ivetka859 komentáře u knih

Ačkoli je těch 750 stran asi nejvíc, co jsem za svoje čtenářství absolvovala, ani jednou jsem se nenudila, nepotřebovala kontrolovat, kolik mi ještě zbývá nebo nechtěla přeskakovat. Tak skvěle čtivý, srozumitelný a napínavý román člověk jen tak nepozná.
Autor vedl děj na vícero frontách, vždy napínavě, držel osobitost a výrazné charaktery postav. I přes jazykovou bariéru člověk chápal každou zápletku díky kontextu a vysvětlivkám.
Dějiny tu nepíší panovníci, ale obchodníci, tedy běžný lid. I proto je asi tenhle román o Hongkongu na začátku 19.století tak poutavý.

3 19.03.2024

(SPOILER) Je to pohádka s velkou dávkou dramatičnosti, napětí a zášti. Vážnost dodává ději i doba samotného příběhu a akurátnost Verneova jazyka, jeho zevrubné popisné pasáže i smysl pro detail.
Byť se jedná o román z přelomu 19. a 20.století, našly by se i některé otázky přenosné do dnešní doby - napr. jak se změní společnost, pokud lidé přijdou o svoje soukromí, pokud budou žít s pocitem, že je může kdykoli někdo sledovat?
Také mě zaujal cit pro město a jeho tradice, vnímání svého okolí s pýchou a poznáním.
Spousta komentářů knížkum odsuzuje jako chabý pokus o detektivku, jako nejslabší Verneovku nebo jako primitivní počin, v němž výsledek znáte hned v úvodu. Mně se ale jako příjemná oddychovka líbila. Krátké kapitoly, bohatý slovník a pro tu dobu velmi zajímavá zápletka.

3 16.03.2024

Jako malá jsem si myslívala, že Mikulášovy patálie jsou klasická česká pohádka. Vyvedla jsem se z omylu. René Goscinny je francouzský spisovatel, který se proslavil i dvojicí Asterix a Obelix. Jean-Jacques Sempé je francouzský karikaturista. A při čtení jsem se bavila obrazem rodičovské hádky á la italská domácnost.
Pohádky jsou to zábavné, humorné, se spoustou narážek, které by podle mě ani dítě nepostřehlo. To dělá z Mikuláše vícegenerační čtení.

3 16.03.2024

(SPOILER) Tahle drobná knížka nemá ani 100 stran. Když jsem byla skoro na 40. straně a děti se teprve štosovaly před branami Wonkovy továrny, trochu mě předem mrzelo, že tu nejbarvitější část příběhu bude muset vzít vpravěč hopem.
Nakonec to vyšlo akorát. Přirovnávala jsem totiž tradičně knížku k filmu a tam je pan Wonka představován včetně svěho dětství. Oproti tomu je knížka strohá, jednoduchá, vyřazuje zlobivé děti jak na běžícím pásu, nehloubá, nefilosofuje.
Jednodenní jednohubka, lákalo by mě přečíst si jí v originále. Má i hezoučké ilustrace od českého autora, býval by z toho byl pěkný večerníček.

3 16.03.2024

Kniha má dvě části; první je o Sans-earovi, druhá pak víc navazuje na Vinnetouovo stíhání vraha Santera. V závěrečných vysvětlivkách je to osvětleno tím, že K. May psal tyhle tři knížky na etapy a na přeskáčku 17let. A až jako poslední vytvářel okraje a spoje příběhu. Proto je to takový román-neromán.
Třetí díl se mi líbil víc než druhý, ale jedničku to nepředčilo. Vytvořit ale takhle napínavý a zároveň tak vysoce čtivý příběh umí snad jenom K. May. Konec byl takový rychlý, grand finále proběhlo asi na 10stranách, Ale všechny přidávané zápletky, až moc velké náhody a nahrávky jsem brala v dobrém a připisuji je už k autorovu stylu vedení dějové linky.
Vlastně je krásné pozorovat, jak autor opravdu drží opratě příběhu a on je tím strůjcem. Ani pravděpodobnost, ani čtenářovo očekávání, ale autor.

3 07.03.2024

Oproti prvnímu dílu byl tenhle nahuštěnější co do děje, zápletka se klikatila tam a sem. Přišlo mi, že by příběh mohl být klidně rozsekán na několik menších dějových linek a povídek a pořád by byly všechny vydatné a napínavé.
Posledních 40 stran mi dokonce přišlo přilepených až moc okatě, prostě jeden samostatně čnějící příběh k jedinému účelu - ukázat Santera a propojit tak knížku s prvním dílem.
Jinak mě moc baví, jak K. May umí jednoduše a srozumitelně popisovat bojové scény, stejně jako scenérie, a ačkoli jsem knížku četla dost útržkovitě, nikdy jsem se v ději ani postavách neztrácela.

3 03.03.2024

Myšlenka krásná a hluboká, zpracování tragické - tak bych shrnula knížku do jedné věty.
Všechny zásady jsou pravdivé, přínosné, i když opravdu si myslím, že jejich 100% naplnění a tedy dosažení osvíceného života je v dnešní době utopie, spíš by mě to vyčerpávalo. Nicméně třeba technika srdce růže mě zaujala, líbí se mi zaměření na vděčnost za všednosti a občas jsem mohla metodu porovnat s reiki.
Nicméně forma dialogu nemá návaznost, je až americky kýčovitá a často mi přišlo, že mi ty moudra za to utrpení nestojí.

3 24.01.2024

V něčem mě kniha neskutečně táhla, fascinovala, umí vypíchnout detail, zamyšlení, které je hravé, barvité, trochu prdlé, ale přitom tak pravdivé. Autorka skvěle vystihla některé pocity a vjemy z cest kdovíkudy.
Ale když jsem už po sté četla o konzervaci těla, naložených údech, muzeích anatomie etc., tak jsem neměla tu trpělivost.

3 14.07.2022

Fantasticky čtivé, emotivní. Instantně to ve vás vzbudí sympatie k Zátopkovi. O to vlekleji pak působí ta část o pádu, respektive o druhé půlce života, kdy se autor až moc a zdlouhavě ňamtá v tom, co možná bylo, protože to někdo zmínil, ale možná se to ale jenom říká a možná to tak ani nebylo, .... Ehm.
Jinak klobouk dolů za tak květnatý popis charakteru.

3 11.01.2022

Ze začátku to moc nešlo, nechytala jsem věty, verše, krkolomné obraty; přišlo mi to jako jeden velký mišmaš. Pomohlo mi si uvědomit, že S.K.N. používá volný verš, že mám číst po větách. A ve chvíli, kdy jsem si zjistila kontext, něco o životě autora a proč mu příroda byla útočištěm a jaký měl vztah k ženám, se mi básně začaly číst a pobírat výrazně lépe. Určitě si chci někdy sbírku přečíst znovu, porozumět lépe.

Bavilo mě dohledávat synonyma a významy slov, které se dneska už moc nepoužívají, stejně tak jako lidové názvy zvířat a rostlin.

3 04.08.2021

Odpočinková knížka, dobře se mi četla. O různosti lidí a lidského chování, o tom, jak se kdo staví k životním překážkám. S nadhledem, humorem, nenuceností.
Bála jsem se, o čem může být 250 stran o jednom roce na lůžku, že to bude nuda a fňukání - ani omylem, plyne to hezky a barvitě.

3 05.06.2021

Asi pro mě nebylo úplně nejšťastnější načasování brát do ruky knížku o hluboké ekonomické krizi, o změně zaměstnání co týden, o vypojování elektřiny v domě za nezaplacené účty, když se plošně utahuje ekonomika, zavírají se obchody a služby (říjen 2020)... trochu mi to nedalo spát.
Nakonec ale zvítězila čtivost. Autorka má um udržet diváka v napětí a v pozoru, i když knížka postrádá jakékoli vyvrcholení děje nebo vyústění v ponaučení v závěru knížky - děj prostě plyne a nejde mu odolat.

3 06.12.2020

Podle mě úžasně zpracovaná kniha. Autorka čerpala nejen vyprávění pamětníků, ale i z archivů. Velmi dobře se mi knížka četla, i přes odbornost nebo tíhu toho, že jde o takové téma.
Líbilo se mi, že v kapitolách o životě v Gulagu se snažila nahlédnout na obě strany mince. Dále pak že každý odstavec nesl novou a novou informaci a až do poslední stránky byla knížka nabušená, prostě maximálně využitý rozsah knížky.
Dříve jsem o Gulagu nevěděla téměř nic, knížku doporucuji všem. Věřím, že v ní najdou svoje i čtenáři, pro které tohle téma není nové.

3 06.12.2020

V knihobudce jsem našla jen druhý díl (starší vydání bylo rozdělené na dvě knihy), ten jsem chroupala dlouho a na dvakrát. Přesto bych si Dorritku jednou chtěla přečíst v plné palbě a s lepší pozorností.
Druhý díl Dorritky vypráví o životě rodiny, která náhle nabyla veliké bohatství a změnila svoje třídní postavení i vystupování. Autor je známý svojí prací s charakteristikami, prolíná je i do jmen postav a poukazuje na sociální nešvary své doby. Možná je to mojí socio- a psychoanalytickou zkušeností, ale jednání postav mě nijak neburcovalo, měla jsem s nimi soucit.
Kniha je to hutná, nejednou jsem se ztratila ve významu vět. První polovina se táhla, ale druhá chytila nečekaně dramatický spád. Moje lajdáctví jsem tak dostala sežrat a polovinu velkého rozuzlení jsem nepochopila. Alespoň mám při dalším čtení co objevovat.

2 31.03.2024

Tónem Karla Čapka: Dobré to bylo. Byly statě, kdy jsem pochybovala, jestli knížku dočtu na jeden zátah nebo se k ní vrátít jindy. Ale takhle na závěr a celkově to ve mně nechalo pohlazení po duši.
Opravdu se to stylem podobalo Zahradníkovu roku, jak jsem očekávala. Akorát to mělo x-násobný rozsah.
Čapek je spisovatelský impresionista - každou krajinu popíše nastokrát, pokaždé trochu jiným odstínem. Věřím, že "bříza" se vyskytuje průměrně dvakrát na stránku. A tak omílá a opakuje, až se čtenáři vpije do mysli poskládaný obraz. Chtěla bych znát tolik slov, pojmů i synonym.
Jen se přiznám, že obrázky mě bavily tak čtvrtinu knížky, pak už to byl spíš prostředek k rychlejšímu čtení.

2 29.03.2024

(SPOILER) Při čtení jsem chtě nechtě srovnávala Ti s Paoem a zajímalo by mě, do jaké míry byl styl příběhu - hlavně spád a akčnost - ovlivněn původem autora? Pao vzešel z Číny, zatímco Robert van Gulik je holandský orientalista.
Všechny tři příběhy se odehrály v několika málo hodinách, takže to v člověku vyvolávalo napětí a čtivost. Postav naštěstí nebyl přehršel, takže se i přes čínská jména dalo v ději dobře orientovat.
Zápletka ale byla vždycky tak zašmodrchaná a překombinovaná, že jsem se pravidelně 1x v každém příběhu ztratila, a to i když mi byl zřejmý zločinec.

2 29.03.2024

Knížka by šla asi přečíst za jediný den, 100 stran není moc a nejde o nic hutného ani krkolomného.
Tolstoj je uváděn jako spisovatel a filosof, tvořil v 2.polovině 19.století jakožto představitel realismu. A právě tak knížka tohle všechno promítá. Za prvé scenérie a poměry jsou výpovědí doby, byla fascinující, v jakém stavu a jaké úrovni bylo lékařství. Za druhé, druhá polovina knížky byla výrazně filosofičtější - jak se vyrovnávat se smrtí svou nebo příbuzného, jak vnímá umírající zpětně svoje žití a prožitky, jak se mu mění vnímaní hodnot a svého okolí.

2 29.03.2024

(SPOILER) Bylo to dobré, Agathovsky dobře psané, napínavé, plynulo to, odsýpala stránka po stránce, byla radost to číst. Ale kdybych o tom měla zpětně vyprávět, asi bych nikoho nenalákala.
Je to o vícečlenné rodině a jednom muži zvenčí, který do rodiny vnese chaos. Nejprve všichni postupně reagují jinak než podle očekávání. Pak se postupně probírá každý, proč zločin spáchat nemohl, pak zase postupně, kdo mohl. Pak se řeší, že půlka aktérů situaci rozřešit chce, druhá půlka naopak. A v grand finale proběhnou "VKVčka".
Myslím, že Agatha Christie má mnoho knih, které bych ohodnotila lépe.

2 29.03.2024

Když jsem knihu rozečítala, neměla jsem velká očekávání, ten námět mi nepřišel moc nápaditý. A jazyk mi přišel takový školácky kostrbatý. Ale pak jsem se začetla a svištělo to jako o závod.
Kolem jednotlivých knížek ze seznamu se vedou docela zajímavé diskuse mezi postavami, ale ani tak nemám pocit, že by mi Knihovna malých zázraků něco naspoilovala. Snad všechny zmíněné knížky jsem si přidala na svůj TBR.
Příběhy postav jsou vlastně běžné, všednodenní, a přitom jsou jejich osudy tak vyhrocené. Samozřejmě o realističnosti nemá cenu se bavit, ale to po přečtení stejně vůbec neřešíte.
Líbilo se mi, jak autorka popisuje čtenářství. To jak čtení působilo na Alíšu, Mukéše a další, stejně tak Knihovna malých zázraků působila na mě. A to se mi nestává vždycky. Neuměla jsem si tedy představit, že bych se po dočtení knihy tak moc potřebovala s někým jedním podělit... Ale pak jsem knížku dočetla a byla jsem v háji. Protože jsem měla rozbitý mobil a najednou jsem se podělit o dojmy ani nemohla a hrozně to žralo.
Ten jazyk nebyl čistý, spousta až moc klišé frází... nicméně nic, co by čtivost brzdilo. Ale rozhodně se mnou knížka pohnula a kvituju, že má pozitivní východisko, je protkaná nadějí na lepší zítřky. Prostě taková pohádka s ponaučením.

2 29.03.2024

Je to jedna z četeb, které kdybych neuskutečnila, můj život není o nic chudší. Tohle si představuji jako oddychovku.
Byly to krátké příběhy z židovské komunity, takové milé, komické. Líbilo se mi onikání, utahování si z chamtivosti a pokrytectví i nedržení se vlastních slov, taková typizace lidských charakterů.
Ačkoli jsem to dnes už 100 let stará díla, moc mě čtení od Karla Poláčka baví.

2 27.03.2024