iveta3689 komentáře u knih
Bez znalosti historických souvislostí a vůbec vývoje celé katastrofy by čtenář neměl moc tušení, o čem se v knize mluví. Jedná se o výpovědi obyvatel, což ale kniha uvádí. Takže kdo chce číst o samotné katastrofě, může sáhnout jinam. Jednotlivé výpovědi jsou jen tak nasázené vedle sebe, bez nějakého řádu. Navíc jde o záznam toho, co kdo autorce vyprávěl, zřejmě bez jejího zásahu. Je to spíš mišmaš myšlenek, často se opakují, literárně žádný skvost. Kniha má jistě význam z historického pohledu (jako záznam situace), ale na počtení není.
Velmi čtivé, jako beletrie. Teorie je napsaná velmi zajímavě a vše je doplněné spoustou srozumitelných příkladů. Přehledně poukáže na vše, na co při podnikání narazíte. Kniha je velmi rozsáhlá, ale ne rozvleklá. Každé téma je zpracované tak akorát, aby bylo vystihnuto bez zbytečné omáčky.
Napínavé. Napsané velmi svižně. Prolíná se vyprávění z pohledu víc osob, je to tak zajímavější. Hlavního padoucha jsem nepoznala, to bylo velmi příjemné, kniha byla ke konci opravdu strhující.
Propojení jednotlivých událostí a postav mi přišlo trochu krkolomné a občas nedávalo smysl. Konec byl překombinovaný a celou knihu jsem se nemohla pořádně začíst. Ale nebylo to vyloženě špatné, dočetla jsem. Jen to bude jedna z těch zapomenutelných knih.
Výborně nadávkované rozdělení všech příběhů i vzpomínkového dopisu. Kniha se netváří jako thriller, což je poslední dobou dost obvyklé, přesto je napínavá a strhující. Hlavní viník se dá snadno odhadnout, ale napětí to neubere, příběh je velmi čtivý.
Jako vždy výborně napsané. Některé zápletky jsou trochu přitažené za vlasy a rozuzlení zkratkovité, ale neubírá to na čtivosti. Povídky jsou pestré, hlavně kvůli různému Reacherově věku a situaci, ve které se zrovna nachází.
(SPOILER) Nechala jsem se zlákat spoluautorem, zajímalo mě, jaký otisk Billa Clintona kniha získá. Zřejmě to byly detaily fungování Bílého domu. Ale klidně mohly být naprosto vymyšlené a nikdo by to nepoznal. V tomto ohledu jsem žádný přínos neviděla. Neskutečně mě rozčilovaly reklamy. Věty typu "sundá si kozačky Gucci a obuje si tenisky Nike" jsou fakt strašné a dost to bije do očí. Thriller má být strhující, tady se napětí nějak nekonalo. Přišlo mi, že je to jen samá omáčka a žádný děj. Každá postava byla popsaná i s její minulostí, koho kdy potkala, jaká je politická minulost a její názory na všechno možné, co si myslí o jiných lidech (kteří ani v knize nevystupují) apod. Nemělo to význam pro příběh a ohromně to zatěžovalo děj. A hlavní linka byla dost přitažená za vlasy. Prezident USA má jistě velkou moc ve světě, ale aby se pustil do boje s teroristy sám, utekl tajné službě a na vlastní triko něco kutil, to je opravdu příliš. A vrcholem bylo, jak na rozdíl od nejlepších programátorů přišel na to, jak zneškodnit počítačový virus. I přesto, že se vytahoval svou naprostou negramotností v IT oblasti. A co mě dostalo nejvíc, že geniální programátorka viru vytvoří heslo, které může uhodnout prakticky kdokoliv, protože je to název rodného mšsta. Tomu jako vážně autoři věří? Kdyby mi nebylo líto toho, že je to na konci knihy a že jsem tomu věnovala tolik úsilí, tak knihu odkládám. A to nepočítám to, že dcera prezidenta zná supertajné kódové slovo. Ano, je to jen román, ale tolik nesmyslů na tak malém místě je vážně moc.
Hlavní vyšetřovatelka má samozřejmě problémy s alkoholem, Švédi asi jinak knihu napsat neumí. Je to škoda, protože kniha snadno zapadne. Je sice čtivá, ale nepřináší nic originálního. Autorka se příliš nevěnuje vyšetřování zmizení dívky, ale neustále se babrá v problémech a vzpomínkách hlavní vyšetřovatelky. Rozhodně kniha není thriller, není totiž napínavá, natož strhující. Nelze ji ani zařadit mezi detektivky. Podle mě je to společenský román s pár detektivními prvky. A konec ve stylu "prostě je to takhle a hotovo a vysvětlovat to nebudu" mě dost zklamal.
Jednotlivé příběhy do sebe sice zapadnou, přesto jsem měla pocit, že leží tak nějak vedle sebe. Některé situace mi přišly nedořešené, taky se v knize objeví až příliš superhrdinů zrozených z obyčejných lidí. Kniha je čtivá, ale ne strhující. Za mě 3,5*.
Výborné, jako to King umí v tlustých románech a ve starších dílech. Určité scény jsou dost naturalisticky popsané, z první části knihy mi bylo až fyzicky špatně. Pak se začnou objevovat mystické prvky, jak to autor umí. Takže se fanoušek cítí jako doma :) Konec je na můj vkus trochu utnutý, proto dám "jen" 4*.
Knížka není špatná, nesmí se ale od ní očekávat životopisné přehledy. Je to rozšířený seznam zajímavých žen s pár fakty z jejich života. Kniha je vhodná jako inspirace pro další čtení. Je krásně graficky zpracovaná, text bohužel trochu pokulhává. Je v něm dost překlepů, dokonce chybí i slova ve větách a vrcholem všeho je koncovka -ová, kterou překladatelka dává, kam ji napadne.
Popisy postav jsou trochu únavné. Vážně potřebujeme vědět na centimetr přesně, kolik kdo měří? Stejně otravně autor neustále opakoval některá slovní spojení, třeba "nůž zaražený až po rukojeť" (nikdy to nebyl prostě jen nůž). Některé dialogy nebo i části děje jsou napsány naivně jako z laciné červené knihovny. A vrcholem všeho jsou protivné postavy. To bych možná i přešla, ale v celkovém souhrnu to z průměrné knihy dělá knihu špatnou. Ukončení je trochu násilné, oba příběhy v knize se propojí tak, jako by autor neměl moc času na práci. Vyšetřování vraždy je utnuto ve stylu "byl to on a hotovo".
Čtivé, stejně jako autorovy předchozí knihy. Způsob zjištění, kdo je vrah, mě trochu zklamalo, jako by autor potřeboval knihu dopsat za 5 minut. Také mi přišly zbytečné snové představy hlavní hrdiny, nechápu, jak to mělo děj posouvat dál. Připadalo mi to jako vata, aby příběh trochu nabyl. Ale celkově je kniha dobrá.
Skvěle vykreslená atmosféra, zoufalost, osamělost a vlastní světy obou hrdinů. Hlavní bomba přijde na začátku a pak by mohl být příběh nutný, ale autor dokáže ze zápletky vytěžit maximum.
Minimalistický příběh, několik postav a žádná zbytečná omáčka, ale je to velmi čtivé, napínavé a emotivní.
(SPOILER) Rozsáhlá kniha, ale vůbec ne rozvleklá. Námět je neotřelý, vrah zabíjí tím, že vyvolá paniku a sleduje chování lidí. Hlavní linii doplňuje vyšetřování dalšího případu a osobní starosti hlavní hrdinky. Příběhy jsou namíchané tak akorát, aby to neodvádělo pozornost a nenudilo.
Příjemné čtení. Kniha se čte lehce, autorka se opět vyhnula kontroverzním stanoviskům, ani nezdůraznila stinné stránky žitova v Afghánistánu. Nezobrazuje tak komplexně život v dané oblasti, ale to snad ani člověk od románu nečeká.
Autorka chtěla napsat optimistický text, ale trochu jí to vymklo z rukou. Kniha je příšerně přeslazená. Slovní spojení "šlehačková oblaka" není použito mnohokrát, ale vždy je tak nešťastně našroubované do textu, jako kdyby to někdo doplnil dodatečně. Autorka jako původem blogerka napsala knihu stejným způsobem, jako řadu historek, vzpomínek a postřehů. Není to špatná forma, dobře a rychle se čte. Jednotlivé příběhy mají potenciál, autorka toho prožila dost zajímavého, ale zabil je styl, kterým jsou napsané.
Je to opravdu pohádka. Nenáročné čtení plné absurdních zápletek. Nesmí se čekat žádná převratná literatura a pak je to zábavná kniha.
Autorka popisuje přístup k ženám dost decentně, šlo by to vykreslit i syrověji. Ne, že bych na tom trvala, jen to vypadá skoro idylicky. Kromě několika míst je to velmi lehké čtení, ale to nepovažuji za chybu. Závěr je velmi romantický a trochu neuvěřitelný, ale nakonec, proč ne.