iveta3689 komentáře u knih
Tento typ konspiračních knih ve stylu Dana Browna nebo Steva Berryho mám ráda. Není to tak dobré, jako u zmíněných autorů, dialogy jsou trochu krkolomné a některé fráze se opakují do zblbnutí. Autor, možná dost zbytečně, rozehrál v příběhu hodně postav. Některé pasáže byly dost naivní (třeba při autonehodě policii vůbec nevadí, že je "zařazený" neutrál?!). Také mě trochu zklamal název. Těšila jsem se na prostředí Benátek, ale do nich se hlavní hrdinka jezdila jen vyspat. Ale celkově to bylo čtivé a napínavé. Je to oddychovka, u které nemusí čtenář přemýšlet.
Těšila jsem se na (možná trochu) biografii, hlavně na popsanou motivaci k běhu. Z názvu to tak vyplývalo. Čekala jsem, že popíše, jak se dostal k běhu, jak trénoval. Ale toto je v knize popsáno jen střípkovitě v záplavě historických, technických a jiných témat. Pár kapitol ke konci knihy je o samotném Spartathlonu. To už bylo zajímavé, ale na dobré hodnocení knihy to nestačilo. Na konci už zase autor míchal informace o maratonu, spartathlonu a popisoval řecko-perské války.
Hlavní postavy byly dost nesympatické. Crouse byl neskutečně arogantní. Piet Hoffman měl být drsňák, ale jak to hrál na všechny strany, byl příšerně ufňukaný (já se, chudák, nemůžu vrátit domů, ale zůstat tu taky nemůžu, co budu dělat). Styl vyprávění byl takový neslaný nemastný, nemohla jsem pořádně začíst. Závěr mě dost rozladil, bylo to předvídatelné a nesympatické.
Po přečtení si řeknete, že to vlastně není nic nového. Ale vše je přehledně a s příklady uvedené na jednom místě, rozhodně to stojí za přečtení.
Kniha je moc krásný svým zpracováním - neotřelé nadpisy a velké fotky - momentky. Jen samotná vazba knihy je příliš originální na úkor pohodlného čtení (a nezničení knihy). Texty jsou krátké, jsou to spíš myšlenky a postřehy, než popis děje. Není to zbytečně filozofující, je to vtipné, s přesnou dávkou sebeironie.
Nechápu zařazení mezi detektivky, na to jsem se bohužel nachytala. Detektivní pátrání v knize prakticky neproběhlo. Napínavá také není, je v ní mnoho popisných rozvleklých pasáží. Většinu prostoru zabírají osobní problémy hrdinů.
Je nutné mít základní povědomí, co se v Íránu stalo. Není to totiž přehled dějin. Kniha pak předkládá různé pohledy na aktéry a situace. Bohužel jsou dost přeházené a kniha působí neuspořádaně. Některé texty nebyly reportáže, ale spíše eseje.
Deníkové záznamy, nic víc, bohužel. Vtipné to nebylo ani místy.
Ze začátku čtivé, napínavé, krátké kapitoly tomu velmi pomáhají. Bohužel superhrdinovské schopnosti hlavní posty jsou až příliš přehnané. To, jak řeší případy, se kterými si polici neví dlouho rady nebo jak se zázračně vyléčí z jakýchkoliv zraněné, je daleko přes čáru. Ke konci už byl příběh hodně přitažený za vlasy.
Oddychovka. Nic převratného stylem ani námětem. Četla se příjemně.
Zajímavé je vyprávění ze dvou pohledů, pachatele a vyšetřovatelky. Mínusem pro mě byly osobní příběhy. Detektivní pátrání prakticky v knihe nebylo, pořád se jen řešily problémy hlavních hrdinů.
Skvěle napsané. Čtivé, svižné, napínavé, i když děj je minimální. Popisy postav a situací posunují příběh aniž by bylo nutné vymýšlet nějaké zvraty. Hlavní postavou je neustále někdo jiný, jak se příběh přelévá. Je to nenásilné a pořád to pobízí číst dál.
Zajímavé střípky ze života zvířat i provozu zoo. Autor je velmi chytrý a milý člověk, svou práci miluje a to je na textech znát.
Dobrý detektivka. Příběh utíká dobrým tempem. Nejlepší je ale to, že detektivní vyšetřování postupuje uvěřitelně, nejsou tu žádné superhrdinské výkony ani nesmyslné poskoky v ději nebo bezdůvodné zvraty.
(SPOILER) Hlavní hrdinka má obavy z Velkého bratra, přesto se vydá do firmy, která ho v praxi provozuje a chce v ní udělat kariéru. To je zvláštní kombinace. Vlastník firmy, který je paranoidní samotář a s nikým se prakticky nestýká, neustále probírá s novou pracovnicí osobní záležitosti. Sice na konci pochopíme proč, ale v průběhu knihy je to nepochopitelné a trochu rušivé. Hongkong je tu prezentován dost nadřazené a pohrdlivě - "jsme tu nejchytřejší a nikdo nám nesahá po kotníky". To se k příběhu nehodilo a bylo to otravné. Další věc, která mi vadila byla, že hlavní hrdinka levou zadní vyřeší vraždy, se kterými si policie neví rady. A nakonec závěr, který byl přitažený za vlasy.
Anotace je zavádějící. Kniha je sice o nových technologiích a umělé inteligenci, není to ale nic děsivého ani převratného. Asi jsem namlsaná sérií se Servazem, tohle bylo výrazně slabší.
Námět zajímavý, je to celkem čtivé. Zápletka kolem hlavního padoucha a jeho odhalení jsou dost okaté, chvílemi je příběh trochu přitažený za vlasy.
Trochu ztěžka napsané. Hlavní hrdina trpí bludy a všechny jeho představy se mísí do normálního děje. Autor chtěl asi dokreslit atmosféru, výsledkem byl ale zmatený děj. Naštěstí to nebylo pořád, spíš šlo o jednotlivé střípky. Zápletka byla taková nijaká, tuctová, nezáživně zpracovaná.
Ke knize jsem přistupovala s obavami. Téma holokaustu a podobně mi nedělá dobře, normálně to nečtu a vybrala jsem si knihu jen kvůli čtenářské výzvě. Tato je ale tak krásně napsaná. Čte se lehce, i když jde o vážné téma. Dětsky naivní pohled je plný naděje, že všechno dobře dopadne a zároveň hodně smutný, když víme to, co víme.
(SPOILER) V knize se střídají dva případy, které spolu ani vzdáleně nesouvisí a ještě linka z minulosti. Střídání není rovnoměrné, jsou to spíš střípky dvou příběhů, které narušují hlavní linku. Všechny příběhy se spojí náhodou a bez vysvětlení, to se autorovi opravdu nepovedlo.
Čtivě napsané, krátké kapitoly nutí číst dál, děj pěkně ubíhá. Vytkla bych osobní roviny jednotlivých hrdinů, hlavně u Riska toho bylo na můj vkus příliš. Kniha má ale neotřelého padoucha, to bylo hodně zajímavé. Konec byl strhující, i když tam bylo všeho moc.