iveta.vaisova komentáře u knih
SPOILER!
Kdybych nemusela do práce, přečetla bych ji za den. Takhle jsem ty dny potřebovala tři. Autorka umí čtenáře vtáhnout do děje. Podle recenzí jsem čekala holocaust se vším všudy. Ale recenzenti vesměs opomínají to hlavní. Tohle není kniha o holocaustu (i když ho tam pochopitelně vnímáte). Tohle je skvěle napsaný psychologický román o třech ženách a o roli zásadních životních rozhodnutí pro jejich budoucnost. (A že speciálně u Hany těch zásadních rozhodnutí bylo!) O síle žít v kontrastu k odevzdanosti osudu. O tíze viny, kterou nelze napravit. Když jsem se téměř na konci dočetla ke zjištění, že ty věnečky koupila právě Hana a že tím dost zásadně porušila své dosavadní chování, stály mi všechny chlupy na těle.
Knížka člověka baví od samého začátku - Vyskočilova moudrost, hravost a laskavost jsou nezaměnitelné. No napadlo by vás podívat se podruhé na něco (někoho), co nevidíte na první pohled?
Nejdříve jsem viděla film - a jak jsem si ho potřebovala dožít, zjistila jsem, že po skončení projekce jsem zůstala sama v sále, ani nevím, jak dlouho. A říkala jsem si, jak moc se asi liší knížka... Našla jsem v ní ještě mnoho velmi silných momentů. Skoro pořád jsem byla dojatá. Oplakala jsem všechny ty lehoučké duše, které vzala Smrt láskyplně do své náruče. A uvědomila jsem si sílu slov.
Seděla jsem jako přikovaná, dokud jsem tu knihu nedočetla. Z každého skutku každé z postav čiší lidská opravdovost - a je to i díky způsobu vyprávění celého příběhu, který můžete zeširoka vnímat očima a srdcem několika osob. Žene je touha po štěstí, domově, rodinném zázemí, ukotvenosti. Je to velký příběh o hledání - bolestném, plném osudových rozhodnutí, nástrah a slepých uliček, ale takový je už život. A protože vy víte, tuhne tuhne vám krev v žilách, když Parí své Maman řekne: "Nebyla jsem balzámem na tvou bolest, jen další slepou uličkou, dalším břemenem, a nejspíš jsi to viděla už velmi brzy. Nejspíš sis to uvědomovala. Ale cos mohla dělat? Nemohla jsi zajít do zastavárny a prodat mě."
Santiago absolvoval dalekou cestu. A nemyslím tím tu z andaluských pastvin k egyptským pyramidám. Myslím tím cestu, kterou by si měl projít každý člověk - cestu vlastního sebepoznání. I na jejím konci se skrývá poklad.
Knížka, která nelze přečíst jinak než na jeden zátah. A na konci si uvědomíte tu v knize řečenou pravdu: "Desítky generací nositelek starobylého učení přežily nástup křesťanství, čarodějnické procesy raného novověku, řádění místních kněží i justice, výzkum esesáckého komanda, a nakonec je zlikviduje bolševik." Krev se ve mně vařila při čtení pasáže o tom, jak Švanc naložil se Surmenou a dětmi - a poté, co byly odhaleny motivy jeho jednání...
Když jsem tuhle knížku četla, přistihla jsem se, že se směju nahlas. Tudíž četba do vlaku to rozhodně nebyla. :)
Fakt jsem se bála... Možná proto jsem knihu přečetla na jeden zátah.
V jednoduchosti je krása. V téhle knížce je obsažena obrovská moudrost. Nezapomeňme být dětmi.
Eva je moje srdcovka. Miluju film, miluju knížku.
Písničky, na kterých jsem vyrostla. A teď na nich rostou moje děti. A určitě na nich vyrostou i děti jejich dětí. Protože jsou chytře hravé a opravdu dětské.
Můj cimrmanovský křest. Uměla jsem to celé zpaměti... A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci! :D
Příběh je vlastně tuctový. Ale je opravdu dobře napsaný. A vy jste vlastně skoro jeho součástí.
Tohle je moc smutná knížka. Dopředu tušíte, jak to dopadne, ale pořád doufáte...
Komiksy obvykle nevyhledávám. Tento mě mile překvapil. Skvěle vystavěný příběh, trefná symbolika národností, nebarevnost... Člověk si klade otázky. Byla pomoc Židům opravdu vždy nezištná? Do jaké míry ovlivní charakter člověka prožitek holocaustu? Jak hodnotový žebříček člověka změní v prostředí likvidačního tábora? Jak bychom obstáli my, kteří jsme žádnou život ohrožující situaci nezažili?
Strhující četba - detektivní zápletka, církevní prostředí plné symbolů. Robert Langdon je třída. A Dan Brown taky.
I ve svém věku tuhle knížku miluju. Bludička Ťápota ukazuje poutníkům správnou cestu k cíli a ztracené děti vodí k jejich domovům. V lese dokonce maluje na stromy značky! Pro lidi je neviditelná a mluví jako džípíeska...Sudíček si to polepil už tím, že se nenarodil jako holka. A místo toho, aby novorozeňatům věštil bídu, vši, štěnice, neštovice a černý mor, věští jim samou spokojenost. A ještě ke všemu čte knížky! Ježibejby je v pubertě odporně hezoučké a odporně hodňoučké - matka ho nechce zpátky, dokud nebude pořádně zlobit a nebude umět pár sprostých slov. Sami se pak přihlásili ještě trpajzlíci, které nejde spočítat, protože pořád hopsají sem a tam - ti mají páchat zlo, ale páchají dobro, jsou z nich trpajdobříci! Jsou tu i dvojčata: "soucitná fňukna" Vraždožrava a "strašpytel se sklonem k dobročinnosti" Mstižer." Z pohoršovny nevyjdou, dokud se pod vedením Zloberty a Tvrda nepromění ve spolehlivě zlá strašidla...