iveta3689 komentáře u knih
Námět je hodně slibný, ze začátku se příběh pěkně rozběhl. Rozčilovaly mě některé nesmysly. Jako třeba že bývalý superagent si na útěku koupí letenku kreditkou, protože se přeci nikdo nebude obtěžovat vystopovat platbu. Nebo že se člověk utíkající z haly na frankfurtském letišti v pohodě dostane na ranvej a na tahači vozíků ujede kordonu policejních aut. To jsem měla chuť knížku odložit. Příběh se dál odvíjel ve stylu Dana Browna - tajemství spojené s náboženstvím, zapojení nacistů, hlavní ženská hrdina je samozřejmě nadpozemsky krásná. Kdo také knihy vyhledává, asi může být spokojený. Pro mě byl děj trochu přeplácaný a i autorův styl mě moc nenadchl.
Jsou to krátké střípky ze života, jakoby deníkové záznamy. Je to oddychové čtení, lehce napsané. Je vhodné ji číst jako zpestření mezi jinými žánry, protože při čtení v kuse mi připadají příběhy na jedno brdo. Pokud ale má někdo rád tento druh literatury, pak je to dobrá volba.
Povídky nemám ráda. Než se příběh rozběhne, je konec. Autor ho obvykle musí uspěchat. Tady jsou navíc na malém prostoru dva autoři. Po knize jsem sáhla kvůli Jacku Reacherovi. Jak se někde objeví, musím to mít. Willa Trenta jsem zatím neměla možnost poznat, ale po této knize to rozhodně napravím. Povídka se hodně povedla. Je svižná, čtivá.
(SPOILER) Většinu knihy zabírala historická dějová linka, nikoliv příběh genealoga Tatea. Bohužel to byl milostný román, navíc nijak dobrý. Šlo o stokrát ohrané klišé, měla jsem chuť knihu odložit. Asi ve třech čtvrtinách se příběh rozběhl, víc se věnoval pátrání. To trochu vylepšilo dojem. Konec byl ale jako z červené knihovny, takže si dám od autora pauzu. Thrillery si totiž představuji jinak.
Knize hodně ubližuje marketingová hláška na obálce. S Brownem, Larssonem nemá nic společného ani z dálky a čtenáři tak mohou být zklamaní. Přitom není špatná, čte se dobře. Autor má takový oddechový styl. Vadily mi ale některé slovní obraty. Například kam zmizely normální barvy? Oči jsou smaragdové a safírové, červená je malinová atd. Chápu, že chce příběh oživit, ale méně je někdy více. Působilo to na mě, že nám chce předvést, jak dokonalou slovní zásobu má. Také bych seškrtala historickou linku. Mohla být méně rozpitvaná a příběhu by to neubralo, spíš by víc odsýpal. Konec byl trochu přeplácaný. Celkově jsem ale s knihou spokojená, je rozhodně lepší průměr (3,5*).
Opět parádní knížka, autorka prostě umí. Příběh vlastně nemá děj. Vypravěčka popisuje osudy členů rodiny a každý dílčí příběh na sebe nabaluje nějaký další. Nenásilně přechází mezi popisy různých postav. Je to velmi milé čtení, místy je nutný kapesník. Rozhodně se čte jedním dechem.
Příběh je sám o sobě strašně jednoduchý a vystačil by na jednu stránku. Autorka ale z každého slova odbočuje a popisuje další zbytečné detaily a rozvíjí epizody, které s dějem nemají nic společného. Je to jen řada odboček z hlavního děje. Nic jiného jsem od ní nečetla, takže nevím, zda je to její styl. Mě to ale rušilo. Hlavní hrdinky byly dost nesnesitelné, což na atraktivitě knize rozhodně nepřidá. Clementine byla ufňukaná a lítostivá, Erika zas jako osina. Děj se táhl asi do dvou třetin knihy, pak se stala událost, na kterou se celou dobu čeká a příběh se srovná a trochu rozběhne. To vylepšilo dojem, dala bych knize 3 a kousek *.
Neobjevila jsem nic nového, přesto mě kniha bavila. Má zajímavé myšlenky, přehledně uspořádané na jednom místě.
(SPOILER) Hned na začátku je nutné překousnout klasický nesmysl podobných knih. Normální člověk bez vojenského či podobného výcviku, zdrogovaný a dezorientovaný uteče bez problémů se superstřeženého zařízení. A samozřejmě uprostřed pustiny a noci projíždí taxík ochotný hrdinu odvézt kamkoliv. Nemám nic proti nadsázce, ale to se to nedá opravdu vymyslet jinak? Uprostřed knihy je příběh vyplněn hledáním "správného" světa. To se dá pochopit, o tom kniha měl být. Samozřejmě to spěje do bodu, kdy hrdinové prochází nejhoršími možnými variantami vesmíru (proč tam nemohl být nějaký příjemný?), aby se domů dostali jako zázrakem až při poslední možnosti. Jednotlivé příběhy jsou na jednu stranu celkem napínavé, ale dost předvídatelné a trochu to svádí k tomu, aby čtenář kus příběhu přeskočil. V závěru mě dost vadila nedomyšlenost některých principů. Nejvíc to, že hrdina půl knihy hledá správný vesmír a jeho ostatní identity ho najdou na první dobrou. Sci-fi není fantasy nebo pohádka a má být trochu reálné. Tady realita dostala na můj vkus příliš trhlin. Myslím, že autor chtěl zpracovat zajímavé téma, ale ukousl si příliš velké sousto. Přes velkou klišovitost příběhu mě ale kliha bavila. Je psaná svižně a poutavě.
Tuctový námět, ale autor z toho vytvořil bombu. Nenápadně do základu příběhu doplňoval detaily a další zápletky, ale bez zbytečné vaty. Kniha je velmi čtivá a napínavá.
Zajímavý námět, autor inspiraci nezakrývá, ale naopak z ní vytěží maximum. Kniha je velmi čtivá. Některé popisy jsou hodně drsné a nechutné, ale netrvají dlouho, takže i slabší povahy by s tím neměly mít problém. Není těžké uhodnout, kdo za celým případem stojí, ale to neubírá knize na čtivosti.
Nastavovaná kaše. Kniha navazuje na předchozí autorčinu knihu a čerpá z ní. Bohužel by na to stačila jedna kapitola a tady se to rozmazává po celé knize. Je to rozvleklé a utahané, neustále se opakují stejné zápletky a situace. Na knihu jsem se těšila, protože předchozí byla výborná. Tato je ale tak špatná, jako by ji psal někdo jiný. Připadá mi, že si autorka vymyslela některé situace a vší silou se je snažila nacpat do jakéhokoliv příběhu. Třeba detailní popisy květin, nebo tlachání během šachových partií. Příběhu to vůbec nepomohlo, byla to jen výplňová vata.
Jsem spokojená, kniha je velmi čtivá a napínavá. Není to žádný přehnaný krvák, ani se tam neobjevují superhrdiné, jak je poslední dobou bohužel zvykem. Překvapilo mě, že to vlastně není moc o Lisbeth a Mikaelovi, ale nevadilo mi to.
První povídka o nájemním vrahovi je trochu naivní. Doufám, že je myšlena jako nadsázka, protože jinak by se to autorovi moc nepovedlo. Druhá povídka je spíš symbolická, vzhledem ke své délce. Rozhodně nebylo nutné vydávat knihu v této podobě. Buď měl autor sepsat povídek víc, nebo je vydat jen v časopisech. Tím ale nechci říct, že nebyly dobré, jen na samostatnou knihu je to trochu málo.
Autor se v ději odkazuje na předchozí knihu, ale neobtěžuje to. Není nutné ji mít přečtenou a ani ji to neprozrazuje. Detektivka je svižná. Přispívá tomu i střídání vypravěčů. Hlavní vyšetřovatel je normální, žádný severský podivín, alkoholik nebo americký superhrdina. To je rozhodně velké plus. Navíc autor kolem něj nenapsal žádnou osobní linku, to je mi ohromně příjemné. Samotné vyšetřování je relativně rychlé a přímočaré, to asi ve skutečnosti takto neprobíhá, ale je uvěřitelné.
S hodnocením musím jít proti proudu, asi tato kniha nebyla pro mne. Přiznávám, že jsem ji dočetla jen kvůli čtenářské výzvě. Je prakticky bez děje a jde jen o vzpomínky a myšlenky hlavního hrdiny. Což by nevadilo, ale hlavní postava nebyla vůbec příjemná. Autor vytvořil neskutečného suchara, podle mého názoru parodii na anglického majordoma. Navíc je to pěkný xenofob a osina, takže některé jeho úvahy mě dost vytáčely. Ale abych byla spravedlivá, musím vyzdvihnout popisy anglické krajiny. Na malém prostoru dokázal autor vystihnout atmosféru venkova a popsat přírodu. Z toho čiší velká láska k místu.
Kingovsky podivný námět, zase výborný. Potěšily mě odkazy na předchozí knihy, asi už by to bez toho nebylo ono. Příjemná jednohubka, která má absurdní, ale strašně milý konec.
Střídají se dvě časové linie, to mě baví. Linka z minulosti před několika dny sleduje skupinku žen ztracených v lese. Druhá linka je pak vyšetřování zmizení jedné z nich. Ze začátku to bylo napínavé, střídání dějů bylo v zajímavých okamžicích, takže kniha nutí číst dál. Bohužel je ale děj rozvleklý. Linka v minulosti popisuje pořád dokola šly - zastavily se - pohádaly se. Linka v přítomnosti není o vyšetřování, je to spíš čekání na to, až druhá linka vše vysvětlí.