice a kruté době jsem přečetla několik knih, přesto mě však každá další kniha vždy pohlcuje. Je třeba, aby se na tuto dobu nezapomnělo.
Mooc hezké. Po přečtení mi bylo smutno z toho, že už je konec.
Knížka zajímavá, nelehká na čtení, trochu zvláštní, přesto moc pěkná.
Pěkné, velmi čtivé. Pro mě zajímavé téma čajovníkové plantáže, exotického Cejlonu a otázka ohledně dvojčat.
Knížku jsem po dočtení jsem přečetla ještě znovu, je plná fantazie, lásky, emocí, tak jako všechny knížky od F. B. Není to obyčejná kniha s lehce plynoucím příběhem, je to kniha o pocitech nemocného člověka, trpícího Alzeimerovou chorobou, o jeho vzpomínkách na své mládí, na svou ženu a o lásce, s jakou mu dělají společnost syn s vnukem.
Tak pro mě nádhera. Kniha plná rodičovské lásky, pouta mezi kamarády a přáteli, síle skupiny, plná životního moudra. Přestože na hokeji nejsem žádný expert, zde jsem našla něco úplně jiného. Kniha není napsaná románovým stylem, tak Backman nepíše, ale od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Po dočtení se pořád ke knize musím v myšlenkách vracet. Prostě nádhera.
Kniha se mi moc líbila, pěkně se mi četla. O společenství Amišů jsem před přečtením knihy vůbec nic nevěděla, za zpracování pro mě neznámého tématu děkuji.
Kniha se mi moc líbila, moc hezky se četla. Co bylo velmi zajímavé, byl pohled Němců- obyčejných lidí- na 2. světovou válku.
Knihu jsem nedočetla, naprosto mi nevyhovoval styl psaní formou deníku, připadalo mi to neucelené a tak nějak zmatek. Prostě jsem to vzdala.
Přestože D. Dán je můj nejoblíbenější autor detektivek a ze všech jeho knih jsem nadšená, do této se mi dlouho vůbec nechtělo. Konečně na ni došlo a D. Dán mě nezklamal, opět výborný kus, i když tentokrát z jiného soudku.