ivana9593 komentáře u knih

Super, oddechové, vtipné, letní čtení, v případě kategorie 40+ s cenným ironickým přesahem. Jako alternativní psychoterapii k tématu letošní Výzvy Knihy o holocaustu, upřímně doporučuji, člověk na chvíli opět dojde nestoudně optimistického pocitu, že lidi nejsou jen zrůdy nebo oběti a své štěstí máme ve svých rukou a hlavách. Nemluvě o tom, že se vám za čas opět začne líp spát i bez psychoprofylaxe.
Ale zpět k dílku: Je to teda krásně pozitivně narůžovo, ale není to rozhodně hloupé, nebere se to ultra vážně (což já speciálně oceňuji) a nabízí (leč nevnucuje) to momenty k zamyšlení nad životními milníky a výzvami,kterým čelíme všichni, intelektuálky nevyjímaje... (teda máme-li to štěstí neřešit nic horšího, k poděkování za což vás zase donutí výše zmíněné jiné téma Výzvy).
Za mě plus za dějovou linku s Cricket a oceňuji, že závěr vyzněl patřičně satisfakčně a motivačně (jak se na tento typ literatury sluší a patří, a jak po četbě o holocaustu bytostně potřebujete), aniž by však svou cukernou koncentrací vyvolal citlivějším jedincům inzulínový šok, gastroezofageální reflux nebo jinou metabolickou nepěknost... :-)
K autorce jsem se vrátila po dlooouuuhe době, neb jsem si přišla na "dívčí románky" už trochu stará, ale věková souhra s názvem díla mě přesvědčila, že ani na Potter není nikdy moc pozdě:-). Jako důkaz pokory a v rámci kontinuální posttraumatické psychoterapie si možná dočtu přeskočená dílka:-).

3 31.07.2020

Za mě intelektuálně dekadentní verze Kameňáku, kříslá pokusem o poetiku původního Saturnina. Zcela oddechové čtení, které extra nenadchne, ale ani zásadně neurazí. Knihu jsem si vybrala zcela neromanticky v potřebě splnit téma výzvy a, vzhledem k podprahovým antipatiím k jejímu autorovi, k ní přistupovala spíše skepticky. Ve finále jsem však ochotná vzít na milost autora i dílko, ač se k němu asi nebudu chtít více vracet. Vyumělkovanost a šroubovanost s jakou na sebe navazují jednotlivé bonmoty mě totiž značně iritovala, stejně jako celková naředěnost příběhu a absence autentického humoru. K pozitivům: Zasvěceným gurmánským vsuvkám příběhu však nelze upřít schopnost ponouknout čtenáře během četby k lovecké výpravě do lednice. Na líné letní odpoledne k piknikovému koši a dobrému vínu celkem dobrá partie.

2 09.07.2020

Odpočinková, humorná, nehloupá, ale nervy ani intelekt nedrásající, sebeironická výpověď padesátnice "nad věcí".

26.05.2020

Po dlouhé době kniha přečtená jedním dechem a na úkor spánku. Chvilku jsem se "zakusovala" do jazyka a stylu vyprávění, ale od třetí kapitoly jsem se nechtěla odtrhnout. Podobnost s A. Mornštajnovou mi vytanula hned, speciálně tedy s její Slepou mapou, spíš než s Hanou. Ale jazyk autorek je jiný. Zde místy krkolomější větné konstrukce, zajímalo by mě jak vyprávění vyznělo Francouzům ve francouzštině, protože mně chvílemi přišlo jako by autorka opravdu "překládala" a češtinu už tak docela "necítila". Stejně tak se přidávám k postřehu v jednom zdejším komentáři - zajímalo by mě, jak Francouzi dokázali navnímat emoce dějinných kulis příběhu?
Vyprávění úsporné, spíše náznakové, motivace spousty činů nejsou úplně srozumitelné a někdy je to až rozčilující (proč si toho Kulhavce brala? Proč Franta nic nenamítal? Proč se k matce nevrátila bez něj? Proč ho s matkou rovnou NEZLIKVIDOVALY?? Pro tak pragmatickou, až mysteriózně osobitou a důkladnou Marii by "šikovná domácí nehoda ve stínu dějinných dramat", nemohla být takový problém!!! Ne? :-)). To mi drásalo nervy, stejně jako děj, který se na chvíli zakousne, aby o to prudčeji odskočil o notný kus a nechal mě tápat a domýšlet si. Což taky ale není na škodu. Námět s obrovským potenciálem, rozhodně si umím představit román třikrát tak tlustý a v něm jednotlivé příběhy mnohem vykreslenější v čase, hloubce a provázanosti. Nejen, že bych to ocenila, protože jsem se cítila místy ochuzená, ale ještě nikdy u žádné knihy jsem neměla tak impulsivní nutkání sepsat alternativní vývoj jednotlivých příběhů! Tak moc jsem se, s vědomím dějinného vývoje, snažila osud hrdinek "přetlačit" k vytouženým zvratům, že jsem usnout ani nemohla.
Shrnutí : Silné příběhy silných žen, které se rychle přečtou, ale o to déle ve mně zůstanou se všemi proč? , co kdyby? , jak moc? ...

26.05.2020

Patří mi to! Vybrala jsem si ji do Výzvy s jasnou intuicí, že se u ní moc intelektuálně nezapotím..., což bude vítaným benefitem k náročné povinné četbě Kotlerova MM. Ehm. Tak nejen, že mi Kotler přijde záživnější, ale dokonce romantičtější, a co hůř - i vtipnější. :-) Fakt nevím, kde soudruzi udělali chybu. Název chytlavý (mimochodem jeho vysvětlení je jediným hlubokým filosofickým momentem knihy), námět plný příslibů, příběh má potenciál a na jedné postavě autorka dokazuje talent pro inteligentní humor, kterým bohužel jinak skrblí. Realita: naprosto nevykreslené postavy nejprve téměř bez emocí a vývoje, v jakési fázi bohorovně apatické duševní retardace. (Přišlo mi, že hlavním postavám není 36 a 28(?), ale tak 16 a 8) . V druhé polovině pak zase jednající sborově hystericky a iracionálně. Výhodou tohoto schématu je, že Vám postupně začnou lézt na nervy úplně všechny, hrdinka zejména. Ve fázi předporodní hysterického defilé je fakt na pěst! Poprvé jí došlo, že čeká dítě a dost to po...?? Gratuluji! A chci taky předepsat ty prášky!!! :-) . Kniha se mi nejen nečetla lehko, jak tady mnohde čtu (a vyvozuji z toho, že chyba nemusí být v autorčině vysílači, ale na mém přijímači) , ale trápila jsem se u ní skoro jako hrdinka u porodu. Začátek probouzí vlažný zájem, který však střídá trochu nepochopitelná nuda, pak divná nuda, pak trochu trapas, šílená nuda, lobotomická agonie a utrpení s kýčovitým koncem, poskytujícím rozhřešení ve stylu, že prášky na recept tam zobou asi všichni, seniory nevyjímaje. Vše zachraňuje jen postava Daniela, která ovšem v kontextu působí jako spadlá z nebe, její potenciál je nevyužit a paradoxně pouze zvýrazňuje strnulost ostatních postav. Snad kromě Bezmozka, jehož přezdívka funguje jako nomen omen příběhu. Sorry, Tracy, ale my už se fakt asi nepotkáme. Budiž mi to varováním před snahou ulehčovat si výzvu nenáročnou četbou! :-)

4 18.04.2020

Dílko, které mě (neznalou dílu prvního) zaujalo nejprve svým (špatně pochopeným) jakoby dokonale vtipně absurdním názvem. Odhadla jsem však správně, že mě čeká oddechové, přesto inteligentní, příjemné, nikoliv však povrchní čtení. Pobavení s hlubší notou, aspoň pro toho, kdo ji chce vnímat. Potěšilo mě velmi , že humor knížky není třeskutě prvoplánový ani horkotěžko dohledatelný jako u řady jiných avízovaných humorných děl. Naopak vtipnost je nenásilná, humor inteligentní - víc než komičnost až absurdita situací samých mu prospívá autorčin vypravěčský styl a umění syntaxe. Krátké kapitoly jsou ideálním dovolenkovým či cestovatelským čtením.

3 10.04.2020

Koukla jsem se na hodnocení knihy už v průběhu čtení a byla jsem překvapená negativními reakcemi, první třetina se totiž četla dobře, děj se slibně rozbíhal... Autor teda až otrocky aspoň větou zmínil všechny minulé postavy, snaha o ucelení a uzavření byla znát. Po polovině tempo klesá a poslední třetina byla pro mě fakt až utrpením. Trápila jsem se spolu s autorem, jakoby taky nevěděl kudy z toho ven a hlavně je nezáživné jak donekonečna se něco popisuje místo aby se dělo... . Výsledkem je krečovité rozuzlení šroubované zápletky, po němž zůstává hořká pachuť z charakteru a neuveřitelnosti většiny nových postav a smutek a bezmoc za těmi mrtvými. Lisbeth s Michaelem neomylně přežívající další krutostí nabitou akční scénu se stávají jen klišoidní stafáží příběhu, který s nimi nijak nesouvisí. Ten jejich klouže až trestuhodně po povrchu a předpokládaná katarze se nějak nedostavuje. Milenium vždy lehce atakovalo hranici mého čtenářského vkusu a každý díl mě něčím štval, ale možná právě proto si mě získal jako vítaná napínavá nenáročná oddychovka s "pohádkovými" prvky a těšila jsem se na další (ideálně propracovanější) díl. Po tomhle snad opravdu bude lepší skončit a jednou se zas vrátit k těm prvním, s menším očekáváním a větším nadhledem.

1 04.03.2020

Trošku chyběla pitevna, Jack, Lou a Laurie... :-) ale jinak stará dobrá klasika - palčivé téma, hrdinky a padouši ve vyváženém poměru oddychového čtení, které přečtěte na jeden zátah.

02.02.2020

Čtivé, napínavé, propracované, děsivě prognostická tématika v roce vydání. Profesní román, co vás trochu "přivzdělá" a jako oddechové čtení nikdy nezklame. Tenhle je z těch ještě vydařenějších a konec zajímavé překvápko, to se cení. Cooka jsem hltala kolem dvaceti, ale nezklamal ani 20 let poté.... :-)

2 29.01.2020

Rozporuplný. Tak jedině jsem schopná definovat svůj pocit z této knihy. Nějak jsme se s autorem "nepotkali" a jak koukám na hodnocení, ani s většinou čtenářstva. Romantiku jsem nečekala, ale ani lacinou detektivku, takže převládá zklamání. Nemohla jsem se začíst a jen proto, že knihy neodkládám, jsem vydržela. První polovina jak za sklem - nevtáhla mě, nabubřelé líčení malířova osudu na úkor přiblížení hlavních postav, jejich motivů. Dialogy a vývoj vztahu postav nějak moc kách. Skokově a těžko uveřitelně rozvíjená zápletka poháněná na mě až prvoplánově morbidním tématem... O to větší bylo mé překvapení, když se v cca polovině děj najednou mnohem přirozeněji rozplyne, zápletka rozkošatí, děj se stává strhujícím, plynulým, logicky navazujícím, zhuštěným, leč přesto výborně čtivým. Závěr pro mě bohužel navázal spíš na první polovinu. Drhne mi to proti srsti, působí iracionálně, plytce... Jako zajímavé plus hodnotím (jako většina) rovněž citáty a abych byla fér- dám autorovi v budoucnu ještě jednu šanci, třeba se "potkáme" :-).

1 15.01.2020

Příjemné překvapení, oproti sérii s H. H. víc optimismu, idealismu, romantiky... Nechybí ale tradiční napětí, dávka severské brutality a hlavně dobře udělaná zápletka, několik zvratů a očekávatelně neočekávané rozuzlení. Super čtivá oddechovka, skvěle namluvená i jako audiokniha!

5 14.10.2019

Knihu jsem si vybrala do Výzvy s lehkou nedůvěrou ke zcela neznámému. O to větší překvapení - velmi čtivý příběh, obohacený o překvapivé a doslova magické propojení s naší zemí, Prahou a jejími legendami. Přínosný i odstrašující byl pro mě vhled do reálií poválečného NY. Nevím jak jsem si mohla naivně myslet, že v zemi, kde je v době vyprávění barva kůže stále stigmatem, byl a je antisemitismus nepřijatelnou ideologií. Smutek, vzteklá bezmoc, ale i radost a naděje, tím spíš, že je to tak děsivě aktuální.

07.10.2019

Kláru Mandhausovou mám moc ráda, tedy její články, už z Marianne. Je nadána talentem nejen psacím, ale hlavně sebeironizujícím, talentem vtipu, empatie i lehce filozofického přesahu. Fejetony jsou jejím majstrštykem, ale mě oslovila hodně i Slunečnice, nějak jsme se potkaly v podobné životní etapě a zafungovalo to. Jinak zcela souhlasím s nefernefer - trochu více marketingového rumrajchu by si Klára zasloužila. Stejně jako bych si já konečně zasloužila mu nepodléhat u jiných autorek.

2 05.05.2019

Jsem milovníkem literatury a velkorysým ctitelem každého, kdo je schopen prodrat se v potu tváře, ducha a mozkových závitů k sepsání smysluplného obsáhlejšího textu. Rovněž jsem zastáncem myšlenky, že za nemilosrdnou kritikou knihy nebo jiného uměleckého díla leckdy stojí jen neschopnost prožitku a málovrstevný duševně-intelektuální život kritika-čtenáře. Tato kniha ve mě v duchu této myšlenky ukotvila přesvědčení, že jí patrně nejsem intelektuálně hodna.

Moje očekávání nebyla nijak vysoká, koupila jsem si ji (emočně ovlivněna optimistickou barvou obálky) coby dovolenkové čtení s anotací "nakažlivě humorný román", autorky adorované dle obalu porotou Pulitzera (pro mě však dosud neznámé) a její "zatím nejzábavnější a nejlépe prokreslenou hrdinkou".
Nutno poznamenat, že mi na 316 stranách tváří nepřelétl ani nejmenší náznak úsměvu, zato úžas, nepochopení a chuť narazit hlavou do zdi z rozběhu mě provázely téměř nepřetržitě....

Velice rychle mě ovládl pocit, že čtu text přeložený automatickým překladačem Googlu - totálně znásilněná stylistika, souvětí s neuvěřitelným množstvím čárek (a to já dokážu ocenit :-) ) jakoby rozsekaná robotem, absence adekvátních spojek, neuvěřitelná bezesmyslnost souvětí a nelogičnost výpovědí už na úrovni za sebou následujících vět .... Tento frontální útok diletantismu ve mně s každou další stránkou vzbuzoval úzkost, neklid a lehce paranoidní přesvědčení, že jsem patrně podstoupila lobotomii a nevím o tom. I přes urputnou snahu číst každý odstavec (mimochodem většinou zcela nepochopitelně vytvořený) dvakrát a doufat, že mě napoprvé klamal zrak, jsem nabývala stále intenzivnějšího dojmu, že jsem obětí nějakého psychotestu. Užíralo mě přesvědčení, že chyba musí být v mém mozku, a úpěnlivě jsem doufala, že v závěru dojdu satisfakčního prozření o genialitě díla (i své) . Dočíst mě nutila i sebedestruktivní touha zjistit, zda se - rozvláčný a nesmírně povrchní příběh s řadou zcela neprokreslených postav s matoucími motivacemi a absencí emocí i charakteru - náhodou v závěru prudce nevylepší. Zda na mě snad nečeká všeomlouvající strhující pointa. Čekalo mě pouze rozčarující poznání, že jsem nepoučitelně naivní, neb konec je stejně nedopracovaný (a to miluju otevřené konce) , nelogický a trapně rádobypompézní jako předešlých 318 stran. Za požitkovou delikatesu lze označit "jakože hlubokomyslné" náhodně rozeseté minimalistické dialogy některých postav, v nesnesitelném množství kořeněné trapnými nacionalisticko - šovinistickými projevy národnostních averzí, pokleslých myšlenkových stereotypů a snobského buranismu.
Celek mě přesvědčil, že se jedná o spiknutí velmi špatné autorky, dysgrafického překladatele, maniodepresivní redaktorky a na psychofarmaceutické profylaxi závislého marketéra - kdo jiný by dokázal napsat na obálku perverzně nezáživného díla "nakažlivě humorný"?